SASUKEHO POHLED
"Seš si jistá?" raději jsem se ještě jednou zeptal. Nevypadala, že by byla ve své kůži. Je možné, že to jutsu zcela ovládla? Ne, to se mi nezdá, ne za tak krátkou dobu.
Něco tady nehraje. Pořád se culí a chová se divně.
"Sasuke, co si takhle místo toho otravného boje trošku pohrát?" rozešla se. Blížila se ke mně. Asi metr ode mě se zastavila a se svůdným úsměvem si mě prohlížela.
Koukám, že jí to opravdu ovládlo. Alespoň ne natolik, aby se z ní stala vražedná bestie.
"Sakuro, měla bys to jutsu zrušit, než se ti to vymkne kontrole."
"A ty máš něco proti nezkrotným holkám?" mluvila takovým sexy hlasem. Tohle chování jsem u ní ještě neviděl. Normálně mě tu svádí! Sice pod vlivem té chakry, ale stejně.
"Opravdu bys to měla zrušit, než tě to ovládne úplně." Varoval jsem jí. Ona mě ale neposlouchala, nevěděla, že čím déle to nechá působit, tím více jí to posedne.
"Já vím, co chci." Znovu se usmála. "Ale jestli si opravdu tak moc přeješ bojovat, není to problém." Odskočila zase dál ode mě.
Zřejmě nemám na výběr. Budu jí muset zastavit násilím. Ale nechci jí nějak ublížit, nevím jaké by mělo následky, kdybych na ní použil třeba sharingan. Raději nic nebudu riskovat.
"Sasuke!" zavolala na mě. "Co dostanu, když vyhraju?" prohrábla si vlasy.
Kdyby nebyla nadrogovaná tou chakrou, bylo by to všechno mnohem lehčí, už jen tím, že by se mě tu nepokoušela dostat do postele.
Ani nevím jak, ale najednou seděla přímo na mě. Nemohl jsem aktivovat sharingan, takže jsem nemohl sledovat její pohyby dopodrobna. Navíc, teď byla mnohem rychlejší než předtím.
"Víš, kdybychom tu nemarnili čas bojováním, mohli jsme si jednoduše zadovádět." Vzala kunai a přeřízla mi košili tak, že ze mě téměř spadla.
Kde se tohle naučila? Koukám, že to jutsu dělá divy, i když jsou to jen vedlejší účinky.
Pak jsem ucítil její prsty na mém břiše, jak s nimi jezdí sem s tam. Bylo mi to celkem příjemný.
"Musím něco vymyslet." Rozhodl jsem se.
"Co bys pořád vymýšlel? Prostě na všechno zapomeň a začni spolupracovat!" rozčilovala se.
Začíná být i agresivní. Jestli to bude dál protahovat, nedokážu určit, co všechno se může stát.
"Mám toho tvého ignorování mě dost, rozumíš?" křičela.
Pak si sama roztrhla vestu a tím odhalila své spodní prádlo a ploché vypracované břicho.
Pohled jsem po ní přejel. Musel jsem si přiznat, že jsem chvilkami přemýšlel, jestli jí přece jen nenechat pokračovat.
Ale to už se sápala po mém krku. Natáhla se k němu a lehce mě kousla do oblasti kolem krční tepny. Cítil jsem, jak mnou projel proud. Naskočila mi husí kůže a chlupy na ruce se naježily.
Pořád jsem nemohl přijít na to, jak jí zastavit, protože boj s ní by nikam nevedl.
Právě když si chtěla vestu úplně sundat, něco mě napadlo. Ten její prsten. Když ho sundám, měla by cítit to co já, jelikož už uvolnila veškerou sílu. Musel jsem to udělat nenápadně.
Sám jsem tedy její vestu sundal.
"Vidíš, že to chceš." Ušklíbla se, ale ne tak jako dřív. Teď používala ty svoje svůdné triky.
Ani jsem nečekal, až se po mě začne znovu plazit, a rovnou jsem ji stočil pod sebe. To znamená, že teď ležela ona a já seděl na ní.
Ruce jsem jí chytl a natáhl za hlavu, abych ten prsten snáž stáhl. Přitom jsem se nahnul k jejímu obličeji a čekal, až mě políbí. Netrvalo dlouho a hladově se vrhla po mých ústech. Bylo jí jedno, že jí něco sundávám z prstu, ona mě prostě dobyvačně líbala. Spíš bych měl říct, že mi jazykem luxovala mandle.
Ale pak už jsem prsten konečně stáhl. Jednou rukou jsem pustil její paže a uchopil je jen jednou. Druhou jsem zatím sahal po kunaii. Když jsem ho měl nadosah ruky, trochu jsem se přetočil na stranu a pevně ho uchopil.
"Tohle mám u tebe." Řekl jsem jí ještě před tím, než jsem se bodl do nohy.
"Ááá!" zakřičela a chytla se za nohu, ze které jí sice krev na rozdíl ode mě netekla, ale zato cítila stejnou bolest. Navíc jsem si dal dost záležet, abych ho zabodl opravdu hluboko.
SAKURA..
Ostrá bolest a následné zrušení toho jutsu.
Všechna energie jakoby ze mě odpadla a já se cítila strašně vyčerpaná. Ležela jsem a měla zavřené oči. Nebyla jsem mimo, jen vyčerpaná.
"Sakuro?" někdo mě oslovil. To mě donutilo otevřít oči. Vedle mě seděl, skoro ležel Sasuke a držel se za nohu. "Vezmi si tohle." Podával mi ten prsten, ale vždyť jsem ho nesundávala, tak co se stalo? I tak jsem si ho nasadila a bolest hned zmizela. Pak jsem se bez rozmýšlení vrhla na jeho nohu. Okamžitě jsem jí začala léčit.
Až když jsem ho uzdravila, jsem si všimla, že nemám triko. Trochu jsem zčervenala.
"Jsi v pohodě?" zeptal se mě.
Já ho obdařila dost zmateným pohledem. "Proč bych nebyla? Co se stalo?"
Teď se zarazil zase on. "Ty si nic nepamatuješ?"
Zakroutila jsem hlavou.
"No, vyvolala si všechnu tu chakru a pak tě to naprosto ovládlo. Začala ses chovat úplně jinak."
"Jak jinak?"
"Snažila ses mě svést. Pak ses po mě vrhla a začala se slíkat a…."
"To stačí.." zastavila jsem ho. "Omlouvám se." Nadechla jsem se. "Měla jsem tě poslechnout." Sklopila jsem hlavu.
"To jsi měla, ale naštěstí se nic hrozného nestalo. Jen…."
"Jen co?"
"Jen jsem zjistil, že vůbec nejsi ta nevinná holka, na kterou vypadáš." Šklebil se.
"Jak to myslíš?" Co to sakra mele? Jaká nevinná holka?
"No řekněme, že kdybych nevymyslel, jak ti sundat ten prsten a pak se píchnout do nohy, nejspíš bys mě znásilnila." Jeho tvář se roztáhla do širokého úsměvu. Tohle u něj nebylo zvykem.
"Cože?!" vykřikla jsem. Nevím, jestli mě tak překvapila jeho slova nebo ten úsměv.
"Fajn, znásilnila je silný slovo, ale určitě bych neskončil s dírou v noze a ty bys splnila Karinina očekávání."
No to je teda super. Vůbec nic si nepamatuju. Navíc se k tomu všemu přidal fakt, že kdyby nebyl inteligentní a něco nevymyslel, zřejmě bych se s ním dobrovolně vyspala. Asi bych to jutsu opravdu neměla používat, alespoň prozatím ne. Ale teď je na litování pozdě. Nyní je hlavní to jutsu zcela ovládnout.
"Ale vždyť jsem se zlepšila, jak je tohle možný?"
"Prostě si nebyla připravená na takový nátlak temné chakry. Nezapomínej, že ta chakra pochází ze mě, převážně z té pečetě. Buď ráda, žes nezačala mít sklony k vraždění, protože to by dopadlo blbě." Zakroutil hlavou.
"Proč?"
"Protože bych musel použít sharingan a nevím, co by bylo pak. Mohlo bytě to klidně zabít." Pokrčil rameny, jakoby to bylo úplně v pořádku.
"Dobře, že se tak nestalo." Oddychla jsem si. "Ale nevím, co mě to popadlo"
"Nevím přesně, jak se lidem změní chování, když je chakra pohltí, ale vím, že to má s nimi něco společného." I on měl co dělat, aby se po každém slově neudusil. Měl stejný problém zklidnit své dýchání, stejně jako já.
"Tím chceš říct…." Otevřela jsem pusu dokořán.
Přikývl.
"V tom případě máš špatné informace, jelikož já necítím potřebu tě…..no…..ty víš…"začala jsem rudnout.
Zatímco on to bral s úplným klidem. "Navenek možná ne, ale někde hluboko uvnitř tebe překonává tvou zlost vůči mě nejspíš chtíč nebo co já vím. Jinak by ses mě pokoušela zabít a ne…..."
"Ale já k obě cítím jen nenávist. Kdybych ti neslíbila svou pomoc, nejspíš bych tě už dávno zabila." Není přece možné, abych prahla po jeho těle.
"No to nevím, jestli bys mě dokázala zabít, když mě tak chceš." Začal se pomalu zvedat. "Možná by ses na mě neměla koukat, když nemám tu košili, když po mě tak toužíš. Nemusela by ses udržet." Pronesl ze smíchem a pak odcházel pryč.
Tak jestli jsem kdykoli předtím byla rudá vzteky, teď nevím, jak tuhle barvu popsat. Proudil mnou divný pocit. Jakoby se ve mně hromadil vztek a pak jsem ho měla naráz uvolnit nějakou urážkou.
"Ty!" už je to tady. "Nevím, co jsem dělala a ani proč, ale rozhodně vím, že mě vůbec, ale vůbec nepřitahuješ!!" začala jsem řvát jako na lesy. Museli mě slyšet úplně všichni. "Nic k tobě necítím! Hnusíš se mi!"
"Nevypadalo to tak, když si mě líbala." Křiknul.
Ztuhla jsem. Já ho líbala? Zavrtěla jsem hlavou. "Jedinej důvod, jediný možný vysvětlení je, že se tak moc miluješ, že se tvoje chakra pomátla a chtěla tvoje tělo!" Byl to dost ubohý pokus o výmluvu, ale lepší než nic.
"Chceš moje tělo?" Otočil se. Nebyl tak daleko, abych si nevšimla pozvednutého obočí nad pravým okem a úšklebek hřejícím ho na jeho tváři.
"Ne!" Obořila jsem se.
"Chci tě zabít!"
"Chci tě zabít!"
Jeho úsměv mu sklouzl. "Lžeš sama sobě, jak ubohé." Zakroutil hlavou a dřív, než jsem po něm stihla něco hodit, byl pryč. Jediné co po něm zbylo, byl hustý dým.
Lžu sama sobě? To není pravda. Nesnáším ho! Nenávidím ho! Vždyť od nás odešel, nechal nás tam! Je to zrádce a hledaný ninja! Ale proč mu teda pomáhám? Asi proto, že teoreticky nemám na výběr.
Už je tomu několik měsíců, co jsem tady, přesněji tři. Za tu dlouhou dobu mě začali brát jako oficiálního člena týmu. Suigetsu zůstává nadále tím na mě milým přítelem, Juugo je takový tichý, ale stejnak si myslím, že mě nemá zrovna v lásce, a Karin je…..no…..prostě Karin. A co Sasuke? Je dost arogantní, to jo, ale opravdu si nemyslím, že by byl nějak extra zlý, jak si to o něm všichni myslí. Stačí, když držíš hubu a krok, nepleteš se mu do plánů, neodmlouváš a nejsi drzí, což je u mě celkem časté. Možná to je důvod, proč mu někdy ujedou nervy.
"Ne Sakuro." Zamítl už posté.
"Ale proč ne? Bylo by dobrý, kdybychom trochu pozměnil bojovou formaci."
"Ne. A už jsem řekl!" už začínal být dost nervní.
"Ale, když se Karin posune dopředu a Juugu nás bude krýt zezadu, zatímco Suigetsu vypálí vpřed, máme větší šanci ho zajmout." On je fakt tvrdohlavej jak beran. Prostě nepřijme nápad někoho jiného.
"V tom je ten problém. Ten tvůj nápad je dobrej akorát tak na zajmutí, ale my ho chceme zabít. My nebereme zajatce."
Trošku jsem se zarazila. "Můj nápad je skvělej, to ty si tak důležitej, že nedokážeš přijmout, že je někdo v něčem stejně dobrý jako ty!" Měla jsem pravdu, on se chová jak malý děcko.
"Já jsem velitel týmu, ne ty. Možná si tam u těch cvoků byla, ale tady ne. Tady budeš poslouchat mě."
Tak tohle přehnal. Nebude o mých přátelích, o mé rodině říkat, že jsou to cvoci! Není tedy divu, že jsem se neudržela a vlepila mu facku. Hned na to mi došlo, co jsem to udělala. Bylo mi jasné, že tohle m jen tak neprojde. Určitě se rozzlobí a to není vůbec dobrý…
Zmocnil se mě strach, protože se ke mně pomalu blížil. Začala jsem couvat. Pocit úzkosti se zvýšil v okamžiku, kdy mě chytil pod krkem a přitiskl ke zdi. Oči mu začínaly rudnout. Tohle jsem přepískla.
"Sasuke…" řekla jsem přidušeně a přitom se snažila rukama vyprostit z jeho sevření.
On stále přidával na síle stisku a tím mi znemožnil volně dýchat. Už sem téměř nepopadala dech.
"Už jsem ti stokrát říkal, že tady si tohle nebudeš dovolovat. Myslel jsem, žes to pochopila, ale jak vidím, zřejmě ne. Takže to říkám naposledy." Naklonil se ke mně. "Ještě jednou a nebudu váhat tě zabít, rozumíš? Nejsi tu nic, pro nás jsi nic. Nezajímáš nás. Nás zajímají jen tvoje schopnosti. Na tvoje výlevy tu nejsme zvědaví." Pustil mě.
Já spadla do sedu a rozkašlala se. Snažila jsem se zhluboka dýchat, ale sotva jsem se nadechla, znovu jsem se rozkašlala. Hlava se mi motala a s ní i celý svět. Místo tří osob jsem viděla jen rozmazané šmouhy.
Tohle nechápu. Vždyť jsem s ním vycházela celkem dobře, tak co to do něj vjelo? Vždyť se to nestane jen mě, že mi ujedou nervi. Možná jsem ho neměla uhodit, ale neměl nadávat na pro mě důležité lidi, mou rodinu. Kdysi to byla i jeho rodina. Kdysi dávno je taky miloval. Ale teď? Je to bezcitný cvok.
"Myslela jsem…." Zamumlala jsem tiše.
"Tak nemysli…!" odsekl mi. "Nikdy pro mě nebudeš nic jiného než zbraň, tak se podle toho chovej!" V očích mu svítila červená záře, přesněji jeho sharingan, kterým mě už stihl několikrát probodnout.
"Ale vždyť…."
"Nikdy jsem neměl v plánu se s tebou nějak sblížit. To jak jsem se k tobě choval byla pouze součást tréninku, který si kvůli tomu všemu musela podstoupit. Nic jiného v tom nehledej." Poslední větu mi rozkázal. "Nikdy jsi pro mě nic neznamenala. Už když jsme byli malí, jsem tě nenáviděl. Byla si na obtíž. Akorát jsem kvůli tobě riskoval život. A proč? Protože jsme byli jeden blbej tým!" Mluvil s takovou nechutí, až to bolelo.
Najednou byl tak zlý. Bála jsem se ho, naskakovala mi husí kůže, ale bolest na srdci kvůli slovům, která řekl, byla mnohem větší a silnější. Neudržela jsem to a po tvářích mi začaly téct první slzy. První slzy po tak dlouhé době.
"Přesně tak, tohle je k pláči. Tvé chování je k pláči." Zas na mě promluvil, tentokrát slovy ukazující na mé slzy.
Připadala jsme si jak největší slaboch. A nejhorší na tom všem je, že mi začal přirůstat k srdci. A jestli, jak říká, to byl jen pouhý plán, jak mě psychicky připravit na to jutsu, bolí to ještě víc.
Už jsem tu nemohla jen tak sedět a plakat. Bylo mi jedno, co si o mě teď myslí. Po tom, co mi řekl, mi došlo, že nemá smysl se před ním nějak přetvařovat a skrývat své emoce, proto jsem klidně brečela. Jen jsem tu s ním už nechtěla zůstávat.
SASUKEHO POHLED
Zvedala se a utíkala pryč.
"Ještě jsem s tebou neskončil!" křičel jsem za ní. "Vrať se okamžitě zpátky!"
Pak jsem ucítil něčí ruku na rameni. Otočil jsem se za ní. "Sasuke, nech jí…." Promluvil ke mně Suigetsu. "…už si jí toho řekl dost. A ona má jen jedno srdce nato, aby to unesla."
Svůj sharingan jsem stáhl. "Ne, jen je moc měkká."
Suigetsu zakroutil hlavou. "Je to holka…"
"To je Karin taky." Což musel uznat.
"Ale Karin je prostě Karin." Pokrčil rameny. "Navíc Sakura….."
Přeměřil jsem si ho pohledem. "Co?"
"Prostě je jiná než Karin."
"To jí nedává svolení mě neposlouchat!" No není to snad pravda?
"Vždyť poslouchá skoro jak hodinky! To ty si na ní zasedlý!" už na mě křičel, což se mi vůbec nelíbilo. Tohle si nebude dovolovat. "Je to člen týmu!" dodal ještě.
Chytl jsem ho za límec a znovu aktivoval svůj sharingan. "To přeháníš, Suigetsu. Dávej si na mě pozor. Ona si nebude dělat, co se jí zlíbí a ty taky ne." Cenil jsem skrz zuby.
On se rozesmál.
"Tobě to přijde vtipný?" myslím, že kdyby lidi mohli vrčet, právě bych tak činil. "Přijde ti vtipný, že mám chuť vás oba zabít?"
"Tohle už opravdu není možný." Zakroutil hlavou. Mluvil takovým podtónem, jakoby jsem na něj působil jako idiot.
Pustil jsem jeho límec a poslouchal. "Ty sis toho vážně nevšiml?" zněl fakt překvapeně.
Pustil jsem jeho límec a poslouchal. "Ty sis toho vážně nevšiml?" zněl fakt překvapeně.
"Čeho bych si měl všimnout?" divil jsem se jeho slovům.
"Sasuke, ona tě miluje." Usmál se.
Já zůstal úplně v klidu. Nedal jsem na sobě nic znát. "A co jako?"
"No, myslím, že ta lež, kterou si jí řekl, jí dost vzala."
"Jaká lež?"
"Sasuke nech toho. Moc dobře vím, že ti na ní záleží. Proto ses k ní začal chovat líp. A když si ji začal mít rád, něco ti přelítlo přes nos, zřejmě to, že kdyby ses s ní nadále takhle bavil, mohl by ses do ní zamilovat, ale to ty nechceš. Nechceš si přiznat, že ji máš rád víc, než ostatní, že ti na ní záleží!" Můj výraz v obličeji zůstávat i nadále stejný. Ale uvnitř sebe jsem přemýšlel nad jeho slovy. A k čemu jsem dospěl?
Byl jsem zticha. Nepotřeboval jsem mu nic vysvětlovat, nebyla to moje povinnost.
"Přemýšlej o tom." Řekl vážně, což u něj bylo dost neobvyklé. Pak se otočil o zmizel mi z očí.
SAKURA
"Že já tu ztrácím čas sbližováním se s ním!" Byla jsem celkem naštvaná. Slzy už dávno nezdobily můj skromný obličej a mé hlasivky už dávno neoplývaly chvějícím se hlasem. "Jaká zbytečnost!" rozhodla jsem rázně a převalila se na druhý bok tak, že jsem byla zády ke dveřím. (ležela jsem na posteli.) "A to chce, abych mu pomohla!" odfrkla jsem si. "Ať si trhne nohou!"
Uplynuly další tři měsíce a nevypadalo, že by se ke mně Sasuke choval líp. Spíš se mi naopak ještě vyhýbal. Nevěděla jsme proč, ale jediná místa, kde jsem ho viděla byla večeře a trénink, na který se někdy ani nedostavil, takže jsem trénovala s Juugou a Suigetsem. Dá se říct, že jsem dosáhla konečné fáze toho jutsu, ale ještě nikdy se nestalo, abych ho aktivovala bez nějakých následků. Většinou to skončilo tak, že jsem buď vyjela po Sasukem, málem zabila Karin nebo Juugu a Suigetsovi málem ztupila zuby. Sama nevím proč jsem takové věci dělala, ale alespoň jsem si je už pamatovala.
A co teď dělám?
Právě běžíme vstříc poslednímu opravdovému boji spolu s ostatními členy týmu. Nebojím se. Jsem připravená zamřít, když to bude v boji.
Už jsme byli skoro na místě, když Sasuke náhle zastavil. Jelikož jsem běžela hned za ním, málem jsem do něj narazila.
On nehybně stál a koukal přímo před sebe. Choval se nějak divně.
"Co se děje?" byla jsem strašně netrpělivá. Navíc, Karin zřejmě někoho cítila, poněvadž se rozhlížela kolem sebe.
Neodpovídal.
Zakroutila jsem hlavou a víc se jím nezaobírala. Bylo mi jasné, že mi prostě neodpoví, i kdybych naléhala sebevíc.
"Karin, Juugo zůstaňte tady a postarejte se o ně." Rozkázal.
O koho se mají postarat? Copak tu někdo je?
Ale pak jsem to viděla. Skupinka nějakých ninjů na nás zaútočila.
"Sakuro, Suigetsu!" Otočila jsem svůj zrak na něj.
Suigetsu k němu běžel, takže jsem ho napodobila a stejně jako on se ho chytla. Vzápětí jsme se objevili za těmi ninji a pokračovali dál.
Netrvalo dlouho a narazili jsme na další skupinku. Tentokrát tu zůstal Suigetsu, jelikož jsme se nesměli zdržovat, proto jsme pokračovali dál bez něj. Počítáme s tím, že nás jak Juugo s Karin, tak i on, za chvíli dožene.
Sasuke stále zrychloval a vůbec mě nevnímal. Štvalo mě to.
Když mě konečně přestal ignorovat, ihned jsem toho využila. "Sasuke, co se děje?"
Ani se na mě neotočil. "Nic. Mělo by?"
"Udělala jsme něco, že se mě tak nenávidíš?"
Zastavil se.
Já ho napodobila.
"Proč si myslíš, že tě nenávidím?" tentokrát se na mě otočil.
"Vyhýbáš se mi a chováš se divně." vysvětlila jsem mu.
"Chovám se k tobě stejně jako k ostatním." Pokrčil rameny s nezájmem.
"Hůř." Zakroutila jsem hlavou. "Jestli ti tak vadím, pomůžu ti zabít toho chlápka a pak vypadnu." Sklopila jsem pohled a studovala kůru větve stromu, na které jsme stáli.
"Chceš to?"
Zakroutila jsem hlavou v nesouhlas.
"Tak o tom nemluv. Tvůj odchod od nás vyřešíme až na to přijde." Rozhodl za mě. "Teď pojď." Pobídl mě a znovu se dal do pohybu.
Následovala jsem ho.
Netrvalo dlouho a narazili jsme na něj. Stál přímo naproti nám a upjatě na nás koukal. Nebyl sám. Měl tu ještě nějaké dva kumpány s obřími meči. Vypadali opravdu děsivě. Ten jeden, měl jizvy všude po obličeji, dlouhé černé vlasy, rudé, krvežíznivé oči a jak už jsem řekla, obrovský meč, který vypadal jako velká zužující se sekyra. Ten druhý byl o něco menší, ne-li méně děsivý. Jeho obličej sice nezdobily jizvy, nýbrž jeden velký šrám, jenž vedl šikmo od krku, přes nos až po pravé oko zelené barvy. Hlavu mu pokrývaly červené vlasy, které měl nepořádně svázané v dlouhém culíku a zbraň, kterou držel ve své šlachovité ruce byla velice podobná té, kterou měl jeho vyšší kolega.
Ani nemusím říkat, jaký z nich sálal chtíč po lidské krvi, po pohledu na mé a Sasukeho mrtvé tělo. Je zbytečné mluvit o strachu, který se mě zmocnil. A to jsem se ještě ani pořádně nepodívala na toho starýho chlápka. A když jsem tak udělala, zhrozila jsem se.
Ani se nedivím, že se znal s Orochimarem. Byl stejně slizký a nechutný, přesně jako on. Vzhledově byl sice jiný, poněvadž měl krátké hnědé vlasy a žluté oči, ale chování, jakoby byli jeden. Navíc, ten způsob, jakým si mě prohlížel……vůbec, ale vůbec se mi nelíbil.
Trošku jsem couvla.
Pak promluvil. A můžu vám říct, že jestli by vás, stejně jako mě, vyděsil jeho vzhled, po zaslechnutí jeho hlasu byste se strachy zbláznili. "Sasuke, koukám, že sis přivedl posilu." Ukázal na mě.
Automaticky jsem udělala krok zpět.
"Ale nevypadá nato, že by patřila k těm nejstatečnějším." Pokračoval.
Sasuke byl jako vždy úplně v klidu. Tvář si zanechával kamennou jako pokerový hráč a
vyrovnaný sledoval toho cápka.
vyrovnaný sledoval toho cápka.
Nabrala jsem trochu odvahy a promluvila. "Nepodceňuj mě."
"Prosimtě, co takový pískle jako ty může umět?" rozesmál se. Nesnáším, když se někdo směje takhle hnusně, a ještě k tomu na můj účet.
Zamračila jsem se.
"Víš, možná bys nemusela být dobrá v boji, aby ses k nám připojila….." nestihl dokončit větu, poněvadž jsem ho přerušila svou rychlou rekcí.
"Nechci se k vám přidat…" zakroutila jsem přitom hlavou a nadále zanechala nespokojený pohled na svém obličeji.
"Nemám rád, když mi někdo skáče do řeči."
"Já nemám ráda tolik věcí, a taky s tím nic nenadělám…." Pokrčila jsem rameny.
Jeho ústa (no měla bych říct spíš to, co otvíral, když mluvil…) se zkroutila do širokého úsměvu. "Líbíš se mi." Řekl pak. "Jak už jsem se předtím snažil říct, mohla by ses k nám přidat i když neumíš bojovat, určitě jiné věci zvládáš na jedničku." Ukázal své žluté zuby.
Trvalo jen zlomek sekundy, než mi došlo, co měl na mysli, proto jsem se během okamžiku objevila za ním a jednu mu ubalila. K mému pozdějšímu zjištění jsem postřehla, že to byl jen klon, takže jsem se rychle vrátila na své původní místo vedle Sasukeho.
"Uklidni se Sakuro." Rozkázal mi. "Drž se plánu."
"Sasuke, nikdo mi nebude řikat takovýhle věci!" namítla jsem, ale stejně jako vždycky to nemělo žádný význam. On tu byl šéf.
Jediné, čeho jsem se dočkala byl další povel. Připadala jsem si jako pes, který musí poslouchat svého pána.
"Ale, ale koukám, že koťátko si chce hrát." Znovu jsem uslyšela toho chlapa.
Své pěsti jsem přímo drtila v sevření a musela se hodně krotit, abych po něm znovu nevystartovala. Tak přece jen, pořád jsem té výbušné povahy.
Okem jsem koukla po Sasukem.
Přikývnul, čímž zavelel k boji.


no supér =)