Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

......ALIVE?! II-fight to death 06-Dřív jsem tě milovala

2. prosince 2010 v 13:47 | Saskiee |  ....Alive!
Prudce jsem se otočila a zahlédla jsem, jak na prostředním kůlu sedí zahalená postava. Podle hlasu jsem ihned poznala Sasukeho. Postava seskočila z kůlu a přistoupila pomalu ke mně.
Opravdu to byl Sasuke, i v té tmě jsem ho poznala, jeho bych poznala kdekoli. Malou chvilku jsem přemýšlela, zda ho mám obejmout nebo mu jednu vrazit. Ale kvůli tomu, že jsem teď byla psychicky na dně, jsem první možnost hned zavrhla. V temnotě zaznělo rázné plesknutí. Měl štěstí, zůstal stát na nohou.


"Za co..?'' zajímal se, ale já se nedokázala udržet a vrazila jsem mu ještě jednou. Tentokrát mě však zachytil za ruku a přitáhl si mě k sobě.
"Co to…'' nedořekla jsem, jelikož přiložil svoje rty na ty mé.
Strnula jsem, ale zapomněla jsem se nějak bránit. Tímhle mě zaskočil, ale i přes to, že jsem teď byla věrná Narutovi, jsem svoje ruce obmotala kolem jeho ramen. Věděla jsem, že je to chyba, že on je zakázané ovoce, ale chybu jsem udělala už kdysi.
Dál jsme se líbali, dokud nás nevyrušily kroky mířící k nám. Odlepili jsme se od sebe a ustoupili jsme několik kroků, jelikož nás z houští pozoroval můj synek.
"Mamí!'' vykřikl a skočil mi do náruče. Pevně jsem ho k sobě tiskla a začala jsem radostí plakat.
Po chvilce jsem povolila stisk a položila jsem do na zem.
"Možná bys mi to měl vysvětlit!'' nasadila jsem vážnější hlas a pohlédla jsem na Sasukeho. Sklopil hlavu. Možná jsem věděla proč, ale nechtěla jsem si to přiznat.
"Neříkej mně, že je to jen kvůli tomu,'' špitla jsem s hlavou stále sklopenou. Čekala jsem na odpověď, ale nic nenásledovalo. Sasuke stále mlčel a pohledem chvilkami sklouzl na mě. Pustila jsem Minatovu ruku a přišla jsem k němu. Následovalo to, co jsme praktikovali před chvílí, tentokrát se však skácel k zemi. Hodlala jsem mu vrazit ještě jednu, ale tenkokrát mě překvapivě zadržel Minato.
"Maminko, prosím, nebij ho,'' žadonil. Na jeho slova jsem dala, jako pokaždé. Otočila jsem se k němu zády a vzala jsem synka do náruče. Nehodlala jsem mu věřit, šlo jen o mě. Ale u mě už šanci nemá.
"Počkej, nešlo tu o to,'' vyvracel moje tvrzení, ale dá se mu věřit? Byl to přeci stále můj přítel.
Otočila jsme se postavila jsem Minata na nohy.
"Promluvíme si, ale ne tady,'' odpověděla jsem. Kývl na souhlas. Co mu jiného zbývalo.
Pomalu jsme se proplétali temnými ulicemi, až k našemu domu. Potichu jsem odemknula a prohlédla celý dům, potom jsem pustila Sasukeho dovnitř. Vešel do místnosti a rozhlížel se jako na nějaké prohlídce. Kdybych do něj nešťouchla, oči by mu vypadly z důlků.
"Pojď sem,'' pobídla jsem ho. Vešli jsme do dětského pokoje, kde jsem uložila synka do postele.
"Spi, zlato,'' políbila jsem ho na tvář a posadila jsem se vedle na židli. Sasuke se opřel o zeď, ale ještě předtím zatáhl závěsy a zamkl pokoj. Když zamykal, trochu jsem znervózněla, ale pak mi vtiskl klíč do dlaně.
"Máš strach, že ti uteču?'' popíchla jsem ho, ale on se jen škodolibě usmál.
"Ani si neuvědomuješ vážnost situace,'' těmihle slovy mě trochu zastrašil, ale já už jsem si toho prožila tolik, že už mi to ani tak nepřipadalo, ale nebyla jsem sama.
"Proč jsi to udělal, no myslím to…?'' nedořekla jsem, protože mě vyrušil jeho smích. Postavila jsem se k němu a pohlédla jsme mu do oči. Byli jsme od sebe jen malinký kousek, ale nechtěla jsem se přibližovat víc.
"Proč?'' zopakovala jsem otázku. Stále jsem mu hleděla do očí, on mému pohledu neuhnul. Tak se tedy moje teorie potvrdila, ale Sasuke se smál.
"Opravdu si myslíš, že bych….ne, už dávno jsem pochopil, že patříš jinému,'' odpověděl.
Tak ale proč?
Znovu jsem se posadila.
"Jelikož jsem chtěl mít jistotu, že jsi to ty, tohle bylo nejlepší ověření,'' ujasnil svoje chování na kopci. Možná bych mu měla věřit, poslední dobou jsem byla víc a víc podezíravější. Zajímalo mě však, kdo za tím byl?
"A kdo ho chce?'' položila jsem mu tuhle otázku. Na jeho tváři bylo poznat, že tuhle otázku chtěl nějak obejít.
"Nevím, zda je správné ti to teď říct, a taky bys mi ani nevěřila, takže proč?''
Zas další otázka, už mě to přestávalo bavit, ale co se dá dělat. Je to přece něco za něco.
"Protože chci tomu čelit sama, tvoji pomoc už nechci,'' podala jsem mu stručnou odpověď a napjatě jsem čekala na tu jeho. A znovu mlčel, chvilku jsem uvažovala o tom, jestli mu nemám jednu vrazit, ale přece už toho dneska dostal dost.
"Nebudeš mi stejně věřit, tak proč?'' odpověděl další otázkou. Tohle mě nutilo přemýšlet. Od chvíle, kdy mi vrátil syna, jsem mu věřila, tak proč ne teď.
Usmála jsem, tahle hra na věčné otázky se mi vážně začala zajídat. Možná je načase trochu víc přitlačit. Postavila jsem se a vyrazila jsem pomalým krokem k němu. Nasucho polknul. Já však přistoupila ještě o pár kroků blíž, až nás od sebe dělily jen centimetry.
"Stejně to z tebe dostanu!'' podotknula jsem ledově. Opravdu jsem byla pevně rozhodnutá ho v zájmu ochrany svého syna ztlouct do bezvědomí. Neodpověděl, ale můj postoj ho očividně pobavil, a tak se ke mně víc přiblížil a jednu z ruku ovinul kolem mého pasu. Neuhnula jsem, ale nelíbilo se mi to.
"Já už tě nechci, ty časy jsou pryč,'' řekla jsem do prázdna. Tušila jsem, co tím chce naznačit, ale je pozdě. Sasuke to však nepochopil a za chvilku přidal i druhou ruku.
"Měl jsi šanci, ale nevyužil jsi ji, teď už je pozdě,'' řekla jsem a shodila jsem jeho ruce z mého pasu.
Vrátila jsme se zpět na místo, kde jsem předtím seděla.
"Dřív jsem tě milovala,'' šeptla jsem, ale to on nemohl slyšet, jelikož od mě stál moc daleko. I kdyby to slyšel, nijak by nereagoval, protože se neuměl doprošovat.
Za tu dobu, co jsme řešili problém ohledně nás dvou, jsem dočista zapomněla na to, co jsme nakousli.
"Řekneš mi, kdo to teda byl?'' tentokrát jsem neprosila, jen už jsem chtěla znát odpověď. To čekání bylo pro mě nesnesitelné.
"Byl to Minato, on je naživu,'' konečně mi odpověděl. Při zaslechutí toho jména se mi zastavilo srdce. Opravdu nelhal? Přece jsem mu věřila, ale tohle nemohla být pravda. Viděla jsem, jak naposledy zavřel oči.
"Lžeš mi!'' vykřikla jsem na něj se slzami v očích. Bylo toho na mě moc. Kdyby opravdu žil, proč se mi neozval? Ani jednu jedinou zprávu o sobě mi nezanechal. Tolik jsem se kvůli němu trápila a on se celou tu dobu někde skrývá. A po tom všem mi chce vzít moje jediné štěstí.
Zhroutila jsem v moři slz. Sasuke mlčel, jen mě z dálky pozoroval.
Dál jsem tiše plakala, dokud mě nepřemohla únava a nestočila jsem se na židli. To, co potom dělal Sasuke, to nevím, protože ve chvíli, kdy jsem se probudila byli pryč on i Minato.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 kajis kajis | Web | 2. prosince 2010 v 16:20 | Reagovat

jj neva

2 Tarei Tarei | E-mail | Web | 2. prosince 2010 v 20:14 | Reagovat

tahle povídka se mi líbí *_*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama