Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Hate and Love-díl 16.---část 1/2

31. května 2010 v 17:12 | Saskiee |  Hate and Love

Ani nemusím říkat, jak dlouho jsem doma plakala, bylo by to zbytečné. Bylo více, než jasné, že probrečím celou noc, že se budu trápit ještě ráno u snídaně a nadále ve škole, kde už vrcholili přípravy na dnešní večer. To mi připomíná, že bych se měla uklidnit a trochu víc se soustředit na to, co mě přibližně za šest hodin čeká. Přesně v osm hodin večer to všechno začne. Ale já místo toho, abych se na to připravovala, tvrdnu s ostatními ve škole. Tsunade říkala, že prý nevidí důvod, proč bych měla zůstat doma, když ostatní soutěžící se budou učit. Ale to ona nepochopí.
Můžu jen doufat, že se večer neztrapním před celou školou a rodinou, která tam taky přijde. Vlastně to bude moje premiéra před rodinou. Nikdy na žádném představení nebyli, protože vždycky měli málo času.
Tak když to shrnu, vyjde mi, že jsem nervózní, nedočkavá a bojím se, že se mi budou smát. No, nevypadá to moc dobře, asi bych měla zkusit nějaké dechové uklidňovací cvičení, prý to pomáhá.
"Sakuro, uklidni se konečně a řekni mi, co budeš zpívat." Chytla mě za ramena a trochu se mnou zaklepala. Upřímně…..potřebovala jsem to.
"Co?" vyjekla jsem překvapeně.
"Ptám se, co budeš zpívat." Opakovala se.
"Neboj, večer se to dozvíš." Mrkla jsem na ní a následně se rozzářila jako sluníčko. Ale tomu sluníčku bohužel chyběla ta žhavá jiskra.
"Už se nemůžu dočkat!" začala kolem mě skákat. "Určitě Yuri nakopeš zadek!" následovalo křičení. Pak se najednou zastavila a trošku vážněji se na mě podívala. "I když jsem slyšela, že to minulý rok vyhrála i s rezervou. Prý je fakt dobrá." Můj nadšený pohled upadl v zapomnění. "Slyšela jsem, že to fakt roztočila jak se zpěvem, tak s tancem." Mluvila tak nadšeně, skoro to vypadalo, že fandí jí místo mě.
Nevzrušeně jsem jí zaťukala na rameno. "Tímhle mi moc nepomáháš." Nasadila jsem výrazdíky, víš jak lidi povzbudit.
"Ale pochop, ty máš hroznou nevýhodu, jsi tu nová, zájmy se podobáš spíš klukovi a ona je prostě hvězda."
"Hele, s kým vlastně jsi?" divila jsem se.
Svou reakcí jsem jí konečně uklidnila. "Jasně, že s tebou, ale ještě nikdy jsem tě neslyšela zpívat, takže nemůžu říct, že jsi lepší." Pokrčila rameny s milým úsměvem.
"Věř mi, vytřu s ní pódium." Nadšeně jsem stiskla dlaň v pěst a tvrdě přikývla.
Uvnitř sebe jsem se musela hodně přemáhat, abych se strachem nezbláznila, ale nebudu to přece dávat najevo, ne?
"Už se těším!!! A řekneš mi prosím, co budeš zpívat?" zkusila štěstí napodruhé tentokrát i se psíma očima, ale zase bezúspěšně.
Ještě několikrát to zkoušela, ale nakonec odpadla. Ani jsem se nenadála a byl večer, přesněji bylo půl sedmé. V hlavním sále školy jsme měli být v sedm, takže jsme po pár Hinatiných úpravách mojí vizáže mohli vyrazit.
Naruto už na nás čekal před domem. Rodiče přijedou až na osmou, proto jedu s ním, teda jedeme, protože Hinato, jako moje osobní maskérka musí být se mnou.

"Páni….." to byla Narutova odezva vůči toho, jak jsem vypadala.
"Blbý? Mám se jít převléknout?" odhadovala jsem.
"Ne!" zakroutil hlavou. "Já jen……..vypadáš úžasně! Tohle je poprvé, co vypadáš jako opravdová kost." Vypadlo z něj, na což jsem se ihned rozesmála.
"Myslíš?"
"Vím." Přikývl.
"Ještě aby nevypadala skvěle, když jsem se s ní patlala nejméně hodinu." Připomněla svou tvrdou práci Hinata.
"V tom případě nevím, co jsi s ní udělala, ale vypadá jako…jako…..jako bohyně." Vypadlo z něj po chvíli napětí.
Tak pojedeme, ne?" navrhla jsem, páč nastala ta trapná chvilka ticha.
"Jo, jasně." Zazubil se Naruto a podrbal se na hlavě.
Během dvou minut jsme odjeli. V sedm jsme dorazili ke škole, kde Naruto zaparkoval přímo před vchodem. Oba vystoupili a čekali na mě. Jenomže……..měla jsem prostě trému. Vůbec se mi tam nechtělo. Co když se přede všemi naprosto shodím? Ne, to se nesmí stát.
"Tak co je? Půjdeš dovnitř?" ťukala mi na okýnko Hinato.
"C-co? Jo jasně." Zmateně jsem zakroutila hlavou a následně se usmála.
Pak už mi nezbylo nic jiného ne prostě vystoupit. Učinila jsem tedy tak a s Hinatou a Narutem po boku se vydala do hlavního sálu školy.
Otevřela jsem ty obrovské prosklené dveře a vstoupila. Uvnitř bylo z poloviny tak lidí, jako jich bude večer, ale i tak mě jejich pohledy ještě víc znervózňovaly. Uklidňovala jsem sama sebe, že to bude dobrý, že to zvládnu a že se mi to povede.
Prošla jsem celým sálem až k pódiu, přes které jsem pokračovala až za oponu, kde stála Tsunade a spolu s ostatními soutěžícími čekali jen na mě.
"Konečně jsi tady, už jsme se báli, že nepřijdeš." Chytla se za oblast u srdce Tsunade.
"Přesně tak, umřela bych, kdybych tu neměla koho ztrapnit." Ušklíbla se Yuri, čímž ze mě automaticky shodila všechen strach a začala jsem rudnout vzteky.
"No tak, holky!" okřikla náš Tsunade a dál přiřazovala čísla. Dohromady nás soutěžilo 12, takže moje naděje na výhru se pomalu, ale jistě rozplývaly. Ale přesto jsem to musela zkusit. Nemohla jsem nechat Yuri vyhrát, to nešlo.
Nakonec mi bylo přiřazeno číslo 11, takže jsem dostávala větší a větší strach. Samozřejmě tréma nezůstávala pozadu, to vysvětlovalo to nepřirozené klepání se a mírně zrychlené dýchání. Tak ono přece jen zpívat předposlední, není zrovna nejlepší, už jen proto, že budu čekat celý večer, abych se tam na tom jevišti předvedla. Nicméně, zatím jsem měla do nějaké půl desáté volno, takže jsem se mezitím mohla bavit s ostatníma.
Chodila jsem sálem tam a zpět a pořád a neustále hledala tu jednu osobu. Slíbil, že tu bude, tak proč ho tu nikde nevidím? Vykašlal se na mě? Ne, to by neudělal. Jenomže ať se rozhlížím jakkoliv, není po něm ani stopy a to mě štve.
Ale v tom mě někdo chytne za ruku a otočí k sobě. Můj obličej se zkroutí do okouzlujícího úsměvu, když zjistím, že je to ten, koho jsem tu tolik chtěla.
Okamžitě ho obejmu. "Děkuju, že si přišel." Mluvila jsem mu přímo do ucha.
"Slíbil jsem to." Usmál se. "Sluší ti to."
"Děkuju."

"Kdy jdeš na řadu?"
"Takhle je sedmá a já jedenáctá, takže mám ještě čas." Ukázala jsem na pódium
"Bojíš se?" po vyslovení téhle jeho stupidní otázky jsem se na něj podívala pohledem děláš si srandu?, což pochopil jako ano. "To zvládneš." Uklidňoval mě, ale nějak se mu to nevedlo. Nepřišlo mi, že by mě jeho slova nějak uspokojila, že by nějak zmírnila nervozitu, která mě naplňovala. Ale pak jsem si vzpomněla na jeho bratra.
"Hele Itachi…." Opatrně jsem ho oslovila.
"Jo?"
"Sasuke je tady?" promluvila jsem rychle, abych si to mezitím nerozmyslela.
Moje otázka ho dost zaskočila. "Je, ale….." nabral dramatu.
"Ale?" zopakovala jsem netrpělivě.
"Má špatnou náladu, takže….."
"Rozumím." Zarazila jsem ho zdvihnutím ruky.
"Promiň, neměl jsem říkat, že spolu spíme." Znovu mi připomínal včerejšek.
"Jo, to si přehnal. Teď si o mě myslí, že jsem nějaká děvka, co vleze do postele s každým." Zakroutila jsem hlavou.
"A přitom sám s jednou chodí." Ušklíbl se.
"Jo, nejradši bych jí vyrvala vlasy z tý její prázdný hlavy." Při myšlence na to, jak jí trhám vlasy jsem se musela ušklíbnout stejně jako Itachi, poněvadž vidět Yuri úplně plešatou by musela být sranda.
"Hele, já vim, že chceš mýho bráchu." Trošičku pozměnil téma.
Začala jsem zmatkovat. "Co? A to si slyšel kde?" založila jsem si ruce na prsa a nasadila nechápavý výraz.
"Nehraj to na mě, poznám, když holka něco chce."
"A co chci právě teď?" zkusila jsem jeho hru.
Trochu se zamyslel. Pohled na mě ještě víc prohloubil a chvíli bylo ticho, ale pak promluvil. "Štve tě, že jsem na to přišel a bojíš se, že mu to řeknu, takže z toho plyne, že bys mě teď nejraději zabila." Usmál se.
"Páni, jsi dobrej." Trošku jsem do něj praštila pěstí, ale jen kamarádsky, aby to nebolelo. I když, stejně si myslím, že by to ani necítil, na to má moc svalů.


"Hele, Yuri zpívá." Svůj pohled jsem stočila za jeho zdvihlou rukou a trochu sebou škubla. Zpívala fakt parádně. Párkrát jsem jí slyšela ve škole, ale tohle bylo jiné, takové živější a stylovější. Měla úžasný text, skvělou hudbu a dokonalý doprovod. Bude těžké se jí vyrovnat. No, ono jen polykání jejího vítězného prachu bude složité, když tak na ní koukám.
"Je fakt dobrá." Nasucho jsem polkla.
"Asi proto se o ní říká, že její hlas je srdcem školy." Pokrčil rameny, jakoby mu to bylo úplně jedno.
"Asi…" vydechla jsem. Nemohla jsem si pomoct, ale její zpěv mě natolik uchvátil, že se zkrátka zatajil dech. Jak je možný, že jí bůh tak obdaroval? Je hezká, oblíbená a o jejím zpěvu ani nemluvě.
Jak já jí nemám ráda! Není to tak, že bych žárlila (i když možná trochu jo), ale z principu. Pobrala všechno dobré na světě a přesto jak je namyšlená jí všichni tak obdivují. Tohle rozhodně není fér.
Právě se dostávala do konečné fráze téhle nadpozemsky krásné písničky až dočista utichla. Sálem projel poslední tón, vypuštěný z jejích úst a hned na to pískot a potlesk diváků. Všichni jásali, křičeli a pískali, čímž dávali najevo, jak moc jí fandí.
Ona se koukala přímo na mě. Na rtech jí hřál vítězný úsměv, jenž dokazoval její sebevědomí. Věděla, že všem, samozřejmě i mě vytřela zrak. Byla si natolik jistá svým vítězstvím, že když jsem se na ní podívala, cítila jsem, jak ze mě zbytek mé odvahy opadává. A můžu říct, že jsem jí už takhle měla dost málo.
Ještě k tomu mám jít za chvíli na řadu. Ještě jeden člověk a jdu tam já. Půjdu přímo na to vyvýšené místo, kam spočívá zrak všech zde a pokusím se o co nejlepší výkon.
Ale ani má nervozita mi nedala a prostě jsem Yuri musela koutkem oka sledovat. Právě sešla schody dolů k divákům, kde jí všichni objímali a gratulovali jí k úžasnému výkonu. Oddychla jsem si, když jsem ho tam neviděla. Ale pak se rozeběhla někam dozadu do davu, přesněji proběhla kolem nás a pak ještě malý kousek dozadu, kde stál Sasuke. Skočila mu po krku a políbila.
Nyní jsem je sledovala oběma očima. Yuri ke mně stála zády, takže můj žárlivý pohled naštěstí neviděla. Zato Sasuke koukal přímo na mě. Neuvědomovala jsem si to, takže jsem ho i nadála obdařovala svými smaragdy.
"Sakuro?" oslovil mě Itachi, aby mě probral z toho tranzu. "Sakuro!" šťouchl do mě loktem. To už jsem se probudila a trochu zatřepala hlavou.
"Jo?" otočila jsem se na něj.
"Koukáš do blba." Rozesmál se.
Svoje koutky jsem s velkým protitlakem roztáhla do malého úsměvu a znovu se otočila směrem k Tsunade, která uváděla další soutěžící. Nemohla jsem odolat, stejně jsem se sem tam koukla přes rameno, abych věděla, co se tam mezi nimi právě odehrává. Skoro pokaždé se na mě Sasuke podíval. Spíš to vypadalo tak, že na mě kouká neustále, tím jeho chladným pohledem a Yurina slova nechává projít jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Trošku mě potěšilo, že mu stojím aspoň za ten pohled, ale fakt, že se s Yuri drží za ruku, mě znovu a znovu rozhazoval. Nedokázala jsem být chvilku v klidu, pořád jsem se nervózně vrtěla nebo aspoň přešlapovala z místa na místo.
"Sakra uklidni se už." Promluvil na mě Itachi. Svou hlavu jsem otočila směrem k němu. "Vím, že tě to štve, ale nemůžeš to dávat tak najevo. Víš, jak jí to musí dělat dobře?"
Očima jsem se zarývala do země a naslouchala každému jeho pravdivému slovu. "Není to tak lehký." Procenila jsem skrz zatnuté zuby.
"Tak se zase vzpamatuj, protože jdeš na řadu." Usmál se.
Já se prudce narovnala a hned nato ztuhla jak voda při bodu mrazu. "To snad ne." Znovu jsem začala přešlapovat a střídat pohledy s pódiem a zemí.
"Zvládneš to. Budeš dobrá a jí totálně shodíš." Ušklíbl se.
"Jo a nebo shodím sama sebe." Řekla jsem rázně.
"No tak, věř si trochu. Máš na to." Mrkl na mě a pak nastavil svou náruč, do které jsem se vrhla.
"A teď prosím potlesk pro další soutěžící, kterou je Sakura Haruno." Zaslechla jsem.
Vymanila jsem se z jeho sevření a protáhla se ,mezi diváky až pod vyvýšený prostor. Po cestě jsem ještě stihla zanadávat, jaká jsem kráva, že jsem do toho šla, že jsem měla raději zůstat doma.
"Hodně štěstí." Podala mi mikrofon a poplácala po zádech.
Přikývla jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama