"Sasuke, půjdeme prosím do tábora?" "Dobře já to tu jen sbalím" Když dobalil, vydali se směr tábor, kde začali vařit večeři. Po chvilce se vrátil Naruto s Hinatou, kterým dost vyhládlo a tak se hned pustili do jídla. Dokonce i Sakura snědla všechno co měla v misce, všechny to dost překvapilo, ráno nechtěla ani pečenou rybu a teď jí v klidu jídlo z konzervy. "Tak jak šlo lezení se Sasukem? Nevyřídil tě moc?" Zeptal se Naruto. Sakura se podívala na Sasukeho, ten v klidu jedl a ani se na ni neotočil. "No víš Naruto…..Jak bych to jen……" "Docela jí to šlo, ale chtělo by to víc posílit svaly." Řekl s klidem Sasuke. Sakura na něj nevěřícně koukala. Nejdřív mi zachrání život a teď mě ještě kryje? Měl příležitost mě před nimi shodit, tak proč to neudělal? Chová se fakt divně! "Vidíš, já ti to říkala, příště polezeš s námi." Objala jí Hinata, ale Sakura pořád sledovala Sasukeho a nechápala, proč jí neprozradil, vždyť ona je na něj tak nepříjemná, tak proč? "Jdu spát" oznámila a odešla. "Lásko nepůjdeme taky? Jsem dost unavená." navrhla Hinata. Jasně miláčku, jsem taky utahaný." Odcházeli do stanu. Sasukemu se ještě nechtělo spát, tak šel do lesa, ten prošel a spatřil perfektní místo, bylo z něj vidět na letní úplněk, který ho ozařoval. Lehl si tedy na zem a pozoroval ho. Sakura, která se probudila, nahmatala vedle sebe prázdné místo. Trochu se lekla a přepadl jí strach. Ani nevěděla proč, ale vydala se Sasukeho hledat. Prošla lesem a narazila na něj, jak se dívá na hvězdy a měsíc. Přistoupila k němu a posadila se vedle něj. On stále ležel a sledoval měsíc. Chvíli bylo ticho, krásné ticho, které přerušil ještě krásnější hlas Sasukeho. "Proč si tady?" "Bála jsem se" "A se mnou se nebojíš?" "Ne, s tebou se cítím v bezpečí" lehla si vedle něj. "Omlouvám se" otočil se na ní konečně. Sakura mu nechápavě hleděla do očí a čekala co bude dál. "Neměl sem tě nutit tam lézt" "Jediný co by si neměl tak obviňovat se, není to tvá chyba. To já neměla být tvrdohlavá a poslechnout tě, ale to bych nebyla já, kdybych nedělala všechno podle sebe.
"No jo, ale já tě mám ochraňovat a místo toho sem tě málem zmrzačil." "Sasuke……řekni mi, proč se mě snažíš pořád ochraňovat?" "Sakuro možná si se změnila ty ale to že mi na tobě záleží a můžeš se mi se vším svěřit jako to bylo dřív se nezměnilo a nikdy nezmění!" "Já vím." "Tak proč mi nechceš říct, co tě tehdy tak změnilo? Proč? Jsem si jistý, že bych ti pomohl" "Víš Sasuke, je pro mě složité o tom mluvit. Bolí mě jen vzpomínka na to. Věř mi, jednou ti to řeknu." "Nedám si pokoj dokud to nezjistím" "Sasuke……?" "Hmm?" "Děkuji" položila si hlavu na jeho vypracovanou hruď a usnula. Sasuke přes ní hodil svojí mikinu a stejně jako ona usnul. Ráno se Hinata s Narutem vzbudili, ale nikde tu neviděli Sakuru a ani Sasukeho " Já doufám. Že jsou někde spolu, protože Sakura to tu nezná a lehce by se ztratila." "Jo neboj určitě budou v pohodě. Teď mi pomoz sbalit stany ať můžeme odjet domů." Mezitím co Hinata s Narutem uklízeli tábor Sakura se právě probudila a pozorovala krásný východ slunce. Po chvíli se vzbudil i Sasuke. "Konečně si vzhůru." Usmála se na něj. "Sakra!!" vyskočil na nohy Sasuke. "Co se děje?" "Musíme do tábora, Hinata s Narutem už určitě sbalili celý tábor a čekají jenom na nás." plašil Sasuke. Když přiběhli do tábora, Hinata s Narutem tam už čekali připravení i se stany.
"Kde jste? Čekáme tu nejméně hodinu!" "Promiň zaspali jsme." Uklidnil ho Sasuke. "Jo tak zaspali a spolu, Sasuke ty šibale proč si to neřekl hned." Úchylně se usmál Naruto "Ty idiote! Takhle sem to nemyslel! Si o mě myslíš, že jsem nějaký úchylácký prase jako ty?" "Sory Brácho." "V pohodě kámo." "Tak vyrážíme křičel Sasuke a opíral se o svoji káru. Všichni nasedli a mohlo se vyrazit. Cesta byla klidná a ubíhala celkem rychle. Většinu cesty vládlo naprosté ticho, k udivení byl i z Narutovy strany. Každému se v hlavě honili jiné myšlenky. Naruto si nechal snít o plné míse rámenu, Hinata přemýšlela o včerejším takzvaným nočním výletu Sasukeho a Sakury, chtěla vědět, co se mezi nimi stalo, páč spolu nepromluvili ani slovo co se vrátili z toho lesa nebo kde to vlastně byli. Sasuke nemohl přijít na to, co se to Sakuře tehdy stalo. Proč se tak změnila? Nevěděl to a to ho štvalo. Pořád se mu do hlavy dostával obrázek Juugy, který v tom podle něj měl prsty. Sakura, přemýšlející nad tím samým co Sasuke, akorát s tím rozdílem, že ona přesně věděla, co jí tak změnilo a čí je to vina,po něm pokukovala očkem. Věděla o čem teď přemýšlí a bála se, že mu to dojde, že se jí bude chtít pomstít. Všichni byli stále ponořeni do toho trapného ticha, dokud ho někdo nepřerušil "Co se děje?" "Co by se dělo?" "Sakuro nehraj to na mě, vidím, že tě něco trápí." Jen sklopila hlavu. "Juugo?" Jak to ví? On snad umí číst myšlenky! "Nemusíš se toho chudáka bát, už na tebe ani nešáhne! O to se postarám." Teď už se na něj musela podívat. Zahleděla se na něj, jak na nějaký drahý obraz, obraz plný naděje a odhodlání. Ale Sasuke ani jednou neuhnul pohledem z předního skla umazaného od rozmázlých mušek a všelijakého hmyzu. Hinata jen poslouchala jejich rozhovor,, teda spíš Sasukeho, protože Sakura ještě nic neřekla, ale nehodlala se do něj zapojovat.A Naruto, ten už byl v říši snů. "Kdybys jen věděl……" řekla potichu Hinata, tak potichu, že to nikdo neslyšel. Sakura ještě chvíli přemýšlela, až z toho usnula. "Koukám, že jsme vzhůru jen my dva Hin." "Taky sem si všimla, tak když Sakura a Naruto spí, můžeš mě a Naruta vyhodit u nás doma, on už těch pár baráku vedle dojde a se Sakurou jet dál k jejímu domu" navrhla chytře. "Dobře tak se připrav, protože už jsme tady" Hinata zbudila Naruta, který seděl vedle ní a
rozešla se s ním směrem domů. Sasuke mezitím vezl Sakuru domů. Hned co zastavil, opatrně jí vzbudil. "To už jsme doma?" "Jo, spala si skoro celou cestu" "Aha, tak děkuji za odvoz" " Nemáš zač, zítra ve škole ahoj" Nastartoval a odjel. Sakura mu jen zamávala a odebrala se domů. Hned mezi dveřmi na ní čekala máma. "Ahoj Saky. Kdo byl ten sympatický mladík? To byl tvůj přítel?" "Ahoj mami, ne to byl Sasuke." "Ten Sasuke? Docela vyrostla co jsem ho viděla naposledy, je z něj pěkný mladý muž. Kolik mu teď vlastně je?" "Osmnáct, je ve třeťácích. A kdyby ses náhodou ptala, jak se mi tam líbilo, tak to tam docela ušlo. A teď si jdu lehnout, jsem unavená." Dobrou Saky." "Dobrou" Sakura se osprchovala, připravila věci do školy, lehla si na postel a přemýšlela nad tím pomateným víkendem. Ale nakonec jí přemohl spánek a během 10 minut usnula.
______________________________________________________________________

