Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Když se setmí-2

20. července 2010 v 18:22 | Saskiee |  Když se setmí
Jsou tu dvě možnosti. Žila tak dlouho sama a odvykla si na hezké chování nebo je na tom všem něco podivného. Už od začátku je okolo Hinaty a Sasukeho podivná atmosféra tajemství, kterou nemohla přehlédnout. Ale ne...zase pracuje její fantazie a diktuje falešné představy o tom, jak je každý podivný a tajemný. Ona není zvyklá na tak hezké chování, a proto se jí to všechno jen zdá. Hezké chování? Hezké od Hinaty, ze Sasukeho měla podivný strach. Takový, jaký snad ještě nikdy nezažila. Bylo to instinktivní. Hrdlo se jí svazovalo a pomalu přestávalo přenášet kyslík do plic. Nohy jí ztěžkly tak, že nemohla pohnout jediným svalem a oči jí hypnotizovaly tak, že nemohla mrknout, aby ani na vteřinku neztratila obraz tak krásný a ušlechtilý, jako byl sám Sasuke.

Přistihla se, jak se těší na další den a cítí podivnou touhu. Touhu vidět Hinatu a jejího bratra. To se jí ještě nestalo. Bylo to něco tak netradičního. Něco, na co by málem zapomněla.
S velikým nadšením na zítřejší den se doma rychle honila, aby jí to uteklo a ona mohla jít zase do školy. Páni, jak se najednou těšila. Až nenormální velikostí. Rychle si přála usnout a hlavou se jí honily sny, které se jí nezdály více jak 4 roky.
Ráno plná energie a s úsměvem na tváři vstala. Cítila se jako vyměněná a stejně tak se i chovala. Usmála se nad každou maličkostí, jako třeba, že se jí povedly tousty. Vzala si na sebe veselé oblečení a utíkala do školy. Cestou se ani nezastavovala, když se jí snažil dohnat nějaký kluk a na něco se jí ptal. Řítila se do školy velkou rychlostí.
,,Hej....Sakuro!" volala na ní před vchodem do budovy Hinata. Sakura v běhu otočila hlavou a to neměla dělat, protože narazila do sloupu. Když se ale otočila, zjistila, že to nebyl sloup. Byl to Sasuke. A znova jí probodával pohledem. Byl snad ještě vraždivější než včera.
,,P-promiň." zakuňkala a svěsila hlavu.
,,To bych prosil a dávej příště bacha, kdo se má nervovat po ránu s takovým nemehlem jako ty?" zaburácel jeho hlas. Sakura cítila, že měří 2 milimetry a on že má 3 metry. Rychle před ním utekla. Bolela jí ale tvář. Byl nenormálně silný a tvrdý jako kámen. Mohl posilovat, ale bylo tohle normální? A ten stud, jaký z něj šel. Dneska nesvítilo sluníčko a je pravda, že měl rukávy od košile vyhrnuté, ale kdyby to bylo možné, typla by mu teplotu 25°C.
,,Ahoj Sakuro." usmála se Hinata.
,,A-Ahoj Hinato."
,,Platí ta dnešní prohlídka?"
,,Jasně, když se ti chce."
,,S tebou kamkoliv."
Školní uniforma se na ní zavlnila pod rychlou otočkou.
,,Viděla jsem, co se ti ráno stalo a omlouvám se za Sasukeho."
,,To není potřeba, jsem fakt trdlo."
,,Ne nejsi, ale Sasuke...víš...on...je složitá povaha."
,,Chápu. Já jsem zase moc jednoduchá."
Hinata se začala smát. S tebou je legrace Sakuro. Nechcš dneska vyrazit k jezeru?"
,,K jezeru? Ty víš, kde je?"
Hinata se zatvářila, jakoby něco prozradila.
,,No...včera jsem šla s mámou nakoupit a viděla jsem v dálce kouzelný jezírko."
,,Aha...no..tak jo."
Sakura se podívala ve třídě na rozvrh a zarazila se. První hodinu má společně s Dčkem. Tříd bylo několik, takže nebylo jisté, jestli to bude právě Sasuke, který bude s ní v jedné třídě, ale stejnak měla divný pocit. Hlavně z toho, že Hinata nebude s ní, protože tyhle hodiny jsou rozdělené. Pitomá biologie.
Do třídy sebevědomě přišli kluci a holky se mohly utlouct. Ale většina si sedla okolo Sakury.
,,Ahoj kočičko...tys včera byla s tou rošťandou u nás nahoře co? To bys mohla klidně častějš, my tě rádi uvidíme." mrknul na ní jeden. Ino s Karin se závistí mohly udusit.
,,To nebude potřeba. Nemáte nic lepšího na práci, než čumět holkám pod sukně." uzemnila je Sakura s ledovým úsměvem. Najednou bylo ticho a jakoby se zastavil čas. Do třídy vešel s nezájmem k okolí Sasuke. Ten nádherný anděl s vražednou tváří a studeným tělem a duší. Sakura se opět ponořila do dnešního rána a jeho tvrdou ozvěnou v sametovém hlase. Nebylo to sna ani možné, aby existoval někdo takový, jako on. A ona svým úžasným talentem musí narazit a rozčílit zrovna jeho. Jeho. Boha veškeré krásy na zemi. V tichém stenu jí uniklo jeho jméno. Zdálo se jí to nebo lehce naklonil hlavu, jakoby to slyšel? Ne, to nemohl, vždyť byl od ní víc, než přes půlku třídy. Okna byla otevřená a vzduch se mísil s tupými vůněmi od holek.
Hodina začala. Sakura si nemohla odpustit nesledovat ho. Neviděla více, než jeho záda, ale brala to jako víc, než dar. Slyšela uštěpačné slova od holek nad obdivem jeho krásy a bylo jí líto, že nemůže ničím zaujmout jako ony. Připadala si tak odporná vedle krásy, kterou on způsoboval. Netušila, že dívky v její třídě se užírají závistí, jak je ona krásná a že má víc možností ho dostat, než ony. Sakura na to ale ani nepomyslila. Je snad v jejích trapně ubohých silách získat, jen pomyslet na to, že by ho mohla mít? Nikdy. On se přeci ani náznakem očka nebude zabývat nickou jakou je ona. Je oproti němu odporná, zatímco on je symbolem krásy na zemi a snad i na nebi. Všimla si, jak jedno psaníčko, vycházející od zadní lavice, kde sedí Karin s Ino letělo směr anděl a dopadlo přímo před něj. Viděl ho, ale ani náznakem se neobtěžoval ho zvednout.
,,Hej...Sasuke...zvedni to!" zavolala jak jen to šlo potichu Ino. Sasuke se na ní otočil dozadu a na chvilku se střetl s pohledem Sakury, ale ta chvilka se dá považovat za zlomek vteřiny. Jak se na ně podíval, tak vrátil hlavu zpátky a nechal psaníčko ležet. Po zbytek hodiny ho Sakura pozorovala, ale měla divný pocit, jako by i jí někdo pozoroval. Dívala se dozadu, ale všichni byli zabraní do práce, kterou dělali. Zase si vzpomněla na svou bujnou fantazii a hned toho nechala. Ten pocit v ní ale vězel dál i když se na Sasukeho dívat přestala. Ještě nezačalo ani vonit a Sasuke už si balil věci. Byl z něčeho strašně vynervovaný. Asi prací. Třeba jí zkazil? Vstal a v tu ránu začalo zvonit na přestávku. Byl dokonalý a k tomu všemu tak přesný. Jeho výraz byl ale více, než nespokojený. Vstala a šla si uklidit věci do skříňky a rovnou si i vytáhla knihy na další hodinu. Skříňky byli v podzemí a většina lidí tam šla pouze z donucení učení nebo uložení věcí. Byla to jediná místnost, která byla ve škole temná. Šatna byla vlastně předtím než byla šatna sklep, proto tam nebylo žádné okno a bez jedné lampy, která sotva svítila by byla jinak tma. Ale Sakura se nebála. Byla už zvyklá. Vybrala správný klíč a otevírala zámek, když uslyšela hovor, který zřejmě slyšet neměla.
,,Hinato, to nejde...ona je...."
,,Jiná."dodala.
,,Přesně....já jí nemůžu ani cítit. Nemůžu dýchat, protože kdybych nasál tu její vůni, nejspíš bych se po ní vrhnul."
,,Já vím bratře, je to pro tebe těžké, ale jednou to zvládneš a budeš brát stejně, jako já." utěšovala ho. Ty hlasy nemohly patřit nikomu jinému, než Hinatě a Sasukemu.
,,Já nevěřím tomu, že je obyčejný člověk...má pleť stejnou jako my, je vyzívavě krásná jako žádný jiný člověk."
,,Ale je to člověk bratře...má puls a teplo lidského masa."
,,Dohání mě k šílenství. Chci s tím přestat, ty víš, jak moc chci, ale i být v jedné místnosti s ní je strašně velké riziko. To nemůžu nechat být. Musím se pokusit změnit třídu biologie. Víš co by to bylo, kdyby se provalila pravda?"
,,Ššš Sasuke. Někdo tu je."
Sakura si přirazila ruku k puse. Z toho hovoru zrychleně dýchala. Ustoupila o krok dozadu, ale ozvěna podpatku na dlaždičkách, na kterých teď stála se roznesla po místnosti a Sakura zpanikařila. Začala rychle utíkat k vchodu. Míjela jednu řadu skříněk za druhou. Takhle rychle dlouho neutíkala a měla pocit, že má vyhráno, když u vchodu uviděla stát opřenou Hinatu o dveře a na tváři měla opět ten nečitelný výraz. Strachem se jí stáhly zorničky a oči měla dokořán otevřené. Bála se, že jí něco udělají.
,,Co se bojíš Sakuro?" řekla Hinata a schod po schodu se k ní přibližovala. Ten hlas měla jiný, než jaký Sakura znala z jejích povídání. Krok po kroku před ní ustupovala až neměla kam ustoupit, protože narazila do jedné ze skříněk. Rychle se otočila a chtěla utéct a schovat se mezi řadami, ale nebyla to skříňka, do čeho narazila, nýbrž Sasuke. S otevřenou pusou se na něj podívala a strachem se jí začal třást spodní ret. Do očí se jí dostával lesk slz. Na tváři, které se děsila víc, než kdykoliv před tím mu hrál vraždivý pohled. Oči přimhouřené, očekávající jakoukoliv reakci, aby jí mohl včas zastavit. Rty pevně seplé k sobě bez žádného pokřivení. A chlad. Hrozný chlad z jeho pokožky. Chtěla od něj ustoupit, ale jeho ruka vystřelila k té její a pevně jí sevřela, že zaúpěla bolestí. Ano, trošku...malilinkato povolil, ale rozhodně nepustil.
,,Kampak?" pronesl skoro.......hladově? Ano, byl to správný výraz, ale jak jako hladově? Copak žere lidi? Ne, zase si s ní hraje její fantazie, ale on po ní skutečně hladově koukal. Prohlížel si jí od shora dolů a v očích měl opět rudou barvu. Tohle všechno je vypsané dlouze, ale děj trval jestli 3 vteřiny. Hinata se dostala k nim velice rychle. Až nenormálně rychle.
,,Sakuro, mluv pravdu...cos slyšela?"
Sakura těkala očima po HInatě a Sasukem. Byla více jak v šoku.
,,Sylšíš?" zamával s ní.
,,Sasuke klid, takhle to nikam nevede, moc jsme na ní vybafli, je vyděšená." řekla a v jejím hlase už znova poznávala tu starou dobrou a laskavou Hinatu.
,,Tak Sakuro...copak jsi slyšela?"
,,Já...já....."
,,Ano....v klidu...my ti nic neuděláme." usmívala se a pohladila jí po vlasech.
,,Já já sem jenom slyšela....že tady někdo je a potom se to strašně rychle semlelo."
,,Pravdu!" zaburácel na ní Sasuke a silně s ní zatřásl. Měla dojem, jako by s ní zamával jako vítr, který si pohrává s drakem visícím na drátě.
,,Klid bratře....uklidni se Sasuke." položila mu ruku na rameno, na kterém jeho ruka drtila tu Sakuřinu.
,,Já Sakuře věřím. A ty jí pusť. Tvoje chování bylo nepřiměřené." řekla trošku rázněji. Sasuke se podíval pohrdavě na drobounkou dívenku a pustil ji ze svého drtivého sevření. Sakura spadla na chodidla, protože předtím visela ve vzduchu za ruku, za kterou jí držel.
,,Tak a teď by ses jí měl omluvit."
,,Nikdy mě nedonutíš, abych se omlouval tomuhle pískleti."
,,Sasuke!" zakřičela Hinata, ale Sasuke mžikem vyběhl schody a více ho nebylo.
Sakura se opřela o skříňku. Stále byla v šoku.
,,V pohodě? Za brášku se ti omlouvám, však viš, jaký je."
,,Hinato....co...se to děje? Já....."
,,Co by se mělo dít Sakuro." řekla ostražitě a čekala na její odpověď. Její tvář se zdála být dost chladná.
,,Nic." sklopila hlavu.
,,Tak fajn...jdeme do třídy ne?" řekla zvesela Hinata a chytla opět Sakuru za ruku a táhla jí zpátky do třídy.
Během té cesty si Sakura nemohla nevšimnut, že má chladnou ruku stejně jako Sasuke. Tam dole cítila, že kdyby jim řekla pravdu, stalo by se jí něco moc ošklivého. Bála se jenom dýchat a na slova, která slyšela se snažila co nejrychleji zapomenout, ale čím více se na to soustředila, tím více si je vybavovala a nic jí nedávalo smysl. Nic z těch slov nedávalo hlavu a patu. Jediné, co ji těšilo bylo, že Sasuke o ní řekl, že je krásná.
Po zbytek dne byla zaražená a ani Hinata s tím nic neudělala. Věděla, že jednala unáhleně a patřičně se jí za to omluvila, ale víc už udělat nemohla. Brala Sakuru všude sebou, aby přišla na jiné myšlenky, ale ta nemluvila. O přestávkách několikrát potkali Sasukeho, ale sotva si Sakura všimla jeho přenádherného vzhledu, sklopila hlavu i zrak a dívala se do země. Ne ze studu, ale ze strachu, že se na ní bude opět dívat tím nejhorším pohledem, jaký kdy viděla. Měla dojem, že je všechno v pořádku, ale opak byl pravdou. Hinata i Sasuke si toho všímali, protože od toho dne se Sakura všemožně snažila Sasukemu vyhnout. S Hinatou to už bylo v pořádku, ale Sasukemu se vyhýbala jak to šlo a když už se s ním musela střetnout, dala hlavu dolů.
Odpoledne se sešla s Hinatou.
,,Jdeme?"
,,Jdeme." odsouhlasila to Hinata. Za chvíli dorazili k jezeru, obklopeného lesem. Dívky skočily do chladivé vody a chvíli dováděly, chvíli se na dece sušily a povídaly si. Tak to dělaly do 5 hodin.
,,Máte tady krásný les." řekla Hinata.
,,Jo, ale je pěkně hlubokej a lehce se v něm můžeš ztratit." otočila hlavu Sakura a šíleně se lekla, když mezi stromy stál opřený o kmen Sasuke a díval se propalujícím pohledem přímo na ni.
,,Hinato, je tu tvůj brácha." oznámila jí a zase sklonila hlavu.
,,Co je? Pojď sem!" zavolala na něj. Sakura zasténala pod tou představou, že bude zase vedle něj. Bála se ho. Opravdu se ho bála.
Byl nádherně okouzlující, ale taky nádherně strašidelný.
,,Máma ti vzkazuje, že máš jít domů. Naruto se vrátil s tátou domů a prej se po tobě ptá."
V jeho hlase cítila jakoby se usmál. Hinata vstala a začala balit deku.
,,Promiň mi to, ale nevlastního bráchu, jak jsem ti o něm říkala, už skoro vůbec nevidím a on je takový trdlo moje rozkošný." usmála se při představě. Potom se rozloučila a Sakura cítila její vzdalující se kroky. Ale šla sama. Tudíž tu ten božsky nádherný kluk musel stát.
,,Co ty se pořád přede mnou třeseš? Jsem ti něco udělal? Nebo čeho se bojíš?" věděla, že to, že s ní mluvil má na svědomí HInata. Jinak by se s ní vůbec nemazlil. Byla v ní jen malinká dušička, když mu odpovídala na jeho sametový hlas, ale už to, že se odhodlala bylo obdivuhodné pro ní.
,,Nemusíš se o mě přehnaně starat, aby si splnil přání své sestry. Sám od sebe bys to neudělal. Chovej se přirozeně a ke mě se nepřibližuj." to snad né. Ona mu začala vyhrožovat! Byla si teď nejistá sama sebou. Teď si s ní pohraje jak kočka s myší. Čekala na osudovou ránu, po které spadne do spánku, ze kterého se už neprobudí, ale ono nic nepřicházelo. Pak ucítila chlad na bradě a silou tlaku, kterou na ní působil, jí zvednul hlavu do své výšky tak, aby mu koukala do očí. Samozřejmě. Musel se sklonit, protože byl podstatně vyšší než ona.
,,Maličká, kdybys ty věděla, co je moje přirozenost." a usmál se. Pustil jí a odešel. Nechal jí tam samotnou. Sakura byla v jednom šoku. Vlastně ve dvou. První šok byl ten, že jí nic neudělal a druhý jeho úsměv. Bože ten nejnádhernější úsměv. Nic krásnějšího neviděla. Malé rtíky, které měly vybledlou barvu růžovo-rudé se stáhly do úsměvu tak přenádherného. Dobrých 5 minut stála na místě a před sebou viděla obraz, který by ani nejlepší malíř nenakreslil tak dokonalý, jako on sám. Jeho dokonalost se nedala napodobit. Víc krásy už nešlo. Byl to on a zase jen on. Přepychově skvostný Sasuke Uchiha.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Ritsuko Ritsuko | Web | 21. července 2010 v 12:11 | Reagovat

ahoj už mám pro tebe na přání recenzi
o povídce konoha high school
tak se mrkni a promin za chyby

2 Ritsuko Ritsuko | Web | 21. července 2010 v 12:42 | Reagovat

distak nais komentář zatim pa sbenko

3 MIYU MIYU | Web | 21. července 2010 v 12:49 | Reagovat

hezký blog mrkni na můj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama