Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Hate and love-díl 2.

7. dubna 2010 v 23:36 | Saskiee |  Hate and Love
Zbytek cesty probíhal celkem klidně. Když nepočítám Sasukeho hlavu opřenou o mé rameno, následně očekávaný křik, samozřejmě z mé strany a bouřlivé buzerování mnou právě probuzeného autobusu, celkem to šlo. Na místo jsme dorazili kolem 8 ráno. Vylezli jsme z autobusu a přímo před námi stály krásné, obrovské hory. Byly na nich vytvořené krásné bílé závěje. Bylo to jak v nějaké pohádce, všude bílo, čisto a ten krásně třpytící se sníh, z odrazu horského slunce. Prostě hotový ráj. Až najedná maličkost. Já chytrá si bundu zabalila do kufru, takže tu mrznu v džínech a mikině. Můj dech se hned po vypuštění z úst, měnil v mlžný oblak a tělo se mi třáslo. Třením rukama o sebe jsem se snažila vytvořit aspoň malinkaté teplo. Moc mi to nepomáhalo, stále jsem mrzla. Ale můžu si za to sama. Moje inteligence je někdy složitá a to se holt nezmění.
"Takže děcka, vidím to následovně. Věci si odnesete támhle do haly, kde vám rozdělím pokoje. Jen chci upozornit, abyste si lyže nechávali venku. Pak je odneseme do lyžárny. Nějaké dotazy?" začal s organizací Bělovlasý muž. Myslím, že se jmenoval Jiraya.
"Ne." Odpověděli jsme.
Šla jsem si vyzvednout svůj kufr a s ním rovnou do haly. Jenomže, někdo mi ho vytrhl z ruky.
Prudce jsem se otočila. "Co to sakra…" zasekla jsem se při pohledu na Sasukeho.
"Radši ti to vezmu mrně. Ještě by sis ublížila." Vysmíval se mi.
No, s tím mrnětem měl asi pravdu. Měřím asi 170, což je vedle jeho 185 trochu míň. (vím, že jsou Japonci menší, ale neřešte, je to jen povídka.) Ale, že bych neunesla svůj kufr? S tím sem hořce nesouhlasila.
"Nejsem žádnej papír!"
"To jsem neřekl, jenom tě nechci seškrabovat ze země." Zase mi věnoval ten jeho, pro mě tak vytáčející úšklebek.
Uraženě jsem si odfrkla. "To by tě nemuselo trápit, zdravotník by se o mě postaral." Založila jsem si ruce na prsa.
"No právě proto." Usmál se a šel spolu s mými věcmi do budovy.
Chvíli jsem přemýšlela, jak to myslel, ale pak jsem se za ním rozběhla. "Počkej, jak si to jako myslel?"
"No, nestojím, abys skončila u mě na ošetřovně."
"Cože? Ty jsi jako zdravotník?" smála jsem se.
"Čemu se jako tlumíš?" mluvil vážně, což mě dost šokovalo. Nejen, že je rozmazlený, ale ani nepochopí srandu. "Jako jediný mám zdravotnický kurz."
"To abych si nic neudělala. Ještě by mě ošetřoval takovej bručoun." Řekla jsem potichu.
S nafouklými tvářemi jsem pokračovala v jeho stopách. Došli jsme až do haly, kde mi položil kufr.
"Dík." Poděkovala jsem mu.
"Hm…" zabručel.
Já z něj snad zešílím! Musí se pořád chovat takhle?
"Takže lidi, pokoje jsou připravené. Budete na nich po třech."
"A můžeme si aspoň vybrat?" zetala se nějaká holka s modrými vlasy.
"Bohužel ne. Už to rozdělili za nás."
"Super!" projevovali nesouhlas.
Mě to bylo úplně jedno. Stejně tu nikoho neznám, takže se aspoň lépe seznámím.
"Pokoj číslo 6 bude mít Kiba, Neji a Sai. Číslo 5 Hinata, Tenten a Temari. Na 4 budou Shikamaru, Deidara a Shino. A na 3 Karin, Ino a Sakura. Nějaké dotazy? Pokud ne, seberte si saky paky a alou do pokojů." Rozpustil sněm Jiraya.
"Já bych jeden dotaz měla." Ozvala jsem se, mezitím, co ostatní opouštěli halu.
"Ano? Pro takovou krásku všechno." Uslintl si.
Kam sem se to jenom dostala. Namyšlený zdravotník a úchylný vedoucí.
"Já jen…vynechal jste dva pokoje. Tak jestli náhodou není jeden volný."
"Nelíbí se ti tvoje spolubydlící?"
"Ne, o to nejde, já jen, že kdyby zbyl, klidně bych tam bydlela sama."
"Jestli nejsi spokojená s tvým pokojem, můžeš spát se mnou."
Trochu znechuceně jsem se na něj podívala a zakroutila hlavou v nesouhlas.
"Ne, děkuju."
"Tak pak už jedině s panem zdravotníkem."
Podívala jsem se na Jirayu a pak na pobaveně se šklebícího Sasukeho, popadla svoje věci a raději šla do pokoje číslo 3.
"To není nutný." Řekla jsem, ještě než jsem odešla.
Odkráčela jsem až do svého pokoje, kde už na mě čekaly moje spolubydlící. Nějaká blondýna a zrzka s brýlemi.
"Ahoj, jsem Sakura." Představila jsem se.
Ta blondýna se na mě otočila. "Já jsem Ino." Řekla s nezájmem.
"Karin." Zabručela ta s těmi brýlemi a ani se neráčila otočit.
No super, koukám, že jsem skončila na tom nejhorším pokoji. No ono ani nejde o ten pokoj, jako o ty hrozné spolubydlící.
"A kde mám postel?" rozhlížela jsem se po pokoji, ale nikde jí neviděla. Pak jsem si všimla, že má Karin spojené dvě postele, takže tvořili manželské letiště.
Došla jsem až k té posteli a odtáhla jí od té její.
"Co si sakra myslíš, že děláš?!" vyjela po mě.
"Co asi, beru si postel." Hodila jsem na ní kufr (na postel ne na Karin xD) a začala vybalovat.
Chvíli jsem u toho poslouchala Karinin ječák, ale po půl hodině jí zřejmě došlo, že jí nevnímám, tak s tím přestala.
"Pěkný tričko." Pokoušela jsem se s Ino navázat kontakt.
"Hmm."
Tohle bude na dlouho.
"Není z Paříže? Z toho nového módního butiku?"
Tím jsem jí nejspíš zaujala, protože si sedla ke mně na postel a začala povídat něco o módě.
"Koukám, že se taky vyznáš v módě, to si budeme rozumět." Usmála se na mě.
"Asi to tak bude." Oplatila jsem úsměv.
"Ale tohle z Paříže není. Vždycky jsem se tam chtěla podívat, ale nikdy sem se tam nedostala." Posmutněla.
"Já tam byla, mám tam tetu."
"Ty jsi z Evropy?"
"Jak se to vezme. Narodila jsme se v Konoze, ale pak jsem se přestěhovala do Švýcarska."
"Super."
"Nevím, co je na takovým zapadákově super." Štěkla Karin.
"Když tě to nezajímá, tak se do toho nepleť." Odpověděla jsem stejně nepříjemným hlasem.
"Nato, že jsi tu poprvý, se chováš, jak nějaká hvězda!"
"Jsem zvyklá, být nejlepší."
"Tak tady budeš mít smůlu. Protože tady jsem ta oblíbená já!"
"Já ti to neberu. Nestojím o to být nejoblíbenější."
"Věř mi, ani bys neměla šanci."
"Já ti dám, že bych neměla šanci!"
"Hele, proč máš růžový vlasy? Růžová barva je dost trapná, obzvlášť na vlasech." Vysmívala se mi.
"Do pr*ele, co máte všichni s mými vlasy! To není barva!"
"Ty je máš takhle už odmala?"
"Jo!"
"Tak to už jsi se jako děvka narodila a já myslela, že jsi se jí jen stala."
"Ty!" vrazila jsem jí takový, no skoro pěstí.
Z nosu se jí spustila krev.
"Ty krávo blbá! (omlouvám se za ty výrazy.) Tohle ti přijde draho! Osobně se postarám, abys jela domů!"
Vražedně jsem na ní hleděla.
"Ino! Dojdi pro zdravotníka a nestůj tam!"
""J-jasně Karin." Rozeběhla se pryč.
Já si v klidu skládala věci do skříně a pokoušela se nevnímat její jekot. Po chvíli se otevřeli dveře a tam stál Sasuke.
"Co se stalo?" podíval se na zakrvácenou Karin a pak na mě.
"Ta husa mě napadla!" zaječela.
"Ježiš sklapni už!" zařvala jsem na ní.
"Víš jak mi to pokazí můj vzhled?!"
"Neboj, horší už to nebude." Smála jsem se.
Sasuke trochu sklopil hlavu, aby nebylo vidět, že se směje, ale já to stejně viděla.
"Tak dojděte někdo pro Jirayu!" pokračovala Karin.
"To není nutný. Nic to není. Pojď se mnou, dám ti nějakou vatu na tu krev." Rozkázal jí Sasuke a společně odcházeli pryč. Ino šla samozřejmě poslušně za nimi.
Nechápu, proč za ní tak dolejzá. Přitom je úplně jiná.
Po chvíli se vrátili. Karin se provokativně usmívala, což mě znervózňovalo.
"Sakuro." Oslovila mě.
"Hm…?"
"Ten pan zdravotník je fakt milej co?"
"Ani mi nepřijde."
"Doufám, že ti nebude vadit, když si s ním něco začnu?"
"Proč by mi to mělo vadit?"
"No, je dost hezký a tak."
"Jo to je hezký, ale protivný a rozmazlený."
"Určitě se mu líbím. Pořád na mě koukal."
"A kam by měl koukat, když tě ošetřoval?"
"Snad nežárlíš?"
"Neblázni, proč bych měla, stejně u něj nemáš šanci a navíc mě vůbec nezajímá."
"Jo jasně!"
"Hele víš co? Vlastně máš pravdu. Perfektně se k sobě hodíte. On je namyšlený a rozmazlený, což ty taky a nezapomeň, že vrána k vráně sedá!" totálně jsem jí vyprudila.
"Moc mě neštvi!"
"Tak se mě nevšímej!"
"Večeře!" ozvalo se z chodby.
Všichni jsme odešli do jídelny. Sedli jsme si ke stolům. Já si sedla sama, protože jsem nechtěla sedět s Karin. A jelikož se sedělo po 4, přišli ke mně tři holky.
"Ahoj, můžeme si přisednout?" usmála se na mě modrovláska.
"Jasně." Přikývla jsem se stejně zářivým úsměvem na tváři.
"Já jsem Hinata, tohle je Tenten a Temari." Ukázala na hnědovlasou holku s dvěma drdolama a takovou špinavou blondýnku, skoro hnědovlásku s dvěma culíkama.
"Já jsem Sakura."
"Ty jsi tu poprvé co?"
"Jo."
"A líbí se ti tady?"
"No, zatím moc ne. Moje spolubydlící je pěkná kráva."
"Jo, ty jsi s Karin, tak to se ti nedivím." Smála se ta hnědovlasá.
"Je fakt hrozná."
"To je." Ujistili mě všichni tři najednou a hlasitě se zasmáli.
"Hele, ten zdravotník, jak se jmenuje?" zajímalo tu Temari.
"Tamten?" ukázala jsem na něj znuděně a ona přikývla. "To je Sasuke."
"Je krásnej." Rozplývala se nad ním. "Promiň." Otočila se zpátky na mě.
"Proč se omlouváš?"
"No, je to přece tvůj kluk."
"Ne, ne, ne, ne, ne!!!! Já ho sotva znám! A nehodlám to měnit!" hájila jsem se!
"Haruno!"
"Ano?" vyskočila jsem ze židle.
"Neřvi tak." Chlámal se za mnou smíchy Sasuke.
"Hahaha!" Fakt nechápu. Jednou je mrzutý a teď si zase dělá srandu z jiných.
"Půjdeš vytírat lyžárnu." Smál se.
"Nemyslím, že by s mým řvaním měl Jiraya nějaký problém." Vyplázla jsem na něj jazyk.
"Ale já jsem pomocnej vedoucí, takže…"
"Takže nic chlapče. Jsi jen zdravotník. Já jsem vedoucí." Poplácal po zádech Jiraya.
Chytla jsem totální záchvat smíchu.
"Čemu se sakra směješ?!"
"Tobě!" ušklíbla jsem se.
"Koťátka, prosím o klid!" ozvala se majitelka té chaty, paní Tsunade.
"Koťátka? Dělá si srandu?" ozvalo se od stolu, kde seděla Karin s Ino.
Protočila jsem oči a poslouchala, co nám chce říct. Po vyslechnutí pravidel slušného chování a pokyny pro snídaně, obědy a večeře, jsme konečně dostali jídlo. Hned co jsme to snědla, šla jsem si natočit pití a znovu se vracela na své místo. Chtěla jsem si sednout, ale místo měkké židle, jsem dopadla na zem a pití, které jsem držela v ruce se mi vylilo na triko. Všichni dostali záchvat smíchu.
"Ty idiote!" vyjela jsem po něm.
Hned mi bylo jasný, že to byl Sasuke. Seděl u vedlejšího stolu zády ke mně, takže to pro něj nebyl problém.
"Co máš zase za problém?!"
"Strčil si mi do židle!"
"Ne, nestrčil!"
"Jsi fakt děsnej!"
On se pořád smál.
"Hele," najednou zvážněl a já čekala co řekne, protože vypadal dost vážně. "víš, že máš mokrý triko?"znovu se rozesmál.
"Ty!"
Tyhle jeho stupidní fórky mě dokázali vytočit takovým způsobem, že jsem byla schopná mu v té chvíli něco udělat.
Chtěla jsem odejít, ale mě i Sasukeho si zavolal Jiraya.
"Takže, jestli se hodláte chovat jak malý, můžete jet domů."
"Ale, to on mi podkopl židli."
"Taky si to dneska odpracuje. Budete odnášet lyže do lyžárny a uklidíte to tam."
"Ale to on."
"Sasuke to má za tu židli a ty za tu ránu, kterou jsi dala Karin."
"Ale…"
"Žádné ale!" odcházel pryč. "A začít můžete hned po společenských hrách." Dodal.
"Jaký společenský hry?"
"Uvidíte."
"Jsi fakt strašnej! Víš to?!" znovu jsem po něm vyjela. Už mě unavovalo to jeho chování.
"Nevěděl jsem, že se umíš prát." Odváděl řeč jinam.
"Hodě věcí o mě nevíš." Vyplázla jsem na něj jazyk.
"Třeba?"
"Proč bych to měla říkat takovýmu nafoukanci?"
"Nenutím tě." Pokrčil rameny a odešel pryč.
Celá nasupená jsem odkráčela do pokoje, kde jsem sebou šlehla na postel. Zavolala jsem mámě, která chtěla vědět detaily o pobytu. Po dvouhodinovém hovoru, jsem se konečně převlékla do pohodlného oblečení. Pohodlně jsem se usadila a začetla do knížky. Karin s Ino probírali poslední módu, takže od nich byl klid, dokud nevešel Sasuke.
"Třeba, že by si zaklepal?" neodtrhla jsem zrak od knížky.
"Nemám čas, se tím zdržovat."
"Ahoj Sasuke, ten nos mě pořád bolí. Nepodíváš se na něj." Přiběhla k němu Karin.
"Ne. Nic s ním nemáš." Odstrčil jí dál od sebe, aby mohl vejít.
"Bere tu někdo nějaké prášky?" ptal se nás.
"A vědět to chceš protože…" zajímalo mě.
"Protože jsem zdravotník a jestli se zhroutíte na sjezdovce, budu vás ošetřovat já."
"Aha."
"Tak bere tu někdo něco?" ptal se stále na tu samou otázku.
"Počítá se antikoncepce?" ptala se hloupě Ino.
Koukala jsem na ní jak na idiota a zadržovala smích. Nevěděla jsem, že je až tak blbá. I Sasuke měl co dělat, aby se nerozesmál.
"Ne. Myslím nějaké speciální." Řekl celkem s obtížemi.
"Tak to ne." Odpověděla a znovu se vrátila k časáku.
"Sasuke, hrozně mě bolí tady." Ukázala na oblast mezi prsy. "Není to nebezpečné?" dodala.
"Není." Odpověděl suše. Vypadá to, že na holky jako je Karin je zvyklý.
"A neměla bych raději zůstat na pozorování zůstat u tebe na pokoji?"
"Mám pokoj vedle, takže to asi nebude nutné."
"Ale mě to opravdu bolí."
Obrátila jsem oči v sloup. "Karin, nevtírej se." Řekla jsem s úplným klidem.
"Ty jenom žárlíš, že se o mě Sasuke zajímá!!!" řvala na mě.
"Nemám důvod žárlit. A navíc mi nepřijde, že by se o tebe zajímal." Ušklíbla jsem se.
Sasuke tam stál s tím seznamem,ve kterým si odškrtával lidi, kteří odevzdali léky a koukal na nás, jakoby viděl ducha. Ani nechci vědět, co se mu honilo hlavou. Musel si říkat, že jsme totálně blbý. Ale co, je mi někde.
"Tak já jdu." Raději odešel.
Karin ještě půl hodiny mluvila o tm, že se a ní díval. Kdyby jen věděla, jak mě ten její nepříjemný štěkot vytáčí, hned by byla zticha. Hodně jsem se přemáhala, abych jí něco neudělala, ale naštěstí se tak nestalo, páč nás právě volal Jiraya do nějaké společenské místnosti.
"Pane bože, tyhle dětský hry mě nebaví." Slyšela jsem jak si Temari stěžuje.
"A já myslela, že jsi na ně zvyklá." Nezapomněla jsi rýpnout.
"V tom je ten problém Karin, ty jsi myslela." Bránila jsem svou kamarádku. No vlastně nejsme až takové kamarádky, spíš sympatická holka. Nicméně, šla jsem si sednout na krajní židli.
"Tady sedím já." ozval se pro mě neznámý hlas. "Nevím, jak sis mohla dovolit, sednout si sem!" zvýšil trochu hlas.
Otočila jsem se za ním. "Aha. Promiň." Špitla jsem.
"Klid, dělám si p*del!" položil mi ruku na rameno. "Já jsem Kiba." Usmál se.
"Já sakura." Oplatila jsem úsměv.
"Těší mě."
"Jo, tohle je Neji, Sai, Shikamaru, Shino a Deidara."
"Nejsi brácha Ino?" opáčila jsem na Deidaru.
"Ne." Rozesmál se. "Ale v pohodě, ptají se všichni."
"No je ti podobná."
"Já vím. Ale jen vlasy."
"Jo."
"Takže děcka, dovolte abych vás tu přivítal." Začal Jiraya. Po nekonečně dlouhém uvítacím proslovu jsme si sedli do kroužku a začali představovat.
"Já jsem Neji Hyuuga. Je mi 18, baví mě fotbal a nesnáším školu." Začal Neji.
"Já jsem Sakura Haruno, je mi 17 let. Miluju motorky a nesnáším namyšlenost."
"Karin. 17 let. Miluju krásný kluky" podívala se na Sasukeho "a nesnáším růžovou" tentokrát koukla na mě.
"Sasuke Uchiha. Je mi 18. Miluju Snowboard a motorky. Nesnáším až moc odvážný lidi."
Takhle to pokračovalo, dokud se nepředstavili všichni. A jelikož byl první den, mohli jsme jít hned spát. Teda oni mohli jít spát, já se Sasukem jsme museli uklidit lyžárnu.
"Stejně je to tvoje vina. Kdyby si nebyl tak namyšlený, nikdy bych tu nebyla." Nadávala jsem na něj.
"Takže ráda motorky?" zase měnil téma.
Už ani nemělo cenu se rozčilovat. Jen jsem se zhluboka nadechla.
"Jo." Dokonce jsem přidala i úsměv.
"Nevypadáš na drsnou motorkářku." Hodil mi sníh do obličeje.
"Taky nevypadáš na snowboarďáka." Strčila jsem do něj a on se svalil do sněhu.
Začala jsem se smát. Pomalu se zvedal se škodolibim úsměvem na tváři a rozeběhl se přímo ke mně. Začala jsem utíkat, ale on mě dohonil, chytil kolem pasu a hodil do sněhu. Hlava se mi zabořila asi půl metru pod zem, takže když jsem se vyhrabala celá bílá, chytil totální záchvat smíchu. Já s našpulenými tvářemi jsem se taky rozesmála.
"Asi bychom měli uklidit ty lyže."
"Asi jo."
Nechápala jsem to. Teď se choval úplně jinak. Byl přátelský. Jakoby ta namyšlenost vyprchala.
"Tak dělej. Nebudu to tahat sám." Řekl nepříjemně.
Dobře tak je pořád stejný. Asi to byla chvilková pomatenost.
Uklízení nám zabralo pěknou dobu, ale nakonec jsme to zvládli bez větších hádek. Do pokoje jsem se dobelhala celá unavená. Rychle jsem se osprchovala a šla spát.


-------------------------------------- Zdrojík ----tadyyyy-----
Líbilo? Pls komentíky!!! xD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama