V jídelně na ně čekala Hinata, Ino, Temari a Naruto. "Ahoj lidi" mávla na skupinku Sakura. "Ahoj, kde se touláš?" vyzvídala Ino, ale když si všimla Sasukeho, který šel vedle ní, došlo jí to. No spíš si domyslela svoje. "Jo tááák, tak to chápu." Smála se. "Hele lidi, tak platí to po té škole?" "Co se děje po škole?" nechápala Sakura. "Jdeme k Hinatě a pak do kina. A ty jdeš samozřejmě s námi." Odpověděla Temari na její otázku. "Ne lidi, já dnes nemůžu. Šla bych ráda, ale kvůli tomu incidentu s Karin jsem po škole." "Jo to víme, proto máme rezervované lístky na 20:00." objala jí Hinata. "Tak dobře, ale teď už musím jít, nebo mě Kakashi zabije." Rozloučila se a šla si odpykat svůj trest. Po škole byla do 4, a ještě k tomu musela pomáhat s uklízením klučičích šaten na tělocvik. Ale mělo to i světlou stránku, Karin jí musela pomoct. Když je Kakashi propustil, spěchala se domů převléknout do něčeho čistého, trochu se učesala a šla k Hinatě domů. Dorazila tam něco kousek před 7, zazvonila a čekala až jí někdo otevře. "Ahoj……Sakuro? jmenuješ se tak že? Sluší ti to." polichotil jí Shino. Měla na sobě džínovou roztrhanou mini sukni a černé tričko bez ramínek. Její dlouhé nohy měla obuté v černých kozačkách, které měla až pod kolena. Vlasy si nechala jen tak volně rozpuštěné, páč si je nestihla vyčesat nahoru. "Co tu děláš Shino?" "Dyť je tu pařba. Tak nestůj mezi dveřmi a přidej se k nám!" táhl jí dovnitř. "Ahoj Saky! Skočila jí kolem krku Hinata. "Hin, já myslela, že jdeme do kina." "No víš, trochu jsme pozměnili plány." "Ale měli jsme rezervované lístky." "Jo ty jsme vrátili." "A proč tu je tu tolik lidí, vašim to nevadí?" "Oni tu nejsou, jo a ty lidi přivedl Sasuke." "Jak jinak." Sakuře nezbylo nic jiného, než se zapojit. Samozřejmě mohla jen tak sedět, nebo jít domů, ale to by nebyla ona. "Tak si přišla? Jaký byl trest?" všiml si jí Naruto. "No řekněme, že by jste si měli uklízet šatny." "Chudáku, si uklízela šatny?" "Jo!" přikývla. "Kde je Sasuke?" "Ale co tak najednou? Dřív si na něj byla alergická." "Hele řekni mi to nebo neříkej nic, buď tak hodný!" "Ok, támhle odhání holky." ukázal za sebe. Sakura se tam podívala, ale jakmile viděla, že má dost práce s odháněním jeho obdivovatelek, hodila zpátečku a šla si sednout. "Ahoj kotě!" řval na Sakuru Lee v trochu víc v podnapilém stavu. "Hele, dej si odchod!" "Notak, přece by si mě neodmítla" "Myslíš? Tak koukej! Odprejskni!!" Chtěla vstát a odejít, jenomže jí chytil za ruku a přitáhl k sobě na gauč. "Au pusť mě, mačkáš mi ruku ožralo!" "Ty máš ale stehýnka" začal po nich jezdit rukou. "Úchyle! Nech mě!" "Nemluv takhle se mnou nebo se neznám!" vyhrožoval. Sasuke se zrovna rozhlížel po místnosti, zastavil pohledem u Sakury. Vypadala fakt nádherně. Pak si všiml i Leeho, jak jí otravuje a šel za nimi. "Lee!" volal na něj z dálky naštvaným hlasem a šel stále směrem k němu. Sakura se za hlasem otočila a probodla ho pohledem. "Počkej Sasuke! Teď tu mám něco rozdělaného s touhle kočkou!" a zajel jí rukou kousek pod sukni. Sasuke, který byl už přímo předním, mu ruku chytil. "Varuji tě!" už skoro vrčel. "Sasuke, co tě žere? Já ti jí pak půjčím, až si s ní užiju! Tak o co ti jde?"
Tohle už Sasuke nevydržel, chytil ho za límec a přirazil ke zdi. Držel ho tak silným stiskem, že pomalu nemohl ani dýchat. Sasuke se k němu nahnul "Ještě jednou se k ní přiblížíš nebo na ní dokonce šáhneš, tak si to s tebou vyřídím!" Lee jen ve strachu kývl a utekl pryč. "V pohodě?" vrátil se k Sakuře. "Jo! A příště se nemusíš obtěžovat!" odsekla mu naštvaně. "Počkej, co tím jako myslíš?" "Nic! Běž radši za tvými Fanynkami, ty o tvou přítomnost stojí!" "Jo o tohle tu jde." Usmál se Sasuke a sedl se vedle ní na pohovku. "Ty prostě žárlíš, že jsem se bavil s nimi a tebe si nevšímal." stále se usmíval a sledoval její reakci. "To si věříš! Je mi jedno, že se tam s nimi bavíš." "A proč tomu nevěřím?" "To je tvůj problém." "Hele prcku, vždyť víš, že mě nezajímají, jediný kdo mě zajímá jsi ty a ty to víš." "Sasuke, já………" umlčel jí Sasuke polibkem. Začal jí líbat. Sakura mu polibky s chutí opětovala. Ale když si uvědomila co dělá, prudce se od něj odtrhla, podívala se mu do očí a " Sasuke……promiň, ale já k tobě nic necítím, omlouvám se, ale jsi pro mě jen kamarád." S tím se zvedla a odešla domů. Sasuke tam jen tak seděl a koukal na místo kde ještě před chvílí seděla Sakura. Nechápal to, nejdřív mu polibky oplácí a pak se z ničeho nic odtrhne. Úplně ho přešla chuť na nějaký večírek a šel si lehnout. Sakura běžela domů. Po tváři jí stékali úplňku třpytící se slzy, slzy zoufalství a bolesti. Přiběhla domů, proletěla obývákem rovnou do svého pokoje, lehla si na postel, zabořila své slzami zaplavené zářivě zelené oči a rozplakala se ještě víc. "Sakuro?" ťukal na dveře její otec. "Nech mě být, chci být sama!" "To ti rád splním, volala paní ředitelka." Sakura zpozorněla. "Prý si napadla svou spolužačku." "Nadávala mi!" "To není důvod k tomu, aby si jí mlátila! Máš týden zaracha!" rozhodla odešel. Sakura neměla sílu vzdorovat. Znovu zabořila hlavu do polštáře. Myslela, že jí pukne hlava, musela myslet na dnešní večer, na to co se stalo mezi ní a Sasukem. Sasuke, odpusť mi to prosím. Já tě tak miluji, ale bojím se, bojím se ti věřit, bojím se, že mi ublížíš, bojím se tvé lásky!. Tolik bych tě chtěla políbit,
dotýkat se tě být s tebou a cítit tvou lásku, ale nemůžu, úplně bych ti propadla. To já ale nechci, nechci už zažít žádnou bolest kvůli lásce! Když pomyslím, jak jsem se snažila se do tebe nezamilovat a ty si to takhle pokazil!
Takhle přemýšlela, dokud neusnula. Další den se jí vůbec nechtělo z postele. Nechtěla jít do školy a potkat Sasukeho. Po včerejším incidentu se mu nemohla podívat do očí. Musela se trochu přemlouvat, ale nakonec přece jen vstala. Nasnídala se, upravila a pomalým krokem odcházela do školy. Ve školní hale si přečetla, kam jí přiřadili. "To snad ne!" ještě jednou si to přečetla. "Ne, ne, ne! To není pravda, proč zrovna tahle třída? Je tu několik jiných tříd a oni mě musí dát zrovna do téhle, ještě, že je tam se mnou TenTen a Temari." Začalo zvonit. Sakura hodila sprinta do jí tak nenáviděné třídy. Zaklepala a "Dobrý den, jsem Sakura Haruno a byla jsem přiřazena do vaší třídy. Dobře sedni si támhle vedle Peina, támhle před Sasukeho. Sakura poslušně šla na profesorem určené místo. Sedla si, usmála se na Peina a zapojila se do učiva. Celou hodinu na sobě cítila Sasukeho pohled, nebylo jí to vůbec příjemné,ale co mohla po včerejšku čekat, ublížila mu. "Tak a za domácí úkol si přečtěte strany 67-85, bude z toho test!" stihl zadat domácí úkol Asuma. Hned jak si to Sakura zapsala, zazvonil na přestávku. Chtěla se Sasukemu omluvit, tak se na něj opatrně otočila, jenomže on už tam nebyl. Zvedla se tedy ze židle a šla na chodbu.
dotýkat se tě být s tebou a cítit tvou lásku, ale nemůžu, úplně bych ti propadla. To já ale nechci, nechci už zažít žádnou bolest kvůli lásce! Když pomyslím, jak jsem se snažila se do tebe nezamilovat a ty si to takhle pokazil!
Takhle přemýšlela, dokud neusnula. Další den se jí vůbec nechtělo z postele. Nechtěla jít do školy a potkat Sasukeho. Po včerejším incidentu se mu nemohla podívat do očí. Musela se trochu přemlouvat, ale nakonec přece jen vstala. Nasnídala se, upravila a pomalým krokem odcházela do školy. Ve školní hale si přečetla, kam jí přiřadili. "To snad ne!" ještě jednou si to přečetla. "Ne, ne, ne! To není pravda, proč zrovna tahle třída? Je tu několik jiných tříd a oni mě musí dát zrovna do téhle, ještě, že je tam se mnou TenTen a Temari." Začalo zvonit. Sakura hodila sprinta do jí tak nenáviděné třídy. Zaklepala a "Dobrý den, jsem Sakura Haruno a byla jsem přiřazena do vaší třídy. Dobře sedni si támhle vedle Peina, támhle před Sasukeho. Sakura poslušně šla na profesorem určené místo. Sedla si, usmála se na Peina a zapojila se do učiva. Celou hodinu na sobě cítila Sasukeho pohled, nebylo jí to vůbec příjemné,ale co mohla po včerejšku čekat, ublížila mu. "Tak a za domácí úkol si přečtěte strany 67-85, bude z toho test!" stihl zadat domácí úkol Asuma. Hned jak si to Sakura zapsala, zazvonil na přestávku. Chtěla se Sasukemu omluvit, tak se na něj opatrně otočila, jenomže on už tam nebyl. Zvedla se tedy ze židle a šla na chodbu.

