close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

 Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Když se setmí-1 (SasuSaku)

20. července 2010 v 18:21 | Saskiee |  Když se setmí
Sakura ležela v posteli a přemýšlela nad dosavadním životem. Je tomu asi 5 let, co se přistěhovala do Konohy. Zprvu jí to tu dost bavilo, ale od svých 18, kdy se naučila žít samostatně jí to začalo nudit. Upadla do stereotypu, který jí nudil a nemohla z něj ven. Neměla žádné kamarádky, protože všechny jí záviděli nebo ctěli nějak ublížit. A při tom neměl nikdo pádný důvod. Ona přeci nemůže za to, že se okolo ní motají zástupy kluků.

Ona o ně rozhodně nestojí. Nejradši by byla jako šedá myška zalezlá tak, aby si jí nikdo nevšímal. Cestou do školy byla zamklá, jako poslední dobou pořád. Ve škole přežila těch 7 hodin s neustálými projevy nadržených kluků. Naučila se jich nevšímat.
Kdy tohle jednou skončí. Kdy se tady začne něco dít. Myslela si v duchu.
Doma si udělala úkoly a zacvičila, aby si udržela postavu. Osprchovala se a pak šla spát. Jako každý den. Každý den to samé. Divila se, že jí to neleze na mozek. Pořád byla zasněná a skoro zapoměla mluvit. Usnula zase lehkým spánkem a několikrát do noci se vzbudila.
Další den se opakovalo to, co včera. Ráno malá snídaně a loudavým, nevšímavým krokem ke škole.
,,Ahoj Saky." zavolal u jejího ucha někdo.
,,Ahoj Lee." otráveně odpověděla.
,,Dneska máme hodně učení, ukaž, vezmu ti tašku, ať si nesedřeš záda."
,,To je dobrý...moje záda něco vydrží a neměl bys pospíchat do třídy?"
,,Já tě doprovodím, co kdyby se ti něco stalo?"
,,Už se stalo." řekla potichu.
,,Jéé...ahoj Sakurko..."
,,Bože." zaúpěla.
,,Co chceš u ní ty ostříhaná hlavo podle kastrolu!" vyjel Kankurou na Leeho.
,,Ty mi máš co řikat, pomalovanej ksichte."
,,To je tetování ty blbečku."
Sakura jim utekla. Další hádku a nedej bože bitku nebude zachraňovat.
,,Ježiši...to je ubohý, jak pořád okolo ní lítaj a ona se nechá obskakovat."
,,To mi povídej Ino. Tady se všichni zcvokli."
,,Holky ticho, ona už je tady."
Sakura to samozřejmě slyšela. Karin a Ino neměla ráda už od začátku, jako oni neměly rádi jí. Pouze proto, že ostatním připadala krásná? Ona si tak rozhodně nepřipadala. Žila svůj svět, do kterého jí nikdo neviděl a nerozuměl.
Zbytek dne dostala pár jedniček za komentářu holek, jaká je to kráva a pískotu od kluků, jak je dokonalá. Sakura si lehla na lavici a zavřela oči. Tak takhle asi vypadá můj život. Banda úžasných kluků k pohledání, kteří si chtěj jenom vrznout a tlupa nenormálních holek, které si o sobě moc myslí a jsou povrchní. Nádherný okolí i život. Dělám, jakobych si nezvykla. Moc se lituju. Uvažovala sama nad sebou.
Odbila 6 hodina a Sakura se sbalila a šla domů. Cestou z kteréhokoliv keříčku na ní vyskočil nějaký klučina a rychle si jí vyfotil. Na tohle byla už taky zvyklá. Nehodlala se přes to nějak rozčilovat, vždyť i když toho kluka chytla a zamávala s nim, on to udělal znova a znova.
Zavřela za sebou dveře a dala si teplé jídlo. Po jídle se dala do úkolů a dívala se na televizi. Potom jí vypnula a šla cvičit. Osprchovala se, zalezla pod přikrývku, zhasla a usnula.
Další den bylo jasno a sluníčko krásně svítilo. Sakura si na sebe vzala něco normálního, aby se nelišila nějak od ostatních, ale věděla, že k ní zase někdo přileze. Šla přes cestičku přes parčík a během chůze přemýšlela, jako obvykle. Tentokrát jí ale nikdo nepřišel otravovat. Bylo zde ticho a klid, jenom ptáci a šum stromů prozrazovali život. Dneska to vypadá na nádherný den. A podívala se do korun stromů. Ač chtěla nebo ne, musela se usmát. Cesta do školy jí díky samotě utekla rychle. Kupodivu ani ve škole se k ní nikdo nehlásil. Konečně! Už jsem zevšednila! Už jsem normální! Doufala v mysli, ale všimla si, že děvčata si mezi sebou něco šuškají a chlapci bez ostychu mluví nahlas. Něco se tady stalo. Že by? Posadila se do lavice a trpělivě čekala na příchod učitele s napětím, co jim oznámí.
,,Takže vážení, kromě toho, že zítra budete psát písemnku, vám chci také sdělit, že k nám nastupuje nová studentka. Přivítejte prosím Hinatu Uchiha."
Sakura se pozorně dívala, kdo vejde s napětím, které jí nedovolovalo ani dýchat. Do třídy vešla překrásná dívka. Měla temně modré, až černé vlasy, světlounkou, až bílou, jemnou pleť, krásně štíhlý, vosí pas, dlouhé řasy a průhledné oči. Sakury nikdy nikoho podobného neviděla a zatajil se jí dech. Ne že by byla na ženský, ale tahle se ode všech podstatně lišila. Říká se, že přes oči vidí člověk do duše. Nevěnovala té frázi pozornost a myslela si o ní své, ale na tuhle dívku to vystihovalo. Působila něžně a drobounce. Křehce, že si myslela, že když do ní zafouká vítr, rozštípí se na několik částí. Její temné vlasy jí sahaly k pasu a na pohled se leskly a byly jemné jak samet. Sakura na ní s otevřenou pusou zírala a snažila se zjistit z jejího pohledu, co si o ostatních myslí. Z jejího pohledu se ale nedalo nic vyčíst. Byla naprosto neutrální a to jí znervozňovalo. Ona totiž vždycky dokázal s přesností odhadnout, co si kdo myslí a jakou má náladu, ale u ní to rozhodně nepoznala a to jí na ní tolik přitahovalo. To tajemno, co z ní vycházelo.
,,Prosím, posaďte se do volné lavice." upřesnil učitel a Sakura zbystřila, kam si sedne. Ve třídě byly 3 volná místa. Jedno u ní. Jedno u Saie a jedno u Gaary. Hinata svým lehkým a vznešeným krokem přecházela jednu lavici po druhé a Sakuře se dělalo úzko, když přišla k jej lavici a s jemností v ruce si odsunula židli a posadila se vedle. Nemohla tomu uvěřit. Tak krásná dívka a sedne si vedle ní. Nemohla od ní odtrhnout oči. Musela si nejspíš myslet, že je blázen. Ino s Karin začaly mít zase nějaké řeči jako:,,Ta musí mít vždycky to nejlepší. Slepice, stejně bude naše nejlepší kamarádka."
,,To jsou vždycky takové?" zašeptala jí tak jemným hláskem, že měla problém ho slyšet. Kam se na ní hrabal nějaký sbor. Její hlas a intonace byla jako nejtenčí struna na kytaře. Jako by někdo hrál na harfu. Zatřepala hlavou, aby se probrala a dokázala otevřít ústa pro odpověď.
,,Jo.........pořád.....stejné."
Hinata se na ní usmála a ukázala krásné bílé zuby. Nejkrásnější úsměv, jaký kdy viděla.
,,Promiň, ani jsem se nepředstavila. Já jsem Hinata Uchiha a ty Sakura Haruno?"
,,A-ano...jak víš, jak se jmenuju?"
,,No.......si dost populární, ale koukám, že tu máš dost lidí, kteří tě nemusí."
,,No jo....holky."
,,A které?"
,,Všechny." sklopila hlavu. Styděla se a nevěděla za co. Připadala si oproti ní tak malinká. Ne výškově, to mohla být stejně vysoká jako ona, ale duševně. Cítila z ní takovou sebejistotu a důvěryhodnost. To, co ona postrádala. Celou hodinu si potichu povídali a Sakura se cítila jako v jiném světě. S touhle dívkou si mohla povídat. POVÍDAT! Aniž by se jí snažila nějak znemožnit nebo pomstít. Že by narazila na kamarádku? Ale o přestávce to bylo jiné.
,,Ahoj kočko." ozval se sebejistě Kankurou. Hinata se na něj otočila.
,,Pro tebe Hinata."
,,Jasně, jasně. Nechceš ukázat město nebo někam zapařit? Ukážu ti diskotéku."
,,Nesnaž se Kankurou. " ozval se Neji a do toho se ještě přidal Lee, Gaara a další.
,,Kluci, nerada vás ruším, ale já už tu mám průvodkyni. Sakura se nabídla viď Sakuro." a prosebně se na ní podívala. Sakura se neprve podívala na kluky a těkala očima po nich a po Hinatě.
,,No....j...jo."
Kluci se odporoučeli s nesouhlasem a rozhodně to nehodlali vzdát.
,,Díky Sakuro."
,,Neni za co..já to znám. Už by ses jich nezbavila."
,,Jo...a ukážeš mi teda to město?"
,,Tys to myslela vážně?"
,,No jistě."
,,Tak dobře...budu se moc těšit."
,,Jasně...jsem ráda, že jsem tu našla hnedka tak skvělou kamarádku."
,,No jo...jak... proč jsi si sedla vlastně ke mě?"
,,Věděla jsem, že jsi dobrý člověk. Jako neobroušený diamant víš."
,,Ale jak je to možné?"
,,Mám 6 smysl." usmála se tím svým nádherným úsměvem.
,,Půjdeš se mnou o přestávce za bráškou? Chci vědět, jak zapadl."
,,Ty máš bráchu?"
,,Jo, jednoho vlastního a druhého nevlastního. Půjdeš za ním se mnou? Chci mu tě ukázat."
,,No a kde je?"
,,Ve čtrvťáku v Dčku."
,,Takže je mu 20."
,,Jo...to je můj vlastní brácha, nevlastní do školy už nechodí, ale táta mu dává ve své práci praxi."
,,Hm...copak tvůj táta dělá?"
,,Dělá architekta."
Hodina uběhla rychle. Obě dvě děvčata se navzájem doplňovaly a učitelka měla radost z jejich aktivity a prospěchu. Začalo zvonit!
,,Tak pojď." HInata chytla Sakuru za ruku a táhla jí nahoru po schodech do tříd s označením D. Víceméně tam nikdo nechodil. Byly to vysloveně mužské třídy a ti kluci, co se v nich učili nebyli žádná zlatíčka. Hned, jakmile došly holky nahoru na patro, se po chodbě ozval uznalý pískot a snad každý se zajímal a směřoval pohled dolů pod sukně obou dívek. Za chvíli na ně pršela pěkně nechutná slova a nabídky, po kterými se zvedal žaludek, ale Hinata šla se sebevědomím a naprostou ignorací. Sakuru za sebou jenom táhla.
,,Ahoj Sasuke...tak jak je? Co nový lidi? Pohoda?"
Sakura vykoukla zpoza Hinatina ramene a uviděla před sebou statná záda a ramena potažená bílou košilí. Brzo se jí naskytl pohled na jaký do smrti nezapomněla. Nevěděla, jestli je to člověk nebo anděl. Jeho černé, lesklé vlasy se na sluníčku blyštily jako diamanty, uhlově černé oči s lehce silnější vrstvou orámování měly hloubku, do které se člověk ponořil a nebylo z nich návratu. Tak temné, tak hluboké a nesmírně tajemné. Postava byla pastva pro oči. Silná, vypracovaná ramena a hruď, přes kterou měl bílou košili ho dělala velice statným , uzký, rovný pas a delší nohy. Šlachovité ruce a krk, pod kterým se kdejaká dívka musela zachvět studem, jenž vyvolávaly studné myšlenky a fantazii tak rozkošnou a milostnou zároveň.
,,Ale jo Hina...." zasekl se v půl věty. Jeho hlas byl něžný a hrubý zároveň. Jak mužný byl, takový měl hlas. Jeho chování bylo divné od té doby, co uviděl Sakuru. Zpříma jí hleděl do očí a Sakura začala pociťovat strach a úzkost jí svírala hrdlo. Neodvážila se podívat jinam. Ty oči jí hypnotizovaly. Najednou dostaly červenou barvu a nepřirozené zorničky. Strachem mírně vykřikla. Bylo vidět, že se Sasukem drží, protože měl zatlé pěsti.
,,Tak, návštěva skončila. Jdeme Sakuro. Pojď přidej!" znova jí chytila za ruku a táhla jí za sebou pryč. Sasuke se ani nehnul a Sakura pohledem taky ne. Až když se otočila Hinata, musela se otočit i ona, ale stále měla pohled dozadu.
,,Nedívej se na něj."
,,On je....já...udělala jsem něco špatně?"
,,Né...neudělala. Je jenom trošku choulostivý na nové prostředí a lidi. Dneska tu procházku odložíme ano. Já....mám něco v plánu. Zatím. Zítra mi vše ukážeš ano?" rozloučila se Hinata a odešla domů.
Teprve teď si Sakura uvědomila, že už dávno je po škole a vydala se domů. Cestou jí opět zastihl Lee a zase se snažil o její přízeň a jako opět ho Sakura odmítla. Hlavou se jí honilo tolik myšlenek. Bylo toho na ní moc. Překrásná Hinata a její snad ještě andělštější bratříček. Na ty oči nikdy nezapomene. Temné jako oči vraha, dívající se na svoji oběť. Mámivé jako halucinace přinášející blaho z nedostatků. A pak náhlá změna barvy a zorničky. Viděla v nich oči červené jako krev. Skoro slyšela naříkající pláč nějaké ženy a dítěte pod bolestí, ale tohle všechno si jistě vymyslela. Jak by mohl asi tak změnit barvu očí a tvar zorniček? Musela se zbláznit. Musela se při tom pohledu zasnít a pátrat ve své fantazii.
Zítra ukáže Hinatě město. Pomalu ničemu nerozuměla. Další věc, nad kterou musela přemýšlet. Člověk, který jí viděl poprvé v životě jí věří na takovou míru, že s ní jde ven a plně se oddá do jejích rukou s tím, že by toho klidně mohla zneužít. Dobrá, to, že si k ní sedla bude brát jako fakt, že byla jediná dívka, ke které si mohla sednout a většina dívek si raději sedne k dívce, než ke klukovi, ale ten způsob, jakým se s ní bavila. Jakoby jí znala snad už od dětství. Bavila se s ní jako nejlepší kamarádka.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Arnotech Arnotech | E-mail | Web | 26. března 2012 v 14:17 | Reagovat

Určitě to bude dobrý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama