Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

SasuSaku (ItaSaku) *Pro Uchihy*/díl 5. - Itachiho slzy

12. června 2010 v 9:42 | Saskiee |  SasuSaku (ItaSaku) *Pro Uchihy*
Kde? Kde to jsem? Kdo? Kdo mi to udělal? Toto byly první myšlenky, které Sakuru napadly, když přicházela k sobě. Pomalu otevřela oči. Viděla jen zamlženě a sotva rozeznávala neznámý prostor, ve kterém se právě nacházela. Nic z toho, co viděla, jí nebylo nijak povědomé.
Kde to jsem? Rotovalo jí stále v hlavě. Když byla schopná trochu zaostřit, pohlédla na celou místnost. Zřejmě se nacházela v nějaké chatce. Stěny i podlaha byly ze dřeva. Pokoj, ve kterém se probudila, byl úplně prostý. Krb, skříň, stůl se židlí a na zemi pár dek, na kterých právě ležela. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že na zemi u krbu sedí černovlasá postava.



"Sasuke-kun!" zvolala Sakura šťastně a chtěla se k němu rozběhnout, ale nohy ji neposlouchaly.
"Takže už jsi vzhůru," pronesla postava chladně, aniž by se otočila. Sakura svůj stále rozmlžený pohled zaostřila na maximum. Postava měla vzadu na tričku znak klanu Uchiha.
Tak kdo? Ptala se sama sebe v duchu. Najednou se postava otočila. Sakura nemohla uvěřit svým očím.
"Uchiha… Itachi," špitla, když osobu konečně poznala. Najednou viděla docela jasně.
"Co tady sakra dělám?!" začala se Sakura naštvaně rozhlížet a řvát přes celou místnost.
"Musíš mít hlad," řekl Itachi naprosto klidným hlasem, jakoby si Sakuřina rozhněvaného křiku vůbec nevšimnul.
"Přinesu ti něco na jídlo," vstal a odešel z místnosti.
"Poslouchej mě, Itachi!" řvala za ním Sakura, když odcházel.
"Jak se vůbec opovažuješ mě jen tak odtáhnout do chaty-" přerušila a podívala se z okna a pak pokračovala "uprostřed lesa?!" Itachi jejího křiku vůbec nedbal a vyšel z místnosti.
"Hey, Itaaachi!" řvala Sakura z plna hrdla. Když jí ale došlo, že na ni vůbec nebere ohled, zmlkla a zadívala se do stěny před sebou. Odhrnula deku, kterou byla přikryta a pokusila se stoupnout si. Bez úspěchu. Nohy ji vůbec neposlouchaly, cítila je, ale byly příliš těžké. Rozhodla se, že se nebude přemáhat a tak se položila zpět na lůžko a s otevřenýma očima přemítala nad událostmi minulého dne.
Vlastně ne, pomyslela si po chvíli.
Ani nevím, jak dlouho jsem spala, Sakura se zalekla té představy a opět obrátila svůj pohled k oknu, kde viděla jen špičky jehličnanů a vrcholy korun listnatých stromů. Nad nimi se rýsovala zlatavá obloha.
"Takže je večer," usoudila.
Ale co kruci dělám u Itachiho? Nemohla stále pochopit… Její vzpomínky končili ve chvíli, kdy s ní Konan utíkala pryč.
Po půl hodině Itachi konečně přišel. Přinesl Sakuře dvě ryby a zeleninu. Měl však pouze jeden talíř.
"Na," řekl stručně a položil jej vedle lůžka. Sakura se na talíř překvapeně podívala a pak otočila svůj pohled k Itachimu.
"A ty nebudeš?" zeptala se udiveně. Itachi jen zakroutil hlavou a sedl si zpět na zem u krbu, zády k Sakuře.
"Nemám hlad," dodal. Sakura vzala talíř a posadila se na dekách. Nedůvěřivě zírala na jeho obsah.
Co když mě chce otrávit?! Kdyby mě chtěl zabít, mohl to udělat už dávno, problesklo Sakuře hlavou a vzápětí se ostýchavě pustila do jídla.
"Hey, Itachi…" špitla tiše po chvíli. "Jak jsem se sem dostala?" tázala se Sakura. Itachi jen seděl a koukal do ohně. Neodpovídal.
"Itachi! Můžeš mi laskavě odpovědět?!" začala se Sakura vztekat. Itachi se jen usmál.
"Nemusíš pokaždé tak vyraplit," dodal absolutně klidným hlasem.
"Koneckonců, proč bych ti nemohl říct, jak ses sem dostala?" řekl, ale stále se na Sakuru nepodíval, jeho jediným objektem zájmu byly plameny v krbu.
"Akatsuki… Dostali jsme příkaz od Peina, abychom tě a pokud to bude nutné i Sasukeho zadrželi. Jak sis možná mohla všimnout, Akatsuki střádají plán na zničení Konohy. A potřebovali zjistit určité informace, ke kterým jsi ty, jakožto bývalá studentka Tsunade-hime měla přístup-" začne zhluboka kašlat a na ruce mu přistanou kapky krve. Itachi však rychle ruku schová, aby si toho Sakura nevšimla, ta to ale postřehla. Nechce však přerušit Itachiho a tak jen mlčky sedí a poslouchá.
"Konan, Tobi a Kisame dostali jako misi přivést tě. A to se jim povedlo. Když tehdy přišli do našeho dočasného skrytého sídla v Mechové zemi, a já tam spatřil ležet tvé bezmocné tělo…" odmlčel se Itachi a ucuknul pohledem.
"Od Kisameho jsem se dozvěděl, že když tě přepadli, byl s tebou Sasuke a udělal by všechno jen proto, aby tě zachránil… Řekl, že tě prý Sasuke miluje-"
"Co je se Sasukem-kun?!" skočila mu Sakura do řeči.
"Sasuke utekl… Podařilo se mu vážně zranit Kisameho při boji a tak se s Tobim museli stáhnout," vysvětlil Itachi Sakuře ochotně Sasukeho situaci.
"Dovol mi, abych pokračoval. Když mi došlo, že ty jsi ta, kterou můj malý bráška tak bezmezně miluje, nemohl jsem tě nechat projít výslechem, který na tebe připravovali, asi bys ho nepřežila. Šel jsem tedy za Peinem a podal mu všechny informace, které od tebe chtěl získat… Věděl jsem je… Všechny ty věci, které chtěli po tobě, jsem věděl, ale když jsem tehdy opouštěl Konohu, přísahal jsem, že je nikdy nikomu nevyzradím. Pein se rozzuřil, že jsem ho nechal tak tvrdě a těžkou cestou získávat tyto informace a s okamžitou platností jsem byl zbaven členství organizace Akatsuki. Nestěžuju si. Má nemoc… Má nemoc je poslední dobou tak špatná, že jsem stejně už byl jen na obtíž. Hádám, že mi nezbývá více než pár dní živo-" opět zakašlal, tentokrát ještě hůře, jak předtím a zakrvavenou ruku se už ani nesnažil zakrývat. Sakura mu věnovala jen lítostný pohled.
"Tak jsem opustil Akatsuki, i jejich sídlo v Mechové zemi a jen s tebou v náruči jsem se vydal dál. Jo, jen tak pro zajímavost nyní se nacházíme v Tesákové, to je soused Mechové," dodal.
"Itachi… Ty… Ty jsi mi zachránil život… Kvůli… Sasukemu?" nechápala Sakura ani jednu z věcí, co jí právě řekl.
"Hmm…" odpověděl Itachi zamyšleně.
"Vyléčím tě Itachi! Jsem skvělým lékařským ninjou, jistě to dokážu, věř mi!" snažila se Sakura odvděčit černovlasému muži za záchranu jejího života. Ten se však dal jen do hlasitého smíchu, až Sakuře přejela husí kůže po zádech.
"Co je tu tak k smíchu?! Umíráš! Sám jsi řekl, že ti zbývá jen pár dní!" rozčilovala se opět Sakura.
"Nechápeš…" řekl tiše, když se uklidnil.
"Byl nespočet lékařských ninjů, co se mi snažili pomoci. Když jsem byl dítě, zkoušela to dokonce Tsunade-hime a ani ta mi nepomohla. Nikdo neví co mi je. A nikdo to nemůže vyléčit," dořekl smutně. Sakuře, aniž by chtěla, se začaly kutálet po tvářích slzy jako hrachy. Právě pochopila, že není schopná svého zachránce zachránit, a tím mu oplatit to, co pro ni udělal.
"Ani Tsunade-sama?" špitla a v jejím hlasem bylo znát, že tomu stále odmítá uvěřit.
"To ne… To ne…" kroutila Sakura hlavou a utírala si slzy. Itachi se jen usmál a zvedl hlavu ke stropu.
"Ta bolest, kterou cítím teď, není nic proti bolesti, kterou jsem si musel projít za celý svůj život… Nebojím se smrti… Pro mě to bude vysvobození… Po tom všem co jsem Sasukemu udělal. Po tom… Jak jsem trpěl tím, že mě nenávidí… Já nikdy v životě nepoznal lásku. Jen já jsem mohl milovat, ale nikdo mě. Existoval pro mě jen jeden jediný člověk, kterého jsem kdy miloval. Byla to bratrská láska… K Sasukemu… A je tu stále… Sasuke je pro mě všechno co mám, ta nejdůležitější osoba na světě, někdo, bez koho bych nemohl žít," stekla mu po tváři slza.


S Pozdravem, Vaše Shiori Uchiha :c**


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Mei-Chi TvoOje SBéÉčatko ♥ .. oO* .. Mei-Chi TvoOje SBéÉčatko ♥ .. oO* .. | E-mail | Web | 12. června 2010 v 13:15 | Reagovat

Nadherny .. opravdu krasny je to uplne skevele ale Itachiho je mi lito ptz umre X( .. ale nadhera .. rychle dalsi dilek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama