Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Strach z lásky ............17

26. dubna 2010 v 18:50 | Saskiee |  Strach z lásky
Bolest, ať už fyzická nebo psychická, věc tak primitivní a přitom silná a tak zrádná. Ale jak je možné, že tak jednoduchý pocit, sebou přinese tak velkou tíhu? Tíhu, která sebou přináší smutek a další bolest, trhající srdce. Ale na kolik dílů se dá takové lidské srdce rozervat a přitom nepřestávat tlouct? Jaká je naděje, že se rány na něm zahojí? Je vůbec nějaká šance? Bolest tu vždy byla, je a navždy bude. Přátelé, rodina, láska, to jsou léky na děravé srdce. Léky, které jsou schopny, pomoct překonat ten smutek, tíhu i samotnou bolest. Je to jako mast. Uleví od bolesti, ale nezničí ji. Bolest je holt věčná a u někoho dost častá.
"Hin……řekni," vzlykla. "řekni mi, proč já? Proč já mám v životě takové neštěstí? Určitě nejsem tak hrozný člověk." Vyplakávala se na ramenu své kamarádky.
"Ne Saky, ty nejsi špatný člověk, jen máš těžký život." Hladila jí po vlasech a při tom cítila s ní. "Nechceš být chvíli sama?" dodala.
"Ne! Samoty si užiju dost, teď chci být s tebou." Ujistila jí.
"Jenomže, já už musím domů, slíbila sem mámě, že budu doma do 7. Už teď jdu pozdě. Hele tak nechceš spát u mě?" navrhla Hinata.
Sakura se na ní zoufale podívala a ještě zoufaleji se usmála.
"Moc ráda. Když sem s tebou a se Sasukem, všechno je hned lepší."
"Tak půjdeme ne?" usmála se.
"Jasně." Odvětila duchem nepřítomně a pomalu vyrazili.
"Mami! Jsem doma a vedu hosta!" volala hned co překročila spolu se Sakurou práh domu.
"Ty taky? To tu dneska bude živo." Oplatila křikem. "A jdeš pozdě!" upozornila.
"Dobrý den." Pozdravila Sakura Hinatinu matku.
"Ahoj Saky!" křikla na ní.
Holky došli až do kuchyně, kde se podávala večeře. Odložili si věci na věšák, usadili ke stolu a pustili do toho báječného jídla, které už jen podle vzhledu vypadalo lahodně. Jakmile dojedli, odebrali se do Hinatina pokoje a pustili DVD. Měli v plánu prolenošit celý večer. Jenomže, to by tam nemohl pořád lézt Sasuke s Narutem a vyzvídat od Sakury co se stalo.
"Saky…co se stalo?" zajímalo Sasukeho.
"Nechci o tom mluvit." Odsekla.
"Někdo ti ublížil? Kdo?" začínal vyvádět.
"Ne nikdo mi neublížil, jen o tom nechci mluvit, nemám na to sílu."
"Stejně bych byl klidnější, kdybych věděl o co jde." Nenechal se odbýt.
"Nechej to být! Tebe se to netýká."
"Týká se mě to! Jestli na tebe někdo vztáhl ruku, vyřídím si to s ním." Zuřil.
"Nikdo mi nic neudělal."
"Hele lidi, já s Narutem jdeme ještě pro popcorn." Chtěla je tu nechat o samotě Hinata, strkající Naruta ven z místnosti.
"Ale já se chci koukat!" nesouhlasil.
"Naruto, ty idiote! Běž!" protočila oči.
Hinata s Narutem se ztratili a Sakura se Sasukem zůstali sami. Hleděli si vzájemně do očí, očí které ukazovali různé pocity. Zatím co Sasukeho byly plné lásky, něhy a touhy, nicméně taky starosti, odhodlání a zuřivosti, Sakuře se v nich leskla bolest s dávkou smutku a ztráty milovaného člověka.
"Takže opravdu ti nikdo neublížil?" chytl jí za ruku.
"Ne." Odmlčela se. "Jediný kdo umí ubližovat jsem já." Řekla skoro neslyšně, ale ne tak jak si myslela.
"Co to povídáš? Komu ubližuješ?" nechápal.
"Všem, tobě, Hinatě, Narutovi,Tátovi……" zastavila se v půlce věty a hned na to se rozplakala.
Sasuke nechápal, co jí k těm slzám dohnalo, nevědě, proč se trápí a to ho štvalo. On přímo nesnášel, když se někdo koho má rád trápí a on nemůže nic dělat. Připadal si jako zbytečný hmyz.
"Saky, mě neubližuješ a ani Hinatě a Narutovi taky ne. O tom co je mezi tebou a tvým tátou nic nevím, takže to posoudit nemůžu." Uklidňoval jí.
"No o to jde, mezi mnou a tátou už nic není a nikdy nebude." Brečela.
"Jak to myslíš?"
"Sasuke, můj táta dneska odpoledne zemřel." Zatnula pěsti. "Slyšíš je mrtvý! Už ho nikdy neuvidím! Nikdy! Milovala sem ho a on i přesto musel odejít!! A víš čí vinou?" křičela.
"Sakuro……" chtěl jí obejmout.
"Mojí vinou Sasuke!! Já můžu za jeho smrt jen já, nikdo jiný. Jsem sobec! Kdybych mu nevyčítala každou maličkost, kdybych se s ním kvůli tomu pak nehádala a nerozzuřila ho, nikdy by se to nestalo!" vytrhla se z jeho sevření. "Sasuke já už nechci žít! Ne bez něj! Chci jít za ním!" vzlykala čím dál tím víc.
Sasuke si jí přitáhl k sobě, políbil jí do vlasů a něžně jí hladil po zádech. Její slzy se vsakovaly do jeho trika. Nechtěla se ho ani na okamžik pustit, už zase cítila ten krásný pocit bezpečí a lásky. Zavřela oči a nechala se jím unášet tak dlouho, dokud neusnula. Sasuke jí odnesl do postele a sám šel do té své. Jen co zalehl tak usnul.
"Hinato, měli jsme udělat sýrový, ten je lepší než slaný." Namítal Naruto.
Ach jo…on to vážně nepochopil. Doufám, že už si Sasuke se Sakurou promluvili. Počkat, kde jsou?
"Naruto, kde je Sasuke se Sakurou?"
"Nevím"
Pak jim padl pohled na postel, kde už spokojeně spala jejich kamarádka. Vypadala dost bezstarostně,
jakoby neměla žádné starosti. Dokonce se i usmívala. Snad s ní o něčem, co si vždy přála. Sny, umělá radost nebo noční můra, co si sami v podvědomí tvoříme. Ale ať už Sakura sní o čemkoliv, netrápí se a to je hlavní.
"Dobrou Saky." Pohladila jí po vlasech, lehla si vedle ní a stejně jako ona se ponořila do světa snění, i Hinata si snila svůj krásný sen.
Ráno holky místo příjemné vůně ranního čaje a míchaných vajíček,
probudil hluk z vedlejšího pokoje.
"Naruto, ty idiote, pusť mě!" řval na spícího Naruta Sasuke, který se snažil vyprostit z jeho sevření.
Naruto sebou jen škubl a hned po tom co mu Sasuke vrazil ránu, se probudil.
"Áááá………co se děje?" vylítl z postele.
"Seš teplej nebo co?" koukal na něj zmateně Sasuke.
"Ne, jen se mi zdálo o Hinatě." Rozplýval se nad tou představou.
"Super, ale objímat si mě nemusel! Úchyle!" nadával.
"Promiň kámo. Pojď jdeme na snídani." Rozhodl Naruto.
Mezitím co se kluci vypravovali, holky už seděli u stolu a snídali ty údajná míchaná vajíčka se slaninou.
"Ahoj Saky, ty už si vzhůru?" políbil svou dívku Sasuke.
"No díky tvému hukotu jo." Ušklíbla se.
"Jaký hukot?!" obejel jí zezadu a líbal na krk.
Sakura se celá zachvěla a naskočila jí husí kůže. Sasuke si toho všiml a usmál se.
"Čemu se jako směješ?" dělala, že neví o co jde.
"Ničemu." Šel si sednout.
Hned po snídani se vydali do školy, kde strávili celé dopoledne. Po vyučování se sešli před školou a těšili se na zítřejší volno, které dostali od ředitelky Tsunade.
"Sasuke! Kámo!" volal na Sasukeho Pein.
"Co je vole?" otočil se za hlasem.
"Nezapomněl si na dnešek? Pořádně to rozjedeme! Vezmi sebou i tuhle kočku." Ukázal na Sakuru, která se po přebrání té věty začervenala.
"Klidni vole, ta je moje." Dal mu ze srandy pěstí do ramene a přitáhl si jí blíž k sobě.
"Vždyť já vím. Hele tak v 8
večer u mě doma ok?" připomínal a běžel dál.
"Jasný."
"Sasuke co je dneska večer?" zajímalo Sakuru.
"Pein má narozky, takže se k němu jde kalit."
"Nevím, jestli na to mám náladu."
"Saky, jestli nechceš, tak nemusíš."
"Ale jo, kvůli tobě." Dlouze ho políbila. Musela si stoupnout na špičky, aby byla aspoň trochu větší, přece jen byl o něco vyšší než ona.
Stáli tam a líbali se, bylo jim jedno, jestli na ně někdo kouká, oni se milovali a k tomu souhlas ostatních nepotřebovali.
"Ehm Ehm……" odkašlala právě přicházející ředitelka.
Ihned se od sebe odlepili a podívali se na ní.
"Dobrý den……"
"Odpusťte si prosím ten fyzický kontakt, jste na pozemku školy." Zakroutila nad tím hlavou a odcházela.
Oba dva chytli záchvat smíchu a pobaveně odcházeli z areálu. Šli se ještě před začátkem toho mejdanu projít do parku, kde si sedli na lavičku, teda spíš Sakura si sedla na opěradlo a Sasuke stál před ní a četl z její tváře. Dlouho to nevydržel a znovu jí políbil, Sakura mu jeho hladové polibky s chutí vracela a přitom objímala jeho krk. Sasuke si to opravdu užíval, jeho rty se vpíjeli to těch jejích a obráceně. Odpojili se od sebe kvůli nedostatku kyslíku. Oba dva si přáli, aby nemuseli dýchat, aby měli tu schopnost žít bez přísunu vzduchu a mohli tyhle krásné chvíle prožívat do nekonečna.
"Děkuju ti." Vypadlo ze Sakury.
"Za co prosimtě?"
"Že jsi……" nadechla se "Že jsi se mnou, teď když to potřebuju." Znovu ho políbila, ale tentokrát to byl spíš takový letmý polibek.
"To ty mě děláš šťastným." Chytl jí za ruku a v ruku v ruce odešli domů.
Sakura s Hinatou, která byla mimochodem taky pozvaná společně s Narutem, se začali připravovat. Oblékli se, namalovali a učesali. Ve finále si Hinata vzala bílé delší tričko bez ramínek, na zavázání za krkem, k tomu černou krátkou sukni a černé žabky. Vlasy si sepla nahoru, jen jeden pramínek v zadu jí volně vlál dolů. Sakura na sobě měla. Džínovou sukni a modré dlouhé tričko s krátkým rukávem. Vlasy si nechala volně rozpuštěné. Když byly obě hotové, spolu se Sasukem a Narutem nasedli do auta a mohlo se vyrazit. Jelikož, kvůli Sakuře, která nemohla najít své černé žabky, přijeli o dvacet minut později zábava už byla v plném proudu. Přidali se tedy a skvěle se bavili.


Snad se líbil .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama