Tak tady je další x)
"Naruto…" "Co je Hin?" "Je to moje vina." "Není, je to idiot, nevěděla si, že tohle udělá." Uklidňoval jí. "Věděla." "Co to povídáš?" Víš……" nadechla se "Minulý rok jsme se Sakurou byly na táboře. Při posledním večeru, kdy všichni pili a bavili se, byly jsme se Sakurou u Juugy v chatce. Ano byl tam i Juugo. On a Sakura si fakt rozuměli. Sakura mu bezmezně věřila, ale on jí jen využíval. Když jsem odešla za ostatníma a nechala je tam o samotě, Juugo se pokusil Sakuru znásilnit, ale já tam vtrhla a vyrušila ho. Juugo vypadl a já uklidňovala Sakuru. Věděla jsem, že se o to pokusí znovu a i přesto jsem udělala znovu tu samou chybu. Nechala jsem jí s ním samotnou." Vysvětlila mu. "To jsem nevěděl a ani netušil, že je toho Juugo schopný. A tohle neříkej, nemůžeš za to." "Víš……pro člověka, kterého se pokusí znásilnit, se změní pohled na svět, ale Sakura si to teď prožila po druhý." "Tak proto se tak změnila. Kdybych to věděl dřív, zabil bych ho!" zadržoval vztek, i když
moc mu to nešlo. "Ale proč nechce, abychom to řekli Sasukemu?" nechápal. "Asi se stydí. Tak tě prosím, nikomu to neříkej." "To je samozřejmost." "Děkuji" "Políbila ho." Sakura se mezitím oblékla, namalovala a učesala. Přišla dolů, kde se všichni bavili a šla si zase sednout. Teď už vůbec neměla náladu na zábavu. "Proč se nebavíš?" nechápala Temari. "Nemám náladu!" odsekla "Promiň, že jsem se zeptala. Kam to pořád koukáš?" "Co? Nikam" Temari se otočila za Sebe, kam směřoval Sakury pohled. "Jo tááák. Prosimtě klid, Karin u něj nemá šanci Hm…… Co?" Nic holka, jsi úplně mimo. Smála se Temari. Ale Sakuře do smíchu nebylo. "Sasuke, já s tebou mluvím. Jsi úplně mimo slyšíš?" křičela Karin na Sasukeho. "Karin, běž někam!" naštval se a odešel si sednout, ale když spatřil Sakuru, z jistého kroku se stal krok nejistý. Pomalu k ní přistoupil. "Saky……víš…" "Sedej, ale odpuštění nečekej." Řekla chladně. Přesně tak chladně jako dřív, dřív než se zase změnila k lepšímu. Se Sasukem to trhlo. "Co se stalo Saky?" "Proč bych to měla říkat zrovna tobě?" Protož……" "Nezačínej s tím, že máš o mě starost." "Co máš za problém? Snažím se jako nikdo a ty jsi na mě tak nespravedlivá. Jiný by to už dávno vzdal, ale já ne, tak proč mi nedáš šanci?!" Sakura sklopila hlavu. "Myslíš si, že jsi něco víc? Nebo na tebe nejsem dost dobrý? Proč si teda neřekneš Juugovi?! Hmmmm?..." Při vyslovení týle věty se jí z očí spustily slzy. "Nic nevíš…" "Nevím?! A víš proč? Protože mi nic neřekneš!" "Protože se bojím že…" "Bojím, bojím, bojím, umíš i něco jiného?. Jestli mi neřekneš pravdu, nepomůžu ti."
Sakura nic neříkala, přes slzy se nezmohla na jediné slovo. "To jsem si myslel……" pomalu vztával. Chytla ho za ruku, podívala se na něj uslzenýma očima, očima plných strachu, ublížení a zoufalství. "Nechoď…za ní" Sasuke jen sledoval, jak se jí z očí spustilo ještě víc slz a všiml si jak je v šoku. "Prosím…" Sasuke jí vzal za ruku a odvedl jí ven. Pokračoval s ní až do parku, kde si sedli na lavičku. "Teď mi to můžeš říct, nemusíš se ničeho bát, tady nás nikdo nenajde." Sakura se rozhlédla. "Co máš s Karin?" vypadlo z ní místo odpovědi. "Co?" "Slyšel si mě moc dobře." "Nic s ní nemám!" "Miluješ jí?" "Sakuro, co to……" "Odpověz mi na otázku." "Ne nemiluju jí! Miluju jen teb……" "Neříkej to Sasuke. Nevíš co říkáš, každý každému říká, že ho miluje, ale pak ho jen využije a odkopne. Vůbec ho pak nezajímá, že se té osobě úplně změnil pohled na svět. Že jí tak moc ublížil, tak moc, že už nikdy nebude umět milovat a důvěřovat jako dřív. Jemu šlo jen o to jedno. Chtěl toho dosáhnout za každou cenu, ale názor toho druhého ho nezajímal." Rozplakala se znovu. Sasukemu došlo, že mluví o sobě. Teď cítil pocit viny. Řval na ní a přitom nevěděl co musela zažít. "Kdo…?" "Je to tak strašný pocit, když nemáš sílu se mu bránit a on si s tebou může dělat co chce. Ale mnohem horší je pocit zrady a zklamání." "Saky…" "Víš, kdyby tam tenkrát nevtrhla Hinata, nevím co bych dělala. Ani nechci pomyslet, co všechno by se mnou dělal" "Saky……kdo to byl?" Sakura jen zakroutila hlavou. "Saky, pokusili se tě znásilnit, to není sranda." Sakuře tekly slzy proudem. "Nemůžu……najde si mě." "Budu tě hlídat…" "Sasuke, nebudeš se mou každou chvilku." Sasuke věděl, že má pravdu. "Řekni……proč si mi to neřekla dřív?" "Bála jsem se, že bych ti připadala ošahaná a už by ses se mnou nebavil." "Proč si to myslíš?" "Protože jsem jako použitý zboží!" stále brečela. "Pro mě rozhodně ne. Já tě milu…" "Neříkej to nemyslíš to vážně."zakřičela "Kdybych to nemyslel vážně, neřekl bych to. Nikdy jsem nikoho tak nemiloval." naklonil se k ní, až se jejich ústa spojila v krásný a dlouhý polibek, polibek plný lásky a touhy. "Miluju tě Sasuke." "Já vím" řekli, když se od sebe odpojili. Poté ruku v ruce odkráčeli zpět domů. "Víš……vždycky jsem k tobě cítil něco víc než jen přátelství. Když jsi byla namyšlená a nepříjemná, pořád jsem tě měl rád." Vypadlo ze Sasukeho z ničeho nic cestou domů. Sakura se jen usmála. I přesto, co strašného dnes prožila, se usmívala, byla se Sasukem úplně jiná, taková šťastná. "Slib mi, že kdyby na tebe někdo jen šáhnul, řekneš mi to." Sakura sebou cukla. Věděla, že by mu měla říct, co jí Juugo dnes udělal, ale nemohla, nedokázala to. "Slibuji" řekla i přes špatný pocit, který jí tížil u srdce. Vešli do domů. Ihned na sebe strhli veškerou pozornost. Všichni je sledovali. Jim to bylo jedno, v klidu procházeli davem s propletenými prsty. Hinata se úplně rozzářila, konečně je její nejlepší kamarádka šťastná. Na druhé straně místnosti stála osoba s přesně opačnými pocity než Hinata. Karin přímo nenáviděla Sakuru a nemohla věřit, že pro ní taková nicka jako Sakura může dostat někoho jako je Sasuke. Byla plná zlosti. Plná vzteku. Vždyť Sasukeho měla dostat ona a ne Sakura!! Když kolem ní procházeli, hodila na ní Sakura vražedný, ne přímo zabijácký pohled. Karin si jen uraženě odfrkla a odkráčela pryč. Sakura se Sasukem si sedli na jimi tak oblíbenou pohovku a sledovali dění. "Sasuke jsem unavená, dneska toho na mě bylo moc, půjdu si lehnout." Rozhodla se. "Půjdu s tebou." "Ne zůstaň tady a bav se" usmála se na něj Sakura a odcházela nahoru do Sasukeho pokoje. Otevřela dveře, ale nemohla vejít dovnitř, jakoby jí ta postel měla ublížit a ona z ní měla strach. Šla tedy dolů za Sasukem, který se znuděně rozhlížel okolo, ale když spatřil Sakuru, usmál se a šel za ní. "Co tu ještě děláš?" stále se usmíval. "Já……rozmyslela jsem si to, půjdeš se mnou?" "Zase máš strach?" "Jo" uznala. "Tak pojď, počkám než usneš." Pokračovali dál do pokoje. Sakura si lehla na postel a vybídla Sasukeho, aby se k ní přidal. Sasuke neváhal a lehl si k ní. Oba leželi na boku čely k sobě. Sasuke jí hladil po vlasech. "Sasuke, že si se mnou jen nehraješ? Že to se mnou myslíš vážně." "To snad nemyslíš vážně? Samozřejmě, že si s tebou nehraju, miluju tě z celého srdce." "Já tebe taky Sasuke." Zavřela oči a spokojeně usnula. Sasuke se na ní chvíli díval, ale pak se zvedl a odešel zpátky dolů.
moc mu to nešlo. "Ale proč nechce, abychom to řekli Sasukemu?" nechápal. "Asi se stydí. Tak tě prosím, nikomu to neříkej." "To je samozřejmost." "Děkuji" "Políbila ho." Sakura se mezitím oblékla, namalovala a učesala. Přišla dolů, kde se všichni bavili a šla si zase sednout. Teď už vůbec neměla náladu na zábavu. "Proč se nebavíš?" nechápala Temari. "Nemám náladu!" odsekla "Promiň, že jsem se zeptala. Kam to pořád koukáš?" "Co? Nikam" Temari se otočila za Sebe, kam směřoval Sakury pohled. "Jo tááák. Prosimtě klid, Karin u něj nemá šanci Hm…… Co?" Nic holka, jsi úplně mimo. Smála se Temari. Ale Sakuře do smíchu nebylo. "Sasuke, já s tebou mluvím. Jsi úplně mimo slyšíš?" křičela Karin na Sasukeho. "Karin, běž někam!" naštval se a odešel si sednout, ale když spatřil Sakuru, z jistého kroku se stal krok nejistý. Pomalu k ní přistoupil. "Saky……víš…" "Sedej, ale odpuštění nečekej." Řekla chladně. Přesně tak chladně jako dřív, dřív než se zase změnila k lepšímu. Se Sasukem to trhlo. "Co se stalo Saky?" "Proč bych to měla říkat zrovna tobě?" Protož……" "Nezačínej s tím, že máš o mě starost." "Co máš za problém? Snažím se jako nikdo a ty jsi na mě tak nespravedlivá. Jiný by to už dávno vzdal, ale já ne, tak proč mi nedáš šanci?!" Sakura sklopila hlavu. "Myslíš si, že jsi něco víc? Nebo na tebe nejsem dost dobrý? Proč si teda neřekneš Juugovi?! Hmmmm?..." Při vyslovení týle věty se jí z očí spustily slzy. "Nic nevíš…" "Nevím?! A víš proč? Protože mi nic neřekneš!" "Protože se bojím že…" "Bojím, bojím, bojím, umíš i něco jiného?. Jestli mi neřekneš pravdu, nepomůžu ti."
Sakura nic neříkala, přes slzy se nezmohla na jediné slovo. "To jsem si myslel……" pomalu vztával. Chytla ho za ruku, podívala se na něj uslzenýma očima, očima plných strachu, ublížení a zoufalství. "Nechoď…za ní" Sasuke jen sledoval, jak se jí z očí spustilo ještě víc slz a všiml si jak je v šoku. "Prosím…" Sasuke jí vzal za ruku a odvedl jí ven. Pokračoval s ní až do parku, kde si sedli na lavičku. "Teď mi to můžeš říct, nemusíš se ničeho bát, tady nás nikdo nenajde." Sakura se rozhlédla. "Co máš s Karin?" vypadlo z ní místo odpovědi. "Co?" "Slyšel si mě moc dobře." "Nic s ní nemám!" "Miluješ jí?" "Sakuro, co to……" "Odpověz mi na otázku." "Ne nemiluju jí! Miluju jen teb……" "Neříkej to Sasuke. Nevíš co říkáš, každý každému říká, že ho miluje, ale pak ho jen využije a odkopne. Vůbec ho pak nezajímá, že se té osobě úplně změnil pohled na svět. Že jí tak moc ublížil, tak moc, že už nikdy nebude umět milovat a důvěřovat jako dřív. Jemu šlo jen o to jedno. Chtěl toho dosáhnout za každou cenu, ale názor toho druhého ho nezajímal." Rozplakala se znovu. Sasukemu došlo, že mluví o sobě. Teď cítil pocit viny. Řval na ní a přitom nevěděl co musela zažít. "Kdo…?" "Je to tak strašný pocit, když nemáš sílu se mu bránit a on si s tebou může dělat co chce. Ale mnohem horší je pocit zrady a zklamání." "Saky…" "Víš, kdyby tam tenkrát nevtrhla Hinata, nevím co bych dělala. Ani nechci pomyslet, co všechno by se mnou dělal" "Saky……kdo to byl?" Sakura jen zakroutila hlavou. "Saky, pokusili se tě znásilnit, to není sranda." Sakuře tekly slzy proudem. "Nemůžu……najde si mě." "Budu tě hlídat…" "Sasuke, nebudeš se mou každou chvilku." Sasuke věděl, že má pravdu. "Řekni……proč si mi to neřekla dřív?" "Bála jsem se, že bych ti připadala ošahaná a už by ses se mnou nebavil." "Proč si to myslíš?" "Protože jsem jako použitý zboží!" stále brečela. "Pro mě rozhodně ne. Já tě milu…" "Neříkej to nemyslíš to vážně."zakřičela "Kdybych to nemyslel vážně, neřekl bych to. Nikdy jsem nikoho tak nemiloval." naklonil se k ní, až se jejich ústa spojila v krásný a dlouhý polibek, polibek plný lásky a touhy. "Miluju tě Sasuke." "Já vím" řekli, když se od sebe odpojili. Poté ruku v ruce odkráčeli zpět domů. "Víš……vždycky jsem k tobě cítil něco víc než jen přátelství. Když jsi byla namyšlená a nepříjemná, pořád jsem tě měl rád." Vypadlo ze Sasukeho z ničeho nic cestou domů. Sakura se jen usmála. I přesto, co strašného dnes prožila, se usmívala, byla se Sasukem úplně jiná, taková šťastná. "Slib mi, že kdyby na tebe někdo jen šáhnul, řekneš mi to." Sakura sebou cukla. Věděla, že by mu měla říct, co jí Juugo dnes udělal, ale nemohla, nedokázala to. "Slibuji" řekla i přes špatný pocit, který jí tížil u srdce. Vešli do domů. Ihned na sebe strhli veškerou pozornost. Všichni je sledovali. Jim to bylo jedno, v klidu procházeli davem s propletenými prsty. Hinata se úplně rozzářila, konečně je její nejlepší kamarádka šťastná. Na druhé straně místnosti stála osoba s přesně opačnými pocity než Hinata. Karin přímo nenáviděla Sakuru a nemohla věřit, že pro ní taková nicka jako Sakura může dostat někoho jako je Sasuke. Byla plná zlosti. Plná vzteku. Vždyť Sasukeho měla dostat ona a ne Sakura!! Když kolem ní procházeli, hodila na ní Sakura vražedný, ne přímo zabijácký pohled. Karin si jen uraženě odfrkla a odkráčela pryč. Sakura se Sasukem si sedli na jimi tak oblíbenou pohovku a sledovali dění. "Sasuke jsem unavená, dneska toho na mě bylo moc, půjdu si lehnout." Rozhodla se. "Půjdu s tebou." "Ne zůstaň tady a bav se" usmála se na něj Sakura a odcházela nahoru do Sasukeho pokoje. Otevřela dveře, ale nemohla vejít dovnitř, jakoby jí ta postel měla ublížit a ona z ní měla strach. Šla tedy dolů za Sasukem, který se znuděně rozhlížel okolo, ale když spatřil Sakuru, usmál se a šel za ní. "Co tu ještě děláš?" stále se usmíval. "Já……rozmyslela jsem si to, půjdeš se mnou?" "Zase máš strach?" "Jo" uznala. "Tak pojď, počkám než usneš." Pokračovali dál do pokoje. Sakura si lehla na postel a vybídla Sasukeho, aby se k ní přidal. Sasuke neváhal a lehl si k ní. Oba leželi na boku čely k sobě. Sasuke jí hladil po vlasech. "Sasuke, že si se mnou jen nehraješ? Že to se mnou myslíš vážně." "To snad nemyslíš vážně? Samozřejmě, že si s tebou nehraju, miluju tě z celého srdce." "Já tebe taky Sasuke." Zavřela oči a spokojeně usnula. Sasuke se na ní chvíli díval, ale pak se zvedl a odešel zpátky dolů.

