close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

 Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

You´ll never see me again 6

29. března 2011 v 15:36 | Saskiee |  You´ll never see me again

You´ll never see me again 6

A další díleček....neměla jsem co dělat, tak sem se rozhodla vám napsat další pokračování....snad se vám to bude mocka líbit.....KIRSTEN
Já jsem zůstala na místě a po chvíli jsem slyšela jen menší výbuch. Lekla jsem se a nevěděla co dělat a tak jsem rychle běžela domů. Doma jsem si sedla na postel a pokračovala v učení svitku. Celou noc jsem byla vzhůru, jen abych se naučila třetí krok, ale šlo to pomalu. Ani nevím jak, ale začalo svítat. Lehla jsem si vyčerpaně na postel.

Ach bože. Celou noc jsem se učila třetí krok, ale nejsem ani v půlce. S takovou mi to bude trvat rok než se to naučím a tolik času já nemám. Co mám dělat.
Najednou jsem si vzpomněla na Deidarovy slova. Ani jsem nechtěla, ale samy se mi promítly v hlavě. "Dříve nebo později budeš souhlasit s tím, abychom tě cvičili a pomohli ti naučit se tohle složité jutsu. Sama to nezvládneš a moc dobře to víš."
Do háje!!! Tohle né!!! Nesmím se s nimi spřáhnout. Musím se to naučit sama. Prostě se teď zvednu, překonám své meze a naučím se to.
Rozhodla jsem se a tak i udělala. Znovu jsem si přečetla instrukce ke třetímu kroku a zkusila to znovu, ale nic se nedělo. Pořád jsem byla na mrtvém bodě a čakra mi ubývala. Za chvíli se mi začala motat i hlava. Musela jsem přestat a lehnout si nebo bych omdlela.
"Hmm….uznávám, že si v medicíně dost dobrá. Naučíš se tak možná třetí krok, ale dál už ti to nepůjde. Né bez naší pomoci." Do háje proč se mi pořád v hlavě zobrazuje včerejší rozhovor!!!! Já prostě jejich pomoc nepotřebuju!!!!
Zatřepala jsem hlavou, abych vyhnala tyhle všechny myšlenky z hlavy, ale nebylo to nic platné. Pořád se mi vracely a nutily mě nad tím přemýšlet, i když jsem byla rozhodnutá, že jejich pomoc nechci. Chvíli jsem jen tak ležela, a myslím, že jsem i usnula. Probudilo mě klepání na dveře. Podívala jsem se na hodiny a bylo něco kolem druhé odpoledne. Zvedla jsem se a šla sem otevřít.
"Konohamaru? Co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně.
"Tsunade mě za tebou poslala. Máš se u ní co nejrychleji stavit." Pousmála jsem se.
"Tsunade-sama si z tebe dělá posla?"
"Jo…už mě to štve. Měl bych trénovat a né jenom chodit se zpráváma." Řekl mi a zamračil se.
"To se neboj. Až budeš velký tak to přestane. Najde si nějakého jiného genina a ty budeš mít pokoj." Řekla jsem mu, pohladila ho po vlasech, zabouchla své dveře od bytu a šla k Hokage.
U dveří jsem se zastavila. Slyšela jsem nějaký hluk. Bylo mi to divné, ale zaklepala jsem a vešla. To co jsem viděla mi vyrazilo dech.
"Na-ru-to….." zašeptala jsem a pousmála se. Zrovna se objímal se Sasukem. Myslela jsem si, že ho takhle přivítá. Vždyť to byl jeho nejlepší kamarád. Měl ho za svého bratra. Odtáhl se od Sasukeho a podíval se na mě. Musela jsem se na něj ještě jednou a pořádně usmát.
"Naruto ty si se vrátil!!!" řekla jsem celá nadšená a přiběhla jsem k němu a objala ho.
"Sem tak ráda Naruto. Ani nevíš jak moc. Strašně se mi po tobě stýskalo."
"To mi po tobě taky Sakura-chan. Myslel jsem na tebe a Sasukeho každý den. Ale to, že se vrátil je vážně překvapení. Myslel jsem, že ho budu muset zase hledat a přemlouvat k návratu, ale takhle je to rozhodně lepší. Jsme zase tým 7. Všichni členové jsou zase spolu. Konečně to může být takové jako před pár lety." Usmála jsem se na něj zadívala do očí. Jeho krásně modré studánky zářily štěstím. Podívala jsem se na Tsunade. Vypadala spokojená.
"Tsunade-sama. Když mě teď omluvíte, ráda bych se šla podívat do nemocnice."
"Na toho chlapce?"
"Ano. Chci vidět jeho zdravotní stav. Potřebuju vědět kolik mu zbývá času."
"Sakuro….U jakého kroku si?" podívala jsem se do země. V mých očích se objevil smutek. Sasuke a Naruto nás jen poslouchali a ani jeden nevěděl o co jde.
"Dnes celou noc jsem se učila třetí krok, ale nejsem ani v půlce. Já to ale nevzdám. Dokážu to."
"Sakuro…..tohle jutsu je moc složité. Chce to čas. Nenaučíš se ho přes noc i když si dost chytrá."
"Já ale čas nemám Tsunade-sama! Nesmím ses tím tak štvát. Ten chlapec potřebuje mou pomoc. A já mu ji můžu dát jen, když se naučím tohle jutsu. Potřebuju se ho naučit v co nejkratším čase. Nechci, aby byl první pacient co…..co mi….umře."
"Sakuro s tímhle nic nenaděláš. Teď a nebo později ti určitě někdo umře. Nemůžeš je všechny zachránit. To není možné."
"Ale tohle je jen pětiletý chlapec! Celý život má před sebou. Nedovolím, aby mi umřel.!!!" Řekla jsem a odešla do nemocnice. Byla jsem vytočená, ale něco na slovech Tsunade bylo. Někdy mi někdo umře a já s tím nic neudělám. Tohle je život to je pravda, ale tohohle malého kluka já umřít nenechám.
Došla jsem do nemocnice a hned jsem vyrazila do pokoje toho chlapce. V pokoji jsem potkala jeho doktorku.
"Ahoj. Tak jak je na tom?"
"Ahoj Sakuro. No nic moc. Jeho stav se mu den ode dne horší. Jestli nezaberou nějaké prášky nebo tak, tak předpokládám že do dvou týdnů zemře."
"Do háje. Dva týdny? To je moc krátká doba na to, abych to stihla." Řekla jsem si potichu.
"Co jsi říkala?" zeptala se mě.
"Ale nic. Teď už musím jít tak ahoj mám trénink." Vymluvila jsem se a odešla sem z nemocnice. Před hlavními dveřmi stál Naruto a Sasuke.
"Co tu děláte?" zeptala jsem se překvapeně, ale můj hlas byl smutný.
"Sakura-chan. Pojď s námi trénovat." Řekl mi Naruto a usmál se.
"Tak dobře." Souhlasila jsem. Vlastně když nad tím tak přemýšlím tak jsem ani nelhala, když jsem potřebovala odejít z toho pokoje, kde ležel ten malý klučina.
Došli jsme na cvičiště. Ale né jen tak ledajaké. Byli jsme na cvičišti, kde jsme se stali geniny. Po dlouhých letech jsme se tu zase všichni tři sešli. Vzpomněla jsem si na ten test s rolničkami, který Kakashi-sense udělal. Musela sem se usmát, při vzpomínce na Naruta jaké byl pako, Sasukeho jak si myslel, že je nejlepší na světě a na mě. Byla jsem malá, zamilovaná a hloupá. Byla jsem posedlá Sasukem Uchihou. Ale teď? Teď jsem jiná. Uchiha mě nezajímá. Místo toho, abych ho milovala, ho nenávidím.
"Tak začneme s tréninkem." Zvolal Naruto. Byl zase nedočkavý jako vždy. Vůbec se nezměnil. Musela jsem se nad tím pousmát.
"Tak jdeme. Připravte si kunaie." Nařídil Sasuke. On se toho rozkazování asi nikdy nezbaví, ale zdá se, že Narutovi to ani nevadí.
"Mám nápad. Co kdyby jste si to rozdali vy dva. Dlouho jste se neviděli a myslím, že by bylo dobré, kdyby jste si změřili síly. Abychom zjistili který ze sanninů cvičí lépe a který je lepší. Ne?" nadhodila sem. Oba dva se na mě dívali. Sasuke podezřele a Naruto překvapeně.
"Sakura-chan to je dobrý nápad, ale pokud se nepletu, tak tebe zase cvičila Tsunade. To je taky sannin. Tak můžeme dát souboj ve třech. Všichni proti všem ne?"
"To si dobře vymyslel Naruto." Podpořil jeho návrh Sasuke a divně se na mě usmál. Jako kdyby něco tušil. Nechci bojovat ve třech. To bych nemohla dělat to, že nic neumím. Naruto zná mojí sílu a když předvedu to co Sasukemu tak mu to bude divné a bude pátrat proč tak blbě bojuju a když zase budu bojovat svou silou, tak Sasukemu hned dojde, že jsem mu celé ty dny lhala. Sakra to je zapeklitá situace co mám dělat? Kéž by někdo přiletěl z nemocnice, že mě potřebujou, ale to se zřejmě nestane. Takové štěstí já nemám.
"Myslím, že bych se vám tu jenom pletla. Lepší bude když si svou sílu poměříte jen vy dva. Vždycky jste byli soky, tak proč po těch letech nezjistit kdo je silnější?" předhodila jsem a čekala jejich reakci.
"Sakura-chan má pravdu. Pojďme se podívat kdo je lepší." Řekl Naruto a usmál se na Sasukeho. Ten se jenom pousmál a podíval se na mě. Z očí jsem mu vyčetla něco jako "Dnes ses z toho vyvlíkla, ale jednou mi tu sílu předvedeš." Lekla jsem se. Díval se na mě takovým pohledem, jako by opravdu něco tušil. No nakonec jsem s očima uhnula a vyskočila na strom odkaď budu sledovat jejich boj. Sotva jsem si sedla boj začal. Bylo to opravdu drsné. Musím uznat, že Naruto se opravdu zlepšil. A to o sto procent. A sasuke? O tom ani nemluvím. Konečně jsem spatřila jeho opravdovou sílu. Na Naruta byl opravdu drsný. Nedalo se to vůbec srovnat s tím co předváděl, když jsme měli trénink my dva. Těm dvěma se nikdy nebudu moct rovnat. Jejich boj trval neskutečné tři hodiny. Nikdo nevyhrál a ani neprohrál. Oba dva se skáceli na zem. Byli vysílení a bez čakry. Oba dva měli na sobě mnoho ran, ale nebylo to moc vážné. Seskočila jsem ze stromu a přišla k nim. Leželi blízko sebe. Zastavila sem se nad nima a pozorovala je z výšky.
"Naruto opravdu si zesílil. Uznávám tvou sílu." Řekl Krutovi Sasuke a Naruto byl překvapený. Otočil na něj svou hlavu a střetl se s jeho pohledem. Sasuke na něj jen mrkl a Naruto se usmál. Musela jsem se pousmát taky, protože tohle si vždy Naruto přál. Chtěl od Sasukeho, aby uznal jeho sílu. Klekla jsem si k Narutovi a vyléčila jsem jeho rány po těle. To samé sem udělala i u Sasukeho. Ten se celkem divil, ale já jsem to moc neřešila. Postavila jsem se chtěla odejít, ale Sasuke mě zastavil.
"Tak sakuro a teď se nám předveď ty. Budeš s námi bojovat."
"Do háje!!" řekla jsem si potichu.
"Ale…."
"Žádné výmluvy Sakura-chan. My jsme v pohodě. Zvládneme ještě jeden trénink." Usmál se na mě Naruto a já zavřela oči. Vytáhla jsem kunai a začala jsem s nimi bojovat. I když neměli skoro žádnou čakru byli i tak silní. Teda možná, kdybych použila svou normální sílu, které vládnu tak bych je i uhodila nebo tak, ale já jsem zase předstírala a jak sem se dívala po Narutovi, tak mu to divné nepřipadalo. Proto jsem v klidu dál hrála to své divadlo o tom jak jsem slabá. Po hodince jsme skončili. Sedla jsem si na zem a vydychovala se. Naruto i sasuke byli v pohodě a nebyli ani udýchaní. Podívala jsem se na ně. Naruto se nadechl, a věta, kterou vypustil z pusy mi zcela vyrazila dech….tohle bych od svého kamaráda, který byl v podstatě mým bratrem, nečekala.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 BeRuŠšš BeRuŠšš | 29. března 2011 v 16:23 | Reagovat

Moc Moc Moc se mi to líbí xP Je to krásný .. =) jen tak dál :)

2 Hope Hope | 29. března 2011 v 16:26 | Reagovat

super

3 Naruta-chan Naruta-chan | E-mail | Web | 29. března 2011 v 16:41 | Reagovat

suprové :):):)

4 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 29. března 2011 v 18:57 | Reagovat

Co to je ?????!!!! Co to asi vypustil z pusy XDDDD ale myslim , ze to bude nieco mudre , take dospele ^^ aspon dufam... prosiim POKRACKOOOOOO

5 marketa251996 marketa251996 | Web | 29. března 2011 v 20:28 | Reagovat

Proč to vždycky skončí tak 'blbě' ukončeně :D :D

6 Dollxynka Dollxynka | 29. března 2011 v 22:02 | Reagovat

:D tvl ten konec :D me zabije  fakt  uzasny moc se  tesim na dalsi

7 Dell Dell | E-mail | Web | 30. března 2011 v 15:34 | Reagovat

to je tak napínavé!!!POKRÁČKO,PLS...
moc pěkná povídka

8 BeRuŠšš BeRuŠšš | 30. března 2011 v 16:44 | Reagovat

[4]: Jo ten konec mě taky naštval xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama