Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Hate and Love-díl 15.

31. května 2010 v 17:09 | Saskiee |  Hate and Love
Ve škole jsem byla jako tělo bez duše. Nebylo to snad kvůli špatného pocitu, nýbrž ještě horší náladě. Vůbec mě to dneska nebavilo, neměla jsem na nic chuť. Bylo to fakt uhozený, už jen tím, že jsem to vždycky já, kdo každého rozveseluje a nadává na znuděné výrazy, ale teď jakoby se ta dennodenní situace dočista obrátila.
Může to být nervozitou z blížící se pěvecké soutěže?
Co já vím?
Ježiši, proč se přetvařuju sama před sebou? To už opravdu není normální.
Co si to sakra nalhávám? Je mi úplně jasné, co nebo spíš kdo za tím vším stojí, kdo je za oponou všech problémů a trápení. Vím to až moc dobře….
Ale co nevím, je ten důvod, který ho k tomu vedl.
"No, to je pro dnešek všechno." Rozhodl o konci dnešní hodiny. "A málem bych zapomněl." Zastavil naše bouřlivé nahrnutí se ke dveřím. "Ti, co se přihlásili do soutěže, přijďte za mnou tuto přestávku do kabinetu." Uši jsem napnula a poslouchala.
Super, celá přestávka vtahu.
Tak co se dá dělat, aspoň se nebudu muset potkat se Sasukem.

"Dále." Ozvalo se poté, co jsem slušně zaklepala na dveře od Orochimarova kabinetu.
"Dobrý den pane profesore." Pozdravila jsem ho a čekala, co se bude dít.
"Pojď dál, už na tebe čekáme." Usmál se. "Posaď se." Vybídl mě pak.
Obsadila jsem tedy mě nabízené místo a poslouchala pokyny.
"A abych to shrnul." Začal po pětiminutovém nudění nás novou větu. "Noty písně musíte do zítra odevzdat školní kapele, aby se je stihli naučit a společně s těmi notami přineste i podepsanou tu závaznou přihlášku, jinak vás bohužel nebudeme moci považovat za právoplatné soutěžící." Tak tohle mu zabralo pět minut. Opravdu nechápu, proč to tak protahoval, zbytečně nás připravoval o přestávku, za což byl zřejmě rád.
Nicméně, ještě nám z té přestávky zbylo nějakých necelých pět minut, takže důvod k jeho zavraždění tak trochu pominul.
"Myslíš si, že máš šanci?" zakrákorala Yuri.
Rozhodla jsem se jí ignorovat, proto jsem okolo ní povzneseně prošla a dál se jí nevšímala. To jí pěkně rozzuřilo. Ani nepočkala, až projdu dveřmi a rukou si mě prudce otočila.
Mojí reakcí byl jen unuděný pohled.
Ona se přitáhla blíž ke mně, byla tak blízko, že jsem na ní koukala z téměř centimetrové vzdálenosti.
"Víš, dokud si nepřišla, všechno bylo fajn." Chytla mě za pramen vlasů a začala si s ním hrát. "Navíc…..ani mě nenapadlo, že by někdo jako ty, někdo tak obyčejný mohl něco zničit." Kdyby aspoň nemluvila tak klidně.
A o čem to tu vůbec mluví? Co jsem zničila?
"Definuj slovo zničit." Elegantně jsem povytáhla obočí nad pravým okem.
"Mám ho definovat?!" zvýšila hlas.
(jen pro upřesnění, dejme tomu, že Orochimaru odešel pryč xD)
"Nejsi tak blbá, jak se zdá." Ušklíbla jsem se.
"Moc si nezahrávej! Nejsi v té situaci." Strčila do mě a já zády narazila na tvrdou dřevěnou skříň. "Jsi ubohá." Dodala ještě před odchodem.
Popravdě, tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Nejsem ten typ člověka, co si nechá srá* na hlavu. Není tedy divu, že mě pěkně vytočila.
"Co si to sakra dovoluješ?" řekněme, že jsem jí trochu pomohla ven ze dveří a ona zakopla o práh.
Byla úplně rudá vzteky. Pohled na ní byl dosti zábavný, dokonce jsem se i rozesmála.
"Pak kdo je tu chudinka." Odfrkla jsem si.
"Sakuro!" ozval se velmi přísný hlas paní ředitelky. "Do ředitelny!"
"Proč?" Muselo to znít dost sobecky, ale přišlo mi blbý nevědět za co mám zřejmý průšvih.
"Ty se mě ptáš proč?" Ou, musela jsem jí asi naštvat.
Raději jsem jí beze slov následovala, zatímco Yuri se mi vysmívala.
V ředitelně jsem se posadila do takzvaného trestného křesla a netrpělivě čekala, co všechno mi asi bude vyčítat a zakazovat.
Skončilo to tak, že jsem dostala poznámku za neohleduplné chování a následující napadnutí spolužačky. Nejspíš si říkáte, že jedna poznámka nic neznamená, ale ona volala domů. Všechno vylíčila rodičům a vůbec jí nezajímalo, že za to vlastně nemůžu. I když možná trošku jo, nicméně ona si začala. Na mě si nějaká fuchtle nebude otevírat hubu!
Zbytek přestávky (minutu a půl xD) jsem strávila u ní v ředitelně a pak už mě konečně propustila na hodinu angličtiny, jenž jsme měli s Kabutem, přistěhovalcem z Anglie.
Neobtěžovala jsem se běžet, proto jsem přišla až pět minut po zvonění.
Bez zaklepání jsem vešla s omluvou cituji: Omlouvám se, že jdu pozdě, ale protože máme ve škole pěkný krávy, zkomplikoval se mi odchod do třídy. Plus jsem přidala nevinný úsměv.
Celá třída na mě koukala jak na největšího osla, krom Kabuta, který to zřejmě vzal s humorem.
"Tak když máš tak bujnou fantazii, dones třídnici paní profesorce Kurenai." Podal mi modrou knihu, přesněji modré desky plné papírů.
"Bohužel fantazie s tím nemá nic společného." Zavrtěla jsem hlavou. "Život je krutý." Pokrčila jsem rameny, popadla třídnici, koukla na Kabuta, který zřejmě nepochopil můj prolog.
Ještě jsem stihla poslat Yuri vzdušný provokující polibek a pak odešla ze třídy. Vyběhla jsem schody do třetího patra namířila, no spíš hledala kabinet s nápisem Kurenai. Naštěstí neučila, takže jsem se vyhnula nepříjemnému shledání s kolegou Sasukem. Vlastně, byla jsem přesvědčená o tom, že se s ním nesetkám.
Naprosto vyrovnaná jsem zaklepala na dveře, které jsem díkybohu našla a po vyzvání vešla dovnitř.
"Dobrý den, pan profesor Kabuto mě posílá s třídnicí." Předala jsem jí tu donášku rovnou ve dveřích.
"Děkuju, dojdu pro mou, zatím se posaď." Ukázala na křeslo.
Teprve až teď jsem se rozhlédla po okolí a všimla si, že v jednom ze dvou křesel někdo sedí a vyplňuje nějaké papíry.
Pohodovým krokem jsem vyrazila k těm křeslům s tím, že se do jednoho z nich posadím.
Mezitím se ta osoba otočila. "Kurenai, důvod sepisování protokolu je…." Naznačil otázku.
Úplně jsem se zarazila. Doslova jsem ztuhla na místě. Připadala jsem si jako rampouch přilepený na okapu.
"Kolikrát ti mám říkat, že nejsem Kurenai, ale profesorka, Sasuke?" rozčilovala se.
"Vždyť já vím. Řeknete mi, co tam mám napsat?"
"Napadení zaměstnance školy." Zavřela dveře s menším prásk.
Moje obočí se v okamžiku přesunulo na horní část čela a pomalu jsem se usadila. Sasukeho jsem si nevšímala, ještě by se mnou začal komunikovat.
Ale to začal i tak.
"Sluší ti to." Možná by mi tak nevadilo, že na mě promluvil, ale mohl se mi přitom alespoň koukat do očí a ne stále studovat ty papíry.
Svou nespokojenost jsem vyjádřila nechápavým rozzlobeným pohledem.
"Nekoukej tak na mě." Zvednul hlavu.
"A jak jinak bych měla?" Byla jsem na sebe pyšná. Odsekla jsem mu takovým tím jeho stylem, tím lhostejným namyšleným tónem. "Jiný pohled si nezasloužíš." Usoudila jsem a myslím, že správně.
Chvíli si mě jen tak přeměřoval a propaloval očima, ale nakonec přece jen pokračoval v konverzaci.
"Pořád se zlobíš?" to mu není blbý se ptát?
Na tohle lze odpovědět jen jedním způsobem: "Jo."
"Vždyť jsem ti volal." Znělo to jako by mi vyčítal, že jsem mu nezavolala zpátky.
"A co jako? Mám se snad po*rat?" podle mě jsem ho celkem odpálkovala.
"Co víc chceš?"
"Třeba to, aby ses ke mně příště nechoval tak hnusně!" Neudržela jsem se a trochu jsem zvýšila frekvenci hlasu.
"Byl jsem opilý a rozčílený."
"To tě neomlouvá." Zakroutila jsem hlavou a trochu přimhouřila oči.
"Na omluvy moc nejsem."
"V tom případě by neuškodilo, kdyby ses něčemu přiučil." Tak jestli tohle měla být snaha o omluvu, byla dost ubohá. Přišlo mi, jakoby mu to bylo jedno, myslím to, že mi ublížil. Zřejmě jsem se v něm spletla, když jsem se domnívala, že v jádru je to fajnový kluk.
"Tak, tady to je." Vlítla do kabinetu Kurenai i s třídnicí.
Něco tam zapisovala. Já zatím sledovala Sasukeho, který na mě koukal tím jeho ublíženým pohledem. Dělá, jaký to není chudáček, ale přitom je to on, kdo každého shazuje, včetně (možná nevědomky, možná zcela vědomě) mě.
"Řekni panu Kabutovi, že mu ještě dneska pošlu detaily ohledně výměnných pobytů."
"Dobře." Odvrátila jsem od něj zrak a přesunula ho na Kurenai.
"Mimochodem, slyšela jsem, že si se přihlásila do soutěže." Usmála se takovým tím americkým způsobem.
"Jo, přihlásila." Přikývla jsem a mírně zkroutila rty do úsměvu.
"Tak hodně štěstí. Paní ředitelka říkala, že zpíváš krásně."
"To nevím."
"No, každopádně se máme na co těšit."
"Tím jsem si jistá." Nasadila jsem zoufalý výraz a s rozloučením, které patřilo pouze (zdůrazňuji slovo pouze) Kurani jsem odešla do své třídy, kde jsem vyřídila všechny vzkazy.

Školní den uplynul celkem rychle. Okamžitě jsem se vydala domů, dokonce jsem ani nečekala na Hinatu, která se vždycky loudá. Pospíchala jsem, musela jsem to nějak pořešit s tou písničkou. Něco málo jsem už měla složený, vlastně noty byly kompletně dodělané, už chyběl akorát text.
Jestli se ptáte, zda-li to píšu sama, pak vám odpovím kladně. Celá písnička je jen a jen moje práce. Tvrdě jsem na ní dřela a jsem na sebe pyšná. Akorát ne a ne přijít na ta vhodná slova.
Stejnak jsem se do toho pustila a pracovala na tom až dlouho do noci. Dokonce jsem ani nevečeřela, tolik jsem si přála vyhrát, tak moc jsem chtěla Yuri nakopat zadek, že odhodlání ve mně vzrostlo do obřích rozměrů.
Kolem druhé ráno jsem to spokojeně uzavřela. Ještě jednou jsem si text pečlivě přečetla a trochu se zděsila. Až teď mi došel pravý význam těchto slov. Celá píseň byla zakládaná na bolesti a zradě.
Přiznám se, že při jejím skládání jsem chvilkami (pořád) myslela na Sasukeho, takže je možný, že se ruka a mozek spojili v jedno.
Na přepisování už nebyl čas. To jsem nemohla stihnout za žádnou cenu, tak jsem se musela spokojit s tímhle výsledkem. Vytvořila jsem si ještě pár kopii před tím, než jsem to strčila do tašky a šla si lehnout do postele.
Usnula jsem během okamžiku, ale asi ve čtyři ráno se znovu probudila. Podívala jsem se na hodinky a po zjištění nynějšího času jsem znovu zalehla. Jenomže já pořád ne a ne usnout. Pokaždé, když jsem si nějak lehla, nějak se uvelebila, něco mě začalo bolet. V lepším případě záda v tom horším hlava. Nejhorší na tom bylo, že to trvalo až do půl sedmé, kdy jsem konečně vstala. To, že jsem měla problém se spaním na mě bylo znát. Oči jsem měla zarudlé od nespavosti a pod očima obří pytle.
Hlasitě jsem zívla a vydala se do koupelny.
Po menších úpravách jsem na záda hodila batoh a vyrazila do školy.
Z nějakého podivného důvodu jsem šla celkem rychle, což znamenalo, že do školy jsem dorazila dlouho před zvoněním. V klidu jsem se přezula, věci si odnesla do třídy a procházela se po škole. K mému hroznému zjištění připadlo, že Hinata není ve škole, a to znamená, že tu proklatou Yuri budu muset odpálkovat sama.
Operace zabít Yuri přišla mnohem rychleji, než jsem plánovala. Právě totiž šla po schodech společně s Itachim.
Modlila jsem se, aby změnila směr a nešla za mnou, nechtěla jsem s ní mluvit, protože u ní byl Itachi, s kterého mám dost velký respekt.
Já opravdu nemám kliku.
"Sakuro, jaké překvapení." Usmála se.
"Yuri…" pohlédla jsem na ní pohledem: dej mi pokoj a poté pozdravila i Itachiho.
"Už se těším na pátek."směřovala svými slovy k tomu velkému dni zpěvu.
"Já taky."
"Hele, musím odevzdat ty noty, takže…." Naznačila tím, že už tu se mnou nechce ztrácet čas.
"Rozumím." Zašklebila jsem se.
"Itachi, jdeš?" otázala se ho, když se spolu s ní nerozešel pryč.
"Kolik těch vodítek na Uchihy máš?" provokovala jsem jí.
"Žádné nepotřebuju." Ohradila se.
"Nevypadalo to tak….." odmlčela jsem se, aby má slova nabrala trochu dramatický nádech. "…v pátek." Dodala jsem s úšklebkem.
"Jen pro tvou informaci, páteční večer byl plný zkratů."
"Jo a ten tvůj pořád trvá, trvá a….trvá." Dodala jsem za ní.
"Hele, jindy bych se asi naštvala, ale teď ne. Se Sasukem jsme zase spolu, takže jsem opravdu šťastná. A navíc, někdo jako ty mě nemůže rozhodit." Odfrkla a odešla pryč. Ale na něco zapomněla, nechala tu Itachiho.
"Zřejmě jsi dost naštvaná, co? Musí to být hrozný pocit, když je s ní a ne s tebou." Jasně, všichni si rýpněte! Koukám, že všechny baví si ze mě dělat dobrý den, vlastně v mém případě špatný den.
"Hele, víš co?" dupla jsem na plyn.(myšleno obrazně. xD)
"Neštěkej po mě, moc dobře víš, že mám pravdu. Jen nechápu, proč to nepřiznáš."
"A co mám podle tebe přiznat?" můj hlas se přehoupl do vyšších poloh. "Že vyhrála? To, že je lepší než já? Nebo chceš slyšet, že miluju tvého bratra, kterej…" můj hlas náhle utichl.
"…je s ní." Dokončil za mě. Na jeho tváři bylo vidět, že se baví. Že je z toho totálně vysmátej.
"Jo."
"A tebe to štve." Páni, postřeh. "Ani se ti nedivím." Pokračoval. "Po tom, co jsem vyděl na tom večírku." Přímo se mi vysmíval do obličeje. Bylo mi z něj fakt zle. "A teď, když sis myslela, že je mezi nimi konec, jsou opět spolu." Zakroutil hlavou.
"Jestli mi nechceš nic jiného, tak mě omluv."
"Jasně, že chci." Chytl mě za ruku.
"Víš, dřív jsem s Yuri taky chodil. Řeknu ti, že v posteli je opravdu dobrá, takže se Sasukemu nedivím." Šeptal takovým tím hajzlovským hlasem.
"Ještě něco?" probodávala jsem ho pohledem.
"To si piš, že jo." Kývnul hlavou. "Ona se semnou kvůli němu rozešla a to mě dost naštvalo."
"Jakoby tě to postihlo na delší dobu."
"To postihlo. A teď jí chci zpátky." Rozhodnul.
"A po mě chceš abych…"
"Abys dělala, že spolu spíme." Ušklíbl se.
V hlavě jsem si rozebírala jeho slova, než mi došlo, co znamenají.
"Zbláznil ses?" vykřikla jsem.
Rychle mi zacpal pusu. "Nekřič na mě, teď musíme vypadat důvěryhodně." Mrkl na mě.
"Já s tebou spát nabudu, nejsem dě*ka." Šeptala jsem.
"Až tak důvěryhodný to být nemusí. Stačí, že to dobře zahraješ." Vysvětlil mi to, ale stejně mi to připadalo uhozený.

"Ale proč zrovna já?" divila jsem se, že neřekl nějaké starší holce.
"Protože jsi mnohem přitažlivější než Yuri. Musím tě ujistit, že kdyby mě to k ní tak netáhlo, šel bych do tebe." Tohle mi celkem polichotilo, dokonce jsem se i trochu začervenala.
"A co z toho budu mít?" založila jsem si ruce na prsa.
"Naštve to jak Yuri, tak Sasukeho, což znamená, že si budeme kvit."
Musela jsem uznat, že má pravdu.
"Fajn." Podlehla jsem nátlaku. "Ale žádný prasárny, rozumíš?" Pohrozila jsem mu prstem a nedůvěřivě jsem na něj koukla.
"Prosím tě, co si o mě myslíš?" zakroutil nevěřícně hlavou
"No víš, po tom olizování mého krku na chodbě…"
"Ale," protáhl. "to jsem byl naštvaný." Vysvětlil.
"Dobře, ale stejně, uděláš něco, co mě naštve a s tou tvou hrou končím. Jen abys to věděl." Pokrčila jsem rameny.
"Jsme domluveni." Mrkl na mě.
Pak mě vzal kolem pasu a rozešel se semnou k mé třídě. Po cestě jsem ho musela nejmíň pětkrát napomínat, že jeho ruka se z mého boku nikam níž posouvat nebude. Ještě párkrát jí zkusil umístit na můj zadek, až jsem mu to nakonec dovolila, alespoň to vypadalo přesvědčivěji.
Doprovodil mě až ke třídě, kde na nás téměř všichni koukali. Poté sám odešel do té své.

Takhle to probíhalo asi 3 dny. S Itachim jsme hráli tu stupidní hru a všichni to žrali.
Se Sasukem jsem pořád nemluvila, což mi bylo líto, ale z druhé strany jsem byla ráda, že se nehádáme. Vlastně, od té doby, co jsem ho viděla v tom kabinetu se ve škole neukázal, stejně jako Hinata.
Možná to má co dočinění s těmi papíry, co tam vyplňoval. Co když přestoupil na jinou školu? Ne, to určitě ne.
Právě jsme skončili ve škole, jako každý čtvrtek jsme měli do dvou hodin, takže jsme ještě zašli do klubka, kde Itachi hrál.
Ano, slyšíte správně. Já jdu s Itachim ven. Je to asi k neuvěření, co? Ale je to opravdu pravda. Za těch pár dní, co jsme pře ostatníma hráli (vlastně pořád hrajeme) to divadlo, jsme zjistili, že si celkem rozumíme.

"Tak co kotě? Jsem jak profesionál, co?" stáli jsme za pultem pro DJ a pouštěli hudbu.
"Jasně brouku, celkem ti to jde, ale mohlo to být lepší." Trochu jsem do něj drkla.
On mě chytil kolem ramen a dál se věnoval hudbě.
"Hele, víš , že mě ta tvoje hra celkem baví?"
"Co?!" naklonil se blíž ke mně, aby mě lépe slyšel.
"Že mě ta tvoje hra celkem baví!" zopakovala jsem tentokrát hlasitěji.
"To je dobře, ale málo to hraješ!" museli jsme mluvit opravdu nahlas, páč tam hrála hlasitá hudba.
"Co tím myslíš? Náhodou, mohla bych být herečka." Zazubila jsem se.
"No, pro začátek by neuškodilo, kdybys mi sem tam dala nějakou tu pusu." Ušklíbl se.
"Zatím není důvod." Vyplázla jsem na něj jazyk.
"No, možná bys měla začít hrát pořádně."
"Co?"
"Jde sem Yuri se Sasukem." Ukázal ke vchodovým dveřím. Měl pravdu. Mířili si to sem ruku v ruce.
Takže jsou opravdu spolu? Ale jak?
Yuri koukala přímo na nás, když si mě Itachi přitáhl k sobě. Jí to nějak nepřekvapilo, jelikož nás takhle viděla už mnohokrát ve škole. Zato Sasukemu málem vypadly oči z důlku.
"Za chvíli jsem zpátky." Poplácala jsem po hrudi a na chvíli odběhla. Nechtěla jsem tam být v ten okamžik, co tam přijdou, chtěla jsem se vyhnout tomu trapnému okamžiku shledání.
"V pohodě." Pustil mě ze sevření.
Odběhla jsem do povzdálí a sledovala ten pult, ke kterému se hrnul další z Uchihů se svou holkou. Sedla jsem si k přátelům, kteří seděli opodál a tím se ztratila v davu.
Nejdřív se spolu jen tak bavili, takže jsem usoudila, že mu to Itachi ani Yuri neřekli. Ale pak se zničehožnic zasekl a to byl můj čas, čas mého dynamického nástupu (přesně jak Rock Lee xD).
Byla jsem na něj tak rozzlobená, tolik mě vytočil tím, že je zase s ní, že jsem se mu chtěla pomstít, cítila jsem potřebu ho také naštvat. Proto jsem se neobtěžovala je nejdřív pozdravit a rovnou se vrhla Itachimu kolem krku. Normálně bych ho jen objala, možná mu dala menší pusu na tvář, ale teď jsem byla rozhodnutá Sasukeho vytočit.
Ruce jsem směle obmotala kolem jeho krku a mezi rty mu vtiskla dlouhý polibek, který se postupně rozvinul v menší olizovaní scénu.
Z celého srdce jsem si přála vidět ten první výraz, který se jak Sasukemu, tak Yuri objevil na tváři v okamžiku mého odvážného činu.
"Tady jsi." Usmál se.
Byl v tom hraní opravdu dobrý. Předstíral to tak dokonale, jakoby byl profík.
"Další Uchiha?" ušklíbla se na mě. Za tenhle úšklebek bych jí nejraději vlepila facku, ale naštěstí se umím krotit.
"Yuri, udělej mi laskavost…." Poprosila jsem jí slušně. "..nemluv." řekla jsem už vážně a hrubě.
"Hele, snad jsme se na něčem domluvili, ne?" promluvil tentokrát Sasuke k jeho bratrovi.
"Nevím, o čem to mluvíš." Dělal, že neví o co jde. Jak už jsem řekla, je to skvělý herec.
"Nevíš?!" Tohle nechápu, sám o mě nestojí, ale s Itachim být nesmím.
"Víš, co je zajímaví? Ty se o ní nezajímáš, jsi s Yuri, ale přitom mi zakazuješ, abych se s ní stýkal?!" vrátil mu stejně hnusným tónem.
"Pochop, že ona není typ holky, která se s tebou hned vyspí."zakroutil hlavou a přitom se podíval nejdřív na mě a pak na Itachiho.
"Já bych jí nepodceňovala." Vložila se do toho Yuri. Kéž by byla zticha.
"Přesně tak. Co ty o tom můžeš vědět? Třeba jsem se s ní už vyspal."
"Ne, to už bys s ní nebyl."
"Buď anebo je v posteli lepší než Yuri." Ušklíbl se.
Na tomhle jsme se vůbec nedohodli! Nemluvili jsme o tom, že si před ostatníma budeme vymýšlet naše sexuální zážitky.
Koukala jsem na něj způsobem: Co to sakra meleš?! a stejně jako Sasuke ho přeměřovala naštvaným pohledem.
"V tom případě je to jen prostá dě*ka." Řekl to tak suše, tak bez zájmu.
Pusu jsem otevřela dokořán, div jsem ho málem nespolkla a znovu si to přebírala v hlavě, abych se ujistila, že to byla skutečnost a ne nějaký zlý sen.
"Počkej, počkej." Znovu jsem se do toho položila. "Tvoje holka spí s každým a já jsem tu ta…." Ani jsem to nemohla říct.
"Rozdíl mezi tebou a Yuri je ten, že ona si na nic nehraje. Já o ní vím, proč je se mnou. Vím, že mě nemiluje, ale aspoň si to nevymýšlí jako tady někdo!" Všechno se semlelo tak rychle. "Pojď, jdeme." Vyzval Yuri ke společnému odchodu a než jsem se nadála odešli.
"Promiň, asi jsem to neměl říkat."
"To jsi teda neměl! Na tu tvojí debilní hru kašlu!" odsekla jsem a odešla pryč.

No, teď jako už tradičně po několikátý chci vidět komentíky s vašimi názory!!!! x)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Ufon Ufon | E-mail | Web | 4. června 2010 v 19:43 | Reagovat

tak koment se dostavil : KLASNE!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama