"Budíček!" zazněl hlas, rozléhající se po celé chodbě.
"To si dělá srandu?" zvedla se Karin a šla k zrcadlu, kde se začala upravovat. "Když nás budou budit takhle brzo, mé kráse to moc nepřidá." Stěžovala si.
"Jakoby to chirurgové nespravili." Řekla jsem si pro sebe a pobaveně přemýšlela, kolik má asi plastik.
"Za deset minut je snídaně!" ozvalo se znovu.
"A jak se mám asi za deset minut připravit, když si Karin zabrala celou koupelnu?" řvala jsem na chodbu.
"To je váš problém. A navíc, po snídani budete mít ještě 15 minut na oblečení." Dostalo se mi odpovědi.
"Super, takže já kvůli ní půjdu na snídani v pyžamu!"
"Neřvi!" okřikl mě někdo z vedlejšího pokoje. A jak jsem správně usoudila, byl to Sasuke.
"Aby ses nezbláznil." Práskla jsem dveřmi.
Chvíli jsem trucovala, ale pak jsem se rozešla do jídelny. V červeném pyžamu jsem si to kráčela ke svému stolu, kde už seděli holky. Přisedla jsem si k nim a pustila se do jídla. Ale nemohla jsem si nevšimnout jak na mě koukaj.
"Co je?" řekla jsem s plnou pusou.
"Ty máš pyžamo?" smála se Temari.
"Jo." Zabručela jsem. "Karin si zabrala koupelnu, takže jsem neměla možnost se připravit." Podepřela jsem si znuděně hlavu.
Ale v tom jsem na svém ramenu ucítila něco teplého. Otočila jsem se tím směrem a viděla Karin, jak mi jako omylem vylila čaj na rameno.
"Ty krávo! Co to děláš?" vystartovala jsem po ní.
"Co jako?" dělala, že neví o co jde.
"Ty se mě ještě ptáš? Proč mi liješ na rameno čaj?!"
"Nevím, o čem to mluvíš."
"O čem mluvím? O tomhle!" ukázala jsem na polité místo.
"Nesváděj to na mě! Nebyla to moje chyba! Nemůžu za to, že jsi pako!"
"Ty!" napřahovala jsem se, ale někdo mi chytil ruku.
"Klid mrně. Chceš zase uklízet lyžárnu?"
Otočila jsem se na za známým hlasem. "Nepleť se do toho! Nikdo mě nebude urážet, a už vůbec ne ona!" ukázala jsem na ní.
"Ale co si pomůžeš, když jí jednu vrazíš? Akorát za to budeš trestaná."
"To tě nemusí zajímat!"
"No, já bych tam tvrdnul s tebou, jako dozor. A to se mi nechce." Pustil mi ruku.
"Hm. To mě taky ne."
"Tak vidíš." Ušklíbl se.
"Nech mě." Odpochodovala jsem pryč.
"Takže děcka, dneska to vidím následovně." Začal Jiraya. Já jsem se zastavila, abych slyšela dnešní plán. "Pojedeme do jednoho lyžařského střediska, kde si vás rozřadíme do družstev, podle schopností. Ti lepší budou tady s panem zdravotníkem, který bude jezdit na snowboardu. A ti méně schopní, kteří na lyžích buď nestáli nebo to zapomněli, budou v mém družstvu. Nějaké dotazy?"
"Jo." Ozvala se Karin. "Musím jít s vámi? Chci tím říct, že se mi nechce."
"Máš to zaplacený, takže jo. Máte snad ještě nějaké otázky?" nastalo ticho. "Tak se běžte oblíknout. Sejdeme se před chatou."
Všichni přikývli a šli se připravovat do svých pokojů. Za 15 minut se mohlo vyrazit na svah. Bylo to celkem daleko, takže jsme museli jet autobusem. Na místo jsme dorazili za necelých 20 minut. Popadli jsme lyže, koupili si lístky a rovnou vyjeli sedačkovou lanovkou nahoru. Ale jelikož polovina z nás, si neuměla nasednout, protože na tom nikdy nejeli, tvořila se čím dál tím větší fronta. Sedačky byli po třech, což znamenalo, že jsem musela jet s nikým jiným, než s holkami, s kterými jsem si skvěle rozuměla. Sedla jsem si tedy ke kluků, přesněji k Deidarovi a Sasukemu, kteří byli nejlepší kámoši. Tak jako kdybyste měli na výběr mezi rozmazleným zdravotníkem, a uřvanou slepicí, myslím tím Karin, vybrali byste si stejně. Sedla jsem si doprostřed, protože jako jediná jsem měla lyže, a aby se tam oni vešli se snowbordy, musela jsem tu cestu vytrpět vedle Sasukeho z levé strany. Lyže jsem si položila na držadla a jeli jsme nahoru. "Hele kámo," promluvil Sasuke na Deidaru. "ty máš nový prkno co?"
Trochu jsem sebou škubla, protože mi zařval do ucha.
"Jo. Koupil jsem si ho týden před odjezdem."
"Ukaž ty vole." Nakláněl se přes moje nohy, aby si mohl šáhnout na jeho snowboard.
"Můžeš se přestat naklánět?! Rozdrtíš mi nohu!" zařvala jsem na něj.
"Co ti zase vadí?!" oplatil mi křik.
"Vadíš mi ty!"
"To jsme na tom stejně!"
"Lidi,nechcete s tím už přestat?"
"NE!" řekli jsme oba najednou.
"Jsi fakt hrozná! Nedivím se, že tě žádný kluk nechce?!" výsměšně se usmál.
"Co můžeš vědět o mě a klukách?!"
"Prosimtě, je mi jasný, že s takovou stíhačkou by nikdo nic mít nechtěl."
"Zato s tebou má každém něco, viď?!
"A co jako?"
"Jsi jen ubohý rozmazlený děvkař!"
"Snad nebudeš žárlit?" vysmíval se mi.
"Proč bych měla?! Na takovýho spratka?" ušklíbla jsem se tentokrát já.
"Lepší spratek, než panovačná stíhačka!"
"Hej fakt, nechte toho, už je to trapný, když se takhle hádáte!"
"Nepleť se do toho Dei." Odvětil směrem k němu Sasuke.
"Jo, to není tvoje věc. Ale aspoň jsi na rozdíl od někoho," podívala jsem se na Sasukeho. "normální."
"Jako, že nejsem v pořádku?" otočil si mě tak, aby mi viděl do obličeje Sasuke.
"Jo! Jsi magor!"
"Sklapni už, nebo…"
"Nebo mi něco uděláš?!"
"Ne, to jsem nechtěl říct."
"Tak co?"
"Nic."
"Slavný Sasuke Uchiha ustupuje?"
"Přestaň mě sakra točit!"
Lehce do mě strčil. Brýle, které jsem měla na helmě, mimochodem ta byla povinná, mi sklouzli a spadli dolů. A jelikož jsme jeli nad lesem, spadli přímo do něj.
"Ty idiote!" zuřila jsem.
Ty brýle byly celkem drahé, takže není se čemu divit.
"Nemůžu za to."
"Že ne?"
"Ne! Měla jsi dávat větší pozor."
"Já Ty jsi do mě strčil!"
"Protože mě provokuješ!"
"A čím jako?"
"Už jen tím, že existuješ." Usmál se provokativně.
"Tak promiň, že jsem se narodila!"
"Notaaaak! Už toho fakt nechte! Sasuke ty se jí omluv" koukl se na sasukeho. "a ty do něj nerej." Sjel pohledem tentokrát mě.
"Nebudu se jí omlouvat za něco, co není moje vina."
"Já do něj neryju, on si začíná!"
"Ach jo. Já se z vás zcvoknu. Divím se, že jste se ještě nevzali." Rozesmál se.
Ale nám to tak vtipný nepřišlo. Hodili jsme na něj vražedné pohledy a znovu se pustili do hádky. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si pro ty brýle dojela. No dojela, spíš jsem to tam nějak prokličkovala, samozřejmě Sasuke musel jet se mnou. Přece jen je to jeho chyba. Jenomže jsem za to zaplatil a i já. Musela jsem s ním strávit dalších 10 minut na lanovce. Ta sjezdovka byla sama o sobě dost dlouhá, a nahoru se jelo pěkně pomalu. Vyjeli jsme na vrchol, kde na nás všichni čekali, s pěkně naštvaným výrazem na tváři. Právě nalezené brýle jsem si nasadila na obličej a sjela k ostatním.
"Tak, když jste konečně tady," podíval se na nás Jiraya. "můžeme začít s rozdělováním. Sasuke, ty sjedeš támhle k tomu sloupu." Ukázal na oranžový sloup asi 20 metrů od nás. "Já ti tam budu posílat lidi a ty je rozdělíš do skupin jo?"
"Jasně. Já jedu." Rozjel se na určené místo.
"Tak všichni u něj zastavíte a on vám řekne, v jakém budete družstvu. Nikdo, opakuji nikdo nepojede dál, než je Sasuke. Je vám to všem jasné?"
"Jo." Ozvalo se hromadně.
"Tak první je Kiba. Můžeš jet."
Kiba na nic nečekal a rozjel se směrem k Sasukemu. Jel fakt dobře. Ta technika byla úžasná. Je jasné, že bude v prvním družstvu.
Postupně takhle sjížděli jeden po druhém, dokud jsem nepřišla na řadu já. Odpíchla jsem se hůlkami a rozjela směrem dolů. Carvingové obločky jsem řezala celkem dobře, teda aspoň podle mě. Dojela jsem až tam, kam jsem měla a stylově zabrzdila tak, že jsem sněhem ohodila ušklíbajícího se Sasukeho, který jak jinak, začal nadávat.
"Tak co?" usmála jsem se, i když to přes kuklu, která mi zakrývala celý obličej nebylo vidět.
"Jedna." Řekl s nezájmem.
On mě prostě nemůže přestat vytáčet.
"Další." Zakřičel na Jirayu. "Radši uhni, Karin nevypadá na zkušenou lyžařku." Dodal směrem ke mně.
"No lyžařku ne, ale zkušená v určitých věcech je." Rozesmála jsem se a tím i Sasukeho.
"Ale měl pravdu, lyžařka to opravdu není. Jela stylem nestylem. Nohy měla daleko od sebe a ruce jí vlály nad hlavou. Nedělala obloučky, takže když se k nám začala blížit dost rychle. Celkem jsem se lekla. Nakonec dojela až k nám a zastavila se o mě. A jelikož jela rychle, svalila mě na zem. Jak na mě dopadla, helmou mě šlehla do rtu, který i když byl pod kuklou začal krvácet.
"Ty kravko! Nauč se lyžovat!" odstrčila jsem jí ze svého skoro rozdrceného těla.
"Prosimtě, děláš, jako bych tě rozmáčkla. Jsem lehčí než ty."
"Tak to nevím, jenom tvoje pusa váží sto kilo!"
"No ale pořád míň než tvůj zadek."
"Co máš proti mému zadku?!" dívala jsem se na ní rozzuřeně.
"Proti zadku nic, proti tomu mega kotli hodně!"
"Aspoň umím lyžovat!"
"No a? Já jsem hezčí!"
"Ten tvůj krásnej ksicht si strč někam." Řekla jsem ironicky.
"Třeba k tobě, tam se toho vejde!"
"Klid holky." Odstrkoval nás od sebe Sasuke. "Karin, ty se musíš naučit lyžovat, takže jsi ve dvojkách a ty mrně pochop, že to byla nehoda."
"No jasně nehoda. Tak proč srazila mě a ne tebe, když si stál vedle?"
"Sakuro, měla by si přestat žárlit. Sasuke tě nikdy chtít nebude." Vysmívala se mi Karin. Teda pro ní to byl smích ale pro nás ostatní něco jako když škrábete do tabule a z ní se ozývá ten uši rvoucí zvuk.
"Sasukeho si strč do pr*ele." Řekla jsem a začala si sundávat kuklu z tváře. Následovně jsem vyplivla krev, která se mi do úst nahrnula z praskliny na mém rtu, kterou mi Karin způsobila svým talentem.
"Bude to chtít vyčistit." Chytil mě za bradu a prohlížel si tu ránu Sasuke.
"Ne, to je dobrý." Vytrhla jsem se mu.
Mezitím k nám dorazil Jiraya.
"Všichni rozřazeni?" opáčil se směrem k Sasukemu.
"Jo." Přikývl.
Tak nakonec to dopadlo takhle. V prvním družstvu jsou Kiba, Hinata, Deidara, Shikamaru, Neji a Já. Ve druhém družstvu je zbytek, přesněji Tenten, Karin, Sai, Ino, Temari a Shino. Ne každý byl spokojený, ale co, je to jejich problém, že neuměj jezdit.
"Sasuke, vezmi svou skupinu na červenou a když budete chtít, klidně i na černou. Já s mým týmem půjdu na modrou a ukážu jim základy."
"Jak chceš. Jdeme!" zvolal Sasuke a rozjel se pryč. My všichni jsme ho následovali. Jezdili jsme celé dopoledne. Okolo 12 jsme si zašli na oběd a poté pokračovali v ježdění. Celou dobu jsme se se Sasukem předháněli. Ani jeden z nás nechtěl být pomalejší, než ten druhý. Není divu, že jsme se několikrát vymázli. Po náročném dni jsme se konečně vydali k autobusu, kde jsme čekali na druhé družstvo. Přišli chvilku po nás, tak se mohlo jet do chaty. Přijeli jsme kolem 18 a v 19 byla večeře. Celá natěšená, že se konečně najím jsem se na ní vypravila. Sedla jsem si ke stolu, kde ještě nikdo nebyl a pustila se do jídla. Po chvíli přišli holky z pětky.
"Ach jo. Taky bych chtěla být v jedničkách." Vzdychala Tenten.
"A není to jedno?" zvedla jsem jedno obočí.
"No, jak se to vezme, viď Tenten?" dloubla do ní loktem Temari.
"Jak to myslíš?" nechápala jsem, ale pak jsem se podívala směrem, kam padal Tentenin zrak a hned jsem pochopila. "Takže Neji jo?" usmála jsem se.
"Je tak sladkej." Rozplývala se nad ním.
"No když myslíš." Rozesmáli jsme se. "Proč do něj nejdeš?" zajímalo mě.
"Nemám u něj šanci."
"Ale to není pravda. Zkus se ho zeptat,co si o tobě myslí."
"On nemá zájem o holky, jako jsem já."
"O holky jako jsi ty?"
"Jsem na něj moc obyčejná."
"Ale prosimtě, vůbec ne. Jsi skvělá."
"Nevím Saky."
"Ale jo! Trochu si věř."
"To jí radí ta pravá."
"Hele Sasuke, víš, že je neslušný poslouchat cizí rozhovor?" otočila jsem se na něj.
"Jen jsem to zaslechl." Vymlouval se. "Pak se stav u mě na ošetřovně s tou pusou." Pak se zvedl a odešel pryč. Nejspíš za klukama nebo kam.
"Hele Saky, proč se vy dva nedáte dohromady?" zašeptala Hinata.
"Co??" zaječela jsem.
Holky se rozesmáli, ale mě to moc vtipný nepřišlo. Já a tenhle rozmazlenec? Ani náhodou! Nikdy!
"No perfektně se k sobě hodíte. Ty jsi výbušná a on provokatér. Doplňujete se." Nedala se Hinata.
"Ha, ha, ha. Tak jsme se pobavili a můžeme změnit téma."
"Ale musíš uznat, že je sexy."
"Jo to je." Vydala jsem ze sebe omámeně, při pohledu na vlasy si prohrabujícího Sasukeho.
"Tak vidíš."
"Má pěknej zadek." Ušklíbla jsem se. "Sakra, co to kecám za blbosti? Je to hajzl rozmazlenej."
"No, ale je tak krásnej." Slintali holky.
"Já myslela, že se ti líbí Neji Tenten."
"Kdo je Neji?" vypadlo z ní a přitom nespouštěla oči ze Sasukeho.
"Ty máš paměť." Zakroutila jsem nechápavě hlavou. "Tady to je Neji." Ukázala na kluka blížícího se k nim.
"Ahoj Saky."
"Čau."usmála jsem se mile a drkla do Tenten, která pořád slintala, ale tentokrát znovu nad Nejim.
"Znáš Tenten?"
"Jasně. Jezdí sem už dlouho."
"A to ještě nejste spolu?" zažertovala jsem.
"No, to se dá rychle změnit." Mrkla na ní a ona mále omdlela.
"Hele vole! Kde seš?" volali ho kluci.
"Už jdu." Rozešel se směrem k nim.
Já se zatím pokoušela přivést Tenten do normálního stavu.
"Jak vidíš, třeba by mezi vámi něco být mohlo."
"Ne Saky, takhle flirtuje s každou." Povzdychla si.
"Se mnou se. Jsem jeho sestřenice." Rozesmála se Hinata.
"A jo, oba máte příjmení Hyuuga." Musela jsem jí dát za pravdu.
"Asi to tak bude." Znovu jsme se rozesmáli.
Ale to už nám do smíchu skočil Jiraya se svým proslovem.
"Mám pro vás překvapení. Jelikož jste dneska nikdo neudělal nic, co by se mi nelíbilo, teda krom těch spadlých brýlích." Podíval se na mě a Sasukeho. Já se na něj nevině zazubila a doufala, že to pomůže. "Mám pro vás takový hudební program."
"Takže taková jakoby diskotéka?" ptala se Ino.
"Přesně tak." Usmál se. "Ale garantuji vám, že jestli neuvidím kroutící se zadečky, žádná nebude." Rozesmál se.
Mě do smíchu nebylo, spíš se mi z jeho nadržených slov zvedal kufr.
"Toho se neboj, pořádně to tam rozjedeme." Zajásala Karin.
"Ježiš, jakoby se tahle diskotéka mohla vyrovnat normální." Zpochybňovala jsem Jirayův nápad.
"Je vidět, že Jirayu neznáš. Vždycky jí udělá úplně bombovou. Má tu i disko kouli, osvětlení. Akorát chybí alkohol. Ten nám jaksi nedovolí."
"Ale to neznamená, že si ho nedopřejeme." Lišácky jsem se usmála.
"Počkej, budeme mít průšvih."
"Neboj Hin. Sakura má pravdu, je nám skoro 18." Souhlasila se mnou Temari.
"Koupíme něco u baru."
"Dobře no." Nechala se přesvědčit i Hinata s Tenten.
"Ale kupte si ho vy." Řekla Tenten.
"Sraby." Vysmívala se jim Temari.
Ona mi byla hodně podobná. Nemyslím vzhledem, ale chováním. Byla sebevědomá, odvážná a bláznivá, stejně jako já.
"Dobře teda. Temari, sežeň colu a já se postarám o rum." Rozhodla jsem.
"Všechno začne ve 20, tak tam buďte." Dodal Jiraya.
Zatím co Temari kupovala dvoulitrovou colu, já místo toho, abych sháněla rum, musela zajít na ošetřovnu. Zaklepala jsem na dveře.
"Pojď dál." Ozvalo se.
Vstoupila jsem dovnitř a pohled mi spadl na polonahého Sasukeho, který právě odkládal čínky na posilování.
"Promiň, já přijdu jindy." Otočila jsem se.
"Dobrý. Pojď sem s tou pusou."
"Cože?" znejistěla jsem pod dvojsmyslným vybídnutím.
"No máš jí roseklou." Zasmál se.
"Jo jasně." Usmála jsem se.
"Tady si sedni." Ukázal na jeho postel.
Přišel ke mně, chytl mě za bradu a znovu si prohlížel tu ránu.
"Musí to být nepříjemný co?"
"No celkem jo."
"Dám ti tam dezinfekci."
"Ty seš odborník."
Cítila jsem s hrozně divně. Nakláněj se nade mnou bez trika a jeho vypracovaná hruď mě uchvacovala. Způsob, kterým mě ošetřoval, byl tak jemný, jeho dotyky jsem sotva cítila. Kupodivu mi to bylo celkem příjemné.
"Máš to celkem hluboký. Ale jizvu tam mít nebudeš, to se nemusíš bát."
"To je to poslední, co mě zajímá."
"Tobě by bylo jedno, kdyby si měla jizvu na obličeji? Třeba taková Karin by se zbláznila."
"Ale já nejsem jako Karin."
"To vím taky."
"Au!" vykřikla jsem.
"Trochu to bude pálit."
"To si mohl říct dřív." Vyjela jsem po něm.
"Přestaň už mluvit nebo ti to neošetřím." Zanadával.
"Hotovo. Půl hodiny to nenamáčej, takže ani nepij. Smylo by se ti to."
"Dobře." Děkovně jsem se usmála. "Děkuju."
"V pohodě. Ale máš ode mě zakázáno se s někým líbat."
"Co? Proč?" zase jsem hledala dvojsmysl.
"No než se to uzdraví. Mohlo by se ti tam něco dostat."
Celkem se bavil. Ani se nedivíí, páč jsem působila jak naprostý idiot.
"Jasně." Přikývla jsem.
"Jo hele, nevíš, co to dneska Jiraya říkal o tom programu?"
"No, diskotéka bude."
"A nevíš, jestli má někoho na pouštění hudby?"
"Nevím. Proč?"
"Jen tak."
"Tak dík za tu pusu."
"Co?" divil se. Pak pohlédl na zelenou mastičku na mých ústech a došlo mu, co jsem myslela. "Jo tohle." Řekl už nevzrušeně.
Zvedla jsem se a odcházela pryč. Mezi dveřmi jsem se zastavila, protože mě něco napadlo.
"Sasuke.." otočila jsem se na něj.
"Co je?"
"Potřebovala bych od tebe takovou malou laskavost."
"Ode mě?" zvedl obočí.
"Jo." Znejistěla jsem.
"Proč bych ti měl pomáhat?" mluvil tím parchantským hlasem.
"Tak nic no."
Odcházela jsem, ale on bleskurychle vstal z postele, chytil mě za ruku a otočil tak, aby mi viděl do obličeje.
"O co přesně jde?" zajímalo ho.
"Potřebovala bych, abys něco koupil."
"Hele v drogách s tebou nepojedu." Zakroutil hlavou v nesouhlas.
"Ne! Žádný drogy! Co si o mě sakra myslíš?!" Ujišťovala jsem ho
"Tak co?"
"Rum."
"Rum?
"Proč si ho nekoupíš sama?"
"Protože by po mě chtěli občanku a kdyby zjistili, že mi je 17, řekli by to Jirayovi."
"Ok, ok. Co z toho budu mít?"
"Řekni si."
Chvíli přemýšlel, ale pak se z ničeho nic zářivě usmál. Hned jsem věděla, že se mi to nebude líbit.
"Budeš se ke mně chovat hezky a mile celý pobyt."
"Za jednu flašku rumu?"
"Tak když nechceš." Pokrčil rameny.
"Ne, ne, ne, ne, ne. Beru to."
"A asi bych chtěl moc, kdybys mě musela poslouchat co?"
"Jo to bys chtěl opravdu moc." Ušklíbla jsem se.
"Sem si to myslel." Oplatil úšklebek.
"Tak mi to kup a přines na pětku ok?"
"Nebydlíš náhodou na trojce?"
"Jo, ale Karin a Ino jsou ty poslední, s kterými bych se o něco takového dělila. No s Ino možná jo, ale s Karin nikdy."
"Dobře, přinesu to."
"Dík."
"Ne. Věř mi, že já děkuju." Vysmíval se mi.
Vyplázla jsem na něj jazyk a odešla pryč. Přilítla jsem k nim do pokoje a čekala na Sasukeho.
"Prodali ti ho?"
"Ne, mě ne, ale Sasukemu jo."
"Sasukemu?!" vykřikli všichni najednou.
"Jo. Co je na tom?"
"Jenom, že si říkala jakej je to parchant namyšlenej." Nevěřila svým uším Tenten.
"On to pro tebe udělal jen tak?" zeptala se chytře Temari.
"Jasně, že za to něco chtěl."
"A co?" zajímalo tentokrát Hinatu.
Všichni tři se na mě dívali jak na ducha. Myslím, že všichni přemýšleli nad jednou věcí.
"Co přesně si mu Saky slíbila? Stojí ti to vůbec za to?"
"No, rozhodně ne to, co myslíte."
"Co si myslíme?"
"Myslíte, že jsem mu slíbila že se s ním za to vyspím. Není to tak?"
"Jo, to jsem si myslela." Řekla Temari.
"Nejsem děvka. Slíbila jsem mu, že na něj budu milá do konce pobytu." Usmála jsem se na ně.
"Tak to jsem na tebe zvědavá." Smála se Hinata.
Ale to už někdo zaklepal.
"Dále." Ozvalo se čtyřhlasně.
Nikdo nevstoupil, tak jsem vyšla na chodbu, kde už čekal Sasuke.
"Tady to máš."
"Dík." Vzala jsem si flašku a odcházela do pokoje.
"Co pusa?"
"Snad jsem ti už slíbila, že se k tobě budu chovat mile, to ti mám ještě dát pusu?"
"Myslím to zranění." Ukázal na mojí pusu a rozesmál se.
V tenhle okamžik jsem zrudla hanbou. Bylo mi tak nesmírně trapně.
"Aha." Pípla jsem rudá jak rajče.
"Mrně, ty po mě normálně jedeš." Ušklíbl se.
"Ne! Kdes na to přišel?"
"Chceš mě." Smál se a přitom odcházel pryč.
"Ty jeden rozmazlenej…"
"Nezapomínej na sázku." Zavolal ještě, než se ztratil z dohledu.
Nevím jak to dělá, ale vždycky, když s ním mluvím, totálně mě naštve. Raději jsem šla za holkami, které mě hned vyzpovídali. Ve 20:00 se všichni sešli ve společenské místnosti, kde už bylo všechno parádně nachystané. Sasuke měl na starost hudbu, která byla kupodivu výborná. Všichni se skvěle bavili. Hlavně já a Temari. Ještě aby ne. Právě my dvě vypili celou dvoulitrovou colu s rumem, takže jsme byli ve výborné náladě.
"Hele, S-Sasuke!" zařvala jsem na něj, s menšími problémy s vyslovením jeho jména.
"Hm?" zvedl hlavu.
"Pusť tam něco pořádnýho!" přišla jsem až k jeho stolu a práskla do něj pěstí. (do toho stolu xD)
"Mrně, už nepij." Vysmíval se mi.
"Čemu se jako směješ?" mluvila jsem na ně poloopilým hlase.
"Jsi opilá."
"Nejsem."
"Kdybys nebyla, nezpochybňovala by si mojí hudbu." Ušklíbl se, tak jak to umí jen on. Přesně tím jeho pro mě tak vytáčejícím úšklebkem.
"Můžeš toho už nechat?" vybuchla jsem, jakoby ze mě ta opilost vyprchala.
"O čem to mluvíš?" mluvil klidně.
"Mluvim o tom tvým provokativním úšklebku!"
"Jakým? O tomhle?" Znovu se ušklíbl.
"Ááá! Kdyby si věděl, jak mě ten tvůj klidnej výraz, ten ušklíbající se obličej vytáčí!"
"Mrně klid. Pamatuj na tu dohodu." Smál se.
"Já jsem klidná."
"To vidím." ZASE se ušklíbl. "Pojď si zatancovat." Pouštěl pomalou písničku, podle melodie jsem poznala, že to je znělka z Titaniku.
"Nesnáším Titanik." Odfrkla jsem.
"Nesnášíš všechno, co má něco společnýho se mnou." Usmál se.
"Jo."
"Jsi srab." Šťouch do mě.
"Nejsem!" oplatila jsem mu šťouchnutí.
"Kdyby si nebyla, šla by si."
"Fajn!" Táhla jsem ho za ruku na parket.
Zastavili jsme se přímo uprostřed. Chytl mě kolem pasu a přitáhl k sobě. Ruce jsem mu omotala kolem krku a hlavu položila na jeho vypracovanou hruď.
"Pozor, ať mi neušpiníš košili tou mastičkou."
"Seš hroznej." Mluvila jsem potichu.
"Ne horší než ty!" napodobil mě.
"Nesnáším tě."
"Nápodobně."
"Chováš se jak rozmazlenej zmetek."
"Ty jak panovačná slepice."
"Sklapni."
"Buď na mě milá."
"Jasně, jako bych nebyla." Řekla jsem ironicky.
Raději jsem ustoupila, neměla jsem chuť se s ním hádat. Nechtěla jsem si tím kazit náladu. Když jsme dotancovali, konečně tam pustil něco Rychlého, takže jsme se s Temari mohli pořádně bavit. Zábava skončila kolem 3, takže jsme se celí utahaní svalili do postelí a během okamžiku usnuli. Taky komu by se po tak náročném dni nechtělo spát.

