Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Hate and Love-díl 9.

25. května 2010 v 19:06 | Saskiee |  Hate and Love
Týden. Už jen týden zbýval do konce prázdnin, a nejhorší na tom bylo, že to utíkalo tak strašně rychle. Ještě nedávno jsme jezdili na sjezdovkách plných sněhu, ale nyní jsem doma, tady v Konoze, kde je minimálně 25 stupňů ve stínu a téměř nedýchatelno, plná nervozity a strachu.
A čeho, že se to tak bojím?

Odpovědět můžu jediným slovem a myslím, že to i tak pochopíte. Škola. Nová budova, plná nových lidí, nových poznatků a jiných věcí. Už jen se sem přestěhovat, nebyla dvakrát hračka, natož jít do nové školy, kde je ještě k tomu 80% chlapců a jen 20% dívek, čímž se snižují moje šance na seznámení se s nějakou normální nebo při nejmenším stejně praštěnou holkou, jako jsem já sama. Tak co? Nebyli byste nervózní? Myslím, že o nic míň než-li já, co? Tak přece jen je to drahá, prestižní škola, na velmi vysoké úrovni. Takže, musím počítat s tím, že bude plná nafoukaných a zazobaných dětí, které opravdu nemusím.
Ale nesmím to brát tak tragicky, pořád jsou prázdniny a těch sedm dní, kterých zbývá do jejich konce si hodlám naplno užít.
Možná se stavím za Hinatou v kavárně, kde teď pracuje a jelikož jsem s ní v kontaktu, párkrát jsme se po příjezdu i viděli. Bohužel s Temari to tak lehký nebude, bydlí totiž hodně daleko. Na druhou stranu Karin, je tak blízko, až je mi z toho špatně.
Zajímalo by mě, jak se má ten prevít Sasuke. Dlouho jsem ho neviděla. Vlastně od té doby, co jsem s rodiči odjela z nádraží, po něm nezbylo ani stopy. Vlastně je to skoro měsíc, co jsem naposledy spatřila jeho úsměv a zasněný, tak moc sexy pohled. Tak dlouhá doba, co jsem s ním neprohodila ani jedno slovo a ani mu nenapsala. Taky, co bych mu měla psát. Ahoj Sasuke, po neustále na tebe myslím, nemůžu tě dostat ze své skromné hlavy, chci tě strašně vidět. Tvá Sakura. To určitě ne! A navíc, to ani nejsem já, není to můj styl. Vlastně, nikdy v životě, opravdu nikdy, jsem do nikoho nebyla tak moc zblázněná, jako právě do něj, do nejúžasnějšího, nejkrásnějšího a zároveň nejnamyšlenějšího kluka na světě. Nejspíš nemá cenu, před vámi tajit, že na něj dennodenně myslím, nemělo by to žádný význam.
A co vlastně právě teď dělám?
Jako každé ráno, jedu na své motorce, jen tak brázdím silnice a někdy se někde zastavím, třeba na kafe, nebo tak.
To mi připomíná, že jsem stejně chtěla vidět Hinatu, takže mám možnost se za ní zastavit.
Svou čerstvě nablýskanou motorku jsem zaparkovala na parkoviště před kavárnou a ve svém černočerveném, uplém, podle Naruta sexy oblečku jsem vstoupila dovnitř. Pod rukou jsem stylově držela svou helmu, která perfektně ladila jak mém motorce, tak k obleku. Sedla jsem si k nejbližšímu stolu a nedočkavě čekala na obsluhu, respektive na Hinatu. Zanedlouho jsem se jí dočkala i s pracovním oblekem.
"Ahoj Saky, co tady děláš?" přivítala mě s úsměvem na rtech a hned na to objala.
"Jela jsem kolem, tak jsem sem zavítala." Oplatila jsem jí úsměv stejně upřímným způsobem, jako ona.
"Hele, jestli chvilku počkáš, můžeme někam vyrazit."
"Omlouvám se, ale asi to nepůjde. Jsem tu jen na skok, takže se dlouho nezdržím." Posmutněla jsem.
"V pohodě." Objala mě. "Podívej, není támhleto Sasuke a ten tvůj kamarád?" ukázala na dvě přibližně stejně vysoké osoby vcházející do podniku.
Otočila jsem se směrem, kam vztyčila svou ruku a opravdu spatřila Naruta se Sasukem, právě si to mířili přímo k nám.
"Nazdar!" volal už od dveří Naruto.
"Ahoj." Zvedla jsem se ze židle, abych ho objala.
"Hinato, tohle je Naruto, Naruto Hinata." Už ze slušnosti jsem představila oba své kamarády.
"Mrně, já jako nic?" ušklíbl se místo pozdravu, kdo jiný, než Sasuke.

"Promiň." Otočila jsem se na něj.
"Už jsem si zvyknul, že mě každá přehlíží." Usmál se.
"Tebe jo?" divila jsem se.
"Asi to zní neuvěřitelně, ale je to tak." Mrkl na mě.
"Jo jasně. V tom případě, jsem super sexy blondýna, s hodně vyvinutým hrudníkem." Zaironizovala jsem.
Najednou, jako bych mu vnukla nápad. Začal si mě prohlížet odspoda nahoru a pak se na mě znovu ušklíbl.
"Co je?" nevydržela jsem jeho nesnesitelně zkoumající pohled.
"No, když o tom tak přemýšlím, nemáš nejhorší postavu. I když, máš hrudník jako chlap, v tý kombinéze vypadáš fakt dobře." Rozesmál se.
Za tohle jsem ho praštila po hlavě.
"Co si to sakra dovoluješ?!" zuřila jsem.
"Klid, jen si dělám srandu." Vzal mě kolem ramen a šel si se mnou sednou k Narutovi a Hinatě, kteří se i přes Hinatinu pracovní dobu skvěle bavili.
"Můžem se přidat?" zavtipkoval Sasuke.
"Jasně kámo." Zazubil se Naruto a jakoby se nic nestalo, dál flirtoval s Hinatou, která byla pořádně červená. Vypadala spíš, jakoby měla omdlít.
"Můžu si tu u někoho objednat?!" zaslechli jsme něčí hlas a otočili se za ním.
"Už jdu! Momentík." Uklidňovala nevrlého hosta Hinata.
"Za chvíli se vrátím, tak nikam nechoďte."
"Toho se nemusíš bát, kotě." Uslintl si Naruto.
"Tak co bude?!"
"Už běžím, musela jsem něco vyřídit."
"Jo, jasně, ale koketovat s hosty zřejmě do vaší práce nepatří, nemám pravdu?"
"Co prosím?" přeměřila ho pohledem.
"Jak se jmenujete? Chci si na vás stěžovat." Vytahoval papír, na který si chtěl zapsat její jméno.
"To si klidně stěžujte." Usmála se.
"Taky, že budu."ujistil jí.
"Chcete půjčit pero, abyste si to mohl zapsat?" provokovala ho.
Nakonec, si jí přece jen zapsal a neobsloužený odcházel se slovy: "Ta dnešní mládež."
Jakmile se Hinata vrátila ke stolu, všichni jsme chytli záchvat smíchu.
"A Hin, nemůžou tě za to vyhodit?"
"Neboj Saky, patří to tu mé tetě." Mrkla na mě.
"Aha."
Ještě chvíli jsme tam jen tak seděli a povídali si. Dozvěděla jsem se od nich více věcí, než za celý pobyt na horách. Dokonce mi neušlo ani, že Hinata chodí se Sasukem na stejnou školu, akorát o ročník níž, takže se téměř vůbec neznají. Tím mi připomněli, že i mě za týden čeká škola. Ještě k tomu úplně nová, kde neznám ani nohu.
Pokračovala bych v tom blbnutím s nimi ještě dlouho, ale bohužel jsem už musela domů.
"Tak se tu mějte, já už musím." Zvedala jsem se.
"Kam?" zajímalo Sasukeho.
"Slíbila jsem mámě, že jí ještě s něčím pomůžu."
"Doprovodím tě." Nabídl se, ale jakmile mu došlo, že mám na sobě motorkářské oblečení, usoudil, že tak rychle, jak jedoucí motorka chodit, respektive běžet neumí. "Tak nic."
Se všema jsem se rozloučila, s Hinatou a Narutem dokonce objala a byla jsem na odchodu. ¨
"Teď nevím, jestli to mám brát osobně nebo to nechat být." Zastavil mě svým předstíraným naštvaným hlasem Sasuke.
"Co?"
"Je dva obejmeš a mě ne?"
"Ne, tebe ne. A víš proč? Protože mi to tvoje jsme si kvit jednou stačilo."
"Byla to jen sranda." Pokrčil rameny.
"Jo, hrozná." Ironizovala jsem. Nasadila jsem si helmu a odešla.

Tak jemu to ještě připadá vtipný? Takhle si s někým zahrávat? Taky, co bych od někoho jako je on, někoho tak rozmazleného chtěla! Přemýšlela jsem nad tím cestou domů, tak detailně, že se mi skoro, opakuji skoro chtělo brečet. Nicméně jsem se oklepala a slzy zahnala, rychleji, než stihly vyklouznou na povrch.
Právě jsem vjížděla do dvora našeho, respektive strýcova domu, ve kterém jsme prozatím bydleli společně s ním a jelikož rodiče byli jako vždy do noci v práci, byl to právě on, kdo mě přivítal.
"Koukám, že jí máš pěkně nablýskanou." Ukazoval na mojí motorku, kterou jsem právě odvážela do garáže.
"Jo, včera jsem si s ní tak trochu pohrála." Zazubila jsem se.
On se jako vždy podrbal na hlavě a stejně jako já ukázal své bílé zuby.

Právě on je osoba, která mě vždy podporovala ve všem, co jsem kdy dělala, i když se to ostatním nezdálo zrovna dvakrát dobré. To po něm jsem zdědila touhu po rychlosti a bláznivost ohledně motorek a lyží. A kdo, že ten můj strejda je? Jmenuje se Kakashi Hatake a už od útlého věku si s ním rozumím více než-li s rodiči. Asi by bylo vůči nim, vůči tomu, co všechno pro mě udělali, říct, že ho mám raději sobecké, ale bohužel, je to tak. Vycházím s ním mnohem lépe a vlastně mi nahrazuje bratra, kterého jsem nikdy neměla. I přes to, že mu je něco kolem 25, je mým nejlepším přítelem, ale spíš takovým rodinným.
"Ahoj, Saky." Pozdravil mě pro mě tak nepříjemný hlas.
Patřil Anko, Kakashiho snoubence, která mi zrovna dvakrát nepadla do oka. Nevím, zda je to tím, že nesnáší veškeré sporty spojené s koly a motorem, ale navíc je fakt neuvěřitelně umíněná. Nemám jí ráda už jenom kvůli názoru, který má na mě a Naruta, mého nejlepšího přítele. Ona ho přímo nesnáší, podle ní je to jen nevychovaný, kluk, který je schopný všeho. Ale ona ho nezná, neví, jaký je v jádru, jak je úžasný. Nemá ani tušení o tom, co všechno je schopný obětovat, aby ochránil svoje kamarády, mezi které patřím především já.
"Ahoj." Oplatila jsem jí pozdrav s trochu menším nadšením.
"Zase se pokoušíš zabít?"
A je to tady. Už zase se do mě musí navážet.
"Jo, ale to je moje věc, tobě do toho nic není." Odsekla jsem jí.
"Nechci, aby ses zmrzačila."
"Neboj, nemusela by ses o mě starat."
"Saky..nech toho." Okřikl mě Kakashi.
"To je dobrý, zlato." Vysvětlila mu Anko. "Proč se ke mně takhle chováš? Přece se se mnou nemůžeš do smrti přít."
"Nemusíš mít strach, jakmile mi bude 18, vypadnu odsud." Ušklíbla jsem se, zavřela garáž a odcházela pryč. Někam, kde nebude ona.
Už jsem jen zaslechla, jak si Anko stěžuje: "Nevím, proč mě nemá ráda." S posměchem jsem si nad tím odfrkla a šla rovnou k sobě do pokoje, ve kterém jsem poslední dobou trávila celkem dost času. Koneckonců, bylo to jediné místo, kde jsem mohla být sama a nikým nerušená přemýšlet o životě, který v tuhle chvíli stál za pěkný kulový. Tyhle prázdniny byly jeden velký problém. A tím zůstaly až do toho osudného dne D.
Jako každý den jsem vstala z postele, akorát s tím rozdílem, že jsem se vzbudila o hodinu dřív, páč dneska začínala škola. Tak strašně moc se mi tam nechce, ale co nadělám, musím to zvládnout. První den je holt vždycky nejhorší, s tím se musím smířit a zatnout zuby. Nejsem žádná malá holka, která by měla být podělaná z prvního školního dne v nové škole.
Po menších úpravách (umytí, učesání, namalování, obléknutí uniformy a nasnídání se), jsem mohla vyrazit. Vlastně mě do školy vezla máma, abych nemusela jít pěšky, takže jsem si pohodově sedla do auta a čekala, až se vyhrabe z domu. Uběhlo pár minut a konečně nastartovala.
Ke škole jsme dojeli přibližně za 5 minut, protože nebyla zrovna nejblíž. Netvrdím, že byla nějak extra daleko, to ne, ale chůzí by mi to trvalo asi tak půl hodinky.
"Tak si ten první den užij." Usmála se na mě.
"Mami, vůbec se mi tam nechce, nemohla bych zůstat doma?" zkusila jsem štěstí.
"Ne, ne. Jen běž, ať je z tebe pořádná osobnost." Mrkla na mě.
Přesně tak, studuji na umělecké škole, už druhým rokem, akorát s tím rozdílem, že jsem byla nucena přestoupit. Moje máma si prostě nacpala do hlavy, že ze mě bude nějaká světoznámá zpěvačka a za žádných okolností, si to nechce nechat vymluvit.
"Mami, opravdu se necítím dobře."
"To známe, padej." Popohnala mě.
"Ahoj." Dala jsem jí menší pusu na tvář, batoh přehodila přes záda a vydala se napříč novým poznatkům.
Vešla jsem do přímo obrovského areálu, plného lidí mého, ale i jiného věku. Hned u dveří jsem spatřila nejmíň deset krásných kluků a stejně tak i holek. Připadala jsem si mezi nimi, jako nikdo, maximálně jako jeden malý růžový flek.
A právě v tom okamžiku vstoupila do haly nějaká blonďatá, hubená a dobře vyvinutá holka, okolo které se hned seběhlo spoustu lidí, které ihned odbyla, se slovy, že se s někým, jako jsou oni nebude zahazovat.
V hlavě mi proběhla vzpomínka na Karin, která se chová úplně stejně. Ještě štěstí, že nechodí na stejnou školu.
Najednou se ozval školní zvonek a já začala panikařit. Urychleně jsem zaběhla do ředitelny, kde už na mě čekala paní ředitelka Tsunade, která na první pohled působila sympatickým dojmem.
"Dobrý den, jsem Sakura Haruno." Představila jsem se.
"Dobrý den, já vím kdo jsi, maminka mi už volala." Usmála se na mě. "Pojď se mnou, ukážu ti tvou novou třídu." Vyzvala mě a já jí následovala.
Prošli jsme neuvěřitelně dlouhou chodbou a zastavili se až u dveří s nápisem: II. A, na které slušně zaklepala a po vyzvání jsme vešli dovnitř.
Třída byla opravdu přenádherná a obrovská. Byla naplněna několika žáky, kteří měli každý svou lavici.
Jakmile jsme vstoupili, žáci na nás pohlédli a ukázněně si stoupli, aby pozdravili paní ředitelku.
"Dobrý den třído, tohle je Sakura Haruno, vaše nová spolužačka, doufám, že jí mezi sebe vstřícně přijmete."
Všichni se na mě podívali a já se roztřásla nervozitou. Všichni vypadali tak talentovaně, dokonce jsem poznala i tu blondýnu, kterou jsem viděla v obří hale. Teď seděla přímo uprostřed třídy, nejspíš proto, aby měla přehled.
"Sakuro, běž se posadit támhle do lavice." Ukázal na jedinou volnou lavici u okna nějaký černovlasý muž, zřejmě učitel. "Kdybys něco potřebovala, stav se za mnou o přestávce v kabinetu, ano?"
"Ano." Přikývla jsem a odešla na své místo.
"Nechceš nám o sobě něco říct?" zaskočil mě svou otázkou.
"Co přesně?"
"Třeba, odkud jsi, co ráda děláš, co přesně studuješ a tak dále."
"No tak, jsem původem z Konohy, tedy z Japonska, ale poté, co můj otec dostal práci ve Švýcarsku, jsme se tam s rodinou přestěhovali a teď jsme se po několika letech vrátili zpět. Jo a baví mě všechny různé sporty, motorky a studuji tanec a zpěv." Dokočila jsem větu a v tu ránu všichni ztichli. Třídou se ozývalo jen tiché šeptaní, které jsem nedokázala rozpoznat.
"Takže studuješ zpěv, jo?" ozval se dívčí hlas.
"Převážně." Kývla jsem na souhlas.
"Aha, tak to se uvidíme na hodině." Nasadila pohled alá já jsem tu nejlepší, takže si na mě dávej bacha, podle kterého jsem pochopila, že zřejmě nesnese konkurenci.
Zbytek hodiny probíhal celkem v klidu, až na několik úšklebků a smíchu ze strany té blonďaté holky, jsem jí přečkala dá se říct bez povšimnutí.
Horší to bylo o přestávce.
"Sakuro?" ozval se hlas.
"Jo?"
"Asi by si měla vědět, kdo jsem."
"Proč?"
V ten okamžik se všichni rozesmáli.
"Proč?" smála se. "Protože, jestli chceš na téhle škole něco znamenat, musíš se bavit se mnou."
"Aha."
"Jsem Yuri Aneko." Podala mi ruku.
"Těší mě." Usmála jsem se.
"To každého." Odfrkla si a šla si, co já vím, nejspíš přepudrovat nos.
Zakroutila jsem nad tím hlavou a dál si všímala svýho.
"Sakuro?" uslyšela jsem dost známý hlas, který mi nedal a prostě jsem se musela otočit.
"Hin?" rozzářila jsem se. "Co ty tady děláš?"
"Chodím sem do školy."
"Jakto?"
"No, studuju moderní umění." Smála se. "A co tu děláš ty?"
"Zpěv." Ukázala jsem jí své bílé zuby.
"Nemůžu uvěřit, že chodíš na stejnou školu." Jásala.
"Hele, jestli sem chodíš ty, pak to znamená, že sem chodí i…"
"Mrně?" cítila jsem, jak mě někdo stiskl a zároveň na mě promluvil.
"Sasuke…" otočila jsem se. "kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkal mrně?!" začala jsem zuřit.
"Taky tě rád vidím." Ušklíbl se.
Ach, jak se mi po tom jeho sexy neodolatelném úšklebku stýskalo!!
"Neříkal si, že studuješ na doktora?" divila jsem se.
"Taky, že jo. Tohle je škola jak umělecká, tak odbornější, zejména zaměřená na chirurgii. Vlastně jsem se sem dostal díky fotbalu." Vysvětlil mi.
"Ty hraješ fotbal?"
"Pane bože, on je normální bůh!!! Je krásný, sexy neodolatelný a ještě k tomu chytrý a nadaný! Je to kluk snů!" rozplývala jsem se nad ním, samozřejmě jen v duchu.
"Sasuke!" zakřičel dívčí hlas, naší superstar a než jsem se nadála, věšela se na Sasukeho, který dělal, že je překvapený. "Chyběl si mi brouku." Vlípla mu pusu. Ale nebyla to taková ta přátelská pusa, spíš takový francouzák.
Nechápavě jsem na něj koukala a při tom uvnitř sebe křičela o pomoc. On má holku? Myslela jsem, že je volný, doufala jsem, že bychom někdy, snad v blízké budoucnosti mohli být spolu.
Ještě k tomu si vybral takovou nafoukanou fuchtli, která si nevidí dál něž na špičku nosu. Když nad tím tak přemýšlím, dost se k sobě hodí, ale to na tom, že ho miluju jako ještě nikoho, nic nemění.
"Mrně, tohle je Yuri." Mluvil nervózně. "Yuri, tohle je…"
"Vím, kdo to je. Chodíme spolu do třídy." Usmála se na mě falešným úsměvem. "Vlastně, máme společnou i hodinu zpěvu, že jo?"
"Jo." Odsekla jsem dost naštvaně, ale zároveň zničeně.
"Páni, nevěděl jsem, že zpíváš. Neřekla jsi mi to." Mluvil dost překvapeným hlasem.
"Ty jsi mi taky neřekl, že máš holku." Nasadila jsem trochu sobečtější hlas.
"Jo, no…chodíme spolu jen chvíli." Podrbal se na hlavě.
"Jo, teprve pár měsíců." Upřesnila mi to ta blondýna, kterou jsem začínala nesnášet, přesně jako Karin.
"Tak to doufám, že vám to vydrží." Snažila jsem se mluvit pevně, ale hlas se mi klepal. Hinata si toho nejspíš všimla, páč mi stiskla ruku, abych se uklidnila.
Ale ani její pevný stisk mi nezabránil, abych se na Sasukeho, toho zrádce vyčítavě podívala. Pohled mi ihned vrátil, akorát, že ne vyčítavý, ale spíš takový pronikavý, bez nějakých emocí.
"Takže, odkud se vlastně znáte?" zajímalo tu jeho povedenou Sasukeho holku.
"Byly jsme spolu na horách." Promluvil, aniž by přerušil náš oční kontakt.
Cítila jsem, jak se mi pomalu, ale jistě začínají oči plnit slzami. Raději jsem se vymluvila, že musím za Asumou, mým učitelem, který mi nabízel pomoc a bez váhání spolu s Hinatou odešla.

Vaše názory???
A KOMENTÍKY!!!!! xD

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 sisa357 sisa357 | 19. února 2011 v 15:48 | Reagovat

dufam ze bude so sakurou a ta yuri vyzera byt krava*pardon za slova*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama