tady je další xD a PIŠTE KOMNTÍKY!!!! Děkuju!! xD
Další den nastalo to všemi očekávané volno, které si původně měla užít s Hinatou Narutem a Sasukem. Nyní to však nepřicházelo v úvahu, aspoň ne po včerejšku. Ne po tom, co jí Sasuke udělal. Tušila. Ne, přímo věděla, že tenhle prodloužený víkend bude ten nejnudnější, co kdy zažila. Ale ona se nechtěla nudit. Neměla to v plánu, nechtěla sedět doma, zavřená v pokoji a čekat co se bude dít. Teď už byla naprosto rozhodnutá. Proč by se kvůli němu měla vyhýbat i Narutovi a Hinatě? Neviděla jediný důvod.
"Ahoj Hin, zrovna sem ti chtěla volat." Pozdravila svou kmošku mezi dveřmi.
"Saky, co se mezi tebou a Sasukem včera stalo? Myslím, když jste odjeli……?" spustila místo pozdravu.
"Všechno ti řeknu, ale ne tady."
"Dobře, tak půjdeme ven." Navrhla Hinata.
"Hele, počkej tady, jen na sebe něco hodím."
Hinata jen přikývla, sedla si na gauč a čekala na svojí kamarádku. Ani neměla čas se nudit, Sakura a její máma měli vážný rozhovor ohledně Sasukeho, který Hinata náhodou zaslechla svýma zvědavýma ušima.
"Kam jdeš?" zajímalo paní Haruno.
"Ven. Přijdu až večer." Odvětila Sakura, oblékající si mikinu.
"Doufám, že ne s tím, kým si myslím." Nasadila vážný rodičovský pohled.
"Ne, se Sasukem nejdu, jdu s Hinatou." Uklidnila jí a přitom protočila oči.
"Víš, jde mi jen o tvé bezpečí."
"Já vím, pa mami." Vlípla jí pusu na tvář a spolu s Hinatou se vytratili pryč z domu.
Šli mlčky vedle sebe. Ani se na sebe nepodívali. No spíš, obě koukali do země. Teprve když došli do parku, kde se posadili na lavičku, která Sakuře připomínala chvilky strávené se Sasukem, dali se společně do řeči.
"Saky, řekni, co se mezi vámi stalo?"
"Nic moc Hin." Zapírala. No ono není zrovna nejlehčí, říct své nejlepší kámošce, že jí její bratr uhodil.
"Já vím, že se něco stalo, tak trochu sem zaslechla rozhovor mezi tebou a tvou mámou."
"No…víš, trochu sem Sasukeho včera vytočila svým chováním."začala pomalu.
Vůbec se jí do toho nechtělo, nevěděla jak to má říct, aby jí to neublížilo. Vždycky to byla Hinata, ta která jí ujišťovala, že je Sasuke jiný než Juugo, že nikdy žádné holce neublíží. A teď to na ní měla jen tak vyvalit? To je trochu divný ne?
"Žárlil viď?" zakroutila hlavou, ne ve smyslu záporné odpovědi, ale dala tím najevo, že ho zná a věděla, co udělá.
"To taky."
"Zvýšil na tebe hlas? Toho si nevšímej, myslí to v dobrým. On je takový výbušný." Usmívala se Hinata.
Byla si tak jistá tím, že udělal nějakou bejkárnu. Sakuře se sevřel žaludek, nemohla, nevěděla jak. Nechtěla zkazit důvěru kterou mezi sebou ty dva sourozenci měli. Ona mu bezmezně věří, stejně jako mu kdysi věřila ona sama. Tohle jí prostě nemůže udělat.
"No trochu ho zvýšil. Pěkně jsem se ho lekla." Usmála se i přes bolest, kterou uvnitř sebe cítila.
"Já to věděla. Nemusíš se ho bát, on ti nijak neublíží. Má tě fakt upřímně rád." Ukázala své bílé zuby v širokém úsměvu.
Neublíží? On už jí ublížil. Její mysl je teď dočista zmatená, neví, co si o něm má myslet, Hinata o něm básní jak o andělovi, ale přitom to tak docela anděl není. No vlastně je to anděl, anděl s ďáblem v těle.
"Když myslíš." Pokusila se o další usměv.
"Nemyslím, já to vím!" řekla, jako by to byla samozřejmost.
Možná to byl jenom malý zkrat. Omluvil se. To Juugo nikdy neudělal. Nikdy se za své činy neomluvil. Zato Sasuke jo.
"Mám nápad, hned za ním zajdeme, stejně je doma sám." Táhla jí za ruku.
Jít za ním? Ani nápad. A ještě když je doma sám. Nejsem magor! Co když mi něco udělá? Bojím se ho!
"Tak poběž!" křičela Hinata, stále jí táhnoucí k nim domů.
Mezitím, co obě běželi za Sasukem, on sám teprve vstal. Ještě k tomu nedobrovolně, protože někdo zvonil. V trenkách se doplazil ke dveřím a otevřel je. To co bylo za nimi ho nepříjemně překvapilo.
"Ahoj Sasuke. Dlouho jsme se neviděli nemyslíš?" skočila mu kolem krku.
"Co tady děláš?" řekla nepříjemným hlasem a odstrčil jí od sebe.
"Přišla jsem za tebou, chci tě zpátky. Stýská se mi po tobě." Blížila se sebejistým krokem k němu. "Ani mě nepozveš dál? Tak dlouho jsme se neviděli." Dodala
"Nikdo tě tu nechce Lin." Ušklíbl se
"Sasuke, vím, že mě miluješ, tak se nebraň. Vrátíme se k sobě a všechno bude zase dobrý."
"Ne, nikdy sem tě nemiloval."
"Vždyť, všechno co jsme spolu prožili, to ti nic neříká? Copak spíš s každou?" koukala na něj nevěřícně.
"Hele, to že jsem spolu spali, neznamená, že jsem tě miloval." Řekl chladně.
"Mně stačí, že miluju já tebe. A ty si mě taky oblíbíš." Nahla se k němu a vášnivě ho políbila.
Přesně v tu chvíli otevírala Hinata dveře, ale to co spolu se Sakurou spatřila, jí dost překvapilo. Sasuke stál uprostřed obýváku a líbal se s nějakou pro ně cizí holkou. Odstrčil jí od sebe a pak si všiml Hinaty a Sakury. Žaludek se mu sevřel, věděl jak to muselo vypadat. Hned na to se otočila i Lin a usmála se na Sakuru, v domnění, že je to jeho kamarádka. Sakura vytřeštila oči a zůstala stát jako opařená. Nevěřila svým očím. Byla tak krásná, její plné rty, čokoládově hnědé oči, dokonalá pleť, husté, blonďaté, dlouhé vlasy a ta postava. Vypadala jak anděl. Byla tak neuvěřitelně krásná, až se i Sakuře zatajil dech. (není na holky xD) Vedle ní si připadala tak obyčejná, skoro až ošklivá. Určitě byla i starší než Hinata. Vypadala tak na 18. Ale hlavní je to, že líbá jejího kluka. Tak strašně to bolelo, tak nesnesitelně moc. Už pochopila, jak se musel cítit Sasuke, ale ona se s Peinem aspoň nelíbala, on jí jen šahal na zadek.
"Hin, víš jistě, že znáš svýho bratra dost dobře?" řekla tichým, ale přesto naštvaným hlasem. "Není to jen násilník, ale i podvodník a lhář!" zvýšila hlasitost svého hlasu.
Podívala se mu do očí a utekla pryč.
"Sasuke, co to má znamenat?"nevěřila svým očím Hinata.
"Sasí……asi se tvá malá kamarádka naštvala." Řekla hloupým hlasem Lin.
Sasuke na nic nečekal, vzal si něco na sebe a rozběhl se za Sakurou. Ještě než překročil práh domu řekl: "Lin, vypadni odsud. Ať už tě tu nikdy nevidím! Nejsi tu vítaná."
Přemýšlel, kam by tak mohla běžet. Doma nebude, u Naruta taky ne, co u Ino? Rozběhl se směrem k domu, kde bydlel Deidara se svou sestrou Ino. Hned co dorazil, zabouchal na dveře.
"No jo, už jdu!" slyšel. "Sasuke? Co ty tu děláš?" nevěřila svým očím Ino.
"Je tu Sakura?" řekl uhnaným a nedočkavým hlasem.
"Není." Odpověděla. "můžu jí něco vzkázat?"
Ale to už tam Sasuke nebyl. Saky, kde sakra si? Jasně Neji. Přiběhl k Nejimu a zazvonil. Nedočkavostí bouchal na dveře.
"Čau Sasuke co……"
"Není tady Sakura?" skočil mu do řeči.
"Není tady. Skus to u Temari."
"Dík." Rozběhl se dál.
Tentokrát směrem k Temari. Kde taky nebyla. Nebyla ani u TenTen. Už nevěděl, kam mohla jít. Když v tom si vzpomněl na park. Vždycky tam chodila, pokud chtěla být sama. Doběhl až tam. Spadl mu kámen ze srdce, když viděl růžovlásku, jak sedí na lavičce, k němu otočená zády. Přistoupil k ní. Ta jakmile slyšela kroky, otočila se a když zjistila kdo to je, chtěla běžet pryč.
"Stůj!" řekl mírně naštvaným, ale i provinilým hlasem.
Sakura se zastavila. Bála se, že by jí ublížil, kdyby ho neposlechla. Otočila se na něj, pohlédla mu do očí a utřela si slzy. Sasuke došel až k ní. Natahoval k ní ruku, aby jí pohladil, ale ona udělala krok dozadu a zakroutila v nesouhlasu z hlavou. Sasuke se na ni omluvně podíval a zvedlou ruku pustil podél svého těla.
"Sakuro……nechci, aby ses mě bála." Díval se jí do očí.
"Na to si měl myslet dřív." Vyčítala mu.
"Odpusť mi to prosím." Zoufale prosil.
"A co ti mám odpustit? Tu facku nebo, tu líbací scénu hm?" mluvila stále klidně, ale naštvaně zároveň.
"Ona se po mě vrhla, nemůžu za to. Nechtěl jsem aby sem přišla, ale nemohl sem s tím nic dělat. Stejně jako sem tě nechtěl udeřit, ale prostě mi praskli nervi a já vybuchl. Neudržel sem se a to mě mrzí."
"A co se stane až ti zase rupnou nervy a ty vybuchneš? Co mi uděláš až se příště neudržíš?!" Už zakřičela.
"To už se nikdy nestane!"
"A co když jo? Jak můžeš vědět čeho si schopnej, když neudržíš ani jednu pitomou facku?!"
"Já to nechtěl udělat! Já jsem jenom……"
"Jenom si žárlil! A to samý, ne, to horší si udělal dneska mě! Líbal ses tam s nějakou načuřenou fuchtlí!! Víš, jak mi byla?!"
"Saky…jak říkám, ona se vrhla po mně!"
"Prosimtě, po tobě se vrhá každá!"
"Možná, ale miluju jen jednu!!"
"Nezačínej s tím! Neobtěžuj se! Jsi jen prostý lhář! Já jsem ti věřila! Měla sem v tebe plnou důvěru a ty mě takhle zklameš?"
Sasuke nasadil naštvaný výraz. Sakuru to pěkně vylekalo.
"Miluješ jí?"
"Ne!!!"
"Nevěřím ti! Je tak dokonalá! Je nádherná! Mohla by dělat modelku."
"Je nádherná." Řekl s klidem v hlase. Sakura sklopila hlavu. Sasuke jí ukazováčkem nadzvedl obličej tak, aby jí viděl přímo do očí. "Ty jsi mnohem hezčí. A navíc tě miluju." Sakura se na něj ušklíbla.
"Když mě miluješ, proč si mě uhodil, člověk nikdy neuhodí milovanou osobu!" řekla chladně.
"Já nevím!"
"Tak až to budeš vědět, ozvy se." Věnovala mu poslední chladný pohled a odešla pryč.
Sasuke pozoroval milovanou osobu, osobu pro něj tak důležitou, jak odchází pryč. Nezadržel své emoce a po tváři mu stekla jedna jediná slza, která říkala vše. Říkala, jak moc jí miluje, jak lituje toho co udělal, jak hloupě se zachoval a hlavně dávala najevo bolest, kterou cítil uvnitř sebe.

