close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

 Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

Když se setmí-8

11. srpna 2010 v 14:10 | Saskiee |  Když se setmí
Po tom, co se ostatní vrátili z lovu pomohli Sakuře odnést věci do jejího domu.
,,Budeš mi chybět." natahovala moldánky Hinata.
,,Vždyť se uvidíme ve škole."

,,No jo, ale víš, jaká to pro mě bude doba?"nenechala se udyndat.
,,Přijdu večer." mrknul na ní Sasuke. Sakura chytala červenou barvu a odešla domů. Pořád jí ale vrtal hlavou ten Set. Vůbec se jí nelíbil. Především kvůli tomu, že lákal pryč jejího anděla. To by nesnesla. Vybalila si věci a aby si zkrátila dlouhou chvíli, začala se učit. Uteklo jí to a zjistila, že je půl 9 a ona ještě není ani vykoupaná.
,,Tak tomu se říká pilná studentka." ozvalo se od okna, kde byl opřený on. Jakoby mu patřil svět, on se však spokojil s tím, že mu patřila jedna osoba. Vešel do domu otevřeným oknem a nečekal na její odpověď. Rovnou jí chytil obličej do rukou a něžně jí líbal. Vpíjel se do jejích rtů, když zazvonil zvonek. Sasuke se od ní s neochotou odlepil, ale stejně jí držel za pas a šel s ní otevřít dveře, aby se podíval, kdo je ten umělec, co je vyrušil.
,,Sakurko...zlatíčko moje ahoj." vpadla do bytu žena, která byla až moc podobná Sakuře. Měla stejně růžové vlasy a zelené oči. Byla trošku silnější, ale chováním odpovídala na zbohatlou a děsně falešnou.
,,Ahoj...mami." dodala s obdivem nad nečekanou návštěvou. Její máma se ihned začala chovat jako doma. Položila si šátek, který měla omotaný okolo krku přes židli a rovnou se uvedla do kuchyně, kde se posadila.
,,Tak, jak žiješ sluníčko moje? Už si ani neříkáš o peníze." usmívala se tím příšerným úsměvem.
,,Mami co se děje....odešla jsem od vás při 18 narozeninách a že by to bylo nějaké přátelské rozloučení se říct nedá. Neozvala ses mi přes 2 roky."
,,Snad se můžu podívat, jak žije moje jediná dcera ne?"
,,V půl 9 večer?"
,,No...když tu máš návštěvu, tak usuzuji, že bys na to měla být asi zvyklá ne?" a upozornila na Sasukeho, který Sakuru stále majetnicky držel.
,,Omlouvám se paní Haruno, že jsem se předtím nepředstavil. Mé jméno je Sasuke Uchiha a jsem přítel vaší dcery." ujal se slova sám, až na něj koukala jako na blázna. Kde pobral takovou galantnost? Představil se jako její kluk! Bože, proč se ta podlaha tak hýbe?
,,Sakuro, miláčku teď neomdlívej ano...omdli mi až v posteli." zašeptal jí do ucha a políbil, aby to nevypadlo tak nápadně. Jako naschvál se uculil.
,,Zlatíčko....tak ty máš kamaráda...oh....to jsem netušila."
,,Mami...je mi 19...a neni t tak, jak si myslíš....on je můj přítel mami."
,,To jako chceš naznačit co?"
,,Že spolu spíme." vychrlila to na ní a jemu to evidentně nevadilo. Naopak, byl.- pyšný? Skoro to vypadalo, jako by se s tím vychloubal. Bylo to možné? Tuhle trapnou konverzaci chtěla co nejrychleji ukončit než si ho úplně zprotiví.
,,Co? Sakurko...to ale...doufám, že bereš antikoncepci." opáčila se hned její matka.
,,Mami...já se o sebe dokázala postarat předtím a dokážu i teď a neboj, nemám v plánu otěhotnět i když tobě by to bylo stejně jedno."
,,Jak to se mnou mluvíš?" začínala se rozčilovat.
,,Abych byla upřímná, nemám na tuhle konverzaci čas ani náladu, je po půl 9 a já jdu další den do školy a ráda bych přišla vyspalá. Nemluvě o domácích úkolech. Přijeď, ale nejprve mi zavolej ano? Ahoj!" a vykvartýrovala maminku přímo ze svého bytu. Dalo jí to práci a oddychla si, když se za ní zavřely dveře.
Sasuke stál opřený o linku a na rtech mu hrál šibalský úsměv.
,,Konečně." vypustila ze sebe. Přišel k ní a vrátil se k činosti, kterou nedokončili.
,,Víš, když jsi mluvila o těhotenství, chci ti říct, že já děti mít nemůžu. Prakticky jsem nefunkční. Jsem mrtvej a moje sperma taky."
,,Tvářim se, jako by mi to vadilo?" usmála se a zabořila ruce do jeho ebenových vlasů. Dnes s ní ale nechtěl spát. Uložila ho do postele a aby se nenudil, zapnula mu televizi a šla se umýt. Mezitím se natáhnul na postel a ruce dal pod polštář, aby se protáhnul, když narazil na papír. Vytáhnul ho a uviděl svoje fotky. Musel se usmát. V tu doby, kdy jí je poslal o ní usiloval a děsně se mu to líbilo. Přišla akorát když si je prohlížel.
,,Máš mě pod polštářem?"
,,Ne, mám tě na stolku a tohle pod polštářem." ukázala mu nejprve na stolek, kde se blyštila jeho obličejová fotka v zarámovaném okraji a potom až na fotky. Ukázal jí, aby si lehla vedle něj. Přikryl jí a natáhl ruku pod její hlavu. Objala mu rukou hruď a přitiskla se mu na ní a tak i usnula.
Když se áno probudila, ležela v posteli sama se vkazem: PŘIJEDEME PRO TEBE- MILUJU TĚ SASUKE
Vstala a šla se umýt, učesat a čekala venku na auto. Přijeli brzo.
,,Čau lásko moje." vrhla se na ní hned Hinata a objala jí, jakoby se roky neviděli. Řídil samozřejmě Sasuke. Ke škole se dostali ve třičtvrtě na 8.
,,Seš si jistý, že to chceš na ostatní takhle vybalit? Víš, kolik lidí bude čumět?" řekla mu Sakura s obavami, ale Sasuke jí chytl okolo pasu s prýlemi na nose a v pohodě jí odpověděl.
,,Mě jsou lidi u zadku. Horší to bude, když budou čumět po tobě." usmál se a šel s ní takhle až ke škole. Bez výjimky všichni se na ně podívali. Cítila se trapně a zároveň byla hrdá, jak se s ní nese a vůbec se nestydí. Rovnou s ní šel do třídy, protože bylo pondělí a hodina biologie byla společná, tak co. Posadil se dopředu a Sakura na své obvyklé místo dozadu. Vyndavala si věci z tašky a srovnávala na lavici.
,,Ahoj Sasuke." pozdravila ho tím skřehotákem Karin. Nikdo jiný tak odporný hlas neměl, takže se musela otočit. Po pravdě jí vytáčelo, že se motá zrovna okolo něj. Sledovala všechno, co se tam odehrálo a Karin na ní párkrát mrkla ve smyslu: to čumíš co?Sasuke se na ní podíval jako na největší opruz a potom se díval dopředu.
,,Hele....ty vlastně nikoho nemáš co? Co to změnit? Třeba bys k sobě někoho potřeboval?"
,,Je mi líto...vlastně neni....já někoho mám a neotravuj. Seš otravná i odporná zároveň."řekl s tou jevtší arogancí, ale vypadalo to, že ji to nějak nezasáhlo. Naopak. Sklonila s k němu tak, že jí čuměl celý obsah jejího výstřihu a dodala sebejistě nahlas, aby to slyšela i Sakura.
,,Ale v posteli umím bejt dobrá."
Bez váhání vstala a s pohledem masovýho vraha k nim došla a Karin vrazila pěstí.
,,Ty čubko! Pak kdo je královna děvka. Svině jedna!" řvala na ní dál a ubalila by jí i další, kdyby jí Sasuke nechytil.
,,Sakuro klid...klid." pomalu se uklidnila, ale stejně se razantně vymanila z jeho sevření a čučela na ní nenávistnym pohledem. Sasuke se k ní sklonil a řekl jí:,, Moje přítelkyně nemá ráda konkurenci. Už jí to nedělej nebo budeš ještě odpornejší s těma monoklama." usmál se. Tak ona s nim chodí? No počkej Sakuro! Sakura se usadila do lavice a hlouček lidí, co se semkl okolo nich se roztrhl. Hodina začala. Celou tu dobu pěnila a vztek v ní pořád byl. Konečně konec hodiny. Sasuke balil věci, ale ještě s ní vyšel ven na chodbu.
,,Co to bylo?"
,,Co co bylo? Ona ti normálně nabízela sex. No věřil bys tomu? Ze mě udělá špínu, ale pak sama by šla chrápat někam s tebou!"
,,Maličká....Maličká......nežárli." odpověděl jí tak sladce. Sladčeji, než uměl.
,,Já? Já nežárlim!" dodala pořád nasupeně a dala ruce křížem na prsa.
,,Jistě." usmál se a dal jí pusu na tvář. Ta rozpustila veškerý led vzteku a hořkosti. Dívala se jak vyběhl schody do horního patra a potom zalezla zpátky do třídy. Karin si foukala bebíčko a nadávala při tom na Sakuru takovýma nadávkama, že to bylo až přehnaný a nemístný. Ta si toho nevšímala a byla v sedmém nebi z toho, jak se k ní choval.
Škola utekla rychle. Celá trojka se sešla před školou.
,,Co budeme dělat teď?" ptala se Hinata.
,,No...já jdu přeleštit motorku, s Narutem jsme se dohodli, že budeme jezdit."
,,Fajn, tak ty přijdeš k nám a pomůžeš mi otestovat bazén a saunu." chytla se Hinata Sakura a vlekla jí za sebou.
,,Čau mami." dala jí hned ve dveřích pusu.
,,Dobrý den Mikoto." pozdravila Sakura.
,,Á...ahoj Sakurko...." vrhla na ní úsměv.
,,Tak pojď." táhla jí za ruku Hinata.
,,Počkej, já nemám plavky...nenechala si mi je ani vzít."

,,No problem....mám 5 plavek. Jedny ti určo budou." Sakura si vybrala dvojdílný a hned následovala Hinatu na zahradu k bazénu. Hinata už s předstihem se rozeběhla a skočila do něj. Sakura se smála a všimla si kluků, jak spravujou motorky. Vyschlo jí v ústech, když viděla Sasukeho jen v roztrhaných kalhotech.
Aby skryla červenou barvu na tváři, skočila za Hinatou šipku do bazénu. Obě dvě se smály a házely si v brouzdališti míčem. Pak si zaplavaly a potápěly se. K večeru si vlezly do sauny a bavily se o modních výstřižkách, o klucích a holkách a Sakura nadhodila i jméno Set, ale i Hinata s ním neměla moc dobré zkušenosti, a proto ho rychle z konverzace vynechaly.

Večer jí domů doprovodil jak jinak než Sasuke. Drželi se za ruce a šli pomalu.
,,Líbí se ti u nás?"
,,Líbí."
Hřála ho ta slova. Byl s ní opravdu šťastný. Teď teprve poznal, co je to štěstí i když si to předtím myslel taky, ale tohle bylo opravdové, nefalšované, upřímné štěstí.
,,Dneska si byla rozkošná ve třídě. Myslel jsem, že jí zabiješ." usmíval se.
,,Nechci se o tom bavit. Je to kráva."
,,Já bych s ní nikdy do postele nešel. Ani s žádnou jinou. Jenom s tebou." pohladil jí po tváři a krátce políbil. Ačkoliv se líbali skoro pořád, nikdy jí nepřestal vyvádět z míry. Vždycky jí poletovali v břiše motýlci a červenala se.
,,Zajezdili jste si s Narutem?"
,,Parádně." zhodnotil.
,,Dneska k tobě nemůžu. Máma chce se mnou něco projednat. Ráno ano?" dal jí pusu na čelo. Už stály před jejím domem. Sakura kývla a zmizela do budovy. Udělala si rychle úkoly, no...spíš je odbyla, vykoupala se a šla spát. Chtěla co nejdříve zítřek. Tak moc se na něj těšila. Byla skutečně zamilovaná a už teď jí chyběl. Netušila, co ji ráno čeká za překvapení.
Probudila se a hned energicky se nasnídala a vyběhla ven. U školy jí všichni čekali, ale byli podivně skleslý.
,,Co se děje?" a zmrzl jí úsměv na rtech.
,,Sakuro...musíme odjet na 14 dní s našima. Letíme do Norska za příbuznýma. Potřebují podepsat nějakou smlouvu a do toho tě nebudeme tahat." oznámil jí Sasuke. Bylo to skoro poprvé, co jí oslovil jménem. Nebyla na to zvyklá, většinou jí říkal maličká a jí se to líbilo! Ale nelíbilo se jí, že odjede. Na druhou stranu chápala to, že musí. Ale v srdci cítila úzko. Strach a stesk.
,,A....kdy...odjíždíte?"
,,Dneska."
,,Už!" vyhrkla.
,,ANo....taťka říká,čím dřív, tím líp, alespoň budeme rychle zpátky."
Sakuře začaly téct slzy. Sasuke jí objal a dlouze a vášnivě jí políbil. Na obličeji mu visel smutný pohled.
,,Nebuď smutná...já se vrátím. A až tu budu, tak ti všechno vynahradím. I mě budeš chybět maličká. Nezapomeň, že tě miluju. Nezapomeň na mě." hladil jí ve vlasech, opřený o její čelo.
,,Jak bych mohla." vzdychla sklamaně. Ještě jednou a naposledy jí dravě políbil a pak odešel. Držel jí za ruku dokud se to pouto neroztrhlo. Předtím si nevšimla, jak byla obloha zatažená a dokonce začalo pršet. Byla jí zima a cítila chlad. Ne ten, jaký šel z něj, ale z venčí a chlad samoty. Znova byla sama. Nikdo nad ní nedržel ochrannou ruku. Jakoby se všechno vrátilo do starých kolejí. Do třídy vstoupila zase ta stará, zamlklá Sakura. S nikým se nebavila a vypadala nemocně. Toho využila Karin s Ino a pomívali se jí. Ona jejich narážky ignorovala a nechala si je líbit, jako tomu bylo předtím. V hodinách se učila a stal se z ní opět ten knihomol a jedničkář. Škola jí připadala nesnesitelně dlouhá, když vedle ní neseděl nikdo, kdo by si s ní povídal. Vše bylo nudné a zdlouhavé. Nic jí nezajímalo. Cestou domů promokla a kapky deště se mísily se slzami. Chyběli jí. Oba dva, ale on snad nejvíc. Věděla, že se vrátí, ale až za dlouho. Čas jí připadal, jakoby se zastavil. S ním to utíkalo až moc rychle a najednou se vše obrátilo proti ní. Co teď asi dělá, kde je? A co Hinata? Její energický, zářivý úsměv.
Doma bezduše zavřela a zbytek dne strávila nad knihami. Při tom usínala. V kalendáři si vyznačila dny, kdy jsou pryč. Osprchovala se a raději zalehla do postele. Ale ne a ne usnout. Jindy jí to netrvalo ani pár minut a dneska skoro hodinu. Ať chtěla nebo ne, začala myslet na jejich první milování. Bylo jí smutno a v očích se jí leskly slzy. Brzy si našly cestičku na povrch a začaly jí stékat po tvářích. Co by dala za minutu vidět ho. Smutnila a čím více brečela, tím urputněji na něj myslela. Na něj a na Hinatu.
Konečně nastalo ráno, ale bylo černé a obloha zatažená. Sem tam poprchávalo a to jí na náladě nepřidalo. Ani si s sebou nevzala bundu s kapucí. Bylo jí jedno, jestli promrzne. Cestou jí potkal déšť a s radostí se do ní opřel. Do školy přišla jako vodník. A zase ty hloupé narážky od Karin i Ino. Jedině kluci, ti se jí zastávala a mysleli si, že snad mají naději, když tu Sasuke není. Její srdce bylo ale zvadlé a na žádné klučičí výstřelky neměla ani pomyšlení. Dávala vysloveně najevo, jak jí svět otravuje a jak se nudí. Obličej měla opřený o ruku a poťukávala si tužkou čekajíc na příchod učitele. V hodině mluvila jenom když byla vyvolána nebo když se jí někdo na něco ptal. O přestávce to bylo snad ještě horší. Nikdo se s ní nebavil a samota jí přišla zrádná a ošklivá. Za tu dobu, co poznala Hinatu a ostatní, si na ní odvykla a docela zapomněla. Teď si jí připomněla.
,, Tak co ty královno děvko. Už tu nemáš nikoho, kdo by nad tebou držel ochranný křídlo co? Neboj se, já ti naúčtuju ty tvoje veškerý věci proti mě a ty facky i s úrokama. Budeš mě prosit." vyhrožovala jí, ale ona dělala, jakoby jí ani neposlouchala.
Ke konci dne se zbalila a odešla krok sun krok ven do bláta a deště. V parku jí ale čekalo něco daleko horšího, než v co mohla doufat. Karin si jí skutečně odchytla a podrazila jí nohy. Jakmile spadla, sesypala se na ní i s Ino a mlátily jí obě dvě hlava nehlava. Omdlévala bolestí a odevšaď jí tekla krev. Když už si myslely, že toho bylo dost, zvedly se a pořádně se jí pošklebovaly.
,,No, myslim si Ino, že má po kráse. Takhle bude ještě dlouho chodit." smály se jí a s úsměvem odešly. Sakura se nemohla ani pohnout. Všude jí to bolelo. Nemohla se jak bránit proti dvoum holkám. Domluvily se na ní. Zase jí popadl smutek, že se ani nesnažila vstát a ležela na studené zemi a plakala. Stýskalo se jí a do toho se mísila bolest. Byla jako pes, kterému odjel páníček a on teď zalezlý ve tmě a samotě kňučí a umírá žalem. Nikdo venku nebyl, aby jí pomohl. Nikdo. Kdo by se taky ploužil v dešti venku v osamoceném parku? Večer se už pomalu zvedla a došourala před dům. Po schodech nahoru to byla bolest a mučení. Několikrát se musela zastavit. S námahou se vyškrábala před své dveře a z těžka je zabouchla. Hned se postavila do sprcháče a pustila na sebe vodu. Kňučela a syčela bolestí. Opravdu jak pes. Vše jí bolelo. Měla podlitiny na bocích a zádech, jak jí kopali. Roztržený ret a monokly na obou dvou očích. Jedno víc nateklé než druhé. Samé odřeniny a do toho ještě šíleně bolela hlava. Asi měla otřes mozku, jak jí práskaly hlavu o beton. Všude samá krev a ranky, ze kterých sršela krev. Modřiny, podlitiny, odřeniny no prostě hnus. Ani se nepoznávala. Noha jí hrozně bolela, až moc. Chtěla si jí obvázat, ale když se sklonila, záda jí prokazovaly jasnou a ostrou bolest. Raději si lehla do postele, ale i při tom jí bolel hrudník, jak dýchala. Zůstala doma. Takhle nemohla jít do školy. Stejně na ní nikdo nečeká. Den strávila v posteli. Jednou vypila hrníček čaje, když se vzbudila, ale ta bolest byla tak příšerná, že si raději k posteli přinesla flašku minerálky a opravdu celý den strávila v posteli. Dívala se občas na televizi, ale víceméně se dívala z okna. Pršelo a ztrhla se bouře. Myslela na něj. Na jeho hřejivý úsměv, pod kterým i sníh roztával. Na jeho chladnou kůži a žhavé dotyky. Na jeho způsob mazlení a vyslovení slova - maličká- a na jeho povahu. Nezkrotnou jako vítr, dobrou jako med. Připomínala si sladké polibky a i přes příšernou, ostrou bolest si vytáhla fotky z pod polštáře. Dívala se na každou zvlášť a padaly jí při tom slzy. Ještě že jí nevidí. Určitě by se mu zhnusila a nechal by jí. Schovala je zpátky a na chvilku zase zapla televizi. Znova se ozvala bolest v noze. Když nepočítala bolest v hrudníku při každém nádechu, dalo se to vydržet, ale nejhorší byla ta noha a hrudník. Musela jí mít zlomenou. Do zítřka počká a jestli jí to bude bolet, tak další den zajde k doktorovi.
Jenže další den to bolelo pořád a snad ještě víc. Už to nebolelo jenom při pohybu. Ono to bolelo samo od sebe a nepřetržitě. Vlastně jí probudila bolest. Skoro nemohla vstát. Chtěla si k doktorovi dojít, ale sotva udělala malinký pohyb, jenom náznak zvednutí, vykřikla bolestí. Telefon měla daleko. Odkryla deku a zděsila se. Nohu měla nateklou strašnym způsobem a pod kůží jí tekla krev! Tohle bylo akutní. Přes ohromnou bolest, se kterou zápasila se došourala do uličky před dveře, kde měla telefon. Skoro omdlévala z bolesti. Rychle vytočila pohotovost a zhluboka dýchala. Každá minuta jí připadala jako hodina. A záchranka nikde. Bolest v noze a hrudníku neusychávala, právě naopak. Sílila a sílila. Ležela na zemi a nikdo se nezajímal, v jakých ohromných křečích bojuje. S jakými obrovskými bolestmi se potýká. Jak už nemůže zadržet slzy a pláče bolestí a smutkem.
Konečně se k ní dostali a vzali na nosítka a odjeli s ní do nemocnice.
,,Slečno Haruno, tu nohu mát zlomenou, ale je to otevřená zlomenina. Neprotrhla vím sice kůži, ale máte jí v mase. Tudíž musíte na operaci, abychom vám jí vrátili tam, kam patří. Také máte zlomené levé dolní žebro. Co se vám stalo, ty podlitiny a šrámy na rukou i nohou? To vypadá, že vás někdo napadl."
,,Ne...já nešikovně spadla."
,,A proč jste ihned nepřišla k nám?"
,,Myslela jsem, že se to spraví, nebolelo to hned."
,,Ale teď právě budeme bojovat o vaší nohu, protože se do toho dostala infekce."
Sakura na něj vytřeštila oči. Hlavně, ať už jí zbaví té bolesti. Uspali jí a odvezli na sál.
Dlouhou dobu viděla jen černo a zdálo se jí o Sasukem, když se konečně s vyslovením jeho jména probudila. Ležela na bílém pokoji s nohou ve vzduchu. Tak jí ji zachránili. Oddechla si. Už to tak nebolelo. Skoro se to nedá srovnat k bolesti, jen to brnělo. Zhluboka vydechla a ulevovala si. Ještě jí mírně bolel hrudník, ale už to také nebylo nesnesitelné.
,,Jakpak se má naše neposlušná pacientka?" nasadil na ní ůsměv doktor.
,,Nedá se to srovnat pane doktore." oplatila mu úsměv.
,,Měla jste na mále slečno."
,,O to více vám děkuji."
,,Teď si chvilku poležíte a pozítří vám vyndáme stehy a nasadíme sádru."
Takže tu stráví dva dny. Dva dny na osamoceném pokoji. Bezva. Ale alespoň neměla práci usnout.

Díkybohu se probudila až další den. Doktor jí přišel zkontrolovat a přiřadili jí na pokoj dalšího pacienta. Byla to žena s věkem 33 let. Chvíli si s ní povídala a čas jí díky tomu příjemně letěl. Když ale přišla noc, stesk si k ní našel cestičku. Znovu se dala do pláče tak, aby jí nikdo neslyšel.
Další den se jí pozvali na vyndání stehů. S tím nebyl problém. Nasadili jí sádru a poslali domů. Alespoň nezmokla.

Doma si řekla, že uklidí byt a vše vyčistí. Tím jí utekl další den. V kalendáři odškrtla 7 den. Zbývala ještě polovina a její miláček se dostaví. S únavou si lehla do postele a usnula.
Bylo pondělí a sluníčko se schovávalo za mráčky, které už ale nebyly zlověstné. Už mohla jít do školy. Na Karin se vybodla i když měla v podvědomí strach.
Lee se jí cestou do školy všemožně ptal, kde k té parádě přišla a že je mu to moc líto. Mimochodem, veškeré boule a odřeniny se jí zahojily, vypadala už jako holka a krása jí zase rozkvetla v celé parádě.
,,Ale...kdopak se nám to tu dobelhal?" rýpla si hned Karin. Sakura ale přišla tak hezky, že s ní vstoupil do třídy i učitel. V hodině byla aktivní a odnesla si jedničku. Další v biologii. S klukama s Dčka si moc nepokecala i když oni by rádi. Připadala si, jakoby podváděla Sasukeho.
,,Taková paráda." cvrnkla jí do toho Karin. Ino se smála a Sakura je ignorovala.
,,Ty jeden chudáčku." předstírala o ní zájem.
,,To nebylo naposledy...ještě si něco u tebe vyberu. Třeba to, že chodíš se Sasukem." zachychotala se zlomyslně a odešla. Sakura musela přežít její veškeré pomluvy a drby s klukama. Přišlo jí to líto a bylo do pláče. Zachovala si ale svojí důstojnost.
Belhala se domů, když jí zas skřížila cestu Karin.
,,Ahoj." pozdravila jí ironicky mile. Sakura jí přešla a nasadila tak rychlý krok, jak jí to jen noha v sádře dovolovala.
,,Tak ty mě ani nepozdravíš, no to tě budu muset naučit slušnému chování." a otočila jí k sobě čelem a vrazila facku.
,,Tobě je slušné chování stejně cizí. Nebudu se chovat kamarádsky k holce, která mě..."
,,Zbila?" dodala za ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama