"Sasuke, nech toho!" vydala jsem ze sebe skrz slzy smíchu.
Víte, jsem strašně, ale opravdu strašně lechtivá. A co on zase nevymyslel….. sedí na mě a šimrá mě všude možně, kde to jen jde.
"Nedělej, že se ti to nelíbí." Smál se a přitom dál bořil své prsty pod má žebra.
"Slez!" už jsem, pomalu brečela smíchy.
On ale neměl v plánu přestávat. Spíš to chtěl dotáhnout do konce, ale zakončit něčím úplně jiným. Ze šimrání se náhle stalo hlazení a mě se to nesmírně líbilo. Zklidnila jsem své kroutící se tělo a zpříma se mu podívala do očí. Studovala jsem jeho studánky a dokonalý bezchybný obličej, zatímco on nespustil oči z mé levé paže, kterou právě poctil svým dotekem a pokračoval dál podél mého těla spolu se svým pohledem. Když mi pak políbil bříško, zachvěla jsem se a chtě nechtě zavřela oči. Ne, že bych se na něj nechtěla koukat, to ne! Ba naopak jsem se ho nemohla dosyta nabažit. Jen mi bylo tak nesmírně blaženě, že jsem svá víčka nechala volně klesnout a vychutnávala si tenhle okamžik.
Co teprve, když si na mě lehnul…. S rukama podepírajíc jeho tělo se přese mě nahnul a svou hlavu zabořil do mých vlasů momentálně obléhajících můj krk, kde mě začal jemně líbat. Hlavu jsem přetočila na druhou stranu. Nevím, jestli z reflexu nebo domněnkou, že mu tím lépe odhaluji svůj krk, díky čemu jsem obdarovávána jeho polibky, prostě jsem tak udělala.
Tak krásně voněl! S každým dalším nádechem, při němž jsem nasála jeho vůni, jsem se dostával do sedmého nebe. Jeho vlasy, které mimochodem voněly stejně úžasně jako on, mě lechtaly v oblasti klíční kosti a při každém jejich dotyku, jsem se rozklepala jako ratlík. Ale na rozdíl od toho psa blahem. Až donedávna, kdy jsem ho poprvé opravdově políbila, jsem nevěřila, že existuje ještě něco příjemnějšího. Teď jsem se přesvědčila o opaku. Uvědomila jsem si, že jsem byla natolik omámená, že si se mnou mohl dělat co chce. Kdyby mě chtěl zabít, nebránila bych se, nešlo by to.
Nechtělo se mi tomu věřit, ještě před několika měsíci jsme se nesnášeli, ještě před několika týdny se jeden druhému vyhýbali, ještě před několika dny se naprosto ignorovali……ale teď? Ležím s ním na jeho posteli, v jeho pokoji, v domě jeho rodičů, a nechávám jím laskat své drobné tělo. Chvílemi mě líbá, pak zas hladí a jindy se na mě jen dívá. Stačí mi to. Zatím nepotřebuji nic víc. Necítím nutnost ho mít ze vším všudy, ještě ne. Ale on v tomhle zřejmě naladěný jinak.
Jeho ruce se totiž náhle ocitnou u knoflíků od mé košile. Nejdřív jedním prstem přejede po celé řadě těchto malých cvočků a hned nato je jeden po jednom ladně rozepne. Sama se podivím, jak rychle a bez problémů se mu to vede.
"Zkušenej co?" ušklíbnu se a přidám oční kontakt.
Odpovědí mi je menší uchechtnutí a pobavený pohled. "De to samo…" stejně jako já se ušklíbne.
Pak svou pozornost obrátí znovu na můj oděv. Rozeplou košili rozevře jak jen to jde a ztuhne.
Tohle mě vyděsilo. Proč nepokračuje, co se mu stalo? "Všechno v pořádku?" promluvím tiše.
On chvíli nereaguje a pořád upřeně kouká na místo, které právě odhalil, ale pak sebou jemně cukne a svůj zrak namíří na mě. "Jsi neuvěřitelně krásná." Řekne s vydechnutím.
Okamžitě naberu červenou barvu a plná rozpaků se usměju.
Nevěřícně zakroutí hlavou a znovu začne studovat můj dekolt. Bylo to takové neobvyklé. Prohlížel si mě jak nějaký skvost. A když mě svými prsty začal jemně osahávat, bylo jasné, že mé tělo studuje.
Chce znát všechno. Každý záhyb, sval i místo na něm.
Dvěma prsty z vnější strany projel mezi mými prsy a dál na břichu mě pohladil již celou dlaní. Zaujatě pozoroval každý krok, který udělal, každý dotek si zafixoval do své paměti, věděl přesně, co a proč dělá. Je neuvěřitelné, jak mě dokáže tak rychle získat, jak se mu s každým dalším dotykem podvoluji víc a víc.
Dlaň, kterou mě právě hladil kolem pupíku zasunul pod má záda. Hned mi došlo, o co mu jde, proto jsem se sama trošku nadzvedla, aby mi mohl elegantně stáhnout horní část oděvu. Jakmile byla dole, znovu jsem si lehla.
"Táta tě zabije…." Usmála jsem se.
Nejdřív se zatvářil zmateně, ale pak si nejspíš vzpomněl, poněvadž se zářivě usmál. "Pak si tě musím užít, dokavaď to jen jde." Políbil mě, tentokrát na rty.
Tyhle polibky byly jiné. Byli mnohem něžnější než ty první, mnohem sladší a hlubší. Až mě samotnou to udivilo. Když o tom tak přemýšlím, chová se úplně jinak, něž jsem zvyklá z vyprávění od jeho bratra. Každý dotyk dvakrát zváží, než ho udělá a stejně pak půl hodiny přemýšlí, jestli to nepřehnal. Je opravdu sladký.
"Miluju tě…." Skoro zavzdychám.
Neříká nic. Jen se usměje a pak mě znovu a znovu líbá všude na těle.
Teď už mám dole i kalhoty, což znamená, že jsem jen ve spodním prádle. Jen on je pořád oblečený. A jestli mě to štve? Jasně že jo! Proč on se může těšit pohledem na mé polonahé tělo a já jediné co vidím, je nápis Nike a malé logo značky na jeho triku? Ale tohle mu jen tak neprojde!
Jakoby mnou projel blesk, jakoby jsem se napila nějakého povzbuzujícího nápoje, jsme se po něm vrhla, přesněji po jeho triku. I on se nestačil divit, jak rychle jsem ho z něj strhala. Naskytl se mi pohled tak krásný, až se mi zatajil dech. Jeho vypracovaná hruď mi přišla ještě dokonalejší než kdy jindy. Pohlédla jsem na něj pohledem: Co to má znamenat? a šibalsky se usmála.
"Trochu jsem posiloval." Pokrčil rameny.
Chtěla jsem z něj stáhnout i kalhoty, abych měla možnost shlédnout kompletně celou krásu najednou. Nedovolil mi to. Zřejmě byl teď na řadě on.
Seděla jsem na něm, takže pro něj nebyl žádný problém se trošku nadzvednout a jednou rukou mi rozepnout podprsenku.
Cítila jsem, jak mi pomalu stahuje ramínka a poté jí nechá volně padnout někam do postele k ostatnímu zbytku oblečení. Jako na povel si svá prsa zakreju a začnu se červenat.
Pomalu a opatrně uchopí jednu z mých rukou a následně i tu druhou, pak obě mé paže pustí podél mého těla, aby si mohl naplno prohlédnout mé ženské vnady. I když můj hrudník neobsahoval to, co ten Yurinin, tvářil se opravdu zaujatě, když ho uviděl.
Stejně jsem se neubránila a pohled studem sklopila. On si sednul a svou dlaní uchopil mou bradu. Lehce ji nadzvedl tak, aby mi viděl do očí.
"Nemusíš se stydět, nemáš za co. Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl." Ujistil mě.
I když jeho slova vyzněla opravdu přesvědčivě, nenechalo mě to a musela jsem si rýpnout.
"Kolika holkám si tohle už řek?" Asi jsem to pokazila, jelikož mou bradu pustil a zatvářil se ublíženě.
Zakroutil hlavou. "Co si o mě myslíš?"
Pokrčila jsem rameny. "Co bych měla?" zamumlala jsem téměř neslyšně, ale ne tak potichu, aby to neslyšel.
"Hele, jestli to nechceš, nebudu tě do ničeho nutit, ale tahle slova si vyprošuju." Jeho hlas zněl opravdu, ale opravdu zklamaně.
Bylo mi líto, že jsem ho takhle odsoudila, zatímco byl tak něžný, ale nemohla jsem si pomoct. Pořád jsem měla na mysli slova, která o něm všichni říkali, stále jsem nad tím musela přemýšlet. Opravdu nevydrží v jednom vztahu? Nebo jsou to jen lži?
"Chci tebe." Zašeptala jsem. "I kdyby to znamenalo, že se o tebe budu muset s tou potvorou rvát." Usmála jsem se.
Sasuke mě pohladil po tváři a stejně jako já se usmál. "Svůj boj už si dávno vyhrála." Okouzlí mě svým líbezným hlasem.
Sama jsem do něj strčila tak, že se svalil zpátky a uchopila jeho rty v těch svých. Polibky jsem ho obdařovala téměř všude. Ať už mluvíme o ústech, krku nebo břichu. Na jeho těle nezůstalo pomalu ani jedno suché místo. Užívala jsem si role šéfa, kdy jsem si s ním mohla dělat co chci zase já. Využívala jsem toho a udělala všechno, co jsem chtěla. Dotýkala jsme se ho a líbala jako divá. Pořád jsem neměla dost! Jenomže mou nadvládu nad ním po chvíli přerušil a znovu mě přetočil pod sebe.
Líbilo se mi to. Bylo to pro mě něco úplně jiného, něco nového, něco, co jsem nikdy nezažila. Naše těla, mé téměř nahé a jeho polonahé se navzájem dotýkala, cítila jsem jeho přítomnost, stejně jako on tu mou. Zůstala bych takhle navěky, tenhle okamžik bych nikdy ničím nepřerušila, v žádném případě ho neukončila. Nato mi bylo až moc dobře.
Ale všechny ty krásné pocity v sobě skrývají něco pro mě děsivého. Vždyť on je jen v trenkách a já už úplně nahá. Ten okamžik se už neúprosnou rychlostí blíží a já dostávám hrozný strach. Pociťuji to na zrychleném dýchání, které má krom nervozity na svědomí Sasuke, na tlukotu svého srdce a napnutých svalech. Nevím čím to, ale najednou zvažuju, jestli bych ho neměla zastavit. Přece jen je to mé poprvé a on to musí tolerovat. Jenomže já nechci, aby přestával. Chci ho ještě víc, ještě mnohem víc. Tak proč se tak bojím?
"Uvolni se…." Zašeptá mi těsně u ucha a sám si pomalu stahuje poslední kousek oblečení, který zakrývá to nejdůležitější, co je k vykonání této věci zapotřebí.
Zkusím se tedy uvolnit, ale nějak extra se mi to nedaří. Tak není se čemu divit. Dokonce i přes vzrušení, kterým jsem nabitá, mám obavy. Nemyslím tím, že se bojím, abych neotěhotněla, to ne, beru antikoncepci, ale jsem si tímhle krokem dost nejistá, jakoby to pro mě bylo moc těžký, jako by jsem byla malá holka. Ale to nejsem. Cítím, jak mnou proudí chtíč po jeho těle, po něm samotném.
"Sasuke…." Zasténám jeho jméno, když mi jemně roztáhne nohy a přitom stačí pohladit mou nohu a téměř se dotkne mého ženství.
Pohlédne mi do očí a sladce se usměje.
Bože jak on je krásnej! Kdybych ho neznala, řekla bych, že je to anděl nebo dokonce bůh. Nevěřila bych, že je opravdový, že někdo takový může existovat. Ale on tu je, a ne jen to. Dokonce je tu se mnou, s obyčejnou průměrnou holkou, která je do něj bezhlavě zamilovaná. Nikdy bych nevěřila, že o mě jen okem zavadí, ale opravdu se tak stalo. A co víc….je tu se mnou….je tu se mnou a chystá se udělat něco, co nás posune zase o něco dopředu.
Naposledy mi pohlédne do očí, ale tentokrát náš oční kontakt nepřeruší, naopak ho dále udržuje. Usmívá se na mě.
"Sasuke…." Vydám ze sebe skrze těžké dýchání. On zbystří. "Miluju tě…." Dodám ještě.
Znovu se usměje, ale pořád nic neříká.
"Miluješ mě taky?" Potřebuju to slyšet. Chci mít jistotu, že ke mně opravdu něco cítí.
Pořád mlčí. Tentokrát mě políbí. Zavřu oči a polibek mu s chutí
vrátím. Poté ne něj znovu pohlédnu.
vrátím. Poté ne něj znovu pohlédnu.
"Sasuke řekni něco, prosím…." Zazoufám si.
Chvilka ticha…Jen na mě tak zaujatě, tak něžně hledí.
"Miluju tě…." Uslyším a obrovská zátěž na mém srdci okamžitě zmizí. "jako nic na tomhle světě." S těmito slovy jsem ho náhle ucítím v sobě.
První co udělám je, že vydám hlasitý výkřik. Nevím, jestli bolestí nebo blahem, teď své pocity nedovedu popsat. Jsou všelijaké….
On sám zaklonil hlavu a vydal sten.
Nepopírám, že to nebolelo…to naopak ano, ale stálo to zato.
Teď už vím, jak chutná láska se vším všudy, jak krásné je milování, jak kouzelný je okamžik propojení dvou těl. Ale nejde tu o milování samotné, spíš o to, s kým jej prožíváte. Navíc, Sasuke byl celou dobu tak jemný a opatrný. Stále se mě ptal, jestli mi to je příjemný, jestli to bolí a jestli nemá přestat. Byl tak starostlivý a přitom tak bezohledný….. Nedokážu jeho dokonalost popsat.
Jen vím, že tenhle den, tenhle okamžik si zapamatuju jako nejkrásnější na světě.
Když se dvě zpocená a vyčerpaná těla - mé a Sasukeho - svalí vedle sebe, propletu s ním své prsty, hlavu položím na jeho hruď a spokojeně zavřu oči. Nespím, jen ležím a přemýšlím nad tím, co jsme právě prožili, na to nejkrásnější, co mě v životě potkalo.
Cítím, jak mi hladí záda a líbá do vlasů….
"Děkuju…." Promluvil.
Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Nechápu, co tím myslí. Neměla bych děkovat spíš já?
"Tohle pro mě bylo to nejhezčí, co jsem kdy zažil, protože to bylo s tebou." Řekl naprosto vážně.
Oči jsem na něj vytřeštila a nebyla schopná slova. Nic tak krásného mi ještě nikdo nikdy neřekl. Z jeho přenádherných slov mi naskočila husí kůže a já se nezmohla na nic jiného, než pořádně dlouhý polibek. Dala jsem do něj vše. Lásku, vděk i touhu….
"Odpusť mi prosím, jak jsem tě ignoroval a říkal ti ta hrozná slova, nemyslel jsem to tak…." Znovu se mi omlouval. Cítila jsem, jak se zhluboka nadechl, poněvadž se jeho hruď nadzvedla. "žárlil jsem…nejdřív na Deidaru a pak i na bráchu." Přiznal to tak sladce, až jsem se musela pousmát.
"Vím, co znamená žárlit…..až moc dobře." Zamumlala jsem.
"Tak doufám, že sis to zapamatovala, protože to už nikdy nepoznáš." Bylo poslední, co jsem slyšela, než jsem upadla do lehkého spánku. S úsměvem na rtech jsem si vychutnávala svůj krásný sen…..
Probudilo mě až prásknutí dveřmi. Otevřela jsem oči a když zjistila, že je tu pořád se mnou, znovu je zavřela.
"Tys nespal?"
"Ne, užíval jsem si pohled na tebe…" odvětil tím jeho kouzelným hlasem.
Ale pak se ozvala další rána. To už jsem se musela prudce posadit. "Co to bylo?" podívala jsem se na něj. Vypadal stejně překvapeně jako já.
"Sasuke?!" někdo volal zezdola. Nejspíš jeho otec.
"Říkal jsi, že vaši nejsou doma." Přímo jsem vyskočila na nohy a zděšeně běhala po pokoji, přitom hledala své oblečení.
"Taky že nebyli." Zakroutil hlavou.
Rychle si na sebe hodil trenky a rozeběhl se dolů. Já se mezitím oblékla, znovu si lehla na postel a živě si vybavovala dnešní odpoledne.
Netrvalo dlouho a do dveří někdo vešel. Otočila jsem se tím směrem, abych zjistila kdo to byl. Usmála jsem se, když jsem mezi futry spatřila Itachiho.
"Už jste skončili?" ušklíbl se. "Já jen, že jsou tu rodiče…." Pokrčil rameny a vešel dovnitř.
Ani nemusím popisovat, jak moc jsem zrudla. Byla jsem červená až za ušima. V tuhle chvíli by i rajče vypadalo vybledle.
Došel až ke mně a propaloval mě pohledem. "Příště byste mohli alespoň zavřít dveře, nemohl jsem se učit, rušily mě vaše výkřiky." Smál se.
Tak jestli jsem doteď byla červená, nevím, jak nazvat tuhle barvu.
"Jakoby ses někdy učil." Taktéž jsem se zašklebila.
"Jo to máš pravdu." Podrbal se na hlavě.
Posadila jsem se na okraj a následovně si i stoupla. "Radši půjdu…" povzdechla jsem si. "vaši by nebyli rádi, kdyby mě tu viděli, přece jen nejsem ničím zajímavá." Už, už jsem chtěla odejít, ale v tom tam vlítl Sasuke v jeho značkových trenkách. Zasekl se mezi dveřmi, když viděl Itachiho.
"Nemáš svůj pokoj nebo co?" zamračil se na něj.
"Jen jsem ti přišel říct, že ti volala Yuri, chtěla ti říct něco důležitého, ale máš prej vyplej mobil." Hodil po Sasukem svůj telefon.
Ten se na mě podíval.
"Jo tak Yuri…." Nuceně jsem se usmála, uchopila svou kabelku a přehodila jí přes rameno.
"Sakuro ona…" asi mi chtěl něco říct, nejspíš nějakou ubohou výmluvu.
"To je dobrý, stejně musím domů, táta bude šílet." Rozešla jsem se ke dveřím.
Nejprve jsem kolem něj chtěla jen tak projít, ale nedalo mi to a musela jsem ho políbit.
"Zejtra ve škole?" zeptal se.
"Zejtra ve škole." Zopakovala jsem, ale odpovědí.
"Miluju tě." Zaslechla jsem ještě a stihla se otočit a usmát se na něj.
Ach jo, proč mě tahle dvě slova tak vyvádějí z míry? Proč se na něj nedokážu zlobit?
Kolem jeho rodičů jsem prošla bez povšimnutí, čemuž jsem byla nesmírně vděčná a vydala se domů. Asi jsem se nezmínila, že mě jeho rodiče nemají zrovna v lásce, že? No, popravdě mě přímo nesnášejí, ostatně stejně jako můj otec nesnáší Sasukeho. Kdyby to nebyla realita, řekla bych si, že je to jak Romeo a Julie……
"Kde si zase byla?" ozvalo se domem, hned co jsem vstoupila do chodby.
"Venku." Odsekla jsem. Opravdu mě to jeho vyzvídání nebaví, přímo mi leze krkem, jak se o mě přehnaně stará. A nejhorší je, že máma - jediná osoba v téhle domácnosti, co se mě zastane - je v práci, takže mě pan tyran může klidně seřvat.
"Venku? S kým?" nadzvedl jedno obočí, ale ani tak se nepřestával mračit.
"S Hinatou." Zalhala jsem.
"Takhle dlouho?" Nevěřil mi, bylo to na něm očividně vidět.
"Jo a přestaň mě takhle vyslýchat."
"Holčičko, tobě chybí morálka." Zakroutil nevěřícně hlavou.
Pokrčila jsem rameny a prošla kolem něj, jakoby byl vzduch. On mě náhle a prudce chytil za ruku, čímž mě zastavil.
"Au! Co je?" docela to bolelo, měl silný stisk.
"A Hinata smrdí jak mladej Uchiha?" už se začínal rozčilovat.
"Cože?" Nepochopila jsem jeho slova. Byla dost dvoj významná, takže se nesmíte divit.
"Nedělej, že nevíš! Cítím pánskou voňavku!"
"No tak tam byl i Naruto, vždyť spolu CHODĚJ." Poslední slovo jsme řekla tak trochu rejpavě.
"Jo Naruto? Já ti dám Naruta! Ten tu byl a ptal se kde si, tak mi tady nelži do očí!" už začíná pěkně zuřit. "Takže, buď mi okamžitě řekneš, co, kde a s kým si dělala nebo budeš mít zaracha do konce roku!" Vyhrožovat umí dobře, to mu jde.
Už fakt nevím, co mu mám říkat, aby mě nechal být, to mu mám říct pravdu?
"Chceš vědět, kde sem byla?" zvýšila jsem hlas.
Přikývl.
"Byla jsem u Sasukeho doma." Založila jsem si ruce na prsa.
On zatnul pěsti. "Já to věděl!"
"Jo, ty víš všechno nejlíp, co?"
"Ten malej zpratek!" už se začínal i klepat vztekem. "Jak já ho nesnáším! Říkám ti, že ho s tebou nechci už vidět!"
zařval. "Jestli ti něco udělá, tak ho…."
zařval. "Jestli ti něco udělá, tak ho…."
"Spali jsme spolu." Skočila jsem mu do řeči a ušklíbla se.
Otec se zasekl. "Co to.." nemohl ani mluvit.
Mě na tváři hřál úsměv malýho rozmazlenýho spratka.
"Neslyšel si?" vyšvihla jsem jedno své obočí nahoru. "Mi-lo-va-li jsme se…" rozložila jsem mu slovo na slabiky a tím ho ještě víc vytočila.
"Neslyšel si?" vyšvihla jsem jedno své obočí nahoru. "Mi-lo-va-li jsme se…" rozložila jsem mu slovo na slabiky a tím ho ještě víc vytočila.
"Ten zasranej děvkař! Až se mi dostane pod ruku!!" otočil se a začal si oblíkat bundu.
"Co? Kam jdeš?" chytla jsem ho za rukáv.
"Jdu ho zabít!" vysmekl se mi. " A s tebou si to vyřídím, až se vrátím!" pohrozil mi svým ukazováčkem a pak vyběhl ven.
Na nic jsem nečekala a rozeběhla se za ním.


ani se neptej!xD