close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

 Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Když se setmí-3

22. července 2010 v 15:25 | Saskiee |  Když se setmí
Když už se nabažila dost toho okamžiku, uvědomila si, že bude za chvíli 6 hodin a sbalila věci a odešla.
Doma si udělala úkoly a zalezla do sprchy. Dneska byla díky tomu příjemnému plavání s Hinatou unavená. Během toho, co si umývala hlavu se venku spustil déšť a bouřka.

Blesky křižovaly oblohu a ona samotná byla temná. Sakura vylezla ze sprchového kouta, hodila na sebe župan a vylezla na krytý balkon. Podívala se nejprve na květiny a pak do dálky. Vlastně do lesa, protože ona bydlela z jedné strany u lesa. Díky temnému počasí neviděla nic, takže zalezla zpátky. Stejně chlad z venčí by jí asi moc dobře neudělal. V ložnici si sedla před zrcadlo a rozčesávala si vlasy a při tom se dívala do zrcadla. Přemýšlela a nevěděla o čem. Jen tak se na sebe dívala a položila hřeben na kosmetický stoleček.
Pořád jsem si stěžovala, jak je můj život zapadlý ve stereotypu a teď se okolo mě děje až příliš mnoho věcí. Příliš podivných věcí. Nikdy jsem neměla kamarádku. A teď mám víc než to. Dokonce to vypadá na nejlepší kamarádku. Usmála se. Bouřka dávala o sobě hlasitě vědět. Sakura měla bouřky ráda, ale neměla ráda blesky, protože se jednou stalo, že když byla malá, vletěl jim do domu kulový blesk a zničil všechno a jejímu tátovi dost vážně poranil ruku. Měl štěstí, že o ni nepřišel.
Zaspala, ale druhý den byla stejně sobota, tak co. Bouřka byla ale pořád. Na silnicích se vytvářely potoky a z venčí byla cítit zima. A v tom zazvonil Sakuře telefon.
,,Ahoj HInato."
,,Čauky...tak jsem si říkala, jestli bys mě nechtěla seznámit s tou vaší proslulou diskotékou."
,,Ale klidně, dneska ale dost prší."
,,No a co? Já mám déšť ráda."
,,Chceš jít dneska?"
,,No proč ne."
,,Tak dobře, ale ....půjdeme sami nebo s námi půjde........." bála se to jméno vyslovit. Poslední dobou si připadala pořád pozorovaná a vůbec se jí to nelíbilo.
,,Ne, Sasuke s námi nepůjde...."
,,Dobře.... tak zatim." zaklapla telefon a v tom okamžiku měla pocit, jakoby se venku něco hnulo. Přešla k oknu a s napětím pozorovala, co to tak může být. Venku se ale za tu dobu nic nezměnilo a nic se nehýbalo.
Blbnu. Řekla si pro sebe.
Celý zbytek dne se dívala na televizi. K večeru se šla připravit na diskotéku. V půl 9 jí přišla vyzvednout HInata. Přijela pro ní v Porsche. Sakura si zapnula pás a mohli vyrazit.
,,Nádherný auto."
,,Dárek od brášky."
Před diskotékou zastavila.
,,Sakuro, poslední dobou si nějaká mimo. Co je ti?" a položila jí ruku na zápěstí. Znova cítila ten chlad a jakoby do ní uhodilo. Na prsou cítila.........strach. Ten instinktivní. Ale svěřila se.
,,Poslední dobou mám pocit, jakoby mě někdo sledoval. Veškerý můj pohyb. Vše co dělám. Cítím se divně. Nejsem z toho ve své kůži."
Hinata se od ní odvrátila a nahodila výraz, který jasně nasvědčoval tomu, že ví o co jde. POdívala se mimoděk z okna a pak zpátky na Sakuru.
,,Víš nevím, co se to děje, ale slibuju, že se to změní. Uvidíš. Je to třeba vlivem toho počasí nebo já nevím.....ale...prostě věř mi. Zlepší se to." Sakura pokývala hlavou a vystoupila. Hinata se usmívala, al sotva se Sakurou ztratila oční kontakt, úsměv jí přešel a nahradila ho starostlivost. Podívala se ven směr les a přimhouřila zlověstně oči. Slyšela ale Sakuřino volání, a tak vystoupila a přidala se k ní.
Diskotéka právě ožívala a na to, jak bylo venku, bylo lidí uvnitř až k prasknutí. Holky se začaly bavit na plný pecky. S kdejakým klukem, který je vyzval tancovaly a řádily o sto šest. Sakura jak kroutila hlavou, uviděla rozmazaně vysokou postavu s upřeným pohledem. Leknutím se podívala na to místo, ale nikdo tam nebyl. Zase jí ovládnul ten pocit nejistoty a sledování. Vrátila se k tancování, ale po nějakém krátkém čase znova uviděla postavu s upřeným pohledem, směřovaným na ní.
,,Hinato, Hinato. Já.....myslím, že je čas jít."
,,Kdepak, já se výborně bavím."
,,Ale mě někdo sleduje."
HInata se podívala po okolí.
,,Sakuro, počkej tu na mě...hned se vrátím."
,,Kam jdeš, já mám strach."
,,Neboj....já se o tohle postarám. Už je to přehnaný."
,,Ale co?" ale HInata Sakuře zmizela. Nechala jí tam opuštěnou! Sakura se dívala na všemožné strany, ale nikde HInatu neviděla. Samotná tu rozhodně nebude. Šla ke vchodu a u dveří stála Hinata a něco vytýkala- Sasukemu? Co ten tady dělal?! Sakura sklopila hlavu, aby odstrčila kluka před sebou a znova jí zvedla, ale to už tam nikdo nebyl. Vyšla ven, kde stále ještě hodně pršelo. Uviděla na chviličku Hinatu u lesa a zavolala na ní, ale ta se ihned vytratila. Sakura jejímu chování nerozumněla a utíkala za ní do lesa. Byla tma a v lese ještě hustší. Pršelo a všechno bylo mokré a kluzké, hlavně klacíky, které jí křupaly pod nohama. Za chvíli byla Sakura promočená na kost. Všechno se na ní lepilo i když měla kapuci. V tak husté tmě HInatu nemohla vidět a začala mít o ní strach. Nebylo dobré se v tuhle noční dobu trmácet lesem. Když selhaly oči, uchýlila se k volání, ale tím nadělala spousty rámusu a plašila ptáky, kteří začaly hned vřeštět. Začínala pociťovat strach. Už nevěděla, kudy má vyjít ven. Byla hrozně daleko od diskotéky. Chytla se kmene jednoho stromu a zaostřila do tmy v posledním možném pokusu o spatření dívky jejího věku, ale nic než ohýbající se listy pod prudkými kapkami deště neviděla. Šla dál. Prokřehlá zimou, špinavá od bláta a prosáklá vodou. Vypadala, jakoby skočila do rybníka.
Po několikátém kroce se zastavila a prudce otočila za sebe. Nikoho neviděla. A přitom cítila za zády někoho, jako tomu bylo poslední dobou pořád. Jenže teď už i slyšela kroky. Kroky, které byly skoro u ní.
,,Hinato?!"
,,Sakuro......." ten hlas rozhodně nepatřil Hinatě ani žádnému jinému děvčeti. Byl to mužský, hlubší hlas. Nebyl zeřtelný, spíše jen tak šeptal, jako když šumí listí v koruně stromů, ale přeci mu šlo dobře rozumět. A znovu.
,,Sakuro...." po druhé se to ozvalo ale více u ní. Sakura dostávala strach. Okamžitě začla rychle utíkat, sotva se vyhýbala stromům. Kličkovala mezi nimi, ale ten hlas mluvil pořád dál. Už se ani nedívala dozadu. Vedle sebe zaznamenala v rychlosti jinou rychlost a především pohyb. Podívala se do strany a běželo tam stádo srn, ale bez jelena. Ačkoliv je neustále sledovala, nechtěla ani přemýšlet nad tím, co je vyplašilo. Navíc na to nebyl čas. Stalo se přesně to, co nechtěla, aby se stalo. Smíchala se s nimi. Kdykoliv ji jakákoliv laň mohla strhnout a ostatní by jí udupaly. Naštěstí se nic podobného nestalo. Ale proč pořád utíkají. Mezi dusotem kopýtek slyšela také praskání větývek, které se neozývalo pod zvěrstvem, ale ze zadu od nich. Skoro slyšela ten hladovějící dech, napnuté svaly o co největší rychlost. A čím více běžela, tím více slyšela ten dech. Ale rychleji už nemohla. Jako naschvál zakopla o kořeny stromů a pořádně sebou praštila o zem do mokrého chvojí. Chtěla se okamžitě zvednout, ale když se podívala, za co jí noha drží, byla to silná ruka pokrytá šlachami s neuvěřitelně pevným stiskem. Podívala se výš a střetla se s pohledem, kterého se tak šíleně bála a netroufla si na něj ani pomyslet. Nad ní stál nejkrásnější tvor, který se teď falešně usmíval. Ten úsměv se jí nelíbil, přesto myslela na to, jak je nádherný. Díval se na ní jako znalec na obraz. Se zájmem. Ale v očích mu viděla rudou barvu, která svítila víc než kdy jindy. Šel z něj příšerný strach. Vypadal a tvářil se jako vrah, který každou vteřinkou zasáhne smrtící ránou. Vytřeštila na něj oči a pozadu couvala, ale nemělo to cenu, protože za prvé narazila o strom a za druhé jí neustále sledoval a přibližoval se. Pak velkou rychlostí chytnul Sakuru pod krkem a narazil jí o strom tak, aby byla v jeho výšce, tudíž jí zvedl ze země. Skoro nemohla popadnout dech a jen těžko sípala.
,,Promiň maličká, ale tvůj pach krve se nedá srovnat se srnčí. A já už dlouho neměl lidskou krev a ta tvoje si o to vyloženě žádá. Od první chvíle mi nedáš pokoj, takže si vlastně udělám dobrý skutek. Ty mě nebudeš provokovat a lákat na špatnou cestu a já poznám chuť, která mi byla a po tobě už bude uhasena. Nemluvě o žízni, kterou musim díky tobě snášet. Nebude to bolet maličká. Jenom chviličku." mluvil k ní jeho hluboký, mužský, nádherně lahodný hlas. Cítila, jak jí pohnul hlavou, aby jí dala na stranu a jemu se naskytl krásný pohled na její krk a šíji. Nejdříve se na ní s velkým zájmem díval a pak se k ní přiblížil a otevřel pusu.
Do doby, než mu byly vidět špičáky nechápala, o čem to mluví a co to dělá. Byla v šoku a poslouchala každičké jeho slovo, přičemž ani jedno jí nedávalo smysl. Sotva ale uviděla dva špičáky, ze které číšila ostrost, ktero už brzy pozná, uvědomila si, že její život se právě dostal na hranici a i ke konci. Ale byla to vlastně lepší smrt, než zemřít na stáří nebo přejetí autem. Zemřít rukou, vlastně zuby, tvora, který je nadlidsky krásný. Tak krásný, že i dech se jí tajil. Nepřipadalo jí to zlé. Zavřela oči a čekala na tu chvíli, kdy se jí zuby zakousnou do kůže a probodnou jí a pak pocit čím dál větší prázdnoty a přicházejícího spánku. Chlad, který cítila díky tomu, že na ní byl nalepený celým svým tělem a větší než venkovní počasí ale najednou rychle přestal a okolo jejího krku se prohnal vítr. Necítila žádný stisk na krku, žádné kousnutí, ani tělesný chlad. Jen vítr a volnost. Pobralo jí spadnutí na zem, protože předtím visela ve vzduchu. Jakoby po nějakém uspávacím sérum zaklipkala očima a protřela si je, aby se probrala a dívala se do tmy před sebe. To, co viděla ji zarazilo možná víc než fakt, který si zatím neuvědomovala. Hinata držela Sasukeho za ramena a ten se jí snažil vyprostit za příšerného řevu a funění a drásání směrem na Sakuru. Hinata to nakonec nevydržela a odhodila ho za sebe tak, že narazil do stromu.
,,Utíkej!" zavolala na ní. Sakura ale stála, jako by jí na místě někdo přikoval. Hinata se znova položila do Sasukeho a rvala se s ním až nemilosrdně dravě. Znova ho udeřila do obličeje, čímž získala trochu času.
,,Utíkej! Dělej, běž!" křičela na ní. Sakura až teď poslechla a běžela od nich. Cestou několikrát změnila směr. Už dávno neslyšela řev Sasukeho, ani jí sledující kroky a dech. Připadalo jí, jako by běžela hodiny a les byl stále stejně hustý. Konečně uviděla Hinatino porsche. Díky neobvyklé štěstěně bylo otevřené, a tak neváhala ani vteřinu, nasedla do něj a odjela domů. Tam se zamkla na tolik západů, kolik to její zámek mohl pobrat, pozavírala okna, všude zhasla a tak, jak byla mokrá a špinavá si lehla do postele a teď teprve se k ní dostala histerická agonie vlivem strachu a toho, co právě prožila. Děkovala bohu za každou minutu na světě a klepala se strachem i zimou. Ronila jednu slzu za druhou a v takovém emocionálním rozpoložení usnula.
Druhý den byla neděle. Probudila se něco okolo půl 11. Hrozně jí bolela hlava a každu chviličkou musela vzpomínat na každý detail včerejší noci. Vůbec nechápala, jak to mohla přežít. S její úžasným talentem o nešťastné náhody je to vlastně zázrak, že se dostala domů. Uvědomovala si, že její kamarádka je upír! Její nejlepší kamarádka! Její nejlepší kamarádka je upír, který je zdá se v pohodě, ale její bratr zřejmě prahne po její krvi. Alespoň to včera říkal. To je problém, se kterým se setká každý druhý člověk na zemi. Že mu hrozí smrt od kousnutí od upíra. Však taky jo. Proč ne? Bože ....chtěla změnit stereotyp, ale ne zase tak moc. Bylo to všecko tak ironické. Co by dala za ten čas, na který si tak stěžovala. Jak v pondělí přijde do školy? A to sedí ještě s Hinatou v lavici. Ne! Hinatu z toho musí vynechat. Už několikrát jí zachránila život a kdyby s ní chtěla skončit, proč by jí zachraňovala? Jenže ona teď zná jejich tajemství a to je může vážně ohrozit. Z jejich pohledu. Samozřjmě, že ona hnedka nepůjde, stoupne si na silnici a bude křičet:,,Uchihové jsou upíři, Uchihové jsou upíři. Jděte a vyzbrojte se česnekem." Ale jak to mají vědět? Ne....Hinata jí zná. Ví, že by to neudělala. Všimla si, jak tak přemýšlela a pochodovala s celozrným rohlíkem po bytě, že má zaznamenaný vzkaz. Típla ho a poslouchala.
,,Ahoj Sakuro, tady Hinata. Poslyš, volám ti, ale ty asi ještě nejseš vzhůru. Potřebuju si s tebou promluvit a ne jenom já. To, co se ti včera stalo...budeš chtít vysvětlení a já ti ho dám. Už není důvod nic tajit po tom, co Sasuke všechno zvoral. I on ti k tomu má co říct. Zavolej mi, až na to budeš připravená ano?"
V jejím hlase cítila sklamání a smutek. Zřejmě ze včerejšího incidentu. Chce si s ní promluvit. Hm...no samozřejmě, že půjde, stejně by na ní narazila ve škole. A nemá co stratit. Když tam bude Hinata, bude vše v pořádku. Ale stejně cítila v břiše ten instinktivní strach ze Sasukeho. Kdo by se divil. Setkání s upírem, který nechce nic jiného než vysát vás do kapičky krve. No koho by to nechávalo chladným? Už chápala, proč má ten divný druh strachu. Sasuke je přirozený predátor člověka. Jako má antilopa strach před lvicí, tak má ona strach před Sasukem. Je to instinktivní strach před predátorem vlastního druhu. S klepavkou sebrala telefon do ruky a vytočila jí tak známé číslo.
,,Prosím? Uchihovi."
,,Ahoj Hinato." řekla nervozně.
,,Promiň zlatíčko, Hinata je v pokoji, chceš jí zavolat? U telefonu Mikoto. Maminka HInaty."
,,O...dobrý den pani Uchihová...kdybyste byla tak hodná a dala mi Hinatu k telefonu."
,,Jistě....a Sakuro...za Sasukeho se ti moc omlouvám, víš, on je čerstvý abstinent. Zlatíčko...volá ti Sakura."
,,Ano Sakuro?" vypadlo okamžitě z Hinaty.
,,No..ahoj...chtěla si se sejít."
,,Jo...ano...chtěla....víš...nemůžu to nechat plavat. Po včerejšku to nejde. Určitě chceš vysvětlení."
,,Dobře, ale nechci, aby byl on u toho."
,,Musí...on u toho musí být. Já vím, máš strach a já se ti nedivím, je to....je to přirozené, ale nic se ti nestane..věř mi jako doteďka....prosím." byla z ní cítit úzkost. Litovala toho, co se stalo i když neměla sebemenší důvod. Ona jí zachránila, tak proč se obviňovala?
,,Já ti věřím Hinato...mezi námi se přeci nic nezměnilo."
,,Vážně? Ty se mnou chceš být pořád kamarádka?"
,,Samozřejmě! Přeci to, že seš upír neznamená, že bychom se měli rozdělit." snažila se do toho dát špetku humoru. I když to slovo řekla s menšími obtížemi.
,,No ano..dneska je normální věc, že natrefíš na kamarádku upíra." usmála se do telefonu Hinata.
,,Tak, můžeme se stavět u tebe?"
,,Klidně hned, ale máš auto u mě."
,,Já vím. To není problém. Za chviličku jsme tam."
Jen zaklapla telefon, šla si pro župan a cestou se jí už klepala chodidla. Nechtěla JEHO vidět. Neodvážila se ani pomyslet na jméno. Chtěla co nejdříve zapomenout i když bude s tím mít menší problém, když chodí do stejné školy. Měla v úmyslu se obléknout, když jí na okno zaťukala Hinata + On. Sakura k nim přiběhla a pustila je dovnitř.
,,Já vím, že dveře jsou nudný, ale vlézzt oknem dovnitř je víc než originální...neni to tak trošku nebezpečný."
,,Sakuro, nezapomínej, že jednáš s mrtvými. My umřít nemůžeme a navíc máme větší schopnosti, než ty." upozornila jí na některé vlastnosti.
,,Tady máš klíče od auta."
,,Jo díky, ale kvůli tomu jsme na návštěvu nepřišli."
,,Posaďte se." uvítala je oba ve svém bytě. Narozdíl od Sasukeho si Hinata sedla.
,,Nesedneš si?"
,,Postojím." upřesnil Hinatu Sasuke.
,,Říkal si, že se budeš krotit. Tohle tomu moc nenasvědčuje! Zase na ní civíš. Chceš přestat, ale sám sebe provokuješ k tomu, abys na ní vyjel!" zakřičela na něj pěkně naštvaně Hinata a Sasuke na to nic neřekl, jenom dal pohled nastranu.
,,Promiň Sakuro. Tak...od začátku. Nedá se to omluvit, ale je to slušností, takže Sasuke."
,,Hele...přehnal jsem to, ale nikdo ze mě nebude dělat cvičenou opičku. Nebudu skákat, jak ty pískáš."
,,Cože? Ty po tomhle všem se ani neomluvíš? Myslíš si, že to, cos udělal nepotřebuje omluvu? Fajn....jak myslíš, ale v tom případě nechoď mezi lidi. Ty se mezi ně nikdy nedostaneš, protože nikdy si neuvědomíš, jak je život křehký a proč je vlastně omluva. Nikdy nezkrotíš svoje chutě, protože ty je zkrotit ani nechceš!" vychrlila na něj. Sasuke se jí celou obu díval kamenným pohledem do očí a vypadalo to, jako by jí ani neposlouchal a byl duchem úplně mimo. Nasadil na sebe koženou bundu a odešel s prásknutím dveřmi.
,,Sakuro...já se ti za něj moc omlouvám...on je....."
,,Složitý,...to jsi mi říkala na začátku."
,,Ano....my všichni jsme adoptované, protože upíři nemohou mít děti. Sasuke je z nás nejmladší. Má sice nějakých 218 let, ale oproti nám to je nic. Hlavně od nás na nějakých 200 let odešel a živil se lidskou krví a teď posledních 18 let žije s námi a snaží se přestat, ale je to pro něj těžké. A ty máš výrazný pach. Držet jsem se musela já a to jsem odolná vůči pachům krve, ale ta tvoje opravdu voní a přitahuje Sakuro. Nicméně Sasuke se nenaučil žít lidským zvyklostem, jako žije naše rodina. Pořád si zvyká a je to pro něj dost težký."
,,Chápu."
,,Slyšela jsi ten rozhovor v šatnách. Nechtělo se mu věřit, že si pouhý člověk."
,,Ty to víš?"
,,Sakuro...nemám ráda, když mě podceňuješ."
,,Promiň."
,,To, co se včera stalo se už nikdy nebude opakovat. Sasuke teď chodí často na lov, aby ukojil svojí žízeň, kterou mu ty ještě zvětšuješ. Byla náhoda, že ses do toho připletla. Ale neomlouvá ho to špehování. Cítila jsi se sledovaná, protože tě můj milý bratříček sledoval. Nevím, co si od toho sliboval, sám sebe provokoval. " kroutila nesouhlasně hlavou.
,,Třeba mě zabít chce a hecoval se jako to dělají boxeři."
,,Nesmysl. Dělal to z jiného důvodu, který mi neřekl, ale už to dělat nebude."
,,A jak to u vás teda chodí?"
,,No...živíme se zvířecí krví. Na ty báchorky, že nás zabije slunce, kříže a svěcená voda můžeš zapomenout. Lidská fantazie. Nás může ohrozit jenom jiný upír. Každý upír má v sobě svůj vlastní virus. Virus, který mu zaručuje nesmrtelnost. Když ale tenhle upír kousne do jiného, přenese ho na něj zároveň a nakažený umírá, protože není vůči tomu viru imunní. On má totiž každý virus jinou strukturu, tudíž je každý jiný."
,,Aha...."
,,Sakuro, pochopím, když se ode mě budeš chtít držet dál."
,,Ne....to nechci. Víš, jsi první člověk, který mě vidí takovou, jaká jsem. Nehraje si na nic. Vážně jsem žila sama dost dlouho na to, abych tě teď stratila. tys mi nikdy neublížila a mohla jsi. Mám k tobě ještě větší důvěru, než předtím Hinato. Mám tě moc ráda."
Hinata jí objala. Ta slova jí dojala, jak se zdálo.
,,A pak, že upíři jsou bezcitní." zasmála se Sakura a k ní se přidala i Hinata.
,,Víš, asi bude teď momentálně lepší, když se Sasukemu budeš vyhýbat. On to musí vstřebat. Třeba tomu nebudeš věřit a nedivila bych se, ale jeho to taky mrzí. Sklamal sám sebe. Doufal, že s tím přestane a nebýt mě, tak by to porušil."
,,Hinato, já souhlasím s tím vyhýbáním. Nechci ho už nikdy vidět."
Pohladila jí po vlasech s chápáním. Cítila z ní ten strach.
Rozloučila se s ní a odešla.
Zhluboka vydechla Sakura, když za ní zabouchla dveře. Už to měla za sebou. A vše je v pořádku. Vlastně je ráda, že všechno ví a nic se nezměnilo. Hinatě říkala pravdu. Opravdu o ní nechtěla přijít.
Sedla si do gauče a pustila televizi. Se zájmem sledovala program, když okolo sebe ucítila proud vzduchu a pánský parfém jí praštil do nosu. Nádherná vůně, která jí byla neznámá, ale krásná. Na rohách sedačky se opřely statné ruce a ucítila u krku dech. Nebyl horký, ale ani chladný.
,,Přišel jsem se naposledy omluvit. Omlouvám se, ale ty opravdu.........lákáš vším možným." a přejel jí ukazováčkem a prostředníčkem po tepně na krku. Při tom vydal ze sebe tichý sten. Sakura sebou trhla a postavila se čelem k němu. V jeho blízkosti si byla tak nejistá. Půda pod nohama se jí bortila. Bála se a při tom nedokázala uvěřit, že tvor takové krásy je pro ní tak nebezpečný. Jeho havraní vlasy, stejně temné jako minulost, o které věděla víc než dost. Jeho lačné rty, za nimiž se skrývá to nebezpečí a uhlově propalující černé oči. Věděla, že když byly černé, bylo to v pořádku. Jakmile ale zrudly, jednalo se o život. Hlava se jí omámením jeho vzhledu točila a nedokázala říct souvisle větu.
,,Jdi...jdi pr-pryč." řekla šeptem.
Místo toho, aby odešel se pomalu k ní přibližoval. O co mu šlo?
,,Maličká...vždycky se v mé přítomnosti klepeš. Prozraď mi, čím to je. Ty víš o mě taky spoustu věcí díky Hinatě."
Byl u ní. Stál před ní a jeho oči se vpíjely do jejích. Nebylo možné, aby do nich něco nepřenášel. Cítila okolo sebe podivnou auru. Cítila opět jeho neodolatelnou vůni, ale nevěděla, kdo je nejodolatelnější. Celý svět se s ní točil. Ještě více, když do ruky uchopil jeden pramen jejích růžových vlasů a promíjel ho jako hledači zlata na břehu řeky se sítem.
,,Řekneš mi to?" zeptal se potichu a jemně, jak snad ještě nikdy od něj jemnějšího slova neslyšela.
,,Cítím jak ti zrychleně tluče srdce." a dal jí ruku na prsa, kde měla uložené srdce. Nic s ní nepohnulo. Byl od ní, řekněme na 30 centimetrů.
,,Máš takový strach, že ti málem vyskočí. Nedivím se."dodal už jen potichu a sklonil hlavu. Po celou dobu mluvil něžně a Sakura měla pocit, že se jí zdá ten nejkrásnější sen, jaký kdy snila. Jeho studená dlaň, přitisknutá na jejím horkém srdci, které tlouklo jako o život. Jeho sametově jemná slova, ničím nebezpečná. Zapomněla docela na to, jak nebezpečný pro ní je. Zapomněla, že on je ten, dímy kterému málem umřela. Ta chvíle se nedala ničím popsat. Byla jak v afrodiziaku. Tahle kombinace jeho nejkrásnějších věcí, které na něm zbožňovala a přímo u ní. Slova, která mu padala z úst jako nejsladší čokoláda. Vůně, která jí motala hlavu. Neznámá jako on sám. Všechno přerušil jedinou větou- nedivím se. Cítil provinění. To cítila i ona z něj. Ale stále byla okouzlená, aby mu řekla, že se nic nestalo, že už je to v pořádku.
,,Už ti nebudu chodit na oči." řekl, otočil se a rychle odešel. Zvedla omámeně hlavu a podívala se na jeho záda se slastně přivřenýma očima. Jeh hlas byl tak uklidňující. Nic se mu nevyrovnalo. Nic a v ničem. Vyskočil oknem a více ho už nebylo.
Celý den jenom chodila jako tělo bez duše. Jako pod vlivem nějaké drogy. Dělala nesmyslné věci a kolik nádobí rozbila, tolik se jí nepodařilo za celých 5 let.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Twilightka Twilightka | Web | 23. července 2010 v 1:18 | Reagovat

wow..fakt super povídka!! :-)
jak se jinak máš? A ještě jednou dík za pochvalu dessu :-)

2 Twilightka Twilightka | Web | 23. července 2010 v 1:42 | Reagovat

Jinak u mě na blogu začlo 1. kolo vgs :-)

3 Twilightka Twilightka | Web | 23. července 2010 v 13:16 | Reagovat

ahoj..s tím počasim s tebou naprosto souhlasim...tohle je fakt děs!!!

jinak hotové výtvory do vgs davejte do komentů..zapomněla jsem to připsat :-)

4 ...Sakura... ...Sakura... | Web | 23. července 2010 v 16:18 | Reagovat

Ahoj. Vysvědčení OK. Na prázdniny jezdím všude možno po příbuzenstvu na tábor a na soustředění...=D A co ty? Jo blog jsem zastavila nemám čas a už mě to ani moc nebaví. Vždy se jen tak podívám jestli někdo nenapsal...! :)

5 Niigata ♥SBnko♥ Niigata ♥SBnko♥ | Web | 23. července 2010 v 21:28 | Reagovat

waa :D krásna cast :D

6 ...Sakura... ...Sakura... | Web | 23. července 2010 v 22:23 | Reagovat

aha.... tak třeba se to změní... a on se ti aspoň za pár let třeba odvděčí...=D

7 Twilightka Twilightka | Web | 24. července 2010 v 3:40 | Reagovat

ahojky SB :-)
Máš u mě diplomek za hádanku. Snad se bude aspoń trošku líbit :-)

8 Hope Hope | 24. července 2010 v 14:01 | Reagovat

super

9 LarryFrilm LarryFrilm | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 22:54 | Reagovat

join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino</a> guide

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama