Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Hate and Love-díl 10.

25. května 2010 v 19:09 | Saskiee |  Hate and Love
"Takže, kdybys potřebovala ještě něco, krom toho rozvrhu, můžeš se na mě bez problému a hlavně se vším obrátit." Podal mi kus papíru, na němž byly vypsané všechny moje hodiny.
"Děkuju vám, pane…"
"Asuma." Usmál se.
"Děkuju, pane Asumo." Oplatila jsem úsměv a se zvoněním odešla na další hodinu.
Naštěstí byl dnešek takový volný. Učitelé nás seznamovali s pravidly a následně i s budoucí výukou a akcemi. Dokonce jsem se dozvěděla, že škola pořádá takovou talentovou soutěž, díky které dostanete doporoučení od samotných profesionálů, a tím se zvýší vaše šance na přijetí do nějaké kvalitnější školy, teda pokud se jí zúčastníte a obsadíte jedno ze tří medailových míst. I když je pravda, že to pravé rozhodnutí, kterým určím směr svého následného života, rozhodnu jím zda-li se vydám po cestě mé matky, která zpívala, i když amatérsky, ale krásně, se dostaví až ve vyšším ročníku. Ano, moje máma byla zpěvačka, studovala na téhle škole a patřila k těm nejlepším. A právě kvůli ní chci všem dokázat, že na to mám. Můj sen závisí na tom jejím. Mým cílem je uskutečnit její touhu zpívat. Vždycky si přála, abych taky zpívala, ale já se honila za motorkami, auty, fotbalem a dalšími klukovskými věcmi.
A proč ten minulý čas? Proč nemluvím v přítomnosti? Proč neříkám, moje máma je zpěvačka? Na to je jednoduché vysvětlení. Těsně po ukončení školy máma otěhotněla, čímž doslova zbořila svou kariéru, kterou ani pořádně nestihla začít. Nejhorší na tom je, že je to vlastně moje vina. To já jsem se jí narodila, to o mě se musela starat, to díky mě nemohla cestovat a poznávat svět. A proto jí to chci vynahradit a stejně jako ona se stát zpěvačkou. Zpěv mě docela baví, ale není to něco, u čeho bych dokázala vydržet do konce života sama od sebe, ale pro někoho na kom vám záleží, byste neudělali všechno na světě? Já teda ano. A začnu právě tímhle činem. Stanu se nejlepší zpěvačkou, kterou má matka nemohla být.
Do třídy jsem dorazila asi o tři minuty později, ale nějaký velký trest mě nečekal, jen mě napomenuli.
Pohotově jsem odkráčela až ke své lavici, do které jsem se následovně posadila. Celá hodina byla téměř o ničem, takže utíkala dost pomalu. Když jsem se konečně dočkala jejího konce, který přišel společně se zazvoněním, odebrala jsem se do haly, jenž jsem prošla až ke své skřínce. Tam už na mě čekala Hinata a společně jsme se vydali na oběd.
"Hele Saky," promluvila během cesty ze školy. "je ti dobře?" nejspíš navazovala na dnešní incident se Sasukem a tou jeho blonďatou a prsatou fůrií.
"Jasně, co by mi mělo být? Cítím se naprosto skvěle." Odpověděla jsem a při tom jsem se pokoušela o laciný úsměv.
"Na mě to nemusíš hrát." Položila mi ruku na rameno a smutně se usmála. Bylo na ní vidět, že se mnou naprosto soucítí.
"Nejdřív mě poblázní, pak ublíží, nakonec mě políbí a teď totálně dorazí svou dokonalou holkou." Ostře jsem přešla k věci. "Ty její dlouhé blonďaté vlasy bych nejraději vzala nůžkami, její hnědé oči vypíchla nějakou hodně špičatou věcí a její prsa? Ty ať si nechá, o plastickou operaci nestojím!" Zatnula jsem pěsti a kousavě na ní nadávala.
"Jsi lepší než ona."
"Pche." Odfrkla jsem si posměchem. "Podívej se na mě."
"Dívám a vidím krásnou mladou bláznivou holku."
"To určitě. Víš jak jsem si vedle ní připadala?" vykřikla jsem. "Přišla jsem si jako ten nejošklivější člověk na Zemi! Jak plochý žehlící prkno! Jako ubohá růžová skvrna!"
Hinata na mě koukala jinak než normálně. Normálně má šťastný a mírně plachý pohled, ale momentálně byl spíš naštvaný.
"Řekni mi, proč se sakra tak podceňuješ?! Ona není ani z poloviny taková jako ty! Jsi skvělý člověk a ona nafoukaná husa, tak se přestaň litovat a začni o něj trochu bojovat! Copak se Sakura Haruno někdy vzdává?! Patří snad k těm zbabělcům, kteří při každém náznaku nebezpečí, každé překážce vezmou nohy na ramena?!" použila svůj hlas v takovém tóně, který jsem u ní ještě neslyšela.
To bylo poprvé co jsem jí takhle viděla. Byla opravdu naštvaná a zklamaná. Ale ona nic neví, nemá ani ponětí o tom, co teď prožívám. Hinata je hezká, může mít koho chce, ale já? Jsem jen obyčejná holka.
"A co když těch překážek je až nereálně moc? Co když každá překážka bodá jako sto nožů? A co když být statečným znamená trpět víc než obyčejný zbabělec?! Co pak?!" zalesklo se mi v očích a následovně z nich steklo pár slz. "Nemáš ani představu o tom, jak moc to bolí! Nevíš co říkáš! Ty jsi hezká, máš se za co chlubit. Můžeš prstem ukázat na jakéhokoli kluka a on hned poslušně přiběhne, ale co já? Jsem obyčejná holka, kterou už přestává bavit bojovat."
"Co to povídáš?" objala mě. "Jsi překrásná. Podívej se do zrcadla, vzbuď se!"
"A co je na mě tak skvělého? Jakého kluka zaujmu tím, že jezdím na motorce nebo na lyžích?!"
"Každý kluk má rád holky se sportovním zaměřením. Každý kluk by se s každou takovou holkou…" zasekla se.
"Kamarádil. To si chtěla říct, je to tak?"
"Ne, chtěla jsem říct, bavil. V tom je rozdíl."
"Není." Posmutněla jsem ještě víc. "Víš Hin, lidi jako je Sasuke a Yuri jsou doslova naprogramovaní k tomu, aby se našli. Perfektně se k sobě hodí."
"Mě by k němu víc seděla nějaká holka, jako jsi ty." Usmála se.
Na tyhle slova jsem zareagovala upřímným úsměvem a šťastným pohledem. "Děkuju Hin. Jsi opravdová kamarádka." Znovu jsem se ocitla v jejím objetí, ve kterém jsem se cítila tak šťastně.
"Pojď, půjdeme domů." Rozhodla i za mě Hinata.
Ale nakonec jsme stejně skončili v kavárně, kde jsme strávili pěknou chvíli. Domů jsem se dostala až okolo 6 hodiny, což mého strýčka nepříjemně překvapilo.
"Kde jsi takovou dobu?" stál s přísným pohledem ve dveřích domu.
"Byla jsem ještě s Hinatou." Vysvětlila jsem.
"Víš ty vůbec, kolik je tady úchylů a zločinců?"
To byla pravda. Bydleli jsme v takové průměrné čtvrti, takže se tu celkem často vyskytovali nějací potížisti. Já se s nimi ještě naštěstí nesetkala, neměla jsem to potěšení, a ani po něm nějak obzvlášť netoužím.
"Vím, omlouvám se, už se to nestane, slibuju."
"Dobře, stejně jdeš akorát na večeři." Jeho přísný výraz se změnil na laskavý a veselý.
Večeři s Kakashim a mnou natolik (ne)milovanou Anko, jsem jakžtakž zvládla. Rodiče měli přijet až večer, takže jsme na ně nečekali.

"Saky, počkej na mě!" ozývalo se po školní chodbě.
"Tak pohni Hin." Otočila jsem se za hlasem, který mi byl až moc známý.
"Normálně tomu neuvěříš! Jsem tak šťastná!" skákala okolo mě.
"Uklidni se a řekni mi, co se děje."
"Já jdu na rande a víš s kým?"
"Nemám ani ponětí." Zakroutila jsem hlavou.
"S tím nejhezčím, nejúžasnějším a nejroztomilejším klukem na světě!"
"Tak s kým?" chytla jsem jí za ramena a přirazila k zemi, protože mi to její poskakování dost lezlo na nervi.
"S Narutem!" zajásala.
Oči jsem doslova vyvalila z důlků a koukala na ní způsobem, Kde je skrytá kamera?.
"S Narutem?" zmohla jsem se akorát na zopakování.
"Jo, včera večer mi volal a pozval mě na rande. Dnes večer mě vyzvedne." Znovu začala skákat.
"Tak doufám, že si to oba užijete, Naruto je skvělý kluk, schvaluju ti ho." Usmála jsem se.
"Děkuju." Položila mi ruku na rameno a společně jsme se rozešli do tříd.
Vyšli jsme schody do prvního patra, protože právě tam jsme měli třídy a zahnuli za roh, kde nás, teda spíš mě čekalo takové nepříjemnější překvapení.
"Ahoj Saky, jak se těšíš na naší společnou hodinu zpěvu?" pozdravil mě nepříjemný hlas. A já myslela, že Karin mluví, jako když pes štěká.
"Tak já půjdu, ahoj." Rozloučila se se mnou Hinata a pokračovala do své třídy.
"Ani nevíš jak." Falešně jsem se usmála.
Pohledem jsem přejela jak po ní, tak po Sasukem, kterého držela kolem pasu, no spíš za jeho dokonalý zadek stejně tak on jí.
"Sasuke, broučku, já už to zvládnu sama, půjdu se Sakurou." Natočila se čelem k němu.
"Jak chceš." Políbili se, k mému (ne)štěstí nekonečně dlouhým polibkem.

"Čau mrně." Prošel kolem mě. Jeho vůně se za ním táhla jako včely za medem, za pořádně sladkým medem.
Raději jsem mu ani neodpovídala, bůh ví, jestli bych se nerozbrečela, takže jsem zvolila možnost mlčení.
Já a ta Yuri jsme osaměly. Chvíli jsme se propalovali pohledem, ona vítězným a nenávistným, ale nakonec jsme se přece jen rozešli do třídy.
Páni, jsem tu druhý den a už jí přímo nenávidím! Nesnáším, jak si hraje na hodnou holku, a pak se mi za zády směje. Musí být asi hodně šťastná, když mi přebrala mojí jedinou lásku. Ale co to plácám?! Vždyť jsem s ním nic neměla, tak jaký přebrala? Ale stejně, taková holka, jako je ona, může mít kohokoli jiného, a ona si vybere zrovna jeho! Prvního člověka, kterého miluju.
Snad možná jednou…jednou budeme opravdu spolu. Blbost! Holka, měla bys přestat snít! Nesaháš jí ani po kotníky, a co teprve, když má podpatky! A navíc, ona je na rozdíl ode mně zkušená! Jediný, co jsem kdy měla s klukem, tak maximálně to, že jsem se s ním líbala, zatímco ona, vypadá na školní sexbombu. Určitě ho bude zajímat víc než-li já.
"Sakuro, co děláš dneska odpoledne, spíš k večeru?" náhle promluvila a já na ní blbě koukla. Co asi bude chtít?
"Zatím nemám žádné plány." Odpověděla jsem jí, ale stejně jsem se pořád tvářila jak největší pitomec.
"Takže přijdeš na uvítací večírek?" tak teď jsem si připadala jako největší trotl! Ona mě někam zve?
"On nějaký je?" vypadlo ze mě, naprosto překvapeně.
"Jasně, každý rok se na začátku koná. Je pro celou školu, dá se říct, že je to takový uvítací program pro prváky." Usmála se.
Takže si to shrneme. Dnes večer je velký školní večírek, na který jsem zřejmě zvaná. Bude tam skoro celá škola, takže i Sasuke, kterého bych sice viděla ráda, ale ne po jejím boku. Ale zase na druhou stranu tam bude i Hinata, která mi je oporou, tak to, že bych tam šla, možná připadá v úvahu. Ale co mě nejvíc šokuje, že je tak milá. Buď je z ní najednou dobrý člověk nebo to je výborná herečka, protože jí to naprosto žeru.
"Nemám co na sebe." Posmutněla jsem.
"Škoda, ale kdyby sis to rozmyslela, ráda tě tam uvidím." OBJALA MĚ. Myslím, že asi zešílím. Nezbláznila jsem se? Nemám horečku, vidiny nebo něco takového, co by vysvětlilo tenhle přelud? Anebo je snad pravda, že mě tu objímá osoba, kterou nesnáším? Určitě to na mě hraje. Vsadím se, že nechce, abych se bavila se Sasukem, tak na mě hraje tu hodnou kamarádku, ale já jí na to neskočím, ví že jsem tu nová a na žádnou akci bych nešla, takže udělám pravý opak.
"Víš co, ráda tam přijdu, aspoň se tam seznámím s ostatními. Jen mi řekni, kam mám dorazit a já tam budu." Vítězně jsem se ušklíbla.
"Fajn." Procenila skrz zuby, ale ne tak silně, abych si toho všimla, jenomže to neví, jaký jsem všímavý člověk.
"Uvidíme se." Naposledy jsem se před zvoněním usmála a pak se usadila na své místo.

Do třídy vešel náš matikář Orochimaru a třída rázem vstala. Neměla jsem matiku zrovna dvakrát v lásce, ale co, něco umět musím, takže se musím trochu přizpůsobit.
Celá hodina probíhala stejně nudně jako každá jiná, dokud mě učitel neoslovil.
"Sakuro."
"Ano?" vstala jsem.
"Mohla bys tohle odnést do třetího patra, do třídy paní Kurenai?" podával mi nějaké papíry.
Třetí patro? Třída Kurenai? To snad ne! To je přece Sasukeho třída!
"Ovšem." Vzala jsem je do ruky a šla.
Schody nahoru jsem brala jeden po jednom, abych to oddálila, ale stejně jsem se tam po čase dostala. Zdvořile jsem zaklepala a po vyzvání vstoupila dovnitř.
"Dobrý den, nesu nějaké papíry od pana učitele Orochimara." Podávala jsem jí ty dokumenty.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a očima vyhledala právě jeho. Seděl ve čtvrté lavici u okna a koukal přímo na mě. Dokonce se i usmíval, na rozdíl ode mě. Já jsem raději uhnula pohledem.
"Děkuju. Vyřiď panu učitelovi, že mu ty svoje pošlu později."
"Dobře." Otočila jsem se a chystala se odejít.
Byla jsem ráda, že z téhle třídy vypadnu, neměla jsem z ní dobrý pocit.
"Anebo, když už jsi tady, dojdu pro ně do kabinetu, zatím tady počkej."
Sakra! To snad nemyslí vážně?!
Hloupě jsem přikývla a znovu se rozhlédla po třídě. Byla úplně plná. Většina z lidí byla kluci, stejně jako v každé třídě, takže jsem se cítila dost trapně. Přišla na mě úzkost a nervozita. Tak jako, kdo by nebyl nervózní, když na vás mířili pohledy všech tady nadržených kluků.
"Hele kotě!" oslovil mě jeden z nich.
Znuděně jsem se na něj otočila.
"Nechceš si užít? Pro takový sexy nohy bych hřešil!" ušklíbl se a ukázal na mé nohy, které v těch minikraťasech vypadaly fakt dobře.
"Jsem zvědavá, jak moc ti budou připadat sexy potom, co ti jimi přišlápnu koule k židli." Bez váhání jsem po něm vyjela. Ale stejně musím přiznat, že jsem z něj měla strach, vlastně spíš takový nepříjemný pocit.
Třídou projel pořádný hukot, kterým ostatní dávali najevo, jak moc jsem ho ztrapnila. Dokonce jsem si všimla i Sasukeho, jak klopí hlavu směrem k lavici, aby jeho pobavený obličej nebyl vidět.
"Ty malá.." naštěstí to nestačil doříct, páč do třídy vešla ta jejich učitelka a v ruce držela ty papíry, které jsem hned odnesla Orochimarovi.
Zbytek dne probíhal normálně. Ve škole jsem strávila ještě pět hodin. Potom přišla ta veselejší část, kdy jsme s Hinatou běhaly po nákupech a sháněli nějaké pořádné oblečení na dnešní večer, kam jsem se dokonce i těšila. Po dlouhém vybírání jsem si konečně vybrala černé upnuté džíny a červeno-bílé tričko s krátkým rukávem a hlubokým výstřihem, i když tam v něm nic moc nebylo. Bílý pásek jsem už měla doma ve skříni, takže to nebyl problém. Pak už jen stačilo si něco udělat s vlasy, které jsem po několika pokusech stejně nechala rozpuštěné a mohlo se vyrazit.
Jak já, tak Hinata jsme nasedli do Narutova auta a vyjeli. Asi jsem se nezmínila, že Naruto jde taky. Jde sice o čistě školní večírek, ale studenti si mohou přivést doprovod, který v případě Hinaty tvořil právě Naruto. Sice měli jít na rande, ale tohle jim připadalo jako lepší způsob, jak se sblížit.
Vjeli jsem na parkoviště, kde jsme zaparkovali a šli dovnitř. Všechno se to mělo konat v hlavní hale školy. Vstoupili jsme dovnitř a hned se zapojili.

Dost jsme se bavili, tyhle pařby, to bylo přesně moje. Opravdu jsem se bavila, i přes to, že většinu času Hinata strávila s Narutem, takže jsem chvílemi byla úplně sama. Ale přála jsem jí to, tak jsem jí prostě vyhověla, ona by o pro mě taky udělala. Byla jsem ráda, že se baví, že je šťastná.
Stejně jsem měla moc práce se sledováním Sasukeho a Yuri. Pěkně to ve mně vřelo, když se po něm plazila. Tancovali podobně jako já s ním tenkrát na horách, byly na sebe nalepený jak moucha s mucholapkou a kroutili se do rytmu. A když se u toho začali ještě osahávat a líbat, myslela jsem, že to se mnou šlehne.
Oči jsem z něj spustila až když si naše "úžasná" Yuri šla pro pití a chvíli ho nechala být.
"Koťátko, pojď si trsnout." Mrkl na mě ten úchyl ze Sasukeho třídy.
"Nemám zájem." Opovrhavě jsem se na něj podívala.
"Notak, pojď, dlužíš mi to za ten trapas."
"Ne, nedlužím ti vůbec nic! Jsi nadržený prase!" sjela jsem ho, taky si to zasloužil.
"Ale nedělej, určitě si už dala víc klukům než já holkám." Ušklíbl se.
"Co si to sakra dovoluješ?!"
"Určitě bych nebyl první." Rozesmál se. "Co ty víš, třeba by se to líbilo i tobě." Dodal.
"O tom pochybuju." Odfrkla jsem si s menším úšklebkem, takovým tím co říká: Dej si odchod.
"Tak nenech se přemlouvat, znám jedno super útulný místečko na půdě školy." Chytil mě za ruku.
"Řekla jsem, abys mi dal pokoj! Nikam s tebou nejdu!" pokoušela jsem se ruku vysmyknout, ale měl holt víc síly. "Jestli mě okamžitě nepustíš.."
"Začneš křičet?" rozesmál se. "Není důvod, nehodlám tě znásilnit." Odmlčel se. "No, i když…"
"Gaaro, zase ti pracují hormony?" ozval se ten sametový hlas.
"Sasuke, běž se bavit se svojí holkou a mě nech s tou mou."
"Takže Gaara, jo?" ušklíbla jsem se.
"Jo, tak mi říkají."
"Takže GAARO, říkám ti to naposledy." Pevně jsem chytla jeho přirození a stiskla tak, že ho to dost bolelo. "jestli mě okamžitě nepustíš, utrhnu ti ty tvoje mini kulky."
Zřejmě to fungovalo, protože stisk povolil a nakonec mě úplně pustil.
"Fajn." Usmála jsem se. A stejně jako on ho pustila.
"Koukám, že kočička má drápky." Šklebil se.
"Jo, a pěkně ostré drápky."
"Hele mrně, tuhle stránku u tebe neznám." Ušklíbl se.
"Sasuke, tahle je moje!"
"Klid Gaaro, já ti jí neberu, jen si jí půjčím na jeden tanec, ok?" mluvil s ním, ale přitom se mi díval do očí.
"V tom případě: Yuri, pojď si zatancovat!" běžel za Sasukeho holkou, takže jsem s ním zůstala sama.
"Asi bys měl jít, jde si pro tvou holku."
"No, mám jí nějak po krk." Zazubil se.
"Nevypadalo to tak." Zvedla jsem jedno obočí.
"Snad nežárlíš?"
"Co? Proč? Já? Nikdy!" znervózněla jsem.
"Dobře, pojď." Chytil mě za ruku a táhl na parket, kde jsme se zastavili.
Přitáhl si mě k sobě do milimetrové blízkostí a začali jsme tančit. Hrozně se mi to líbilo. Jen já a on, nikdo jiný tu nebyl, teda aspoň jsem je nevnímala, měla jsem oči a respektive i tělo jen pro něj. Naše těla se o sebe otírala, jeho vůně se vsakovala do mého oblečení a v jeho očích jsem se přímo topila. Tenhle okamžik jsem chtěla prožívat pořád, neustále. Bylo mi tak příjemně a přitom jsem si připadala nervózní a nesvá. V jeho přítomnosti jsem se celá chvěla a kolena se mi podlamovali. Ale co mi dodávalo sílu byl naštvaný pohled, který mi věnovala Yuri. Nejspíš jí štvalo, že se lepím na jeho kluka, a to se mi opravdu zamlouvalo.
"Jdu se napít." Zakřičela jsem mu do ucha, protože mě přes muziku nebylo slyšet.
Jeho reakce? Chytl se za ucho a bolestně se zatvářil.
"Nekřič tak, chceš, abych ohluchnul?" zanadával.
"Promiň, jdu se napít."
"Já tě slyšel, půjdu taky." Usmál se už jsme se prodírali davem rovnou ke stolu s občerstvením.
Nalila jsem si pití, samozřejmě nealko, páč na tohle všechno dohlíželi učitelé a dostat vynadáno hned druhý den školy se mi opravdu nechtělo.
Obsah sklenky jsem do sebe hodila ultra rychlou rychlostí a znovu pospíchala na parket, kde jsem to znovu rozjela, ale ne na dlouho, jelikož měla ředitelka Tsunade proslov, a věřte, kdo tu v tu chvíli nebyl, o nic nepřišel.
Mluvila o běžných věcech, jako je kázeň, prospěch, budoucnost a nezapomněla přivítat všechny nové žáky, to se týkalo především prváků, ale také mě.
Po ukončení té přímo uspávající řeči, jsme to zase naplno rozjeli. Po půl hodině jsem toho měla dost, tak jsem si šla sednou na pohovku.
Chvíli jsem sledovala krotící se těla a hledala jistou osobu, ale ona nikde. Zkusila jsem to tedy znovu, ale tentokrát jsem hledala jeho holku, kterou jsem brzy našla, a to, jak se baví s tím Gaarou. Oddechla jsem si, že není právě s ní, to bylo to poslední, co jsem teď chtěla.
Ale v tom hudba utichla a světla zhasla. Nevěděla jsem, co to má znamenat. Všichni křičeli k pultu s hudbou, kde seděl, můžete mu říkat DJ. Všechno nám docvaklo, když osvětlení padlo na právě ředitelku Tsunade a z reproduktorů se ozvalo: "Jelikož paní ředitelka dnes slaví narozeniny, nebudu říkat kolikáté…"
"To bych ti ani neradila!" ozvalo se ze smíchem do mikrofonu.
"…rozhodl jsem se, že vám jako dárek pustím pomalou písničku, na kterou si s vámi zatancuju." Zazubil se.
"To pro mě bude pocta, Itachi." Usmála se.
Ten Itachi nebo jak se to jmenuje pustil velice známou znělku s Pearl Harbor, která byla podle všeho Tsunadina oblíbená, a na parketě se v zápětí začali tvořit páry. Dokonce se k mému překvapení odněkud vynořil i Sasuke a ještě víc mě překvapilo, že si nešel pro mě a ne pro tu jeho hroznou fůrii.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Michal Michal | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 12:52 | Reagovat

Pěkný....

2 KriSs.Tie KriSs.Tie | 15. ledna 2012 v 23:23 | Reagovat

Všimla si autorka, že Tsunade je jak majitelka chaty, tak ředitelka školy?  :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama