close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

 Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Strach z lásky ............21

13. května 2010 v 15:39 | Saskiee |  Strach z lásky

Celý zbytek hodiny byla ponořená v myšlenkách, myšlenkách, které patřily jemu, její lásce, její spřízněné duši. Nemohla ho vyhnat ze své chytré hlavy, všude ho viděla a neustále se usmívala, dokud jí nesjel Orochimaru, zástupce ředitelky, kterého měli dnes na biologii.
"Sakuro!" oslovil duchem nepřítomnou dívku sedící ve třetí řadě. Ta jen zvedla hlavu, kdo si jí to dovolil vyrušit ze snění a zrak jí spadl přímo na učitele.
"Ano?" nevěděla co jiného říct
"Sakuro, nejen že si přišla pozdě, ale ještě nedáváš pozor? Tady asi bude někdo po škole!"
"Omlouvám se, ale já dnes nemám čas." Řekla, jakoby měla na výběr.
"Ale já se tě neptám, škola není žádný holubník. Nemůžeš si vybírat termín." Rozesmál celou třídu.
Tyhle trapný chvilky přímo nesnášela. Neměla ráda, když se někdo bavil na její účet.
"Fajn!" odsekla a ruce si založila na prsa.
"Čekám tě ve 2 hodiny před kanceláří paní ředitelky." Nasadil vítězný úsměv a pokračoval v učivu.
Sakura celá naštvaná, čekala na pro ní tak osvobozující zvuk. "Crrrr" zazněl na celé škole zvonek ohlašující konec hodiny. Všichni si začali sklízet věci do tašky, jen Sakura už dávno běžela po chodbě k Sasukeho třídě, ale to by jí nesměl zastavit Orochimaru.
"Tak poslouchám." Pohlédl na ní ironickým pohledem, jakoby se jí předem vysmíval.
Ona sama ho neměla zrovna v lásce. Připadal jí takový slizký a úchylný, ale to krom Kakashiho, Kurenai a Tsunade byli tak trochu všichni.
"Já…" začala.
"A nechci slyšet žádný Bylo mi zle, tak sem musela na toalety. To už sem od tebe slyšel hodněkrát." Dodal.
Sakura si jen povzdechla. Rozhodně neměla v plánu mu vyprávět o pravém důvodu a to bylo usmiřování se Sasukem, které začalo rozhovorem a skončilo vášnivým polibkem. Zamyslela se a došla k závěru, že by ho to stejně asi nezajímalo.
"Myslím, že by vás pravý důvod nezajímal." Nesměle se usmála.
"No, popravdě by mě to celkem zajímalo." Skoumal jí, no spíš její výstřih svým úchylným pohledem.
Bože, musí na mě tak čumět? To si rovnou nalepím šipku ukazující na můj výstřih, aspoň ho líp najde.
Přesně v tu chvíli ze třídy vyšel Sasuke.
"Jsem moc rád, že jsme se usmířili." Věnoval jí dotek svými kouzelnými rty.
Sakura zrudla jak rajče. Roztomile se na učitele zazubila a chtěla něco říct.
"Myslím, že už vím, proč si přišla pozdě. No nicméně, uvidíme se po škole." Mávl nad tím rukou a pokračoval dál do svého kabinetu.
"Dík Sasuke." Plácla se do čela.
"Co je?" nechápal.
"Ale nic." Usmála se na něj a něžně ho políbila.
"Co mělo znamenat to, že se uvidíte po škole? Máte rande?" bavil se, jak jinak než na Sakury účet.
"Hahaha. Doufám, že ses zasmál a jo jsem po škole. A to všechno kvůli tobě." Nafoukla tváře, hlavu zvedla nahoru a otočila se k němu zády.
Sasuke se při pohledu na ní bavil, byla fakt roztomilá.
"No dobře, chtěl sem se tě dnes pozvat ke mně domů a doufal sem, že bys tam chtěla přespat, ale jestli jsi naštvaná, pozvu si třeba Karin." Provokoval.
"Ne, ne , ne , ne." Otočila se "Vlastně za to nemůžeš, je to moje vina, neměla sem na tebe myslet a dávat radši pozor." Vyplázla na něj jazyk.
"Koukám, že víš co je pro tebe dobrý. Jsi vychytralost sama." Přitáhl si jí k sobě a znovu jí políbil.
"Sakuro!" volala Hinata.
Oba dva ní hodili naštvané pohledy a odstoupili od sebe.
"To nás to nikdy nenecháte dokončit v klidu?" štěkla po ní Sakura.
"Promiň saky, ale za dvě minutky zvoní a jestli přijdeš zase pozdě, budeš mít problém. Nezapomeň, že máme zase Orochimara." Upozornila jí.
Sakura na nic nečekala a vystartovala do třídy. Hinata vyrazila hned za ní, ale Sasuke jí chytil za ruku.
"Hin, omlouvám se."
"To je dobrý, už sem ti to odpustila." Usmála se na něj a doběhla Sakuru.
Sasuke udělal vítězné gesto a odkráčel zpátky do třídy, kde už na něj čekali jeho kamarádi.
Mezitím už Hinata seděla v lavici a poslouchala Sakuřino vyprávění. Jedno se jí muselo nechat, uměla dokonale popisovat. Ale i když byla Hinata hodně zvědavá, to jak jí strkal jazyk do pusy, zrovna vědět nepotřebovala.
"Saky, vím jak se líbat, nemusíš mi popisovat, jak jste to dělali. Víš, je takový divný, když mi to popisuješ, přece jenom je to můj brácha." Znechuceně se ušklíbla.
"Promiň" usmála se. "Jen tak mimochodem, dneska u vás spím." Dodala.
"Super! Užijeme si úžasném večer! Budeme kecat, pomlouvat Karin a… Počkat! Ty asi budeš s bráchou viď?" došlo jí.
Sakura jen pobaveně přikývla.
"Hin, vždyť víš, jak sem teď šťastná, musím si ten ztracený čas bez něj vynahradit"
"Já vím." Objala jí.
A opět nastala ta nudná pro ně tak dlouhá chvíle, a to hodina matiky. Sakura jí neměla ráda. V číslech se prostě ztrácela. Do konce hodiny už zbývalo jen pár minut, když v tom.
"Takže, za tři týdny se uzavírají pololetní známky. Polovina z vás by měla na sobě zapracovat, a obzvlášť Sakura." Koukla směrem na ní.
Sakura zpozorněla. Obávala se nejhoršího a to propadnutí. To by jí máma asi zabila.
"Sakuro, jestli ze závěrečné práce nedostaneš dva a výš, budu tě muset nechat propadnou. Je mi líto."
Sakura vyvalila své zelené oči.
"Propadnou? To tam mám tak špatné známky?" nevěřila tomu co právě slyšela.
"Z velkých testů tu máš 4, 4, 5, 3 ,4, 5 ,5, 5. Co by si čekala? Měla bys místo lítáním za klukama, procvičovat matematiku." Upozornila jí, což rozesmálo celou třídu , ZNOVU. Zase se smáli jí. Co je dneska za den, že se všichni baví jen na její účet?! Po chvíli ukrutného mučení konečně zazvonilo a ona se svobodně nadechla. Takhle to bylo až do 2 hodin a pak ještě musela jít za Orochimarem.
"Tak jsem tady pane učiteli."
"Vidím. Pojď se mnou." Vybídl jí.
Sakura ho tedy následovala. Došli do jeho kabinetu, kde si sedla ke stolu, naproti učiteli.
"Takže, co s tebou uděláme?" přemýšlel nahlas.
Sakura na něj koukala nevinným pohledem.
"Vypadáš jako andílek, ale chováš se jak ďábel. Víš, že z toho můžeš mít velký problém?"
"Ale, vždyť sem se dostavila na hodinu, nevynechala sem jí." Namítala.
"Hele, přišla si na posledních 20 minut. Tomu se hodina říkat nedá. Ale nikdo se to nemusí dozvědět." Řekl, jakoby něco čekal.
"Co tím myslíte?" nechápala.
"Myslím tím, že to bude naše malé tajemství. Když…no jak bych to jen řekl. Nezašla bys ke mně domů?" podal návrh.
V Sakuře vhrklo. Věděla, že je to úchyl, ale že takový?
"Vy mi nabízíte mlčení za návštěvu u vás?"
"Sakuro, nedělej, že nevíš o co jde. Dáme si nějaký to pití a pak půjde všechno samo."
"To nemyslíte vážně? Chcete, abych se s vámi vyspala? Nezbláznil jste se?" nechápala.
"Jsi chytré děvče. Ty to daleko dotáhneš." Položil jí svou ruku na stehno a slizce se na ní usmál.
"Nešahejte na mě!" vyjekla a ruku mu sundala dolů.
Okamžitě se zvedla a utekla pryč.
Vyběhla z areálu a celá zmatená přiběhla až k Hinatě. Zazvonila a vyčkávala, až někdo otevře.
"Hin, neuvěříš co se mi stalo!" vybalila na překvapeného pana Hyuugu.
"Ahoj Saky." Usmál se.
"Dobrý den, je tu Hinata?"
"Není, ale za chvíli se vrátí, šli se Sasukem k Narutovi. Ale můžeš tu na ně počkat." Ukazoval svou rukou směrem dovnitř.
"Děkuju, ráda." Přijala nabídku a posadila se na gauč.
Nemusela čekat ani 10 minut a oba se vrátili.
"Sasuke, dnes přijde Sakura že jo?" Slyšela Sakura za dveřmi, které se pomalu otevírali a tím odhalily šťastné tváře jejích blízkých.
"Saky, ty jsi tady?" usmála se Hinata.
"Jo, čekám tu na vás." Oplatila
"Ahoj" políbil jí. "Neměla si být na schůzce s tím úchylem?" bavil se.
"Měla, ale nejsem."
"Aspoň si tě užiju víc." Mrknul na ní.
"Sasuke, uklidni se. Vždyť je jí teprve 16 pokud se nepletu. Tak žádné blbosti." Napomenul ho otec odcházející do kuchyně.
Sasuke jen protočil oči a dál se věnoval své lásce.
"Jo Sasuke, slyšel si. Žádné prasárny! Toho se nehodlám zúčastňovat!" ušklíbla se Sakura.
"Tak tě přinutím." Oplatil úšklebek.
"To mě jako znásilníš?"
"Když budu muset?" políbil jí na krk.
Sakura se zachvěla.
"To by byl trestný čin. Jsem ještě dítě." Provokovala.
"To mě ale vůbec nezajímá. A navíc, je načase se zaučit životu dospělého."
"A kdo mě zaučí? Snad ne ty?" smála se.
"Uvidíme kdo se bude smát po dnešní první lekci." Vyplázl na ní jazyk.
"To mi připomíná………Hin, můžu s tebou mluvit?"
"Jasně." Přikývla a odešli nahoru do jejího pokoje.
"Tak…?"
"Normálně si sedni, nebudeš tomu věřit."
"Tak mě nenapínej."
"Jak sem byla po škole, musela sem jít do kabinetu Orochimara. A on mi začal dávat kázání jaký můžu mít problém z toho vynechání kusu hodiny a pak na mě vyjel s návštěvou u něj a že to prý nikomu neřekne. Ale to bych se s ním musela vyspat."
"Děláš si srandu? A co si udělala?"

"Ten prasák mě začal osahávat, tak sem raději utekla."
"To si udělala dobře. Teda, věděla sem, že je to nadrženec, ale že takový? O tom sem neměla ani ponětí." Zírala jako divá Hinata.
"Já vím, mám z něj docela strach."
"Nedivím se. Ale Sasuke tě ochrání."
"To mi připomíná, že bych za ním měla jít." Usmála se a odešla.
Zaklepala a po vybídnutí vstoupila. Měl tam celkem uklizeno. Ale jí zajímal jen on. Ležel na posteli a koukal na televizi. Ale jakmile spatřil Sakuru, odtrhl zrak od fotbalového zápasu a věnoval se jí.
"Ani mě nepozveš dál?" zavtipkovala.
"Ne." Usmál se.
"Fajn!" otočila se k němu zády, nafoukla tváře a ruce si založila na prsa.
Sasuke jí chvíli pozoroval, ale pak se zvedl a přistoupil k ní. Zezadu jí objal a hlavu si položil na její rameno. Své ruce obmotal kolem jejího břicha a přitiskl si jí k sobě.
"Sakuro" oslovil jí. "Víš, že ti to sluší když si naštvaná?"
"Hele, tohle si jen tak nevyžehlíš."
"A co kdybych tě někam vzal?"
"Třeba do kina?"
"Jak budeš chtít." Přitiskl své rty na její krk.
Znovu se jí podlomila kolena. Cítila jak se její tělo začíná pomalu ale jistě chvít.
"Proč to děláš?"
"Co? Tohle?" opakoval polibek.
Sakura se zas rozechvěla.
"Jo tohle."
"Možná proto, že se tak roztomile klepeš." Usmál se na ní.
"Sem ráda, že se bavíš."
"Miluju tě."
Za tahle slova dostal pořádný láskou prožívaný polibek.
"Sasuke! Tak já teda jedu." Volal na svého syna pan Hyuuga.
"Jo!"
"Neblbni moc. Chudák Sakura."

Sasuke nahodil výraz dík tati, tohle se ti povedlo a pohlédl zpátky na Sakuru, která se nesmírně bavila.
"Kam jede?" zajímalo jí.
"Na pracovní cestu." Odvětil.
"A tvá mamka je kde?"
"U Babičky." Šibalsky se usmál.
"Pane Uchiho, vypadá to, že máme celý dům jen pro sebe. Co budeme dělat, až se vrátíme?"
"No……něco snad vymyslím." Hodil si jí na ramena a odcházel s ní ven z pokoje a následovně i z domu, kde jí položil nohama na zem a pokračovali ruku v ruce do kina.


                              
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Hayle Hayle | Web | 13. května 2010 v 15:45 | Reagovat

Tak toto je fakt super :) Kiežby som mala tiež niekoho takého ... ♥ :D:D Máš talent :)

2 Pepinka Pepinka | Web | 13. května 2010 v 15:50 | Reagovat

Naprosto skvělé..kdyžtak esi budeš mít čas počti tu moji povídku a písni názor ;-)

3 Piffinka Piffinka | Web | 13. května 2010 v 15:50 | Reagovat

Luxury ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama