close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

 Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Hate and Love-díl 17.

2. června 2010 v 23:40 | Saskiee |  Hate and Love
"Saky, pojď už na snídani!" zaslechla jsem matčin hlas.
"Už běžím!" vykoukla jsem z pokoje a ujistila jí, že jsem na cestě tam, pak zase zalezla a byla nucena ukončit svůj hovor s Hinatou, s kterou jsme právě probírali pikantní novinky. Samozřejmě, že ona byla ta první, které jsem o té věci, která se stala mezi mnou Sasukem v pátek večer stala, řekla.
"Vystydne ti čaj!" opakovala se.
S rychlostí blesku jsem seběhla schody do přízemí a spolu s rodiči usedla k snídani. Možná se vám bude zdát divný, že ve svém věku jím s rodiči u jednoho stolu, ale je to takový rodinný zvyk.
"Ty nebudeš jíst?" ptala jsem svého otce, který seděl jako zkamenělý a probodával mě pohledem. Bylo mi jasný, že je na mě naštvaný, kvůli tomu večeru. To, jak jsem Yuri dala pěstí jsem porušila naší dohodu, že nic nebudu řešit takhle zbrkle. Sice jsem jí porušila už víckrát, ale nikdy to neviděl. Tímhle jsem ho zklamala.
Neodpovídal mi. A pak, že se chovám jako dítě. Zakroutila jsem nad tím hlavou a pak se zvedla.
"Ahoj mami." Vlípla jsem jí vesele pusu a hodila batoh na záda.
"Ale co tak zvesela?" Usmála se. "Nemá to něco společného s tím tvým ochráncem, co tě tuhle v pátek doprovázel?" nadzvedla jedno obočí, ale smát se nepřestala.
Pokrčila jsem rameny. "Možná." Dodala jsem.
"Říkám ti, že se od něj budeš držet dál." Ozval se hluboký mužský hlas.
Jo, táta ho neměl vůbec v lásce. Navíc, od té doby, co jsem mu řekla, o té jeho oslavě a jeho zkratu, začal ho upřímně nenávidět. A to, že nás v pátek viděl, jak se líbáme před dveřmi, mu moc náladu nezvedlo, ba naopak.
"Nech toho." Zastala mě mamka.
"Mám toho nechat?!" stoupnul si. "Já se netoulám s násilníky v jedenáct hodin večer!"
"Prosimtě, co to plácáš?" Jen pro upřesnění, máma o tom večírku nevěděla vůbec nic.
"Ale nic, to mu zase něco přelítlo přes nos." Podívala jsem se na něj.
"Ty mlč!" okřikl mě. "Ty, která si nejdřív stěžuje a brečíš nad tím, jakej je to hajzl, jsi proti mně?"
"Nejsem proti tobě." Ohradila jsem se.
"Jestli jsi s ním, jsi proti mně!"
"Tati, tohle už přeháníš, nemyslíš?" vykulila jsem oči. "Nejdřív mi před barákem tropíš takovou scénu kvůli obyčejné puse a teď mi vyčítáš, že jsem proti tobě? To je na mě opravdu moc." Tohle opravdu nechápu, jak mi tohle může dělat?
"Tomu říkáš pusa?" zněl tak nevěřícně.
Okem jsem koukla na mamku, která tomu jen nervózně přihlížela a opět se otočila na něj. "A jak bych tomu asi měla řikat?"
"Vždyť tě tam olizoval jak nanuk!" zase zvýšil hlas.
"Tati nekřič." Chytla jsem se za hlavu.
"Nemám křičet? Vždyť na mě koukal, jakoby mě chtěl zabít! A na tebe jako na nějakou kurvu! Copak ti nedochází, že tě chce jen využít?"
"Bodejť by na tebe tak nekoukal, když si ho bezdůvodně seřval a ještě mu vyhrožoval, že ho zabiješ!" Čeho je moc, toho je příliš! Můj otec zřejmě nepochopí, že to on mi dělá problémy, ne Sasuke. Ještě k tomu na mě bude řvát jak na malýho fracka.
"Kdyby sis ho tak nepřipouštěla k tělu, nemusel bych to udělat!"
"Ale já se o to neprosila, tak to pochop! To ty si tu ten, kterej všechno překrucuje!" A za tohle už jsem schytala pořádnou facku. Nejspíš mu už ruply nervi, protože to byla opravdu velká rána.
"Saky!" vykřikla mamka. Ona neměla ráda, když byl otec vytočený a úplně nesnášela, když mi pak sem a tam přilítla ta facka.
"Já už vím v čem je problém." Ušklíbla jsem se. "Ty si prostě nedokážeš připustit, že jsem skoro dospělá. Nechceš slyšet tu skutečnost, že už nejsem dítě, že už nejsem tvoje malá holčička. Ale úplně nejvíc tě štve, že se začínám zajímat o věci, o které se holky v mém věku zajímají, především o kluky." A bylo ticho. Věděla jsem, že jsem trefila terč.
"Copak nevíš, že jsi na randění a honění se za kluky ještě malá? Měla by ses zajímat o školu a zpěv." Kroutil hlavou, tentokrát už v klidu.
"Tati, je mi 17!" řekla jsem až přehnaně zřetelně. "Nemyslíš, že už i tak jsem pozadu?"
"Pozadu?"
"Všechny holky si povídají o svých klucích, o tom, jak jsou úžasní, jak se milujou a o jiných věcech. Jen já mlčím." Povzdechla jsem si. "Téměř všechny ostatní holky už měli něco s klukem, jen já jsem s nikým ani pořádně nechodila, tak se nediv."
"Počkej, co jako bys s ním chtěla dělat?! Podle toho, co jsem viděl toho děláte až moc!" A je to tu znovu.
"A co s ním mám jiného dělat? Mám se k němu přibližovat maximálně na metr a jednou za čas obejmout? Promiň, ale myslím, že takhle to dneska nechodí. Nejsme ve středověku."
"Někdy si přeju, abychom byly." Už zase jsem cítila to napjetí. Vzduch zde byl hustý jako mlha a pomalu se stahovala mračna.
"Koukám, že o tomhle se bavit s někým, jako jsi ty, nemá cenu." Naposledy jsem si povzdychla. "Ahoj mami." Opakovala jsem se jak s loučením, tak s pusou na tvář a pak konečně vyšla z kuchyně.
"V kolik přijdeš?" zaslechla jsem ještě svého otce.
"Nevim." Zabouchla jsem dveře a s hlubokým nádechem a výdechem se vydala do školy. Dnešní ráno stálo opravdu zato. To jsem zase jednou měla pravdu a táta si to nedokázal přiznat. A pak po kom nemám být tvrdohlavá.

Při vstupu na školní půdu ze mě ta divná nálada díky dnešnímu ránu opadla, takže jsem zase byla ta usměvavá Sakura. Vlastně ne. Dnes jsem byla ještě v lepší náladě než kdy jindy. Jen jsem se trochu bála toho, jak se ke mně Sasuke bude po pátku chovat. Doufám, že se mého dost unáhleného táty nezalekl.
"Saky!" někdo volal mé jméno. Otočila jsem se. "Počkej na mě!" uviděla jsem Hinatu, jak za mnou běží.
Zastavila jsem se a celá rozzářená čekala, až mě doběhnou.
"Tak povídej." Vydechla Hinata.
"Co?" Trošku jsem jí nechápala.
"Všechno vyklop." Pobídla mě, ale já stále nevěděla o čem mluví. "Jak líbá?"
"Jo tohle." Usmála jsem se. "No…není to nejhorší." Ušklíbla jsem se. "Ne, dělám si srandu, je skvělej. Nebudeš tomu věřit, ale doprovodil mě domů."
"To si mi už říkala." Upozornila mě.
"Jo, ale tam……."
"Ho seřval tvůj táta, já vím, já vím a co jste ještě dělali? Řekni mi úplně všechno."
Nevím, co by ještě chtěla slyšet. Řekla jsem jí úplně všechno. Chvílemi jsem měla pocit, že toho ví dokonce víc než já sama. Ale ona se stejně nedala odbít, což znamenalo, že jsem jí všechno musela říct ještě pětkrát, než dala pokoj. Ještě k tomu jsem do třídy přišla jen taktak se zvoněním. Myslím, že další pozdní příchod bych nezakecala.
První hodina byla dlouhá a nudná, nebo-li jinými slovy matika. Trvala snad věčnost. Každá minuta mi připadala jako hodina a vteřina jako minuta. Jakoby se hodiny k mému neprospěchu úplně zamotaly a prodloužily.
Nakonec jsem se své vytoužené přestávky přece jen dočkala. Ale jakmile přišla, už jsem neměla takovou jiskru a odvahu. Navíc, Yuri na mě pořád tak divně kouká, že nevím, jak se mám chovat.
Všechno se samo vyřešilo, když jsem vyšla na chodbu, kde právě šel Sasuke. Já mám fakt štěstí v neštěstí.
Zářivě se usmíval, takže se mi dost ulevilo. Úsměv jsem mu oplácela a pomalým krokem se mu vydala naproti, ale to už ze třídy stihla vyletět Yuri, předběhnout mě a doběhnout k Sasukemu.
Do obličeje se mi dostala červená barva. Ne, že bych se cítila trapně, spíš to ve mně dost vřelo. Ale to bylo ještě v pohodě. Horší bylo, když se ti dva políbili. To mě všechen vztek ihned přešel. Najednou jsem se cítila tak…tak podvedená.
Stejně jsem se nezastavovala. Šla jsem přímo naproti nim. Sasuke na mě koukal způsobem, který přímo křičel Promiň!, ale to mě nějak nepřesvědčilo. Prostě jsem šla. Nehodlala jsem se u nich zastavit, tak blbá nejsem, jen jsem kolem nich prošla a opravdu omylem strčila do Yuri, která si to zase vyložila tak, že jí musím pořád něco dělat a tak dále, a tak dále.
"Sakra dávej pozor!"
"Bylo to omylem, tak co zase máš?!" Tak jako nebude na mě křičet nějaká kráva.
"Jasně, omylem jako tohle co?" ukázala na svůj nos.
Trochu jsem se uchechtla. "Ne, to bylo naschvál, to sis zasloužila." Na tváři se mi začal rýsovat úšklebek.
"Taky bys potřebovala převychovat! Nevíš, jak se chovat k lidem na vyšší úrovni." Oplácela mi to. Každé slovo, které vyslovila, jsem pouštěla z hlavy ven.
Koukala jsem na Sasukeho takovým tím něco očekávajícím způsobem. Ale on dělal jakoby nic.
"Hele víš co, když jsi oproti mě tak dokonalá, proč tu ztrácíš svůj drahocenný čas hádáním se, se mnou?" nadzvedla jsem jedno obočí, ale celá ta věta vyzněla tak trochu sklesle.
"Jo, to máš pravdu." Uznala. "Sasuke, jdeme." Chytla ho za ruku a táhla pryč.
"Yuri, já hned přijdu." Oznámil jí.
"Dobře, ale nenuď se tu s ní dlouho." Naposledy ho políbila předtím než odešla.
Pak se obrátil na mě.
"Sakuro…"
"Mlč." Zakroutila jsem hlavou. "Vím, o co ti jde."
"Co?" divil se.
"Chceš všem dokázat, že sbalíš kohokoli."
"Sakuro, tohle snad nemyslíš vážně?" nevěřil svým uším. "Myslíš, že bych ti po tom, co jsem v pátek riskoval život, když jsem tě políbil před tvým otcem, dokázal nějak ublížit?" usmál se.
"Tak proč jsi s ní?" opravdu ho nechápu.
"Nejsem s ní." Podezřívavě jsem na něj koukla. "Vlastně jsem, ale ne tak docela…není to jako dřív…chci říct, že k ní nic necítím." Přímo kličkoval mezi slovy.
"Jestli s ní chceš být, řekni mi to, ale nevymýšlej si výmluvy." Bylo těžký to vyslovit.
"Ne, chci být s tebou." Jeho ruka uchopila tu mou a pevně jí stiskla.
"Tak se s ní rozejdi." V očích jsem měla naději a velkou prosbu. V duchu jsem prosila, aby všechno špatný konečně přešlo…
"To není tak lehký…."
Hlavou jsem kývla. Pak jí sklopila a svou ruku mu vysmykla ze sevření. "Fajn…"
"Co jsem zase udělal?"
Dělá si srandu? Pro něj je asi normální, mít dvě holky najednou.
"Nic….vůbec nic." Zakroutila jsem hlavou a odešla.
Za rohem mě znovu dostihl. "Něco zřejmě jo."
Nezastavila jsem. Šla jsem dál a on mě následoval. "Když říkám nic, tak nic." Odsekla jsem mu.
On mě chytl za ramena, čímž jsem byla donucena se zastavit. Trošku mi do nich zatlačil až jsem couvla a tak se opřela o zeď. Hluboce se mi zadíval do očí. Nevím, jak to dělá, ale tímhle mě vždycky úplně omámí. Jakoby jsem ztrácela schopnost se na něj zlobit.
"Záleží mi na tobě." Stále se mi díval do očí, neuhnul ani o kousek.
"Ale já nechci hrát druhý housle." Očima jsem přejela po jeho překrásném obličeji a posmutněla. "Nehodlám být ta druhá." Zakroutila jsem hlavou.
Mou bradu lehce nadzvedl svým ukazováčkem. "Pro mě budeš vždycky ta první…" Že já mu na ty kecy vždycky skočím!
"Ta první…..ta první, s kterou se budeš scházet potají…." Byla mi tak nepříjemná představa jeho a Yuri, ale jemu by to zřejmě vyhovovalo.
"Nestačí ti, že tě….." zasekl se.
"Že mě….?" Založila jsem si ruce na prsa a čekala, jestli vysloví ta dvě překrásná slova.
"Prostě tě nechci ztratit…" úplně to přeformuloval. Čekala jsem, že mi řekne, že mě miluje, ale nejspíš to tak necítí.
"Aha…." Docela mě naštval. "Ale jak už jsem řekla, nehodlám se o tebe dělit, takže buď já nebo ona." Stála jsem si pevně za svým.
On si povzdychl. "Snaž se mě taky trochu pochopit. Nemůžu se s ní jen tak rozejít." Zakroutil hlavou, což tomu dodávalo na dramatu.
Ruce se mi svěsily podél těla a se zavřenýma očima se zhluboka nadechla. "Kdybys ke mně něco cítil, neváhal bys, to udělat." S těmito slovy jsem oči znovu otevřela a zadívala se do těch jeho.
Vypadal smutně, ale co on má být co smutný. To já jsem ta, která má zoufat, to já bych měla být nešťastná, ne on!
Jeho reakce byla více než-li očekávána. Hlavu sklonil na stranu a své temně černé oči přivřel.
Pochopila jsem. Nezajímám ho…Ale nedává mi to smysl. Nejdřív je na mě milej a teď dělá takový tajnosti a nejasnosti.
"Chápu…" přikývla jsem. Můj tón hlasu byl skleslý a podrážděný. Taky jsem k tomu měla dobrý důvod.
"Ne, nic si nepochopila." Zavrtěl hlavou v nesouhlas.
"Tak mi to vysvětli! Řekni mi, proč tak váháš? Nechceš mě? Jsem tak hnusná nebo otravná? Vadí ti snad, že nejsem takovej sexuální maniak, jako je ona?" Jo, výčitky, to bylo moje… To mi šlo..
Jeho ústa se roztáhla od ucha k uchu tak, že na jeho obličeji tvořila překrásný úsměv. "Váhám, protože si to přejí mí rodiče. Není to tím, že bys byla ošklivá. Jsi nádherná." Pohladil mě po tváři svou hebkou rukou. "Dokonce mi ani nevadí, že nejsi sexuální maniak." Tentokrát už nezůstal jen u lehkého usmívání. Teď už i ukázal zuby. "A to, že tě nechci, může opravdu napadnout jen takového tvrdohlavého člověka, jako jsi ty. Protože já po tobě přímo prahnu." Mou ruku už dávno držel v té své a svými prsty po ní přejížděl.
Chtě nechtě jsem se musela pousmát. Tváře mi zrudly v okamžiku, kdy si mě k sobě přitáhl a od mého ramena až po můj zadek pohladil mé tělo se slovy: "Nechápu, jak něco tak dokonalého mohl přehlídnout." Zakroutil nevěřícně hlavou. Pak se znovu usmál. "Jsi nádherná." Dodal.
"Sasuke…" vzdychla jsem. "Proč mi to děláš?"
Jedinou odpovědí mi byl úšklebek a polibek do vlasů. Jeho dotyk rtů mě zahřál na kůži. Bylo to, jakoby vás osvítil paprsek tepla uprostřed nesnesitelné bílé zimy. Jakoby jste pod jedním malým plamínkem ohně dokázali zahřát celé své tělo. Tak mi to bylo příjemné.

"Tak mládeži, počítám s vámi na ten den otevřených dveří." Dozněl těsně před zvonění hlas profesora Iruky.
Ano, chystá se den otevřených dveří. Budem na něm reprezentovat naší školu, jakožto umělecky a zdravotnicky zaměřenou.
"A nezapomeňte na ty laborky, co budeme zítra dělat." Vzal si učebnice a chystal se odejit ze třídy. "Zítra ráno vám pověsím na nástěnku, s kým budete ve dvojici." Ještě se zastavil mezi dveřmi, než konečně odešel.
"No super." Nesnáším laborky. Vlastně nesnáším všechno spojené s učením. "A navíc…..jsem ohledně chemie naprostý pako. Doufám, že mě přidělí k někomu chytrýmu." Řekla jsem si takřka pro sebe.
Pak jsem popadla batoh a odcházela pryč. Tohle byla poslední hodina. Hinata končí až ve tři, takže jdu domů sama. Teda alespoň jsem si to myslela. Nepředpokládala jsem, že by šel Sasuke raději se mnou, a ani teď jsem se nemýlila. Naštěstí jsem potkala Gaaru, který trval na tom, že mě doprovodí.
Procházeli jsme vstupní halou, když nás dohnala parta jeho kamarádů.
"Čau." Plácl ho někdo po zádech. Pak se otočil na mě a položil si ruku na mé rameno. "Nevěděl jsem, že teď randíš s mladšíma." Pronesl s pohledem na Gaaru.
"Jak jako?" Asi to nepochopil, na rozdíl ode mě.
"No, co je teda tohle?" ukázal na mě.
"To je jen kamarádka."
Ten kluk se usmál, dost úchylně, abych to upřesnila. "Jo tak kamarádka." Kouknul na mě. "A nemá ta kamarádka náhodou chuť si někam vyrazit?" mrkl na mě.
"Jo, to určitě." Jeho ruku jsem s odpudivým, výrazem na tváři sundala z mého ramena.
"Hele vole, neříkal si, že tě chce každá?" smál se jeden z těch kluků tomu, kterého jsem právě odmítla.
"No, chce." Přiznal. "Z toho vyplývá, že je buď na holky anebo má kluka." Ušklíbl se. "Ale nejspíš to bude ta druhá varianta, protože o něco takhle vypadajícího se musí kluci prát."
Trochu jsem se zamračila. "Jak to myslíš?" hledala jsem v tom dvojsmysl.
"Myslím to tak, že vypadáš fakt dobře." Lišácky se pousmál. "A řekni svýmu klukovi, ať si tě pořádně hlídá, přece jen jsi až moc hezká."tentokrát se usmál normálně, což mě potěšilo.
"Hele Gaaro, potřebujeme s tebou mluvit.." řekl teď jemu.
Gaara se na mě otočil.
Pochopila jsem, že s nimi chce být sám. "To je dobrý, stejně musím jít." Usmála jsem se.
"Nevadí?" ujistil se. Ale on dobře věděl, že i kdyby mi to vadilo, neřekla bych mu to.
"Ne. Opravdu už musím." Zalhala jsem. Pak se menším objetím a pusou na tvář rozloučila.
"To by se tvýmu příteli asi nelíbilo." Zakroutil ten jeden hlavou.
"Můj přítel tu není." Pokrčila jsem rameny. "Navíc…byl to jen projev přátelství."
"A nechceš se, se mnou taky přátelit?" zkoušel to ten jeden zase.
Já jen s úsměvem na rtech opouštěla jejich debatní kroužek a ještě se otáčela, abych jim zamávala.
Vyšla jsem ze školy, prošla školním dvorem a zahnula za roh. V tu ránu mě někdo plácl přes zadek. Reflexem jsem se otočila s napřáhlou rukou, ale to už si mě dotyčná osoba tiskla k sobě.
"To jsi ty?" rozzářila jsem se.
"A kdo jiný?" krčil ramena. "A ten tvůj spropadenej reflex s pravou rukou je fakt nebezpečnej." Rozesmál se. "Málem si mi jednu vlepila."
"No, to máš za to, že mě tak přepadáš." Vyplázla jsem jazyk.
"Ti ten jazyk ukousnu, jestli toho nenecháš." Vyhrožoval.
"To bych chtěla vidět." Zasmála jsem se.
"Fajn." Zastavil.
Přistoupil ještě blíž ke mně, takže jsem cítila jeho úžasnou vůni. Voněl tak…tak….ani se to nedá popsat, jak sladce voněl. Snad jak ta nejsladší květina na světě.
Zavřela jsem oči a nasála vzduch obarvený jím. Pak spokojeně vydechla a otevřela oči. Trochu se pousmál. Jemně uchopil mé dlaně a propletl jimi své prsty. Své čelo opřel o mé, ale stejnak se mi díval do očí. Hypnotizoval mě svým upnutým, svůdným a tentokrát i toužícím, chtíč vyjadřujícím pohledem. Svou hlavu naklonil lehce na stranu a pomalu se ke mně naklonil. Byl u mě tak nebezpečně blízko. Stačil jen menší pohyb vpřed a konečně bych sevřela jeho rty, ale on jakoby se zasekl. Už dávno jsem měla zavřené oči, takže nevím, zda-li mi koukal do očí nebo ne, ale cítila jsem na sobě jeho dech. Byl horký a lehounce zrychlený. Čekala jsem, kdy už mě konečně přestane trápit a políbí mě. Vím, co hraje za hru. Chce, abych ho sama políbila, ale já nebudu ta první, která to vzdá. Nebudu ta, která se mu podvolí. Jestli o můj polibek stojí, ať si ho taky vezme.
Ještě chvíli na mě dýchal z minimální vzdálenosti, než mě s menším vzdychem políbil. V tu ránu jsem pocítila takové jakoby uspokojení. Jak fyzické, tak psychické. Získala jsem přesně to, co jsem chtěla. Věděla jsem, že jsem vyhrála.
Teď tu stál a hrál si s mými rty, stejně jako já s těmi jeho. Opravdu mě nepřestane udivovat, jak snadné mi to s ním přijde. Přitom to nebylo poprvé, co jsem se s ním líbala, ale zato to bylo poprvé, co jsem cítila, jak se mu napíná tělo, jak se klepe a jak toužebně dobývá mé rty. Svým jazykem už dávno vyhledal ten můj, už dávno mi ukazoval, kdo je tu pán, kdo tu vede a udává tempo. Až mě to chvilkami štvalo. Ale co je pár malých nedokonalostí oproti tomu všemu? Samotný fakt, že se ho smím dotýkat, líbat ho a cítit jeho vůni, je sám o sobě mnohem lepší.
Svá ústa odpojil až když sám chtěl, připadalo mi, že musí být ve všem ten pan velitel, ten hlavní.
Svou ruku pak obmotal kolem mého pasu a znovu gestem nohy zavelel do kroku.
"Kde si byl tak dlouho?" Neměla jsem ráda ticho, proto ta otázka…
Zamyslel se. "Musel jsem odbýt Yuri." Řekl to tak suše. Jakoby mu to nebylo ani trochu blbý.
Pohledem jsem ho přeměřila. "Tak to jo…" přikývla jsem s ironickým úsměvem.
"Sakuro…nezačínej zase." V jeho hlase bylo slyšet sklamání.
"Já nic neříkám, jen mi vadí, že se mezi nás bude plést až do nekonečna." Povzdechla jsem si.
"Do nekonečna ne. Moji rodiče s těmi jejími uzavírají menší rodinou dohodu, takže do té doby to s ní musím vydržet, jinak by se to mohlo pokazit." Vysvětlil mi.
"Jakou dohodu?"
"To je jen v rodině."
"Tak mi aspoň slib, že po tom co jí uzavřou, se s ní rozejdeš." Zastavila jsem se a pohlédla mu do očí.
"Slibuju." Oplatil mi pohled a znovu se usmál.

KOMENTÍKY!!!! xD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Ufon Ufon | E-mail | Web | 5. června 2010 v 10:56 | Reagovat

no trochu nuda... NE kecááám!!XD Nikdy nuda! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama