,,Pomlouvá." a vrátila jí facku zpátky.
,,Ty svině!" rozkřičela se na ní a ubalila jí do žeber přesně tam, kde to měla zlomené. Sakura vykřikla a sesunula se k zemi. Karin jí ještě kopla do obličeje a zmizela. Zase se dobelhala s moldánky a velkou bolestí domů. Lehla si do postele a vyčerpáním usnula.
Další den se opakoval. Nudný, zdlouhavý jako vždy. Karin se naštěstí snížila jen k pomluvám, ale už jí nic neudělala. Stejně jí připadalo všechno otravné. Jak začínala tu školu nenávidět, jak začínala nenávidět každý večer vracející se bolest. Kvůli tomu pořádně ani nejdela a byla pohublá a vůbec nevypadala zdravě. Cítila, že na ní něco leze. Asi nějaká viroza.
Do dalšího dne se její obava potvrdila. Probudila se s rýmou a pachutí v puse. Příšerně jí bolel krk. Snad veškeré katastrofy a nemoce si na ní vybíjely zlost. Šla do školy, ale tam se teprve nemoc vyřádila. V hodinách usínala a moc dobře nemohla dýchat. Pořád obtěžovala a vyrušovala učitele smrkáním. Zase slyšela pomluvy a ve škole jí začali i říkat podle Karininých názvů a představ. Naprostá ignorace veškerého světa jí ale moc nepomohla. Znovu ztrávený den v posteli a ještě jí dělaly společnost posmrkané kapesníky.
Ráno se jako obvykle probouzela s ne moc pozitivní náladou, ale alespoň si šla zaškrtnout další den. Zbývaly 3 dny do příjezdu Sasukeho a Hinaty a Naruta. Jak už se těšila. Skoro nemohla usnout. A spánek potřebovala. Kapala si léky a smrkala o sto šest. Ta chřipka jí ale pronásledovala do noci. Celou noc prokašlala, prosmrkala a dokonce si měřila teplotu. Výsledek- 38 °C. Naštěstí spánek přes den dohnala. Začínala žít z těšení na Uchihovi. Nemohla se dočkat až přijedou. Až si ke všem zase získá ztracený respekt. Ale hlavně, až zase bude s ním. Se svojí láskou.
Další den byla sobota a v neděli měli přijet. Srdíčko jí štěstím vyskakovalo a i se sádrou si povyskočila. Jedno žebro měla stále zlomené, ale už jí tak nebolelo. Naštěstí. V kalendáři vyškrtla dny zbývající do jejich příjezdu a rovnou zašla pro léky, protože všechny vypotřebovala. Bylo zatažené odpoledne a vypadalo to, že bude zase pršet, ale jí se v těle hromadila energie z těšení a vrátila se zase zpátky do té usmívající a optimistické Sakury.
Dokulhala se do lékárny a koupila potebné prášky. U toho přemýšlela. Kdyby byla upír, nic takového by nemusela. Však Hinatu přemluví až tu bude. O to už se postará.
Venku zazněl hrom a Sakura si přetáhla kapuci přes hlavu a podívala se do nebe. Počasí ale vydrželo s ní než zalezla do domu. Ale u bytu jí čekal šok. U jejích dveří stál Set. Na tváři mu hrál nepříjemný úsměv a projížděl si jí od shora dolů.V Sakuře byla jenom malinká dušička. Po tom incidentu, kdo by se nebál?
,,Ahoj Sakuro."
,,Ahoj." odpověděla přidušeně.
,,Copak se ti stalo? Vypadáš příšerně. A to má Sasuke zítra přijet." krouutil hlavou a byla na něm jasně znát ironie všeho, co řekl.
,,Špatně jsem spadla." a chystala se otevřít dveře. Čekala, že jí zastaví, ale on nic. Dokonce jí uhnul. Možná pochopil, že se s ním nechce vybavovat a odejde. Doufala nadějně, ale spletla se. Vešla do bytu a Set ní a k tomu všemu zavřel dveře.
,,Já jen tak zaskáknu. Podívat se jak se ti daří."
,,Víš Sakuro, všechno, co jsem u Sasukeho říkal beru zpět. Ty seš fakt kočka a Sasukemu se nedivím, že si chce založit partnerství. Jistě ti o tom něco říkal. Ale je vážně velká....opravdu velká škoda, že tě nepřeměnil. Jelikož ti asi zapomněl říct, že upír s upírem mohou partnerství založit dobrovolně, ale když člověka kousne upír, stane se ten člověk na něm závislý, dokud mu jeho partner nedá kopačky. Tak se to u vás říká viď?"
Sakura ani nedutala a začínala mít strach. Jeho ton hlasu se jí nelíbil. On se jí nelíbil.
,,Víš drahá....už ti tak budu řikat...Sasuke měl v životě vždycky tolik štěstí a já byl ten poslední, na kterého bral ohledy nebo mu něco z milosti odpustil. Dokud jsme byli spolu, nic mi nevadilo. Ale ty.... jsi nás rozdělila." a ukázal na ní, až se lekla.
,,A teď nastala vhodná doba, aby Sasuke platil. Aby pykal za to, co mi způsobil."
,,Né....nech Sasukeho na pokoji!" zakřičela ze všech sil. Ani nevěděla, kde se v ní za zloba najednou naschromáždila. Ta myšlenka, že by se mu něco mohlo stát! Jenom náznak, jenom pomyšlení a byla by mrtvá. Set se otočil. Nečekal, že takhle zareaguje a usmál se.
,,Neboj se....já se Sasukeho ani nedotknu. Taky já nejsem schopný mu přidělat na jeho mrtvém srdci žal. Ty to uděláš za mě. Na tobě je závislý a miluje tě tělem i životem. Obětoval by cokoliv za tvůj bídný život."
Sakura před ním ustupovala až do ložnice a zamkla se tam. Dostávala do očí hrůzu. Set je ale tak prudce vyrazil, že se rozlámaly na třísky.
,,Neboj se...nebude to bolet dlouho a budeš žít věčně...tak, jak sis to přála. Nebo ne? Budeš žít se mnou v partnerství já ti ukážu moc a sílu. Budeš se moci pomstít všem, kteří ti tohle způsobili." ukázal jí na nohu. Ale ona to nechtěla. Chtěla se nechat přeměnit, ale nechtěla od něj. Set jí ale povalil na postel. Začala křičet Sasukeho jméno a volat ho. Z očí jí tekly slzy a on se nad ní smál.
Uchopil jí za záda a přisunul jí k sobě, ačkoliv křičela a bránila se. Nebylo jí to vůbec platné. Z posledního zoufalého pokusu o záchranu zakřičela Sasukeho. A v ten moment....................................................................................................................................................ucítila na krku ostrou bolest, jakoby si tam zapíchla dvě silné jehlice. Jeho chromové paže se jí držely okolo boků a přidržovaly u sebe. Neměla sílu křičet a všechno jí v těle ztuhlo. Cítila úlevu a zimu. Poté upadla do tmy.
,,Ahoj moje drahá." slyšela z dálky hlas. Líbil se jí. Víc, než ten Sasukeho! Podívala se na Seta, vstala a přišla k němu.
,,Už začínáš blednout. Jak se cítíš?"
,,Jako znovu zrozená." vypadlo z ní a podivila se nad dvouma věcma. Za prvé, její hlas byl nádherný a zvučný. Za druhé, cítila k Setovi podivné pouto. Jakoby byli manželé. Jakoby všechno, co udělal a vše, co udělá záleželo na ní. A ten nutkavý pocit ochraňovat ho a být s ním. To se nedalo s ničím srovnat. Ale přeci jen se jí něco nelíbilo. To oslovení. Moje drahá...někdo jí říkal jinak, ale tím se nezabývala.
,,Pojď ke mě má drahá." a natáhl k ní ruku. Poslušně k němu přišla a on jí dravě chytnul a odhrnul jí vrchní ret.
,,Špičáky se ti ještě neudělali. Chvilinku to potrvá, zatím se doumluvíme na jednom pravidle, protože ty chceš být přece moje hodná a poslušná družka." hypnoticky kývla hlavou.
* * *
Sasuke se vracel se svou rodinou domů. Nemohl se dočkat, až jí uvidí, obejme v náručí a lačně se pustí do jejích drobných rtíků. Těch 14 dní jakoby ani nežil. A Hinata to samé. Nemluvě o Narutovi. Ale před domem ho čekalo příjemné překvapení. Sakura seděla u jejich zápraží, nohy u sebe a přidržovala si je rukama. Jakmile viděla jejich auto, postavila se a pomalu šla vpřed. Na tváři jeden její-ironický úsměv? Ironický je správné slovo, ale u Sakury?! Sasuke ihned vystoupil a běžel svojí rychlostí k ní. Objal jí tak silně, že málem nemohla dýchat. Ničeho si nevšiml, protože se tím ani nezabýval. Vzal si jí do náručí a vyběhl s ní do svého pokoje. Postavil jí na zem a dychtivě přiložil své rty na její. V tom okamžiku se lekl. Čekal to kouzelné propojení jejích teplých rtů a jeho studených. Chtěl nahlas slyšet tlukot bijícího srdce, ale nic takového neviděl. Odstoupil od ní a trochu se snažil nadýchnout její lákavé vůně. Nic necítil!
,,Copak se stalo?" promluvila. Ten hlas byl narosto jiný!
,,Co se stalo s tebou? Jsi studená, tvoje srdce jakoby ani netlouklo, tvůj hlas skoro nepoznávám." nevěřícně na ní hleděl. Snažil se najít něco, co by mu jí připomínalo, ale nemohl nic najít. Ten úsměv, jaký měla na tváři se mu vůbec nelíbil. Jakoby před ním stála úplně cizí žena.
,,Asi bych ti měla něco ukázat." prošla okolo něj krokem, jakým dříve nechodila. Skoro se nedotýkala podlahy. Vůbec jí nepoznával. Byl v šoku, to ale nevěděl, co ho čeká!
Dole v hale stál Set a okolo něj se tvořil hlouček, ve kterém nechyběli Hinata, Naruto, Minato a Mikoto. Mikoto na něj dokonce s Hinatou opovržlivě syčela.
,,Co tu děláš?!" vykřikl na něj jako první Sasuke a instinktivně si dpřitáhl k sobě Sakuru. Co na tom, že je trochu studená, počasí venku není příliš teplé.
,,Nepřivítáš uctivě straého dobrého přítele?" smál se. Vůbec se mu to nelíbilo.
,,Hinato...drahoušku...nevrč tak na Seta." houkla na ní dolů líbezně Sakura, až se Hinata lekla, že má v domě cizí ženu. Koukla se na ní a vůbec jí nepoznávala. Bílá jak stěna a ten stud z ní šel až k nim.
,,Drahá, pojď to tady zařídit." a natáhl ruku k Sakuře. Sakura svojí novou mocí a silou ladně, skoro by létala seskočila k nim dolů přímo před Seta. Ten si položil ruku okolo ní a dal jí do vlasů polibek. Všem to došlo.
,,Ne....to ne......né..!" zakřičel Sasuke a vrhnul se stejně dolů na něj, jako před tím Sakura. Ta se mu ale postavila do cesty. Musel se zastavit. Nemohl jí ublížit.
,,Vidíš to příteli? Neměl si mě odmítat a nechávat jí samotnou. Teď konečně žije plnohodnotný život se mnou a ty budeš pomalu umírat ve vlastním smutku, žes přišel o všechno, co ti bylo drahé. Nechceš se rozloučit? Plánujeme totiž s mojí novou družkou se zabydlet v Mexiku, ale tady si vyřídíme nevyřízené účty. Viď drahá."
,,S tebou kamkoliv drahý." řekla před ním a dost vášnivě ho políbila. Sasukemu právě bouchlo srdce. Takovou bolest nikdy necítil. Spustily se mu slzy a mučednickým krokem k ní přišel. Chytnul jí obličej do svých dlaní. Necítil teplo, jen chlad. Necítil tlukot srdce, který se vždycky ohlásil, když k ní přišel. Opřel si hlavu o její čelo a vzlykal jako malý kluk.
,,Vrať se mi...vrať se mi maličká."
To bylo to slovo, které jí něco tak urputně připomínalo. Trochu se zasekla a vymanila se z jeho sevření s očividným šokem. Dívala se na oba dva sem tam a jakoby si vybírala.
,,Drahá, pojď ke mě." nakázal jí Set. Sasuke jí chytl ruku a džel jí pevně ve svých. Pevně doufal, vkládal do toho svůj mrtvý život. Sakura se na něj podívala jakoby byla rozhodnutá a ustoupila od něj. Ruku mu pustila a ošklivě se usmála. Vyskočila se Setem ven do lesa a více jí nebylo.
Sasuke upadnul na kolena a strašným způsobem zařval. Hinata ho s ostatními utěšovali, ale on je odstrčil a běžel pryč. Běžel do jejího bytu, kde byli vyražené vstupní dveře a ložnicové zničené. Celá postel byla od krve. Její krve. Kdyby přijel o den dřív. Jenom jediný den, mohl by jí zachránit. Na stole se ještě válela rozbitá jeho fotka. Upadl do strašné agonie. Udělal přesně to, co si Set přál, aby udělal. Všechno si vyčítal. Ona nemůže za to, jak se k němu chová. Je pokousaná od něj a tudíž je jeho družka. Vyčítal si snad úplně všechno. Dokonce že jí potkal, že jí nepřeměnil, že s ní byl a další důvody. Brečel jako malý kluk a choulil se na její posteli. Ležel na ní v klubíčku a držel se zkrvavené deky a brečel do ní.
Strávil tam více, jak 3 dny jenom brečením a voláním Sakury. Cítil strašnou bolest na srdci. Nesnesitelnou. Chtěl jí zpátky, ale věděl, že to nejde.

Bude volná jenom tehdy, když jí on nechá a on jí rozhodně nenechá. Usoudil, že je čas vrátit se domů. Nechtěl tam už být. V jejím bytě. Nechtěl jí už nikdy vidět a jediné, co si přál bylo, aby se ta rána a bolest na srdci zacelila. Aby to tolik nebolelo, ale čím více s to přál, tím více ho to bolelo. Nechtěl na ní zapomenout. Ale při tom chtěl.
Šoural se domů a procházel jejím oblíbeným parčíkem, když v křoví zaslechl volání o pomoc a pak jen utichající sten. Vyběhl tam a rozhrnul křoví. To, co viděl, ho porazilo. Sakura tam hodovala nad mrtvolou Karin, která sebou bezvládně škubala, jak s ní Sakura dravě trhala a nmohla se nasytit chuti krve. Ucítila jeho přítomnost a otočila se. Od nosu dolů byl celý obličej od krve a dokonce i ruce měla samou krev. V očích se jí blyštila rudá barva a její divokost z ní sálala jako žár z ohně. Nevěděl, co má dělat. Když jí takhle viděl, bylo mu znova do pláče. A jakoby se nechumelilo se znova zahryzla a dál se krmila Karininou krví. Sasuke sebral svoje poslední odhodlání a chytl jí za ruku a prudce odtrhl pryč. Sakura na něj zasyčela a postavila se do obrané pozice. Snad se s ní nechtěla prát? Znovu se belhala na její tělo, ale on jí ho nevydal. Tak na něj skočila a snažila se ho kousnout do krku. Nečekal to a spadnul pod návalem síly, kterou na něj působila. Jen tak tak se ubránil, ale ona se nechtěla vzdát. Byla tak divoká, že zapomněla mluvit.
,,Sakuro! Uklidni se. Uklidni se!" křičel na ní a postavil se i naproti tomu, že s ním lomcovala a snažila se ho zabít. Chytl jí do sevření a obejmul jí. Její hlavu si položil na prsa a držel jí za záda u sebe tak pevně, že nemohla nic dělat. Normálního člověka by to udusilo a zlomilo by mu to žebra. Ona se uklidnila! Dýchala a byla klidná! V jeho hlavě se nic neodehrálo a bez přemýšlení, jak to dopadne jí chytil za ruce a odvlekl k sobě domů.
,,Sasuke?!" vykřikla Mikoto a všichni se kolem něj seběhli.
,,Co to děláš? Ona...je...ona si na nás nepamatuje."
,,Ale pamatuje. Slabě...a já j to všechno připomenu. Budeme jí tady prostě věznit. On si pro ní přijde a já ho zabiju."
,,Ale pouto mezi nimi tím nezrušíš." řekl do řevu, který ona způsobovala Minato.
,,Uvidíme co je mu dražší, jestli život nebo Sakura." držel jí, zatímco ona byla zase duchem mimo a sápala se na něj, snažíc se ho zabít. Sasuke jí v podzemí přivázal řetězy a nechal jí tam. Bolelo ho to...nikdo si nedokáže představit jak, ale musel to udělat. Bylo to kvůli ní. Chovala se jako psychopat a vrčela a snažila se ta pouta přetrhat. Nechal jí tam a vylezl do haly. Seděl zadumaný a čekal, kdy si pro ní přijde. On ale nepřicházel! Sakura stále vrčela a křičela, ale Set se neobjevil. Nikdo z nich nikam během toho nechodili. Všichni Sakuru hlídali, aby neutekla.
Po dvouch nepředstavitelně mučednických měsíců, se Sakura přestala ozývat.
,,Je tu ticho." zkonstatovala plačíc Hinata.
,,Dal ji jí srnčí krev?" opáčil se na Sasukeho Minato.
,,Dal."
,,Půjdu se za ní podívat." navrhla Hinata, ale šli tam všichni.
Otevřely sklep a dovnitř pronikl paprsek světla. Ozářil ležící dívku na zemi a vedle ní byla nedotčená ampule s krví. Sasuke jí dokonce donesl i ampuli s lidskou, ale ani té se nedotkla. Ležela jako mrtvá.
,,Nevěděl jsem, čeho jsi schopný. Přiděláváš si víc muk, než bych mohl já. To se mi líbí." ozval se u nich hlas. Sakura ožila a otočila se svýma rudýma očima k rodině, zrak upírajíc na Seta.
,,Vzdej se jí." mluvil nekompromisně Sasuke.
,,Ne ne....raději se jí nebudu ukazovat a budu dělat, jakoby ke mě nepatřila, ale nevzdám se jí. Jen trp Sasuke. Do dna."
,,Když s ní nebudeš, zemře a ty pak stratíš svojí pomstu." vyslovoval slovo od slova a dělalo mu to potíže. Srdce měl rozštěpené na milion částí.
,,Hm....to není vůbec špatný nápad. Ty si to pak budeš vyčítat tak dlouho, dokud se nezabiješ." uculoval se.
,,Uvidíme, kdo zemře." a vrhnul se na něj. Dávala mu pěstě a do toho se přimíchala i Hinata a Naruto. Oba dva ho chytli za ruce a drželi ho. Sasuke stál oproti němu.
,,Vzdej se jí nebo zemřeš."
,,Klidně mě zabij, ale já se jí nikdy nevzdám. To tak, abych ti jí na věčnost přenechal."
,,Pusťte ho." přikázal svým sourozencům.
,,Pusťte ho!" a potém, co se ujistili, že se nezbláznil ho pustili.
,,Ona stejně zemře Sasuke. To je mým záměrem už od začátku. Zemře a ty pomalu po ní. A já budu ten, kdo se bude smát. Já budu ten, kdo vyhraje." smál se jízlivě.
,,Vážně?" ozvalo se za nimi. Všichni se otočili. Za nimi stála dívka a hlavu měla skloněnou, že jí vlasy padaly do obličeje. Z rukou jí visely řetězy. Rychle hlavou trhla tak, že se dívala jen Setovi do očí.
,,Tak to bych takhle netvrdila." a než se Set stačil hnout, vrhla se po něm a prokousla mu krk. Set se chvíli škubal bolestí a z krku mu tekla černá krev, ale potom spadl na zem a proměnil se v prach, který rozfoukal vítr.
Sakura upadla, ale stihl jí chytnout. Podívala se na něj z posledních sil.
,,Mě je to všechno tak strašně líto."
,,Mlč...z nic nemůžeš." plakal jí do obličeje Sasuke.
,,Napij se maličká. Musíš mi žít." Hinata mu podala ampuli se srnčí krví a Sasuke jí ji přiložil k ústum. Vypila jí celou až do poslední kapičky.
,,Půjdeš si odpočinout ano?" vzal jí do náruče a vyběhl s ní do svého pokoje a položil na pohovku. Držel jí za ruku a plakal. Sakura ho hladila ve vlasech a pomalu dýchala.
,,Nesmíš umřít. Kvůli mě a Hinatě a Narutovi tu musíš zůstat. Já tě miluju Sakuro. A vždy miloval."
Sakura se usmála a zavřela oči.

Konec první série.

dalej je to superrrr