Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Strach z lásky ............20

26. dubna 2010 v 18:57 | Saskiee |  Strach z lásky
Po zbytek víkendu se nic zvláštního nedělo. Sasuke se po tom všem nedokázal Sakuře podívat do očí, Sakura neměla na to, aby zvedla telefon, zavolala mu a řekla jak moc jí chybí. Hinata od toho incidentu s Lin se Sasukem nepromluvila. Nedokázala přenést přes hlavu, že dal Sakuře facku. I před Sakurou se cítila blbě, ona jí cpala do hlavy, jaký je to andílek, přitom to andílek vůbec není. Tohle mu nehodlala jen tak opustit. Takže z toho nejhůř vychází Sasuke, který se snažil ochraňovat svou dívku tak moc, že mu ujely nervy a teď se s ním nebaví ani jeho sestra, s kterou si vždy skvěle rozuměl. Takže není divu, že se ani jednomu nechtělo v pondělí do školy.
"Mami, mě je opravdu zle." Snažila se jak mohla zahrát nemoc.
"Saky, nehraj to na mě. Prostě do školy půjdeš. Když nebudeš chodit do školy, nebudeš mít dobré zaměstnání……"
"……a nebudu mít žádné peníze, nenajdu si slušný byt a budu se mít špatně, protože teď mám všechno na co si vzpomenu." Dokončila za svou matku.
"Přesně tak, vidíš, jak si chytrá." Pohladila jí po vlasech.
"No, tak když jsem tak chytrá, nic by se nestalo, kdybych dnes zůstala doma." Nevzdávala se.
"Tak moc chytrá zase nejsi." Usmála se, tlačící svou dceru z domu.
"Mami, já půjdu pěšky."
"V žádném případě.."
"Ježiš mami,
bydlíme deset minut chůze od školy. To snad zvládnu, nemyslíš……?"
"Nechci už nic slyšet. Nasedni do auta."
Sakura si odfrkla a protože jí nic jiného nezbývalo, sedla si na sedadlo spolujezdce. Paní Haruno strčila klíčky do zapalování, nastartovala a už si to trandily v červeném, luxusně zařízeném Mercedesu. Jakmile dojeli ke škole, všichni se na ně otočili, nicméně jako pokaždé, když jí vezla její matka.
"Tak, užij si hezký den Saky." Usmála se paní Haruno.
Sakura, ale stále seděla na místě a koukala před sebe. Až když do ní mamka párkrát šťouchla, probrala se ze snění, které nepatřilo nikomu jinému než Sasukemu, a rozhlédla se kolem sebe.
"Přesně kvůli tomu nerada jezdím autem." Řekla stále se rozhlížejíc okolo.
"Proč jako?" nechápala.
"Všichni na nás zíraj." Odsekla naštvaně.
"Divíš se? Takovou hezkou holku jako si ty, jen tak někde neuviděj."
"Hm…ahoj." Rozloučila se a rozešla se směrem k hlavním dveřím.
Jako každý den šla sebejistým a stylovým krokem až k nástěnce. Přečetla si změny týkající se rozvrhu a dělení tříd a hned co zjistila, že to pro ní tak stupidní rozřazování je u konce, radostí zakřičela. Tím na sebe dokonale strhla veškerou pozornost kolemjdoucích. Jí to bylo jedno, byla tak ráda, že je ve své třídě, a nějaké protáčející se oči ostatních jí nemohly rozhodit. S úsměvem na rtech vešla do své třídy, ale úsměv jí zmizel, když viděla plakající Hinatu, sedící na svém místě. Opatrně došla až k ní.
"Hin, co se děje?" strachovala se o svou kamarádku.
Pohled na ní jí trhalo srdce, neměla ráda, když se její blízcí trápí.
"Saky, promiň mi to prosím." Vyhledala Sakuru svýma uslzenýma očima.
"Ale co ti mám odpustit? Vždyť si nic neudělala." Nechápala.
"Jak to myslíš? Vždyť to já jsem tě ujišťovala o tom, že ti nikdy nic neudělá a on……"
"Byla to jen facka. Nezmlátil mě. Neber si to tak. Vím, že to neměl dělat, ale stane se i lepším lidem." Uklidnila jí svým skokem do řeči.
"To je jedno, ublížil ti. Stydím se za něj." Položila svou hlavu na lavici a prolila další slzy.
"Vyprovokovala jsem ho."
"To mě nezajímá."
"Omluvil se mi. Kdyby byl násilník, nikdy by se neomluvil." Ujišťovala jí.
"A ty jsi mu odpustila?"
Sakura sklopila pohled a kývla hlavou v nesouhlas.
"Zatím ne." Vypadlo z ní nakonec.
"Tak vidíš."
"Ale ty bys měla, jsi jeho sestra. Měla by si stát za ním."
"Ale ty jsi má nejlepší kamarádka, mám tě ráda jako sestru."
"Jako možná, ale nejsem tvoje sestra, zato on je tvůj bratr opravdu. A za rodinou by si měla stát, ať už je jakákoliv. Nebude tu navěky. Věř mi, důvěřuj mu, nebo budeš litovat těch promarněných chvil v hádkách." Vysvětlila Sakura.
"Dobře, odpustím mu, když mu odpustíš i ty." Naléhala.
"Hin, moc dobře víš, že na to zatím nemám sílu."
"Promiň." Omluvila se a utřela si slzy.
Sakura se na ní usmála a sedla si vedle ní, tam kde bylo její místo. Po chvilce zazvonilo a do třídy vešel Kakashi.
"Takže jste si všichni všimli, že se rozdělení ruší. No jsem rád, že si to přečetli všichni a nemusím nikoho hledat v jiných třídách." Usmál se a začal vysvětlovat látku.
Celá třída znuděně oddechovala. Kdyby se našel jen jeden člověk, který dával naplno pozor, byl by to zázrak.
"Tak dost!" práskl do stolu. "Chápu, že jste rozrušený z toho stěhování a volna, které jste od naší paní ředitelky dostaly, ale jestli nezačnete dávat pozor, nechám vás všechny po škole!" rozčiloval se nad znuděnými ksichty svých žáků Kakashi.
Třída zpozorněla a pokoušela se zůstat vzhůru po zbytek hodiny. Tak kdo by chtěl zůstat po škole hned první den po víkendu. Takže nic jiného, než být chvíli při vědomí jim nezbývalo. Hned co zazvonilo, cela třída odcházela do učebny biologie, jen Sakura s Hinatou zůstávali pozadu. Vyšli ze třídy na chodbu, kde stála Sasukeho partička, ale po něm tam nebylo ani stopy.
"Hele kdo jde, čau Saky." Neodpustil si Kiba.
"Ahoj." Usmála se na něj.
"Prosimtě, řekni nám, co jsi se Sasukem udělala, sedí v lavici s pěkně otrávenym ksichtem a nikoho nevnímá." Stěžoval si Shikamaru.
Sakura s Hinatou se na sebe podívali a následně tak i do třídy, kde opravdu seděl tiše s podepřenou hlavou a koukal z okna.
"Já mu nic neudělala." Zdůraznila to slovo JÁ.
"No, ať už se hádáte kvůli čemukoliv, prosím vás usmiřte se. On je teď úplně jinej. Nechápu to." Přidal se Naruto.
"Naruto, miláčku, tohle chápat nemusíš. Pojď mě doprovodit do biologie." Chytla se okolo pasu Hinata a společně vyrazili do učebny.
"No konečně, podívejte se kdo přichází." Ukázal na Sasukeho, přicházejícího k nim.
Sakuru zajímalo, na co tak koukaj, tak vyšla ven z kolečka, které kolem ní tvořili, tak že nebyla vidět. Jakmile vyšla, Sasuke se zarazil a zastavil se na místě. Oba na sebe upírali ublížené pohledy. Ostatní kluci pochopili, že tam jsou asi navíc a odešli pryč. Sakura se Sasukem tam pořád stáli a vyměňovali si pohledy, dokud nezazvonilo a Sakura se rozešla směrem k Sasukemu, ale prošla kolem něj, jakoby byl vzduch a pokračovala dál do třídy.
"Sakuro…počkej." Oslovil jí.
Ona se jen zastavila, ale neotočila se. Zůstala k němu otočená zády a čekala co se bude dít.
"Já……omlouvám se." Pokračoval. "Přemýšlel jsem a dospěl sem k názoru, že bez tebe nemůžu žít. Jsi jako vzduch, potřebuju tě, abych přežil. Vím, udělal jsem strašnou blbost, ale hrozně moc mě to mrzí. Tak strašně toho lituju." Mluvil ublíženým hlasem.
"Proč?" Otočila se na něj. "Už víš proč? Proč si mě uhodil?" zajímalo jí.
"Jo……"sklopil hlavu. "Víš, ta Lin, to byla moje bývalá holka. Prostě mě podvedla s jiným klukem. Dřív sem takhle nežárlil, ale od té doby sem všechno bral vážněji než bylo nutné. Bylo mi to trapný, připadal jsem si jako slaboch, který si nedokáže uhlídat holku. A jak si mi řekla o tom pokusu o znásilnění, bál sem se o tebe ještě víc." Podíval se jí znovu do očí.
"Je mi to jasný, nechtěl si se cítit trapně." Usmála se ironicky. "Takže si radši riskoval náš vztah? To je pro tebe tvoje hrdost důležitější než já?" nevěřila svým uším.
Otočila se a odcházela.
"Ne!"
chytil jí za ruku. "Samozřejmě, že ne." Otočil si jí čelem k sobě.
"Tak proč?"
"Myslel jsem, že by sis o mě myslela, že jsem ubožák."
"To bych si teda nemyslela! Nemohla bych……nemohla bych si to myslet o někom jako si ty." Usmála se. Tentokrát od srdce.
"Jak to myslíš?"
"Vždycky sem po tobě toužila. I když sem to nedávala najevo, vždycky sem chtěla, aby sis myslel, že jsem zábavná. Chtěla jsem, aby sis mě všímal víc než ostatních a abych cítila tvou přítomnost. Tak strašně moc sem si to přála. Pro mě si byl někdo úžasný, tak jak bych si o tobě mohla myslet něco takového?" dívala se mu do jeho krásných očí.
"To jsem nevěděl……"
"Vždycky, když sem se ti podívala do očí, totálně sem se v nich topila, bylo to, jako bych neuměla plavat a ty si se mě v nich snažil utopit. Nemohla jsem vyplavat napovrch, stále sem byla tak omámená, že bych se raději utopila, než uhnula pohledem. A když si ses mnou začal díky Hinatě bavit, byla jsem v sedmém nebi. Vždycky, když si na mě promluvil, rozklepala se mi kolena takovým způsobem, že sem se sotva udržela na nohou. Naběhla mi husí kůže a dech se mi zastavil. Jako bych s tebou nepotřebovala dýchat. Ale pak sem odjela na tábor a když sem se vrátila, všechno se změnilo. Pohled na tebe mi už nepřišel tak utápějící jako kdysi, neměla sem problém s klepajícími se koleny, ani s husí kůží, prostě nic. Ale…"
"Ale…?"
"Ale ten polibek, ten všechno změnil. Začala sem mít tak dlouho postrádající problém s dýcháním, zas sem se v tobě topila a tvá vůně mě totálně hypnotizovala. Už zase sem s tebou chtěla trávit každou vteřinu svého života, ale bála sem se, že mě zklameš. A to si taky udělal."
Sasuke sklopil pohled.
"Ale na tom že tě miluju a vždycky milovala, se nic nezměnilo a měnit nebude." Ušklíbla se.
"Sakuro, já nevěděl, nevěděl jsem nic. Nevím jak ti to mám vynahradit. Odpusť mi to prosím. Nechci tě ztratit. Tak strašně moc tě miluju. Vím jak to bolí, když někoho ztratíš a to už nikdy nechci zažít."
Sakura se jen usmála.
"Ty odpusť mě. Vyprovokovala sem tě."
"Ne, já sem slaboch."
"No, kdyby si byl slaboch, nemohla bych udělat tohle." Políbila ho.

Líbala ho tak vášnivě, jakoby měl každou chvíli zmizet. On sám nezůstával pozadu. Hladově se vpíjel do jejích rtů a ona se vpíjela do těch jeho. Tak dlouho necítili dotyky toho druhého. Užívali každý sladký moment, každou vteřinu. Teprve až teď jim došlo, že už zvonilo a jestli nepřijdou na vyučování, budou mít problémy. I přes námitky se od sebe odpojili a utíkali každý do své třídy. Sakura zaklepala na dveře.
"Dále." Ozvalo se.
"Dobrý den, omlouvám se, že jdu pozdě."
"No, jsem rád, že si se vůbec dostavila. Za 20 minut zvoní na přestávku. Kde si byla si řekneme o přestávce ano?"
"Ano." Opověděla učitelovi a šla si sednout na své místo.
Jedním okem mrkla na Hinatu a zářivě se usmála. Hinatě došlo, co se mezi nimi asi stalo a byla za to ráda.


Tak snad se líbilo a pls KOMENTÍKY!!! xD                     




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tissa Tissa | Web | 4. května 2010 v 15:57 | Reagovat

Ráda...:) No na diplom...SasuSaku...jak jinak..:D No a ty?

2 NIkdo588 NIkdo588 | 12. srpna 2012 v 22:35 | Reagovat

Fiha ! Pribehy jsou fajn, ale  ten tvuj je bombastickej ! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama