Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Když se setmí-4

24. července 2010 v 17:00 | Saskiee |  Když se setmí
Bylo brzo ráno a pondělí. Ještě do školy vstávat nemusela, ale dneska výjimečně vstala. Šla si dát sprchu. Cítila na sobě podivnou změnu. Při tom se jí nic nestalo. Cítila uvnitř sebe něco nového, jako když si koupí tričko a jde s ním první den do školy. Neuměla to popsat, ale neměla ráda změny i když to nebylo nepříjemné, ale ani příjemné. Dneska se výjimečně namalovala, navoněla a učesala tak, jak se jí to samotné líbilo. Vzala na sebe nejhezčí oblečení, prostě si řekla, že si udělá pěkný den a do toho chtěla připočítat i Hinatu.

  Dneska si s ní udělá dámskou jízdu. Co na tom, že je pondělí. A v tom se zarazila. Pondělí! Hodina biologie! A co, nějak to zvládne. Slíbil, že jí nebude chodit na oči a ona se o něj nějak projevovat nebude. Vstávala s vyloženě obrou náladou. Po včerejší bouřce ani stopa. Sluníčko krásně hřálo, sem tam ten bílý beránek se přehnal přes oblohu. Dokonce jí nevadilo ani to, když si jí zas někdo fotil. S radostí odpovídala Leemu na otázky a dokonce se smála jeho vtipům. Necítila na sobě žádnou tíhu tajemství. To jí dělalo tak náramně dobře. Věděla všechno, byla v obraze a to jí dělalo tak klidnou.
,,Sakuro?" podívala se na ní s úsměvem a obdivem Hinata.
,,Ahoj." zamávala jí a hned okolo sebe házela ty nejupřímnější úsměvy.
,,Kdo jsi a cos udělal se Sakurou? Páni, tohle ti moc sluší. Proč taková nálada?"
,,Já nevím...mám prostě skvělý den." pokrčila rameny.
,,Aha....no tak to se k tobě hned přidám."
,,To si piš, dneska tě zvu na soukromou dámskou jízdu. Teda jestli chceš."
,,Jasně, že chci. V kolik?"
,,No, co takhle v 8?"
,,Kykoliv. Já nikdy nespim." mrkla na ní.
,,Tak toho využijeme." a začala se chychotat. Holky vyrušil zvonek, označující začátek dne a zároveň 5 minut do začátku hodiny. Rozloučily se před třídou a Sakura zaplula do své.
,,Ty vole....no čum na to!" zapískal jeden Dčkař. Dělala, že to neslyší.
,,Jé...dneska ti to sluší Sakuro." ozvalo se z posledních lavic. Je to možné- od Karin? Ne..není to možné...zase z ní číší závist. Hned šla s Ino pomlouvat. Ale toho si nevšímala.
,,Sakuro, dej mi telefonní číslo." udělal na ní oči jeden kluk.
,,To by sis ho musel nějak vysloužit." usmála se na něj. Ona flirtovala? Tohle na sobě opravdu nepoznávala.
,,No tak mi řekni jak a já udělám cokoliv."
,,Cokoliv?" ušklíbla se. Kluk se k ní natáhl na pár centimentrů od obličeje.
,,Cokoliv."
,,Tak se otoč a dělej, že mě neznáš." no jo...něco z té staré dobré Sakury přeci jen zůstalo. Kluci se mu smáli a ona se přidala k nim. Záměrně se podívala dopředu, kde měl někdo sedět. Seděl tam jako obvykle a jako obvykle mu neviděla nic víc, než záda. Stočila pohled z okna. Venku lítali ptáci sem tam a tam sem. Bylo ke konci jara a nejspíš vyváděli mláďata. Pak jí přes výhled někdo přešel. Nevnímala, kdo to byl, jen ať už zmizí a ona se bude moct zase dívat.
,,Ahoj Sasuke. Jak se máš?" nemohla neslyšet ten nejfalešnější hlas. Skřípalo jí to v uších.
,,Ahoj." to snad ne, on odpověděl! To si vyžádalo její pozornost. Otočil pohled dopředu. U Sasukeho lavice seděla na kraji Karin a vedle ní stála Ino a něčemu se smála.
,,Máš novej gel na vlasech viď? Hezky voní." zaskučela. Sakura si vždycky myslela, že je to přetransformovaná stará baba do těla mladé holky. Podle hlasu by jí odhadla nejmíň 80 let. Nemohla uvěřit tomu, že se s nimi Sasuke baví. Copak změnil chování? To smrdělo. Hodně smrdělo.
,,Hele holka, starej se o sebe a zmiz. Dneska nemám náladu." a vrátil pohled na desku stolu. Byl nervozní a Sakura tuhle nervozitu znala. Měl zatlé pěsti. Přesně zatlé jako tenkrát, když ho poprvé viděla, jenže tenkrát nevěděla, co se to děje. Teď už ví, že se drží, aby na ní neskočil a neprokousnul jí hrdlo. 100% musel mít rudé oči.
,,Ale jdi..nebuď hned tak nakvašenej. To víš, nestává se tak často, že bychom tu měli tak perfekt kluka jako ty." a položila mu ruku na rameno, přičemž ho hladila. Sakura se teď bála. Už nevěděla, jestli se udrží na uzdě. Ruce se mu klepaly a pak, jako rána z čistého nebe, přestaly. Sasuke otočil pomalinku hlavu směr na Karin.
,,Páni, ty nosíš čočky? To je cool. Červená barva ti fakt sluší."
Sakura už začala panikařit. Už je pozdě. On se na ní chystá. Pomalu vstává!
Bez rozmýšlení a zaváhání. Bez jakéhokoliv popudu nebo strachu se přihnala dopředu a odstrčila Karin od něj a klekla si před něj.
Položila mu ruce na ramena a snažila se s ním zamávat. Přimět ho, aby se probudil.
,,Sasuke....dobrý?" viděla špičáky, přerůstající přes rty, ale sotva je spatřila, ihned se stáhly pod rty. Uvědomila si, co udělala a jak je mu blízko. Byla z toho zmatená a tak se i tvářila a chovala. Vstala, otočila se od něj a odešla ke své lavici. Zmateným, nevěřícným krokem. Opírala se o každou lavici a konečně si sedla. Nebylo jí dobře. Vždycky, když viděla ty oči jí nebylo dobře. Cítila velký nával horké krve do hlavy a zároveň studený vzduch z otevřeného okna, ale to studené necítila. Jenom vítr pohladící její tvář. Klipkala očima a snažila se probudit.
,,Ty náno...ty si myslíš, že ti bude patřit všechno? Nestačí ti, že se bavíš s nejpopulárnější holkou ze školy, nestačí ti, že patříš k těm nejpopulárnějším? Jako cos myslela, že děláš? Co si to dovoluješ, strkat do mě. Já se budu bavit s kým chci a jak chci. A jestli tě to sere, tak máš vážnej problém."
Slyšela ta slova, ale měla práci sama se sebou, aby se udržela při vědomí. Všechno se s ní točilo.
,,K..Karin? Vypadni. Vypadni!" zakřičela na ní a v tu dobu přišel učitel.
,,Slečno Haruno. Chápu, že třeba nemáte biologii ráda, ale maturujete z ní a tudíž by vám mohla být užitečná."
Podívala se na učitele a ostrost vidění se jí vrátila. Všechna malátnost se z ní vypařila. Mohla už volně hýbat s ústy, nedělalo se jí špatně. Neupadávala do mdlob. V pořádku.
,,To nebylo na vás pane profesore." ujistila ho v myšlence.
Podívala se kousek směrem dolů a střetla se s jeho pohledem. Oči měl v pořádku a ten pohled taky nějak neprokazoval nenávist. Spíš z něj četla zájem o to, jestli je v pořádku. Ale sotva se podívala a zjistila barvu očí, otočil se k ní zády.
Po první hodině bylo vše v pořádku. S Hinatou už si Sakura notovala.
,,Vím, co se stalo. Sasuke ti posílá po mě svůj dík."
,,No....to nemá za co. Udělal by to každý." řekla mírně nepřesvědčivě.
,,No to asi ne Sakuro. Ale už to necháme plavat."
,,Jo....poslyš...napadlo mě, co kdyby jsi u mě přespala?"
,,To by bylo skvělé." zajásala.
Den už potom utekl rychle. Cestou ze školy jí doprovázela Hinata a povídali si, jak si to užijí a o programu. Pak se rozloučili. Sakura za sebou zavřela dveře a hned šla dělat jednohubky a chlebíčky. Tohle jí bavilo. Lítala okolo toho a dávala pozor na sebemenší detaily.
Okolo 8 přišla Hinata a držela v ruce šampaňské.
,,Dáme si." zasmála se.
,,To si piš."
Sedla si s ní do obýváku na zem a položila tam i pokrmy.
,,To jsi nemusela. Je škoda to jíst, jak je to pečlivě udělané."
,,Prosim tě...ber si."
,,Já nemůžu."
,,Důvod?"
,,Nepracuje mi žaludek. Pracuje mi jenom na určitou část stravy a to ti nemusim řikat."
Sakuru to ťuklo. Vůbec jí to nenapadlo. Připadala si teď tak hloupě. Ale Hinata to buďto dobře maskovala nebo jí to nevadilo. Smáli se nejrůznějším vtipům, pak si zase povídali.
,,Kdyby jsi viděla Karin. Je to taková strašná holka." smála se Sakura.
,,Prosim tě...o té mi povídej. Nikoho horšího neznám. Zasloužila by si to."
,,Co?"
,,No...ty víš co."
,,Nechci se o tom bavit." upozornila jí Sakura.
,,Já vím, ale stejně mi to přijde divoký. Můj bratr je divočejší než kdokoliv jiný a drží se zuby nehty, aby ti nic neudělal a pak ho zastavíš ty. Když jsem to slyšela, myslela jsem, že se po tobě vrhne. Jeho reakce mě víc jak zaskočila."
,,Já jsem ráda, že se zastavil. Byl už na pokraji. Skoro tu hranici přešel."
,,Seš víc statečná, než jsem si myslela. Neodvážila bych se na něj sáhnout." obdivuhodně se na ní Hinata podívala.
,,Dost už...uzavřeme téma tvůj bratr a pojďme řešit kluky. Líbí se ti některý ze školy."
Hinata se zatvářila rozpačitě a jakoby byla na vážkách.
,,Sakuro....když ti něco řeknu, neplaš ano. Víš, jak jsem ti říkala, že mám nevlastního bráchu a to, že upíři nemohou mít děti? On je to můj partner. Proměnila jsem ho, když jsem ho našla v ulici s nožem v hrudníku. Zbývaly mu asi 3 minuty. Nezaváhala jsem. Naši ho přijali do rodiny a on je můj partner po několik století."
,,Století? Kolik že ti je?"
,,Asi 850 let a Narutovi 853."
,,To nejseš žádná mladice co?" usmála se a Hinata dostala záchvat smíchu. Tahle noc nebrala konce a Sakura usnula až o půl 3 ráno. Hinata spát nemohla. Do školy se s ní belhala, sotva udržela krok a spánek.
,,Neboj, ona tě 3hodinovka tělocviku probudí." plácla jí povzbudivě Hinata po zádech.
,,Né, dneska je úterý."
,,Jo...úterý."
Sakura nahodila grimasu umučení a ještě s větší nechutí se belhala do školy. Ve škole ale nabyla energii. Musela.
Při převlékání na ní Hinata spustila.
,,Dneska hrajeme volejbal. Potřebují vybrat holky do soutěže."
,,Hm...skvělý. Kdo vybírá?"
,,Dčkaři."
,,Cože?"
,,Promiň, z mojí hlavy to neni."
,,Proč vždycky oni mají přednost?"
,,No asi proto, že jsou nejstarší na škole?"
,,Hm...se s věkovým skorem tvého bratra určitě."
Hinata se usmála a šly ven na hřiště. Okolo byly lavice, na sezení, kde už seděli kluci s učiteli a Sakuřinou třídní. Ta rozpískala a mohlo se hrát. Hinata měla podání. Bravurně přehodila přes síť přímo na dívku, která volejbal moc neovládala a míč upustila. Takže 1:0.
,,Heky Hin." usmála se Sakura, která byla s ní ve družstvu.
Dala znova podání, které tentokrát letělo na jinou dívku, která míč odhodila zpátky. Sakura to vybrala a nadhodila ho dívce z týmu, ta jí to vrátila a Sakura smečovala tak, že to nikdo nevybral. Plácla to s Hinatou. 2:0.
Další podání měla opět Hinata, ale tentokrát trefila do hlavy Karin. Sakura se neudržela a vyprskla smíchy, protože její výraz hovořil za vše. Karin naštvaně práskla s míčem a hodila ho zpátky. Takhle to šlo pořád. Holky, tím myslím Sakura s Hinatou vyhrály na plné čáře.
,,Do soutěžního kola postupují Sakura, Ino, Hinata, Sayumi a Zora." ohlásila učitelka.
Hinata hodila po Sakuře ručník a pití.
,,Dobrá hra."
,,Jo, ale potřebovala bych na lov. Sem vyhládlá a mám žízeň."
,,Už končíme. Rychle se převlíkni a v lese seš co by dup."
,,Jo jo...těšim se na soutěž ahoj!"
,,Ahoj Hino." zamávala jí a sundavala si spocené tričko. Zalezla do sprchy a vykoupala se.
,,Tak, kdopak se nám to tu schovává." zaskřehotal hlas, který by Sakura poznala snad všude. Otočila se a chtěla Karin něco ošklivého říct, ale ve dveřích nestála jen ona, ale kluci z celého Dčka. K její smůle si nechala ručník před sprchárnou a ten držela Karin u sebe. Kluci začali pískat a jeden dokonce vlezl k ní a dost hnusně na ní šahal.
,,Vypadni a ty mi dej ten ručník."
,,Sorry, ale tohle je moje pomsta za to, co jste mi s Hinatou udělali na hřišti. Řekla bych, že po tomhle i nikdo neřekne jinak, než královno děvko." začala se hnusně smát. Sakura dostávala strach, protože ten kluk na ní opravdu hnusně sahal a do toho se přišli podílet další a další. Bála se, že jí znásilní, protože byla panna.
,,Jděte pryč."
,,No tak kotě, sundej ty ruce z toho božskýho tělíčka." říkal jeden přes druhýho. Karin se jen smála.
,,Co se to tu děje?!" zaburácel hlas, za kterým se všichni otočili. Karin se lekla, protože zazněl přímo u jejího ucha a vypískla. Kluci zlůstali stát a ani jeden se už Sakuře nevěnoval.
,,V dívčích sprchách nemáte co dělat!" zařval na ně dost ošklivym tonem. Ani jeden kluk se neodvážil protestovat a jeden po druhym vyklidili pole. Před vchodem se dotyčnému ještě obloukem vyhýbali. Sakura si mohla přes páru z horké vody všimnout, že u dveří stojí On. S jeho kamenně nepřístuným výrazem, božským tělem, kterému by záviděl kdejaký muž a tváří tak pohlednou, že přestávala opět dýchat. Propaloval jí pohledem, ale nedíval se na její tělo, nýbrž do obličeje. Aniž by se na ní podíval, ukázal na Karin prstem, aby mu dala ručník. Karin ze starchu před ním poslechla a zdrhla, že se po ní jen prášilo. Sasuke vešel do sprchárny a voda pod jeho nohami mu šplouchala. Sakura mu po celou dobu koukala do očí a pára vytvářela matný jas. Černé, hluboké oči mu ale svítily do dálky. Voda okolo ní vytvářela dojem, že se v těch jeho temných studánkách utopí. Šplouchání vody přidávalo na slyšitelnosti, čím blíže k ní byl. Cítila, že se jí kluzká půda pod nohama zase bortí. Točila se jí hlava a dělalo se jí nevolno, jako tomu bylo v pondělí. Rukama si zakrývala křečovitě ty nejdůležitější místa, ale s jeho ladným a půvabným krokem se přestala tak pevně držet. Samozřejmě, držela se jich dál, ale ne tak bolestivě pevně. To horko okolo jí zvyšovalo tělesnou teplotu, ale jeho náhlá blízkost jí zvyšovala daleko víc. Atmosféra jí nedovolovala dýchat. Hrdlo se jí opět úžilo a srdce tlouklo jako na poplach. Měla pocit, že jí vyletí z hrudě. Pozorovala jeho oči, ve kterých hledala dno, ale čím horlivěji ho hledala, tím víc se potápěla dolů. Očekávala každou chvílí, že změní barvu, ale nic se nedělo. Jenom se potápěla hloub a hloub do temné barvy noci. Něco se ale pozměnilo. Zastavil se. I on se díval do jejích zelených lučních očí z výšky. Pomalým pohybem jí podal ručník. Ale i toho tak pomalého pohybu se lekla a trošku ustoupila. Přestal, ale dál k ní měl nataženou ruku, svírající kus látky. Za chvíli to pochopila a natáhla k němu s velkou opatrností ruku. Celou tu dobu se nedíval nikam jinam. Sakura odpočítávala chvilky, než omdlí. S každým mrknutím oka se jí dělalo více a více černo před očima. Vůbec netušila, jak tohle skončí. Po celou tu dobu zadržovala dech a pořád si více a více uvědomovala přítomnost andělské tváře i postavy. Neudržela ten nápor a černo před očima se rozšířilo do takové míry, že upadla do tmy.
Probudila se a otevírala oči jako po spánku. Uviděla bílý strop a pak něco studeného na čele. Lekla se a posadila.
,,Klid Sakuro." utěšovala jí Hinata. Sakura se otáčela ze strany na stranu. Viděla slušně zařízený pokoj a velké prosklené dveře na balkon, odkud byl hned les.
,,Kde to jsem?"
,,U mě doma." usmála se.
,,Pamatuješ si na něco?"
Vybavila si všechno. Do té doby, než co omdlela. Byla nahá! Podívala se na sebe a byla oblečená v jiném oblečení.
,,Doufám, že ti nevadí, že jsem tě oblékla do svých věcí. Sasuke tě sem přivedl ve své košili a k tomu všemu mokrou. Říkal mi, co se ti stalo."
,,Sasuke?"
,,No ano. Počkej, až se mi ta Karin dostane pod ruku. Já jí dám."
,,Holičko? už se vzbudila?"ozval se příjemný a stejně melodický hlas, jako měla Hinata. Ta se za ním s úsměvem otočila.
,,Jo mami...už je vzhůru a vypadá to, že i v pořádku."
,,Oh...to jsem moc ráda. Ahoj Sakuro...já jsem Mikoto." do pokoje přišla krásná žena s černými vlasy ničím odlišitelnými jako Sasuke. Stejně jako všichni měla bílou pleť a nádherná jako anděl. Nevypadala vůbec staře.
,,Těší mě, že vás poznávám. A zároveň mrzí, že nadělávám starosti."
,,Jaképak starosti. Hinata o tobě říkala samé pěkné věci. O ničem jiném mi doma nebásní, takže skoro patříš do rodiny." nemohla si nevšimnout, jak hodná a laskavá Mikoto je.
,,No jo....tak jak jí je?" vešel do dveří ještě jeden. Hinata se už více usmívala, když zaslechla jeho hlas. Bylo poznat, že je mužský, ale ne tak hluboký jako měl Sasuke. Přesto byl krásný něčím jiným. Když Mikoto ustoupila, mohla si všimnout vysokého, statného muže s blonďatými vlasy a zjevem, kterým působil jako princ. Všichni členové Uchiha rodiny byli vysloveně nádherní. Aby ne, když to byli upíři.
,,Oh...a sakra....Sasukemu se nedivim...ty vážně lákáš a provokuješ. A teď nemyslim jenom vůně krve." dodal hned.
,,Naruto." okřikla ho Hinata.
,,Ne...to je ok...už jsem si zvykla." usmála se.
,,Tak tohle je ta holka, o který denně slýcháváme pohádky jak z nejkrásnější knížky?" a uchopil Hinatu za bříško a položil jí hlavu na rameno.
,,Naruto, myslím, že tě volal táta." odpověděla mu rázněji Mikoto.
,,Ale mamko."
,,Žádné ale...chceš vydělávat? Chceš, tak mazej. A já vás také nechám o samotě." dodala a i za věčných připomínek Naruta odešla.
,,Takže si poznala všechny členy naší rodiny, zbývá táta, ale ten pořád jen pracuje. Ale je taky v pohodě."
,,Jo...to jste všichni." dodala.
,,Jsem ráda, že se ti má rodina líbí." usmála se Hinata.
,,A když už jsme u toho, nechceš u nás přespat, stejně máš věci ve škole a ná ti dlužím noc u mě. Já spala u tebe, tak teď by si mohla spát ty u mě."
,,Ale to nemůžu. Nemůžu takhle otravovat tvoje rodiče."
,,Neotarvuješ, náhodou jsou rádi, že je někdo nový u nás. Nikdo k nám nechodí Sakuro. Kdo by taky? Ale pochopím, když ne...vím, kvůli čemu, respektive komu."
,,Dobře...zůstanu tu na noc."
,,Sakuro...paráda....paráda..." objala jí a začala skákat.
,,Em....přijdu....hnedka....jenom jdu udělat něco k jídlu."
,,Já nemám hlad."
,,Neprotestuj." nařídila a s úsměvem na rtech zmizela z pokojíku. Sakura se usmála a přešla k velkým proskleným dveřím a dívala se do lesa. Velkou rychlostí z něj vyběhl Sasuke, ale když jí viděl v okně, zarazil se a zastavil. Nikdo nemusel Sakuře říkat, co tam dělal, ještě když mu od koutku úst tekl menší pramínek krve, který si bez zájmu utřel do rukávu s pohledem na ní. Nechápala, proč se na ní vždycky tak dívá. Copak jí chce vážně zabít? Pozná už jeho zabijácký pohled a pohled, kdy se jenom dívá. Připadala si jako obraz ve vytríně. Těm očím se nedalo uniknout a k tomu všemu jí tížilo srdce. Věděla, co to je. Měla by mu poděkovat. Ale ona se bojí na něj jenom podívat, natož mu něco říct. Ironie. Bála se na něj dívat, ale při tom se na něj dívala tak strašně ráda. Dávalo to smysl? Když zkoumala jeho každičký detail vzhledu, připadala si tak....tak...bavilo jí to. Ale neměla ráda, když se na ní stejným pohledem díval on. Bylo to jako pod rentgenem. Jakoby vycítil její nelibost skočil do okna vedle a zalezl. Oddechla si, ale věděla, co musí udělat. Krok za krokem jí připadal těžší a čím dál víc nemožnější. Dívala se do země a přemáhala každý svůj sval v těle jít dál. Už byla v uličce, venku z pokoje. A v tom jí nohy ztěžkly docela. Každý krok byl stále těžší učinit. Krok za krokem. Krok za krokem. Krok za krokem a stála u jeho dveří. Obrovská tíha teď spadla do její pravé ruky, když chtěla zaklepat. Pomalu, pomaloučku jí zvedla a bolelo jí to, protože ten protiklad byl velký. Jistá tíha jí nutila dopředu a ještě větší zpátky. Pak se zamyslila. Co mu asi tak řekne? Děkuju? To je ubohý jako ona, když stojí vedle něj. Ne ne ne...nic jinýho nebude dělat. Všechno tohle je hloupost. Vrátí se zpátky. Tohle je jedna velká hloupost. Měla namířeno pryč od těch prokletých dveří a všechno tíživé z ní rychle opadávalo. Už se vracela zase do normálu, když se dveře za ní zprudka otevřely! Musel vědět, že stojí za nimi, protože je otevřel záměrně. Zase ten neústupný výraz antického boha krásy. Jeho na pohled studené rty se otevřely.
,,Chtělas něco?"
,,Já...já....no...." ty oči byly tak čarovné. Jako všechno na jeho těle. Ať se podívala kamkoliv, všechno ji uchvátilo.
,,Nervuje mě, že máš ze mě tak panický strach, že koktáš." řekl svým hlubokým, hlasem, jaký mohla slyšet jenom od něj. Kdyby věděl, že koktá kvůli něčemu úplně jinému. Podívala se dp strany, aby mohla říct souvisle větu.
,,Já ti děkuju." vypadlo z ní nakonec tiše.
,,Dlužil jsem ti to." odpověděl jí. Nasucho polkla a zavřela oči.
,,To jsem ti tak odporný, že přede mnou zavíráš oči?"
On a odporný? Musela se na duši usmát. Jemu by mohl závidět i anděl. Říkala mu tak a on si teď myslí, že je jí odporný. Ale co bylo nejhorší bylo to, že jí položil otázku, na kterou mu musela dát odpověď.
,,Tvé srdce zase bije napoplach." dodal a sklonil zrak k její hrudi.
,,Dovolíš? Tohle mě na tobě strašně fascinuje." položil jí chladnou ruku na srdíčko. Zavřela oči. Bylo o něco tak neuvěřitelně příjemného. Hořely jí tváře a s ní i prsa a on na ní položil svojí chladnou ruku. Bylo to jako když led položíte na rozpálenou plotýnku.
,,Tlukot tvého srdíčka ti vždycky strašně rychle naroste, sotva se k tobě přiblížím a dotknu. Nadechni se moje maličká." mluvil k ní jako k dítěti. Uvědomila si, že zase nedýchá.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Hope Hope | 24. července 2010 v 21:11 | Reagovat

krásné

2 Twilightka Twilightka | Web | 25. července 2010 v 3:50 | Reagovat

Teda jestli ty povídky vymýšlíš sama, tak fakt smekám klobouk!!

jinak jsem ráda, že se diplom íbí :-)

3 ...Sakura... ...Sakura... | Web | 25. července 2010 v 16:54 | Reagovat

Kudlu do zad? =D To snad ne...:D mno uvidíme...:)

4 Ufon Ufon | E-mail | Web | 25. července 2010 v 21:00 | Reagovat

krása!

5 Bolest Bolest | 25. července 2010 v 23:48 | Reagovat

Krásná povídka,ale měla bys udávat i zdroj.Kalips by nebyla moc nadšená kdyby věděla,že jí kradeš povídky!

6 Saskiee Saskiee | Web | 26. července 2010 v 0:02 | Reagovat

[5]: oki,ale já to mám z jinýho blogu než má Kalips a navíc jsem nikde nenapsala,že je to moje dílo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama