Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Hate and Love-díl 14.

31. května 2010 v 17:05 | Saskiee |  Hate and Love
"Jsme tu, dámy." Odepnul si bezpečnostní pás a šel otevřít Hinatě.
Na mě se samozřejmě nezapomnělo a po chvilce čekání je otevřel i mě. Z auta jsem vyhoupla nohy obuté v kozačkách na podpatku, ze sedačky zvedla svůj zadek oděný v krátké sukni a narovnala své do trička bez rukávů oblečené tělo. Ještě musím dodat, že pod tou sukní jsem měla černé legíny, páč jsem se bez nich cítila taková polonahá.
Zazvonili jsme na zvonek u hlavních dveřích a čekali,až nám někdo otevře.
"Wow!" vydal ze sebe právě otevírající Itachi.
"Taky tě zdravím." Ušklíbla jsem se a prošla kolem něj dál do místnosti.
Ještě jsem slyšela, jak se zdraví s Narutem a Hinatou, ale pak už jsem zašla do nějakého obrovského pokoje, nevím, jestli pokoj je pro tohle dobrý název, poněvadž to vypadá jako nějaký obrovský plac.
Všude svítila barevná světla a přímo nade mnou se třpytila disko koule. Měli to tu fakt parádní. Tak co by se od takových zazobaných lidí dalo čekat. Vždyť jen jejich barák (měla bych říct spíš vila) vypadal jako sídlo Brada Pitta (nwm jestli to mám dobře napsaný xD), možná, že i on by záviděl.
No, raději jsem si odložila kabelku a pokoušela se vyhledat Sasukeho, abych mu mohla popřát všechno nejlepší.
Po menších omylech v oslovování lidí jsem ho konečně našla. Seděl na gauči a kecal s Narutem.
Trochu jsem si povzdechla. Hledám ho tu jak dlouho a on se v klidu baví s Narutem. No neuškrtili byste ho?
"Tak si přišla?" usmál se.
"Jo. Tohle jsem si nemohla nechat ujít." Ušklíbla jsem se.
"Ty si nesedneš?"
"A je tu volno?" rozesmála jsem ho svou otázkou. Ono to tak vtipný nebylo, ale protože jsme přišli až na půl desátou, měl už něco málo v sobě. (samozřejmě myslím alkohol.)
Já a Naruto jsme se na sebe nechápavě podívali a taky se rozesmáli.
Ale po chvíli smích utichl a naopak promluvil vážný hlas ze Sasukeho hrdla. "Vypadáš krásně, když se směješ." Upíral na mě své černé oči, které se pod barevnými blikajícími světly leskly jako dvě studánky za letního úplňku.
Je téměř jasné, že mě touhle větou pořádně zarazil. Úplně jsem ztratila důvod se smát.
"Nech toho." Zakroutila jsem hlavou a navázala na jeho pohled. Oba jsme se na sebe omámeně koukali a nevnímali okolí. Teda aspoň tomu tak bylo u mě, jak to cítil on ani netuším.
"Tak, asi půjdu najít Hinatu." Zvednul se Naruto, chtíc se z toho vykroutit a odešel pryč.
Dík Naruto, jsi kámoš, když mě tu s ním necháš.
"Sasuke!" přilítla odněkud Yuri. Jaká shoda náhod, právě jsem se ho chtěla zeptat, kde jí nechal.
Sama jsem přerušila náš vzniklý oční kontakt a podívala se na ní dosti otráveným způsobem.
"Tak si přece jen tady." Zazubila se. Už zase dělala andílka.
"To víš, musela jsem Sasukemu popřát k narozeninám." Vzala jsem si skleničku s drahým vínem a napila se, přitom jsem z ní nezpustila oči.
"Je vidět, že jsi skvělá KAMARÁDKA." Když to tak nevypadalo, to slovo kamarádka si opravdu vychutnávala. Dávala mi tím totiž najevo, že Sasuke jen její a nikoho jiného, obzvlášť ne můj.
Místo odpovědi jsem se na ní zamračila se založenýma rukama na prsou.
"Pojď, jdeme si zatancovat." Táhla Sasukeho na parket. Ten si ještě stihl dopít poslední lok, než svou skleničku v rychlosti položil na stůl.

S nenávistí v očích jsem sledovala, jak se okolo ně motá, jak si užívá jeho dotyky a jak jí je příjemný, že vyhrála. Vyhrála? Ne. Já se jen tak snadno a rychle nevzdávám.
Hodila jsem do sebe panáka, kterého s nalil Naruto, předtím než odešel a doslova odtancovala za těma dvěma.
Nejdřív jsem se jen tak kroutila okolo a tancovala se Sasukeho kamarády, kteří byli blízko něj a Yuri, ale pak jsem se odhodlala a vrhla se přímo na něj. Pohotově a nenápadně jsem odstrčila tu potvoru a místo ní sama začala tančit se Sasukem. Takhle to trvalo celkem dlouho. Přetahovala jsem se s ní o něj do nějaké půl jedenácté hodiny a pak si šla znovu sednout.
Ještě chvíli jsem je pozorovala, ale nakonec jsem si řekla, že si jimi nenechám zkazit celý večer, takže jsem se šla bavit s ostatníma.
Docela jsem se bavila. No dobře, tak ne jen docela, ale pořádně. Tančili jsme, dělali blbosti a smáli se. Můj úsměv se ještě víc rozšířil, když jsem si šla pro něco k pití a uviděla Sasukeho, jak se hádá s Yuri. Nenápadně jsme si stoupla opodál, abych všechno pěkně slyšela a poslouchala.
"Mě nezajímá, že si opilá a rozrušená!" řval na ní.
"Ale Sasuke, nechej to být, vždyť se nic nestalo." Mluvila. No, spíš se o to pokoušela, jelikož byla úplně na mol.
"Jak nechej to být?!" viděla jsem, jak rudl vzteky a byla jsem za to ráda, protože to bylo díky ní. Ale to nejlepší mělo teprve přijít. "Ty se tady po každým plazíš, líbáš se s každým třetím a podle toho, co říkali kluci i spíš s každým druhý a já to mám nechat být?!" Ještě, že byla tma a nikdo neviděl, jak se tvářím. A jestli jo, tak se musel hodně bavit, protože jsem koukala jak vejr a ještě k tomu s hubou otevřenou dokořán.
Tahle zpráva mě doopravdy dostala. Tohle jsem vůbec nečekala.
"Ježiš, děláš z toho zbytečně velký divadlo." Byla úplně vklidu, ale to se nedalo říct o Sasukem.
"Já dělám divadlo?! Já ti ukážu, co je divadlo!" zařval. Napřáhl ruku a přímo odhodil všechny věci ze stolu. "Tohle je divadlo!" vzal vázu a šleh s ní o zeď.
Pokaždé, když hodil nějaký ten předmět jsem trochu nadskočila, tak přece jen to byly pořádné rány.
Koukalo na ně dost lidí, ale jemu to vůbec nevadilo.
Uklidnil se až tehdy, když ho Naruto chytil za ruku a odtáhl na sedačku, kde ho raději nechal samotného.
To samé udělala Karin (která tam mimochodem taky byla) s Yuri. Odvedla jí na sedačku na opačné straně místnosti. Bohužel ta místnost nebyla tak velká, aby ne sebe neviděli.
Pomalu jsem došla až k rozčilenému Sasukemu, který do sebe házel jednoho panáka za druhým a posadila se vedle něj. Soucitně jsem se na něj podívala, i když jsem se uvnitř sebe radovala.
"Sasuke…" položila jsem mu ruku na rameno. "Je mi to líto."
"Jasně." Pohrdavě se usmál. Mluvil trochu nesouvisle a opile, ale i tak mě jeho odpověď zaskočila. "To sis přece přála, ne?"
"Co?" nechápala jsem.
"Abych se s ní rozešel. Jsi šťastná?!" Byl tak zlý, vůbec nevím, co to do něj vjelo.
"Proč bych měla být šťastná?"
"Miluješ mě, ne?" odfrkl.
"To sem netahej." Zakroutila jsem hlavou.
"Já vím, že jo. Proto jsi teď tak šťastná! Jsi celá bez sebe z toho, že mě podvedla! Ani bych se nedivil, kdybys o tom věděla už dřív!" chtělo se mi brečet, byl na mě tak hnusný, křičel na mě, docela jsem se ho i bála.
"Proč tohle říkáš? Nikdy bych ti nic takového nepřála. Na to tě mám až moc ráda."
"Fajn. Miluješ mě?"
"Co?"
"Nedělej blbou! Miluješ mě?!" zopakoval tentokrát s ráznějším a hlasitějším tónem.
"J-jo" vykoktala jsem.
Všimla jsem si jeho pohledu a vůbec se mi nelíbil, byl takový naštvaný až pomstychtivý.
Sasuke se podíval na Karin, jestli na nás kouká a když zjistil, že jo, vrhnul se po mě. Doslova si na mě lehnul a začal mě líbat. Ani jsem se nenadála a moje ruce uchopil do jedné své a dal mi je za hlavu, abych ho jimi přestala odstrkovat.
Nebylo mi to ani nepříjemné, ale ani příjemné. Cítila jsem se hrozně. Měl takovou sílu a ještě k tomu na mě ležel.
Nezůstal jen u líbání. Tou volnou rukou mi přejel po stehně a svá ústa přesunul na můj krk, což znamenalo, že jsem mohla mluvit.
"Sasuke, nech toho." Zmítala jsem hlavou rojíc slzy.
Věděla jsem, že mě nechce znásilnit. Byla jsem si tím jistá. Věděla jsem, že mi nic neudělá. Ale také jsem věděla, že to nedělá, protože by ke mně třeba mohl něco cítit, nýbrž proto, aby naštval Yuri.
"Najednou se ti to nelíbí?! Neříkala si náhodou, že mě miluješ?!" znovu pěnil.
"Ale ty mě ne!!" zakřičela jsem a znovu cítila své tělo bez cizího zatížení. Sasuke ze mě totiž slezl. "A já tohle nechci, nechci, abys mě využíval!" hned na to jsem mu vlepila facku.
Ani se neobtěžoval chytit za bolavé místo.
"Když jsem takovej parchant, proč se, se mnou bavíš?!"
"Protože…"
"Prosimtě, nezačínej s tím, že mě miluješ, je mi jasný, že to říkáš jen kvůli tomu, že máme hodně peněz! Všechny jste stejný! Jdete jen po hezkých zazobaných tvářičkách!"
"To není pravda!" hájila jsem se. Oči jsem měla červené a rozmazané od pláče.
"Je mi z tebe zle!" řekl s odporem. "Běž domů! Vypadni!" naposledy zařval.
S uslzenýma očima jsem po něm těkala a doufala, že se mi to jen zdá, ale bohužel to nebyl sen, ale tvrdá realita.
Raději jsem se zvedla a odešla pryč. Věnovala jsem mu poslední pohled a pak vyšla z místnosti následovně i z domu.
Běžela jsem domů, nebylo to tak daleko, ale i tak se v těch podpatkách neběželo zrovna nejlíp.
Hlavou jsem si promítala to, co se právě stalo. Jak na mě křičel a byl hrubý. Tak moc to bolelo! Tak strašně mi to trhalo srdce! Tak nepřekonatelně moc mi ublížil! Navenek to nebylo poznat, ale uvnitř mě jsem přímo řvala o pomoc.
A ty slova, která volil, způsob, jakým na mě mluvil a následovně se i dotýkal. Nejvíc ze všeho mě bolí to, že mi ublížil člověk, kterého miluju, kterému jsem doteď věřila!
Proč to udělal?! Bylo to kvůli jeho opilému stavu a zuřivosti, kterou způsobila Yuri? Nebo to tak opravdu myslel?
Při myšlence na to, že by to nebylo vztekem a alkoholem, mě píchlo u srdce. Dokonce jsem musela zpomalit, abych to pořádně rozdýchala.
Jakmile jsem nabrala aspoň trochu čistý vzduch do plic, znovu jsem s rozeběhla domů.
Když jsem vletěla do dveří, bylo něco po dvanácté.

"To už jsi doma? Jaké to bylo?" vešel do chodby táta.
"Řeknu ti to ráno." Snažila jsem se mluvit aspoň trochu pevným hlasem.
Zřejmě to nevyšlo, páč si mě nedůvěřivě prohlížel.
"Stalo se něco?" dělal si starosti.
"Ne nic." Zalhala jsem, vyběhla schody do pokoje, rychle se osprchovala a zalezla do postele, kde jsem začala znovu plakat.
V tu ránu někdo zaklepal na dveře. Zareagovala jsem rychle a utřela si čerstvé slzy.
"Můžu?" strčil do pokoje hlavu.
"Jasně tati." Usmála jsem se. (Spíš jsem se pokoušela se usmát)
Došel k mojí posteli. Pohodlně se na ní posadil, chytl mě za ruku a podíval se mi do očí. Hlavu jsem okamžitě sklopila se záměrem, aby neviděl mé slzy.
"Proč pláčeš? Udělal ti někdo něco?" zvedl můj obličej tak, aby do něj viděl.
Místo odpovědi jsem se znovu rozplakala. "Všechno je tak nespravedlivé."
"Co se stalo?" položil mi otázku už podruhé.
"Všechno se pokazilo." Přerušovaně jsem se nadechla. "Takhle to nemělo být." Zakroutila jsem hlavou.
"Má to něco společného s tím klukem, co pořádal ten mejdan?"
Hlavou jsem přikývla na souhlas a pak už jsem se ocitla v jeho objetí.
Možná by to někomu připadalo divné, že se objímám s tátou a ne s mámou, ale u nás j to prostě obráceně. Rozumím si s ním daleko víc, než s mámou.
"Rozešel se s tebou?" typoval.
"Ne."
"Tak tě podvedl?" zkusil znovu štěstí.
"Využil." Vysypala jsem na ně odpověď.
"Jak?" ublížil ti nějak? Jestli ano, vyřídím si to s ním." Mluvil vážným, ale soucitným a milým tónem, takovým, který mě dokázal utěšit.
"On.." polkla jsem a znovu se nadechla. "Rozešel se svojí holkou, která ho podvedla a začal hrozně vyvádět. Házel křehké věci o zeď a křičel. A pak, když jsem mu řekla, že mě to mrzí, seřval mě, že…že…" nedokázala jsem to ani vyslovit. "..že jsem to tak chtěla, že jsem mu to přála." Svůj obličej jsem zabořila do tátovy košile a plakala.
"Ššššš." Utišoval mě a konejšivě se mnou houpal ze strany na stranu.
"Nejhorší na tom je, že já ho miluju a on si myslí, že jdu po jeho penězích."
"Nějakej zazobanec?" vyzvídal.
"Syn starosty." Pronesla jsem mezi vzlyky.
"Ty si teda umíš vybrat. Takovýho spratka."kroutil nevěřícně hlavou.
"On není tak špatný. Tohle bylo poprvé, co se něco takového stalo."
"Ale stejně pořád nechápu, jak tě využil."
"Prostě mě před tou jeho bývalou začal líbat a osahávat." Znovu jsem polkla a přerušovaně se nadechla.
"Jak osahával?" zvýšil hlasitost a přísnost tónu.
"Ne tak, jak myslíš." odtrhla jsem se od něj a podívala se mu do očí. "On by mi nikdy neublížil. To vím jistě." Ujistila jsem ho.
"Tak proč tu teda brečíš?"
Sklopila jsem hlavu. Vždyť táta má pravdu, on mi ublížil, ne fyzicky, ale psychicky a vnitřně. A to je bolest mnohem většího kalibru.
"Rozhodně by ses kvůli takovému klukovi neměla trápit." Políbil mě do vlasů, páč si mě znovu přitáhl k sobě.
Nastalo ticho. Poslouchala jsem, jak hlasitě mi tluče srdce. Srdce, které bije jen a jen pro něj. Pro toho, jenž mi tak ublížil. Pro toho, jenž tak miluju.
"Měla jsem tě poslechnout. Neměla jsem tam chodit." Musela jsem mu dát za pravdu. "Je to moje vina."
"Ne. Nemůžeš za to, že se z kluka tvých snů vyklubal pořádnej ničema."
Přišlo mi to docela vtipný. Takže jsem se i přes bolest, kterou jsem cítila rozesmála.
"Vidíš, vždycky může být hůř." Jemně mi rukou setřel slzy a políbil na čelo. "Pořádně se prospi."
"Mám tě ráda tati." Usmála jsem se.
"Já tebe taky." Oplatil mi úsměv ještě než zavřel dveře a odešel.
A zase jsem osaměla. Neměla jsem chuť nic dělat, dokonce ani přemýšlet, takže jsem jen zhasla lampičku, která sídlila na mém nočním stolku, zavřela oči a usnula.
Probudila mě až nějaká vůně linoucí se z kuchyně, zřejmě oběd.
Počkat! Prudce jsem se posadila a protřela oči. To už je tolik hodin? Můj zrak spočinul na budíku, jenž ukazoval půl dvanácté dopoledne.
Tak co, přece jen není škola.
Znovu jsem sebou šlehla do postele a spokojeně se uvelebila v tom teplém pelíšku.
Netrvalo dlouho a stejně jsem musela vstát. Zazvonil mi totiž telefon. Na display bylo jméno Sasuke. Ani na chvilku mě nenapadlo, že bych mu to zvedla, prostě jsem zmáčkla červený tlačítko a tím příchozí hovor odmítla. Pozorně jsem si pročetla protokol hovorů, abych zjistila, kdo mi volal a docela mě překvapilo, když tam bylo několikrát za sebou právě Sasukeho jméno. Nejspíš se mi chtěl omluvit, možná ho to mrzelo. Anebo si chtěl ještě rýpnout? Chtěl mi ještě trochu ublížit? Raději jsem nad tím moc nepřemýšlela.

Celý víkend jsem strávila s Hinatou a chvilkami i s Narutem.
Se vším jsem se jim svěřila, i když s menšími obtížemi. Naruto nevěřil tomu, že by Sasuke mohl být tak zlý, zatímco Hinata vymyslela nejmíň sto zatím neobjevených nadávek proti Sasukemu.
Když to tak vezmu, až na tu věc se Sasukem jsem si celý víkend celkem užila, ale radost poklesla na bod mrazu v okamžiku, kdy jsem vstoupila na školní pozemek.


Tak snad se vám líbilo! xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Ufon Ufon | E-mail | Web | 4. června 2010 v 19:26 | Reagovat

opět ÚŽASNÉ!!!

2 narutopovidkyatd narutopovidkyatd | E-mail | Web | 24. června 2011 v 23:53 | Reagovat

chudak Sakura

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama