Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Hate and love-díl 1.

7. dubna 2010 v 23:33 | Saskiee |  Hate and Love
Je léto a já se spolu s rodiči jsme se přestěhovala do Japonska, přesněji do Konohy. Do teď jsme bydleli ve Švýcarsku, kam jsme se odstěhovali, když jsem byla mála. Táta tam dostal bezvadnou nabídku k práci, kterou rád přijal. Ale nyní je táta nezaměstnaný a jsme nuceni, vrátit se zpět. A proč ho vyhodili? No, je to tak trochu moje vina. Trošku jsem se nepohodla s dcerou jeho šéfa. Vlastně jsem jí vyrazila přední zuby. Ale ona si začala, nechtěla jsem jí nic udělat, jenomže mě už odmala štve. Teď se mnou táta s mámou nemluví, dělají, že tu nejsem. Ani se jim nedivím, kdyby se to stalo mě, taky bych byla mrzutá. Ale přece jen to byla nehoda. No nic, právě si to trandím na svém stroji a nevnímám okolní svět. Připadám si tak volná, nespoutaná a hlavně nezávazná. Když jedu rychle, z hlavy se mi vytrácejí všechny špatné myšlenky a já mám pocit, že jsem ten nejšťastnější člověk na zemi. Ale přece jen to chce nějakou pauzu. Zajela jsem do nejbližší kavárny, zaparkovala a s helmou v podpaždí jsem si to kráčela dovnitř. Rozhlídla jsem se po místnosti a spatřila skupinku kluků. Všimla jsem si svého kamaráda, který mezi nimi seděl a ve svém koženém oblečku se rozešla přímo k nim.
"Ahoj Naruto." Pozdravila jsem ho. Jeho reakci jsem nečekala.
"Čau Saky." Vstal a prudce mě objal. Trochu jsem se zaklonila, protože jsem na chvíli ztratila rovnováhu.
"Ještě tě to nepřešlo?" usmál se.
"Co jako?"
"No ježdění." Ukázal na mou helmu.
"Jo tohle." Usmála jsem se. "Nepřešlo a myslím, že ani nepřejde. Chceš jí vidět?"
"Že se ptáš."
Chytla jsem ho za ruku a táhla ven. Vyběhli jsme ven, přímo k mé motorce. Naruto si jí chvíli prohlížel a pak z něj vypadlo. "Pěkná."
"Pěkná?" zamračila jsem se. "Pěkná? Je skvělá!" zářivě jsem se usmála.
"Dobře, dobře. Ale nevypadá na to."
"Tak jí zkus." Vyzvala jsem ho.
"Fakt?"
"Jo dělej." Podala jsem mu helmu a rukavice.
Pak už jsem jen sledovala mizící siluetu. Jenže pak za mnou někdo zaparkoval. Otočila jsem se a stál tam obrovský bourák. Byl fakt nádherný. Vystoupil z něj nějaký kluk, mohl být tak stejně starý jako já, možná trošku starší a namířil si to přímo ke mně.
"Nepoškrábej mi ho." Hodil mi klíčky.
Nejdřív jsem nechápala, proč mi ty klíčky házel a jen tak jsem na něj koukala.
"Co čumíš jak péro z gauče?" zas promluvil.
Pak mi to došlo.
"Já nejsem žádná parkovací služba!" hodila jsem mu je zpátky. (ty klíče)
"Aha. Sory, vypadala si tak." Zašklebil se.
Zrudla jsem vzteky. Myslím, že kdyby v té chvíli nepřijel Naruto spolu s mou motorkou, asi bych mu jednu vrazila.
"Tak co?" přiběhla jsem k Narutovi. "Jak se ti jelo?"
"Úžasně! Je fakt dobrá."
"Jo, já vím."
"Tvoje?" ukázal na ní ten kluk.
"Jo."
"Čau vole." Sundal si Naruto helmu a kývl směrem k tomu klukovi.
"Čau." Odpověděl a prohlížel si mojí motorku.
"Nic moc." Vypadlo z něj po hodině prohlížení.
"Nic moc?!! Kdo si myslíš, že jsi?!"
"Sasuke Uchiha." Podal mi ruku s úšklebkem na tváři. Znovu to ve mně vřelo. Nějakej městskej frajírek, který si o sobě myslí, bůh ví co není, mě přece nerozhodí.
Jeho ruku jsem tedy přijala a stejně jako on to doladila úšklebkem. "Sakura Haruno."
"Sakura? Divný jméno." Odcházel ke svému autu. Já se za ním rozeběhla a rudá vzteky na si ho otočila k sobě.
"Co si o sobě ksakru myslíš?! Jsi jen namyšlený idiot!" seřvala jsem ho.
"Říká holka s růžovými vlasy?" hodil na mě opovrhující pohled, nasedl do auta a odjel.
"Ty debile blbej!" (omlouvám se za ty výrazy) stále jsem na něj křičela. "Chováš se jak malej parchant!"
"Klid Saky nebo tě tamty zabijou." Ukázal Naruto na skupinku holek, které nejspíš obdivovali Sasukeho.
Nechápu, co na něm vidí. Jasně, byl celkem pohledný, ale chová se jak největší hajzl. Podle mě si s holkami jen hraje.
"Hele Naruto, já razím. Měla jsem být doma před hodinou. Tak ahoj."
"Ty máš večerku?" usmál se.
"Něco takovýho." Oplatila jsem úsměv.
"A co práva dospělých? To ti nic neříká?"
"Problém je, že ještě dospělá nejsem."
"Já zapomněl."
"Tak se měj."
"Ty taky."
Nasedla jsem a odjela. Přijela jsem domů kolem 11. Otevřela jsem dveře a vstoupila dovnitř.
"Kde si sakra byla?!" vyjela po mě hned mezi dveřmi máma. "Snad jsem ti řekla, že budeš v půl desátý doma!"
"Já vím, promiň. Potkala jsem Naruta a trochu se zakecala."
"To mě nezajímá slečinko!"
"Hele mami pochop, chci něco zažít a ne sedět doma. Chci si užívat prázdniny."
"No, prázdniny si užiješ. S tatínkem jsme ti koupili zájezd do Itálie."
"Co tam?"
"Lyžařský výcvik. Říkala jsem si, že se ti po lyžích stýská a proto děláš hlouposti, tak jsme ti s tatínkem koupili zájezd do Italských Alp."
"Cože?! Ani náhodou! Chci si užívat prázdniny tady s přáteli."
"Myslela jsem, že tě lyžování baví."
"Jo, miluju lyže, ale dlouho jsem na nich nestála a navíc, žádné nemám."
"Ale máš, s tátou jsme je dneska jeli koupit. Chceš je vidět?"
"Jasně!"
Šli jsme do obýváku, kde už stály v plné kráse opřené o skříň.
"Mami, jsou nádherný! Děkuju." Objala jsem jí a dál si prohlížela ty krasavce.
"Jsem ráda, že se ti líbí a teď jsi jdi zabalit, odjezd je zítra."
"Děláš si srandu? Jak to mám asi stihnout?"
"Všechno jsem ti dokoupila, takže žádný problém. Když tak pro něco zajedem zítra, stejně se odjíždí až večer."
"Počkej, chceš říct, že pojedeme přes noc?"
"No jasně."
"A my neletíme letadlem?"
"Ne, jedete autobusem. Nemusíš se bát, je dost kvalitní. Taky za ty peníze, co jsme za ten zájezd dali."
"Ani náhodou! Nikam nepojedu!"
"Sakuro, bude se ti tam líbit."
"Nebude. Navíc tam nebude sníh, vždyť je léto."
"Sníh tam bude, jedete někam vysoko do hor."
"Super, já jsi jdu zabalit." Řekla jsem sklesle a šla do svého pokoje.
Do kufru jsem naházela své nejlepší oblečení, ale zapomněla jsem se zeptat, na jak dlouho se tam jede. Seběhla jsem tedy dolů.
"Mami, na kolik dní tam jedu? Protože, nevím kolik si mám zabalit věcí." Křičela jsem na mamku.
"Na měsíc." Oplatila křikem z kuchyně.
Přiběhla jsem k ní.
"Děláš si ze mě srandu? Na celý měsíc?"
"No broučku, nedělám." Nevině se usmála.
"Už jsem vám řekla, že vás nesnáším?"
"Jo, říkáš to pořád!" řekla veselým tónem.
Raději jsem si šla dobalit věci. Hned co jsem přes větší obtíže zapla kufry, lehla jsem si do postele a usnula.
Usla jsem kolem 3 ráno, takže není divu, že jsem vstala až v půl jedný. Docela mě překvapilo, že mě nikdo nevyhnal z postele se slovy, že se válím, místo toho, abych něco udělala nebo tak podobně. Seběhla jsem do přízemí, rovnou do kuchyně, kde už rodiče obědvali.
"Jdeš právě včas. Máme rýži s kuřetem."
"Dobré ráno…"
"Den Saky. Už je skoro 1 hodina." Opravil mě táta. "Slyšel jsem, že jsi souhlasila s tím zájezdem."
"Já měla nevybranou?" řekla jsem ironicky a strčila kousek masa do pusy.
"Jsem rád, že se ti ten nápad líbí, určitě si to tam užiješ. Tím jsem si jistý."
"Jo, bude to sranda." Raději jsem lhala, abych se vyhnula dalšímu kázání. Oběd jsem měla snědený celkem rychle a stejně tak i večeři, kterou mamka uvařila dřív, abych s před odjezdem najedla. Nicméně v 5 jsme vyrazili. Okolo 6 jsme dojeli na nádraží, kam pro nás měl přijet autobus. Vyjížděl z Tokia, přes Konohu, kde nabral zbytek pasažérů a pokračoval dál do Itálie. Nečekali jsme dlouho a autobus stál přímo před námi. Na nástupišti, spolu se mnou čekalo pár lidí, přibližně v mém věku, ale samozřejmě i níž a výš. Ale všimla jsem si i rodin s dětmi.
"Mami, myslela jsem, že to bude něco jako lyžák. O starých lidech a rodinách si nic neříkala."
"Já to nevěděla, ale podívej jsou tu i děti v tvém věku. Dokonce je tu i pan starosta, co ten tu dělá?"
"Hmm……"Projevovala jsem nezájem.
Chytla mě za ruku a táhla k němu.
"Dobrý den Pane Starosto." pozdravila ho.

"Dobrý den."
"Co vy tady?"
"Čekám na syna, také jede na ten zájezd." Usmál se na mámu. Já protočila oči a dál si hleděla svýho.
"Kdo je váš syn?"
"No, hlavně je pěkně rozmazlený. Takže ho tam posílám na převýchovu."
"To jsme na tom podobně."
Zatímco moje máma flirtovala se starostou, šla jsem si naložit kufr do autobusu. Odevzdala jsem vyplněné papíry vedoucímu, rozloučila se s mámou a nastoupila do autobusu. Vyhledala jsem volné místo, což bylo celkem obtížné, ale přecejen tu jedno poslední bylo. Zabrala jsem si obě dvě sedačky a spokojeně jsem si začala číst časák. Jenomže moje spokojenost zmizela stejně rychle jako přišla. Někdo mi dal do klína můj batoh, který byl na vedlejším sedadle a sám si na něj sedl.
"Ty idiote.!" Otočila jsem se s nadávkou na onu osobu a vyvalila oči.
"Co tady proboha děláš?!" opáčila jsem se.
"Co asi. Jedu si zasnowboardovat (nwm jestli se to takhle píše xD)"
"Takže ty jsi syn starosty?"
"Jo." Řekl s nezájmem.
"A proč někdo jako ty jede autobusem?"
"Do toho ti nic není."
"Tak si laskavě odsedni."
"Není kam."
"Proč já?" řekla jsem si a začetla se do časopisu.
Chvíli bylo ticho, ale všechno se změnila, jakmile chtěl Sasuke k okýnku.
"Pusť mě k okýnku." Přelejzal mě.
"Ne, u uličky se nedá spát."
"No právě proto chci k okýnku. Nevyspal bych se."
"To já taky ne."
"No a?"
"Chováš se jak malý děcko."
"Ta růžová je pravá?" provokoval mě.
"Jo."
Pak už jsem slyšela jen uchechtnutí.
"Co je zase?!" vyjela jsem po něm.
"Já jen, že jsem ještě nikdy neviděl holku, která má svoje vlasy růžové."
"Já zase nikdy neviděla takovýho namyšleného frajírka!!"
"Jo jsem frajer, to vědí všichni."
"Hm…"
"Ty jsi fakt hrozně otravná víš to?" vysmíval se mi.
"Ty!"
"Tímhle to jen potvrzuješ." Ušklíbl se a pustil si mp3.
Nechala jsem to plavat. Sice jsem měla chuť mu jednu vrazit, ale nestál mi za to. Chvíli bylo ticho. Pak autobus zastavil na benzínce a my se mohli svobodně projít. Došla jsem si na záchod a následovně do obchodu. Po vystání nekonečně dlouhé fronty jsem konečně přišla na řadu.
"Troje chipsy a támhletu bagetu." Předběhl mě Sasuke.
"Hej." Zaťukala jsem mu na rameno. On se na mě otočil. "fronta je támhle." Dodala jsem a ukázala jsem na konec ohromného zástupu lidí.
"A co jako?" otočil se zpátky. "Vezmu si to sebou." Usmál se na prodavačku.
Koukala jsem na něj jak vyvoraná myš.
"Děláš si srandu?"
"Ne, připadá ti, že se směju?" mluvil opravdu vážně.
Než jsem stihla zareagovat, už byl pryč a já si konečně mohla objednat. Zaplatila jsem a šla do autobusu. Přišla jsem ke svému místu a chtěla se posadit.
"Budeš tam jen tak stát nebo si sedneš?" řekl mi.
"Já bych si sedla ráda, ale to by tady někdo, nesměl sedět na mém místě." Zvýšila jsem hlas.
"Hele, nevím, co máš za problém. Jsem na tebe milej a ty máš pořád něco proti."
Jeho slova mě rozesmála.
"Ty, že jsi milej? Prosimtě, řekni mi až zase budeš abych to nepropásla." Řekla jsem ironicky a sedla si na jeho místo.
"Fajn, jak chceš! Chtěl jsem být kamarád, ale jak vidím, nestojíš o to."
"To si piš, že o to nestojím! S takovým zamyšlencem se bavit nehodlám!"
"Ok, od teď s tebou nemluvim."
"Ty jsi tak hroznej! Ty vždycky dostaneš co chceš co? Vždycky je vše podle tebe co? Jsi jen ubohý namyšlený pako, co má až moc velký sebevědomí!" řvala jsem na něj.
"Říkala si něco?" sundal si sluchátka.
Začalo to ve mně vřít. Ten přístup, jakým se ke mně choval. Dováděl mě k šílenství. Nevím, jestli tu cestu přežiju. Tohle asi nepůjde. Myslím, že ho zabiju. Ještě chvíli jsem na něj v duchu nadávala, ale nakonec mě přemohl spánek. Vzbudila jsem se až, když do mě někdo šťouchal.
"Můžeš si laskavě sednout? Taky bych rád usnul, ale to bys na mě nesměla ležet." Ušklíbl se.
Jakmile jsem si přebrala jeho slova ve své hlavě a uvědomila si, co právě dělám, okamžitě jsem se zvedla z jeho klína a zrudla jak rajče.
"Proč se červenáš?"
"Nečervenám!" zrudla jsem ještě víc.
"Víš, kdybys nebyla taková stíhačka, možná bych si s tebou něco začal."
"Zaplať pánbůh za tu stíhačku!"
"Jo, jsi s tím buzerováním fakt hrozná."
"Já jsem hrozná?" zařvala jsem na celý autobus.
"Ticho tam vzadu!" ozval se řidič.
"I řidičovi lezeš na nervi." Rozesmál se tím ironickým smíchem.
Zase jsem totálně pěnila. Celá rozklepaná, mimochodem vzteky, ne zimou, jsem se k němu otočila zády a snažila se usnout. A překvapivě se mi to během půl hodinky i povedlo.

-------------------------------------------------------------------------
Paráda ne..?? :D       
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Inochi-san Inochi-san | 15. července 2010 v 23:57 | Reagovat

wuaaaaaaaaaa! dokonalost!

2 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 9. dubna 2011 v 20:53 | Reagovat

hahahhaha XDDD sasuke sa fakt sprava ako decko ^^ a sakura je cela funny XDDD ale uprimne keby bol sasuke taky a chodil by napr. do nasej triedy tak by som toho magora zo srdca neznasala !!!!! Vazne aj ta jeho tvar by sa mi zohavila !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama