Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

You´ll never see me again 10

4. dubna 2011 v 17:23 | Saskiee |  You´ll never see me again

You´ll never see me again 10

Tak a je tu první kulatý díleček.....omlouvám se, že to tak trvalo, ale snad mi odpustíte. doufám, že se vám bude líbit a zanecháte komentík...díky mocko KIRSTEN
Podívala jsem se do ruky na svitek a pak na Deidaru. Ten na mě mrkl a vypařil se. Já jsem tam ještě chvíli byla a pak jsem zmizela v kouři taktéž. Chtěla jsem být sama a pročíst si svitek. Přenesla sem se na hlavy Hokagů a ostatní sem tam nechala.
Sedla sem si do prachu, který skálu pokrýval a sbírala jsem odhodlání, kterým bych mohla otevřít svitek a dozvědět se tak pravdu o tom, kdo doopravdy jsem. Ještě nějakou chvilku sem tam seděla a hypnotizovala ho, už jsem myslela, že to nedokážu, ale najedno mě někdo chytil za rameno. Podívala sem se tím směrem a musela jsem se pousmát.

"Tobi…vylekal si mě."
"Promiňte Sakura-san. Nechtěl jsem." Odpověděl mi a sedl si vedle mě. Mnul si tvář, asi ho to pořád bolelo. Pousmála jsem se.
"Promiň Tobi nechtěla jsem tě takhle uhodit. Mělo to patřit Deidarovi."
"To nevadí Sakura-san, ale pekelně to bolí. Máte obrovskou sílu." Když mi to řekl, nevěděla jsem jak se mám tvářit. Dívala jsem se na něj a zvedla ruku k jeho tváři. Za chvíli mi z ní sálala čakra a uzdravila ho.
"Možná tě to bude ještě trochu bolet, ale za chvíli by to mělo přejít."
"Děkuji Sakura-san. A už jste se podívala do toho svitku?"
"Ne. Nějak nemůžu najít odvahu se tam podívat. Bojím se toho co bych se tam dočetla."
"Mám vám to přečíst?" já jen kývla hlavou na souhlas a dala sem Tobimu svitek. Rozdělal ho a začal mi číst obsah.
"Hokage-sama. Asi možná tušíte proč vám píši tenhle dopis. Je to kvůli Sakury. Dobře víte, že to není má pravá dcera, že není Haruno ale Senju. Dostala jsem ji když ji bylo něco kolem měsíce. Nějaká žena ji donesla do vesnice s tím, že se o ni máme postarat, vychovat ji a jednoho dne říct pravdu o tom, kdo doopravdy je. Ale jak jsem ji ty roky vychovávala a starala se o ní, zjistila jsem, že nechci, aby věděla o svém pravém původu. Od malička byla vychovávána jako Haruno a chci, aby to tak i zůstalo. Jsem její adoptivní matka a podle zákona musíte respektovat to, že nechci, aby se to někdy v životě dozvěděla. Vím, je to k ní nespravedlivé,ale je to mé rozhodnutí a za tím si stojím. Prostě a jednoduše chci, aby byla Haruno a né Senju. Klan Senju už neexistuje. Možná se vám mé rozhodnutí líbit nebude, ale respektovat ho musíte .Možná se ptáte, proč? Prostě nechci, aby se dozvěděla jakou má sílu. Vy i já víme, že její kekke genkai je velice mocné. A kdyby se někdy dostalo do špatných rukou, bylo by to katastrofální.
Děkuji za pochopení
." Když to Tobi dočetl, byla jsem zaskočená. Tohle jsem opravdu nečekala. Patřím do klanu Senju. Klanu, který založil Listovou. Byl to velmi uznávaný klan.
"Sakura-san jste v pořádku?" zeptal se mě Tobi a já se na něj jen usmála.
"Jak bych mohla být v pořádku Tobi. Tsunade mi lhala, má nevlastní matka mi lhala a vypadá to, že mi nikdy nechtěli říct pravdu. Nikdy jsem se neměla dozvědět o svém kekke genkai. Proč jsou na mě lidi tak zlí? Copak jsem jim někdy něco udělala? Ne! Pomáhala jsem jim, zachraňovala životy a oni se mi takhle odvděčují? Necítím se tu mezi nimi nejlépe."
"To vám věřím Sakura-san. Podvedli vás a využívali. Pokaždé, když něco potřebovali, přišli, ale když jste potřebovala vy je, tak se radši schovali. Tohle nejsou lidé, se kterými by jste měla zůstat po zbytek života. Pořád vás podceňují a urážejí. Já být vámi, už dávno bych odešel."
"Odešla bych, kdybych měla kam."
"Ale ty máš kam jít Sakuro." Zazněl hlas za mými zády. Poznala jsem ho hned a Tobi taky.
"Deidara-senpai!!!!! Vy jste mě tam dole nechal!!! Víte co jsem si musel protrpět!!! Ti ninjové dole mě začali honit a chtěli mě zabít. Stěží jsem jim utekl."
"Tobi…patříš do nejobávanější organizace vůbec. Tak mě nenapadlo, že by si potřeboval pomoct, aby si mohl utéct z očí těch všech ninjů. Ale jak to vypadá, tak se o tebe budu muset pořád starat jako o malé mimino." Tobi se po těchhle slovech urazil a nebavil se s ním. Deidara jen překroutil očima a věnoval se zase mi.
"Jak jsem řekl Sakuro. Máš kam jít."
"Jo? A kde? Snad né k vám!"
"Jo přesně tak. U nás máš místo, na které nastoupíš a budeš členkou naší organizace."
"Proč? Proč mě chcete?"
"Protože máš unikátní silu. Když tě vytrénujem a naučíme tě, jak ji používat, tak už ti nikdo neřekne že si slabá a také tvé léčebné schopnosti. Si krásná, chytrá a můžeš být i silná. Ale rozhodnutí je na tobě. My tě nenutíme, ale uvaž tyhle možnosti. Zůstaneš tady? Ve vesnici, kde ti nechtěli říct o tvém klanu a lhali ti? Kde tě ani tvůj nejlepší přítel nepodrží? Který se od tebe vzdálil tak, že už tě ani neuslyší, když na něj zavoláš a nepomůže ti, když budeš potřebovat? Všichni tebou pohrdají Sakuro. Neznamenáš pro ně nic, jen zátěž. Zátěž, které by se nejraději zbavili. Na druhé straně my. Organizace, které se bojí každý člověk na tomhle světě. My tě naučíme používat tvou sílu. My se neotočíme zády, když budeš něco potřebovat. My tě budeme podporovat. U nás máš budoucnost a né tady. Rozmysli se Sakuro. Je to celé jen a jen na tobě."
"Nevěš mi bulíky na nos Deidaro. Vy mě chcete jen proto, že umím léčit a potřebuje vyléčit vašeho člena. Určitě se budete hádat o to kdo mě bude trénovat, protože ani jeden z vás se mnou nebude chtít ztrácet svůj drahocenný čas. Bude to pro vás otrava a zátěž."
"Heh. Máš pravdu, že zrovna dvakrát šťastní nebudeme, ale když víme, že s tebe bude opravdu silná kunoich, tak zátěž nebudeš. Až se naučíš používat svou sílu, tak věřím, že nám tu snahu co do toho dáme oplatíš."
"Proč mluvíš v množném čísle? Nemůžeš vědět názor ostatních."
"Heh. Popravdě znám. Tohle všechno bylo v našem plánu. Už od začátku, kdy jsme se poznali. Dělám to jen pro to, aby si se k nám přidala. Je to má mise dovést tě k nám."
"Tak proto si nechal zabít mé adoptivní rodiče. Věděl si, že po tom všem budou jediní, kdo mě tady, v téhle vesnici bude držet. Věděl si, že jen kvůli nim neodejdu, i kdyby tady nebyl jediný člověk, co by mě uznával, nebo mě měl alespoň trošku rád."
"Ano. Tohle je pravda. Nechal jsem je zabít, protože tě chceme do naší organizace. A já dostal od šéfa za úkol udělat všechno pro to, aby si se vrátila se mnou."
"Deidaro. Za týden se sejdeme na starém cvičišti."
"Takže to znamená?"
"Přidám se k vám. Tady už mě nikdo a nic nedrží." Deidara se jen usmál.
"Dobrá tedy. Za týden, až se setmí, tě budeme čekat na starém cvičišti. Tobi jdeme." Řekl a otočil se na odchod. Ale Tobi jen seděl s rukama na hrudi a díval se do dáli.
"Ježkovy oči Tobi snad si se neurazil." Řekl Deidara a povzdychl si. Musela jsem se nad nimi pousmát. Přišla jsem k Tobimu a klekla si vedle něj a pošeptala jsem mu.
"Tobi pokud tady budeš sedět, tak ti ninjové, co tě dole honili a chtěli zabít přijdou a tentokrát tě opravdu zabijí" to poslední slovo sem mu zašeptala přímo do ucha. On se na mě jen otočil, vyskočil na nohy a utíkal pryč. Nemohla jsem se udržet a začala se smát.
"To je idiot." Slyšela jsem jak Deidara nadává na jeho adresu a pak se rozeběhl za ním. Já jsem se za nimi chvíli dívala, ale pak jsem se přenesla do svého bytu. Svitek, který Deidara ukradl z kanceláře sem hodila na postel.
"Poslední týden v téhle vesnici. Celý týden budu trénovat to mé kekke genkai. Musím se naučit alespoň něco." Rozhodla jsem se. Šla jsem se okoupat a spát. Brzo ráno začínám s tréninkem.
Jak sem taky řekla tak jsem udělala. Hned ráno, když jsem se oblékla a umyla, sem vyrazila do lesa.
"Takže podle toho co jsem se dozvěděla od Deidary, bych vlastně tenhle les mohla zničit, ale zatím mi bude stačit, když alespoň jeden strom probudím jako kdyby k životu a bude dělat co chci a nebo alespoň kořeny. Musím se soustředit." Sedla jsem si doprostřed malé mítinky, ruce dala k sobě a začala se soustředit. Celé hodiny jsem jen tak seděla a snažil se, ale nic se nedělo. Za chvíli byla noc. Celý jeden den byl v čudu a já nic neuměla. Tohle jsem nemohla nechat jen tak. Seděla jsem tam i přes noc. A zkoušela všechno možné co mě napadlo. Nevzdávala jsem se a byla jsem tím tak posedlá, abych se alespoň něco naučila, že jsem si nevšímala ani času, který utíkal jako voda. Uběhlo pět dní co jsem trénovala a nic jiného nedělala. Po pěti dnech jsem se rozhodla jít do města. Zásoby jídla co jsem si vzala sebou mi došly a já měla hlad. Byla jsem ušpiněná a lidé si mě prohlíželi. Já si z toho ale nic nedělala. Hlínu co jsem měla ve vlasech jsem neřešila a bláto, které jsem měla přilepené skoro všude na mé kůži taktéž. Vypadala jsem, jako strašidlo a některé malé děti se mě i lekly. Mě to nezajímalo. Sedla jsem si do jednoho bufetu a objednala si jídlo. Donesli mi ho docela rychle a já si mohla naplnit svůj hladový žaludek. Hned jak jsem si dala poslední sousto do úst, hodila jsem peníze na stůl a odešla. Před vchodem jsem uviděla Tsunade, která se na mě dívala. Chvíli jsem se ji zadívala do očí ale pak ji obešla a šla jsem si po svém.
"Sakuro…." Řekla a já se zastavila.
"Nikdy by jste mi to neřekla že ne." Řekla jsem ji a ani jsem se neotočila.
"Ne neřekla. Je to velmi nebezpečné. Ani tvá matka nechtěla, aby ses to dozvěděla a ještě hůř, aby ses to naučila používat. Je to pro tvé dobro."
"Jo jasně. Pro mé dobro. To co jste vy a má matka udělali nebylo pro mé dobro. Bylo to pro dobro vesnice. Přiznejte si to. Měla jsem vás jako vzor. Chtěla jsem být jako vy, ale udělala jsem chybu. Nenávidím vás za to co jste mi udělala. Stejně tak nenávidím Naruta a Sasukeho. Ale já už jsem se rozhodla co udělám a nikdo mi v tom nezabrání." Řekla jsem ji a zmizela v kouři. Vypadala dost překvapeně.
Přenesla jsem se do svého bytu a pleskla sebou na postel. "Už zítra. Zítra je sedmý den. Zítra to všechno začne." Usmála jsem se. Zvedla jsem se a šla si napustit vanu. Ležela jsem tam tak dlouho dokud voda nebyla studená. Bylo to super cítit se zase čistě. Vylezla jsem ven a oblékla se. Porozhlédla jsem se po pokoji a začala si do batůžku balit potřebné věci. Jestli si myslíte že to bylo oblečení, tak se pletete. Balila jsem věci potřebné k boji a léčení. Hlavně jsem nesměla zapomenout na svou katanu. Když jsem všechno měla hotové, lehla jsem si a usnula.
Ráno, když jsem se probudila, cítila jsem se tak volná. Né jako vždycky. Bylo to asi tím, že dnes v noci opravdu volná budu. Už nikdy nebudu svazována zákony a city. Možná jedním ano a to nenávistí. Ale to je asi tak jediné.
"Můj poslední den zde. Ale co to jutsu co mi Tsunade dala za úkol se naučit. Asi bych ho měla schovat. Nemůžu přece dopustit, aby ho někdo našel a naučil se ho taktéž." Řekla jsem si a pousmála se.
"A už vím i kde ho schovám." Oblékla jsem se a vyšla ven. Naposledy jsem se chtěla porozhlédnout po Konoze.
Prošla jsem kolem Ichiraku. Nemusela jsem se tam ani dívat a poznala jsem, že uvnitř sedí Naruto a Sasuke. Ty jejich hlasy nešly přeslechnout. Museli si mě všimnout, ale mě to bylo jedno. Šla jsem pořád dál a dál až jsem došla na staré cvičiště.
"Tady ho schovám. Je to dobré místo a hlavně ho tu nikdo hledat nebude." Vytáhla jsem svitek z kapsy a podívala se na něj.
"Sakuro. Přišli jsme si pro ten svitek. Odneseme ho Tsunde-sama." Zazněl hlas a já se za ním otočila. Byl to Sasuke a vedle něj stál i Naruto.
"Ale Tsunade mi ten svitek dala a já si s ním můžu dělat co chci. Stejně nechápu na co by ho potřebovala, když se ho nenaučí."
"To je jedno, ale chce ho schovat k zvláštním svitkům, kam taky patří. Nikdo ho tam nenalezne."
"Takže ona ho chce schovat aby ho nikdo nenašel? To je maličkost." Řekla jsem a soustředila se. Ze země, pár centimetrů ode mě se vynořil kořen.
"Ty už to umíš používat? A co s tím chceš dělat?" zeptal se Sasuke a pak Naruto.
"No používat to zrovna neumím. Naučit se vyvolat jen tenhle kořen mi zabralo pět dní, ale nebojte se. Já se to naučím používat." Řekla sem a usmála jsem se.
"Na co si ho přivolala.?" Zeptal se ještě jednou Naruto.
"Na co? Tak se dívej." Řekla jsem mu a ruku, ve které jsem držela svitek jsem natáhla. Kořen se obmotal okolo svitku a na mé kývnutí rukou se vrátil zpět do země.
"Teď už ho nikdy nikdo nenajde. Pokud nebudu chtít." Řekla jsem a pohrdavě se usmála.
"To si jenom myslíš. Ty takový slabý ninja nemá na to, aby dokázal ovládnout tak mocnou techniku. My příjdeme na to jak ten svitek dostat zpět a jestli ne tak nám to řekneš. I kdybychom tě měli donutit. Pořád si ninja z Listové a musíš dělat vše pro její prosperitu." Řekl Sasuke a já se jen pousmála nad jeho slovy.
"To se ještě uvidí." Řekla jsem a zmizela.
Den utekl celkem rychle a nastala noc. Vzala jsem si batoh na záda a do ruky katanu. Porozhlédla sem se naposledy po svém bytě a vyrazila na místo, kde se mám sejít s Deidarou a Tobim. Šla jsem tichou Konohou. Nikde ani živáček. Bylo tu ticho. Za pár minut jsem byla za městem a stála jsem na cvičišti před třemi kůly.
"Tam kde to začalo, to i končí….." zašeptala jsem.
"Myslíš?." Zazněl hlas. Poznala jsem ho hned. Nemusela jsem se ani otáčet. Byli tu. Oba dva.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Naruta-chan Naruta-chan | E-mail | Web | 4. dubna 2011 v 17:57 | Reagovat

super...teším sa na pokračko...vyvíja sa to skvelo :D:D:D

2 Hope Hope | 4. dubna 2011 v 18:12 | Reagovat

ani tady nemám slov. Je to naprosto dokonalí

3 Dollxynka Dollxynka | 4. dubna 2011 v 19:07 | Reagovat

luxuuuus, moc se tesim na pokracko :D

4 BeRuŠšš BeRuŠšš | 4. dubna 2011 v 20:51 | Reagovat

No prostě .. nemám slov xDD je to prostě Božííí ... moc se těšim na pokráčko je to čím dál víc zajímavější !!!!

5 marketa251996 marketa251996 | Web | 4. dubna 2011 v 21:58 | Reagovat

Bože!! To je napínavý!! :D

6 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 5. dubna 2011 v 13:40 | Reagovat

Dokonale!!!!! Uz sa tesim na pokracko XDDDD

7 koblich koblich | 5. dubna 2011 v 15:43 | Reagovat

dokonalost sama tesim se na pokracování

8 Dell Dell | E-mail | Web | 5. dubna 2011 v 16:37 | Reagovat

Suprová povídka!!!Nemůžu se dočkat pokráčka..pls rychle sem s ním :-D

9 rukiichi rukiichi | Web | 5. dubna 2011 v 16:53 | Reagovat

Úžasnáá povídka..Je strašně napínavá..a zajimavá..Už se strašně moooc těším na další část.. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama