"Takže si mu to opravdu řekla?" ptala se asi posté.
A já znovu přikývla. "Musela jsem, začal na mě křičet a já cítila, jak se mi svírá žaludek."
"A co on na to?"
Asi jí to budu muset vrýt do paměti, protože není možný, abych to posté opakovala a ona si to pořád nepamatovala.
Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a s velkým nádech odpověděla. "Ani neměl šanci něco říct, poněvadž jsem hned utekla."
"Děláš si srandu?" nejspíš jí to i po několikanásobném opakování přijde zarážející. "Ty jsi měla bezvadnou a jedinečnou příležitost zjistit, co k tobě cítí a ty prostě utečeš? Jsi normální?" její pohled mi přišel dost legrační. Tak když na vás vaše kamarádka kulí oči jako sova, musíte se rozesmát.
"Nemůžu uvěřit, že ti po tom všem je do smíchu." Kroutila nad tím hlavou. Docela mi připomínala mojí mámu, když mi něco pro ní nepochopitelného vyčítala. "Tobě to ani trochu nevadí?"
"Jasně, že mi to vadí."
"Podle mě bys za ním měla zajít a promluvit si s ním." Založila si ruce na prsa a rozhodnutě přikývla.
"Hin, není to tak lehký." Zakroutila jsem hlavou v nesouhlas. "A navíc má holku." Dodala jsem smutně.
"Jakoby to byl nějaký problém, vždyť jí ho můžeš přebrat."
Podívala jsem se na ní pohledem: Nezbláznila ses náhodou? A dodala: "Možná to není problém pro tebe, ale pro mě jo. Nikdy jsem s nikým nechodila, natož abych někomu přebírala kluka!"
"Moc se podceňuješ. Podle mě by Yuri neměla šanci, kdyby ses do něj zakousla." (to samozřejmě myslela obrazně) mluvila tak rozhodně, jakoby to byla samozřejmost.
"Už to vidím: Sakuro, ty jsi tak ubohá, jak sis mohla myslet, že máš na někoho tak úžasného, jako je můj Sasuke." Napodobovala jsem Yurinin hlas.
"Nesmíš to brát tak pesimisticky, trochu optimismu."
"Ale já ani nevím, jak se k němu mám teď chovat, jak se mám tvářit, když ho potkám na chodbě nebo v jídelně." Zoufala jsem si.
"S tím ti bohužel neporadím."
"Ach jo…" povzdechla jsem si.
"Saky, tak já půjdu, vypadá to, že si s tebou chce někdo promluvit." Naznačila na osobu, kterou jsem si ihned prohlédla od hlavy až k patě.
"Dobře, uvidíme se na obědě." Rozloučila jsem se s ní a s pocitem úzkosti přistoupila až k oné osobě.
"Co je?" vypadlo ze mě namísto pozdravu.
"Koukám, že ten tvůj ret je zase v pohodě, co?" otázal se a ani se mi neobtěžoval odpovědět.
"Na něco jsem se tě ptala." Přistoupila jsem na jeho hru.
"Koukám, že si ráda hraješ." Ušklíbl se.
"Hele Itachi, nemám na kraviny čas a ani náladu, takže buď přejdi rovnou k věci nebo ahoj." Rozešla jsem se pryč.
"Podle mě jsi lepší než Yuri." Prohodil jen tak. No ono to jen tak určitě nebylo, spíš mě chtěl přimět k zastavení se, a to se mu taky povedlo.
Zaskočeně jsem se zastavil tak, že jednou nohou už jsem velela k dalšímu kroku, ale jakoby najednou ztuhla a vytřeštěným výrazem na tváři jsem poslouchala, co říká.
"Máš mnohem víc sexy postavu než ona, jsi hezčí a hlavně nepřijdeš mi jako někdo, kdo se s každým vyspí napotkání, jako ona. Dokonce toho máš i víc v hlavě, ale to nejspíš každý, nemyslíš?" přišel až ke mně, obešel mě a rukou přejel po mé tváři. "Tak úžasná pleť" sjel jí až k mému krku, kde jsem jeho ruku pevně uchopila.
"Chováš se úplně jinak. Co chceš?" zamračila jsem se.
"Tebe." Zašeptal a přitom mi políbil krk.
Moje doposud světlá pleť ještě více zbledla a krev v žilách ztuhla do netekoucího způsobu.
"Neříkal jsi náhodou, že se ode mě budeš držet dál?" Nechápala jsem to. Minule byl takový odtažitý a milý, ale teď? Choval se jak největší děvkař. Sasuke o něm asi mluvil pravdu.
"Ne, to mi nakázal bratříček, který mě momentálně pěkně naštval, takže na jeho dohodu kašlu." Ušklíbl se a opřel mě o zeď. No spíš mě na ni přirazil. Jednu ruku, respektive celou paži si opřel o stěnu a druhou znovu pohladil mou tvář. "Sasuke se pěkně naštve, až zjistí, že na jeho podmínky kašlu a ještě víc ho rozzuří, když…." Lehce olízl můj krk. Zřejmě mu bylo úplně jedno, že jsme na chodbě plné lidí a téměř všichni co prochází si nás prohlížejí.
"Rád si hraješ s lidmi?" obětovala jsem pro něj jenem můj úšklebek. Nevím proč, ale nebála jsem se ho, ne tady na školní chodbě, kde si nemůže dovolit nic víc.
"Ani nevíš jak." Usmál se takovým tím sexy způsobem.
"Jenomže já nejsem hračka!" odstrčila jsem ho.
Trochu se zamračil, ale pak mu vrásky povolili a zářivě se usmál.
"Mám rád holky, které vzdorují." Pronesl ještě předtím, než odešel.
Uraženě jsem si odfrkla a pokračovala do třídy, kde jsem strávila ještě pár hodin.
Celý den ve škole byl dost nudný. O přestávkách jsem chodila za Hinatou, která se hned vyptávala, co Itachi chtěl, takže jsem to všechno musela vyklopit, což znamenalo půlhodinový rozhovor, na nějž navazuje dvacet minut vyzvídání detailů a následné desetiminutové optávání, nebo-li jinak taky otázky typu: Líbilo se ti to? A myslíš, že by mezi vámi něco mohlo být?….atd.
Ale když už jsme u těch Uchihů, toho mladšího jsem tu dneska vůbec neviděla. Nevěděla jsem kde je a proč, ale měla jsem takové divné tušení, jakoby se něco mělo stát. Ale jak už řekla Hinata, měla bych být více optimistická. A jde to vůbec v mé situaci?
Zajímalo by mě, jak se to všechno bude vyvíjet, páč si myslím, že až ho uvidím, psychicky se zhroutím. Dobře, to asi ne, ale nebude mi to zrovna dvakrát příjemný.
Ještě ten den jsem se rozhodla, že udělám první krok a až ho ve škole uvidím, promluvím si s ním.
Ale to by se v té škole taky musel ukázat. Zase totiž nepřišel, zajímalo by mě, kde je.
Takhle to šlo přibližně týden vkuse, dokud jsem ho jednou nepotkala na chodbě, přímo před naší třídou, jak se líbá s Yuri.
Není divu, že všechno sebevědomí ohledně prvního kroku ze mě vyprchalo a já se cítila jako ten nejslabší člověk na světě. A ještě hůř jsem se cítila, když jsem si uvědomila, že tím jak se líbá s Yuri zřejmě nevědomky ukazuje, že o mě nemá zájem a náš minulý rozhovor mu je úplně ukradený.
Na místě jsem se zastavila a pozorovala ten krásný (pro mě moc krásný nebyl!) pár.
Ale to už si mě všimnul Gaara, který zrovna vyšel naproti mně.
"Sakuro!" volal na mě. Sasuke s Yuri se na mě během okamžiku otočili.
Podívala jsem se na ně. Yuri se na mě nepříjemně, skoro jakoby výsměšně šklebila a Sasuke? Ten koukal dost podivně. Ani nevím jak to popsat, páč to byl dost tajemný pohled.
Nicméně jsem obrátila pozornost na mě volajícího Gaaru.
"Jo?"
"Promiň mi to! Prosím!" pevně mě objal. Vůbec jsem nestačila zareagovat. Prostě jsem se nechala drtit v jeho objetí.
Když jsem se konečně probrala z toho šoku, promluvila jsem: "Udusíš mě, kámo."
"Co? Jo." Pustil mě a hned na to se znovu omlouval.
"Za co se omlouváš?"
"Minule jsem na tebe byl dost hnusný a to mě mrzí." Usmál se upřímně od srdce.
"Ne, to já bych se měla omluvit. Byla jsem dost nepříjemná. Teď už vím, jak ses cítil." Sklopila jsem pohled.
"Jak jako víš?" nechápal. "Taková kočka to má jednoduchý, jednou mrkne na kluka a on hned přiběhne." Zazubil se.
"T-ty si o mě myslíš, že jsem he-hezká?" koktala jsem.
"Jsi ta nejkrásnější holka na škola." Přikývnul s nadšením.
Ale mou radost přerušilo něco jako: Ha ha ha, což se ozývalo z dálky. A kdo si myslíte, že to asi tak mohl být? Jasně, že ta potvora Yuri. Smála se na celou chodbu. Nejspíš tím na sebe chtěla stáhnout pozornost Gaary, který se teď se mnou bavil, ale k mému štěstí se na ní neotočil.
"Mnohem hezčí než Yuri." Dodal, když si všiml, jak zoufale se koukám tím směrem.
"Děkuju, ale myslím, že si jediný, kdo si to myslí." Usmála jsem se.
"To si nemyslím." Ušklíbl se. "Sasuke!" volal na něj.
"Ne, ne, ne, ne, ne! Nevolej ho!" začala jsem zmatkovat, ale to už si to sem mířil i s Yuri.(ta taky musí být v každý prdeli xD)
"Co je, vole?" pozdravil se s Gaarou a na mě se jen pronikavě podíval.
"Nic, jen dělám takový výzkum."
"Cože?"
"Ale nic." Odpověděla jsem za něj.
"Hele Sakuro, co děláš zítra večer?"
"Nic." Odpověděla jsem jí rychle a pohotově, navíc jsem ještě přidala nenávistný pohled.
"Tak to bys mohla přijít na Sasukeho narozeniny, co?" nabídla mi, na což se Sasuke zarazil.
"Ne, to není dobrý nápad." Odporovala jsem.
O co jí sakra jde? Ona je na téhle umělecké škole špatně, měla by se dát na herečku, protože umí bezvadně předstírat.
"Podle mě je to skvělý nápad. A můžeš vzít i tady Gaaru." Usmála se. Nesnáším, když dělá hodnou holku.
"Myslím, že by to Sasukemu asi vadilo." Podívala jsem se na něj.
"Nevadilo, budu rád, když přijdeš." Řekl to tak trochu s nezájmem, což mi dost ubližovalo.
"Lásko, musím jít za Asumou, tak pa." DLOUZE ho políbila a odešla.
Modlila jsem se, aby neodešel i Gaara a já s ním nezůstala o samotě, ale moje prosby jako obvykle nebyly vyslyšeny.
"Lidi, já jdu, na rozdíl od vás mám ještě matiku." Postěžoval si. Tak co, nemá se hlásit do matematického kroužku, když ho matematika nebaví.
Ale horší bylo, že jsme zůstali úplně sami.
Chvíli byla ta trapná chvilka ticha, ale pak se Sasuke odhodlal a promluvil.
"Tak teda přijdeš?"
"Jo, jasně," odpověděla jsem duchem nepřítomně.
"V tom případě buď v osm u mě doma."
"Budu."
A zase nastalo to ticho. Rušili ho jen naše kroky. (Sasuke se totiž rozhodl mě doprovodit domů. Stejně to měl stejným směrem.)
"K tomu včerejšku." Znovu promluvil a tím to trapné, ale přesto krásné ticho zabil. "Chci abys věděla-"
"Zapomeň na to." Přerušila jsem ho.
Tím jsem ho přinutila se zastavit na místě.
"Zapomeň na to?" zopakoval. "Řekla si, že mě miluješ. Jak na to mám asi zapomenout?" vyčítal mi.
"Prostě dělej, jakoby jsem nic neřekla."
"Proč?"
"Třeba proto, že máš holku." Pohrdavě jsem odpověděla.
"A pořád mě….miluješ?"
Sakra, musí mi dávat takhle stupidní otázky? Jakoby mi nebylo už tak dost trapně.
"Na tom nezáleží." Zavrtěla jsem hlavou a znovu se rozešla.
"Mě jo, chci to vědět." Dohnal mě.
"Koukám, že vy Uchihové pořád něco chcete." Vysekala jsem ze sebe.
"Jak to myslíš?" zřejmě mě nepochopil.
"Nijak." Ironizovala jsem.
"Nějak jsi to myslela." Zamračil se. "Brácha něco říkal?"
"No, popravdě toho moc nenamluvil."
"Tak co dělal?"
"Jenom je mi jasný, že to svádění ostatních máte v rodině."
"On ti něco udělal? Dovoloval si na tebe?" zvážněl. Bylo by to celkem roztomilý, kdyby to nebral tak extrémně vážně.
"Jakoby na to záleželo." Odsekla jsem.
"Hele, to, že tě taky nemiluju, neznamená, že mi na tobě nezáleží, jasný?" zvýšil hlas.
Nad těmito slovy jsem se zamyslela a nakonec, když mi došel jejich význam, zejména slova nemiluju, jsem posmutněla.
Sasuke si toho nejspíš všiml. Popravdě by to poznal i slepý.
"Promiň, nemyslel jsme to tak." Položil mi ruku na rameno. Dřív by mě obejmul, ale teď? Proč byl tak odtažitý? Proč se tak drží dál? Neměla jsem mu to říkat.
Cítila jsem, jak se mi chce plakat. Cítila jsem jeho vůni, jeho hebkou teplou pokožku a přitom věděla, že ho nemůžu mít.
"Pusť mě." Promluvila jsem tlumeně. "Prosím." Dodala jsem.
On mě jako na povel pustil a trochu ustoupil.
"Mrzí mě to."
"Ne nemrzí." Zavrtěla jsem hlavou. "Jsem naivní, ale ne blbá."
A znovu jsme ztichli. Myslela jsem, že mě to ticho zabije. Neměla jsem nic proti tichu samotnému, ale s ním to bylo jiné, takové zvláštní.
"Takže devatenáctiny?" už jsem prostě musela něco říct.
"Jo. To víš, každý není malý mrně jako ty." Ušklíbl se.
U srdce mě zahřálo, když ukázal své krásné bílé zuby.
"Hele, náhodou mi za chvíli bude osmnáct, což znamená, že budu oficiálně dospělá." Založila jsem si ruce na prsa.
On se hlasitě rozesmál. (nevím, čemu)
"Čemu se směješ?"
"Takže teď jsi neoficiálně dospělá?" šklebil se.
"Jo." Stála jsem si za svým.
"Ale pro mě budeš až do smrti jenom malý škvrně."
"A ty rozmazlenej spratek." Vyplázla jsem na něj jazyk a zaculila se.
Jenomže, to už jsme byli u mého domu.
"Tak zejtra u mě doma a můžeš vzít někoho sebou." Mrkl na mě.
"Fajn." Zamyslela jsem se. "Vezmu Hinatu." Usmála jsem se a přitom zakrývala blbý pocit.
"Dobře, uvidíme se." Mávl na mě, svůj batoh si pohodlněji usadil na záda a odešel směrem domů.
"Jo, uvidíme." Dodala jsem tiše a stejně jako on odešla.
Vešla jsem do domu, zula si boty a hned prozkoumala kdo všechno tu je. K mému neštěstí tu dnes sídlila i paní dokonala Anko. Docela jsem se divila, že mě jen pozdravila a více se do mě nenavážela. No řešit jsem to rozhodně nehodlala, takže jsem se hned odebrala do svého pokoje.
"Tak a na pondělí si přečtěte stranu 23-27, budeme psát menší opakování.." Tak zněla poslední slova, před tím vysvobozujícím zvoněním. Pak už jsem jen zaklapla knížku a osvobozená z poslední páteční hodiny jsem si šla vyzvednout přihlášku na onu pěveckou soutěž, která se má konat už za týden.
Tsunade, velmi aktivní ředitelka, která tuhle soutěž pořádá, mi podala přihlášku, na které nechybělo políčko: podpis zákonného zástupce. Očima jsem po ní přejela, poté slušně poděkovala a namířila si to ven z kabinetu.
Došla jsem až do jídelny, kde na mě už čekala Hinata, mávajíc na mě.
Společně jsme se najedly a hned vyrazily ven. Šly jsme mlčky vedle sebe a sem tam prohodily nějaké to slovo. Dostaly jsme se až k Sasukeho večírku, na jenž je taky zvaná. Po chvilce jsem usoudila, že jsem jí to radši neměla říkat, páč si to zase vyložila po svém, ostatně jako vždy, když se jednalo o Sasukeho.
Celé odpoledne až do 6 jsme strávily spolu venku, pak jsem šla přemluvit mé rodiče, kteří mě nikam nechtějí pouštět.
"Ne." Zněla odpověď mého otce.
"Ale tati…"
"Už jsem řek!" Stál si tvrdě za svým. "Nepustím tě do domu nějakého cizího kluka."
Už, už jsem chtěla namítnout, že není cizí, ale znovu mě uzemnil svým záporem.
"A navíc, na to, aby ses honila za kluky, máš dost času."
"Děláš si ze mě srandu?" No, byla jsem trochu drzá, ale bože, nejsem malý dítě! "Za pár měsíců mi bude 18, tak se laskavě prober!" za tahle odvážná slova jsem schytala pěknou facku, a to právem.
"Jak to se mnou mluvíš?" napomenul mě. "Nejsem tvůj kamarád!"
"To máš pravdu! Kamarád by se ke mně nechoval takhle!" Byla jsem tak rozzuřená ani jsem nevěděla, co říkám, prostě jsem konala.
"Jsem tvůj otec, musím tě chránit, co kdyby ti tam něco udělali?" vyměnil vztek na starost.
Ten už neví, co si vymyslet. "Tati, bude tam celá škola. Co by se mi tam asi tak mohlo stát?"
"Jsi pěkná holka, co kdyby si na tebe nějaký kluk dovoloval?"
"Bude tam Naruto." Teda aspoň jsem doufala, že tam bude. "Tati, dovol mi tam jít, je to pro mě moc důležitý." Udělala jsem psí oči a doufala, že to zabere.
"V 1 nejpozději doma. Jestli přijdeš jen o vteřinu později, najdu si toho kluka, co to pořádá a osobně mu upravím fasádu." Nakonec povolil. Netvářil se zrovna moc nadšeně, ale zase byl rád, že jsem ráda. (xD to je věta.)
Přemlouvání mi zabralo celkem dost času, takže jsme na sebe hodila něco normálního (věta přeložena takhle: Přemlouvání mi zabralo celkem dost času, ale i tak mi ho zbylo dostatek na vybírání toho nejhezčího oblečení co mám.)
Chtěla jsem vypadat lépe než Karin, ta největší mrcha pod sluncem. Asi právě to byl důvod mého půlhodinového česání a malování. Ale když už jsem byla KONEČNĚ hotová, rozloučila jsem se s tátou, který mě znovu přemlouval, abych si to rozmyslela a raději se s ním koukala na hokej, ale neuspěl. Ještě jsem mu slíbila, že na sebe dám pozor a nastoupila do auta, kterým pro mě přijel Naruto s Hinatou.


jako obvykle xD