Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

You´ll never see me again 12

5. dubna 2011 v 19:15 | Saskiee |  You´ll never see me again

You´ll never see me again 12

Vůbec jsem ale neměla v plánu se jen tak potulovat po lese. Věděla jsem kam chci jít a taky jsem tam vyrazila s úsměvem na tváři. Chtěla jsem tam být co nejdříve, abych si cestu zpět mohla užít pomalým a klidným krokem. Mám na to přece jen dna dny, takže tam musím dorazit než zapadne slunce. Po vlastních nohách to ale nepůjde. Je to moc daleko. Proto jsem se rozhodla použít jednu z technik, kterou mě Konan za ten měsíc dokázala naučit. Byla to skvělá učitelka. Chápala jsem od ní všechno a celkem rychle.

Udělala jsem tedy pár pečetí. Ze země se vynořily dva kořeny, které se kolem mě začaly obmotávat. Za chvíli už mě stahovaly pod zem. Ani jsem se nenadála a vynořila jsem se asi dvacet kilometrů před mým cílem. Tohle jutsu by pro mě nebylo reálné, ale díky tréninkům s čakrou, kterého se ujal Deidara to byla pohoda. Vzalo mi to minimální množství čakry a já se pohybovala jako nic. Začala jsem skákat z větve na větev a přibližovat se ke svému cíli.
Za dvě hodinky jsem tam byla. Přede mnou se rozléhala, celá ve své kráse, má vesnice. Teda, teď už není. Odešla jsem. Popravdě se mi trošku i stýskalo, ale né zase tolik, abych litovala svého rozhodnutí. Pousmála jsem se. Pořádně sem se rozhlédla. Nevypadalo, že by mě někdo hledal nebo tak. Byl to klidný den jako když jsem tu ještě byla. Přeměnila jsem si podobu na dívku s hnědými dlouhými vlasy, tmavě hnědé až černé oči a oblečení normální venkovské dívky. Seskočila jsem ze stromu, na kterém jsem doteď všechno zkoumala a prošla hlavní branou. Kotetsu mě ale zastavil. Trošku jsem se lekla, jestli mě třeba neodhalil nebo tak, ale pach jsem si zakryla. Snad to bude stačit.
"Kdo jsi a proč si navštívila naší vesnici?" zeptal se mě a já si oddychla.
"Jsem venkovská dívka. Potuluju se od vesnice k vesnici. Podívám se po ní, něco hezkého si koupím a nebo si vydělám pár korun abych měla za co kupovat jídlo a tak." A usmála jsem se nevinným úsměvem. Kotetsu se prvně na mě divně podíval, ale pak mě pustil. Musím říct, že sem si dosti oddychla. Ale to je teď jedno. Procházela jsem se po Konoze a pozorovala co se děje. Šdošla jsem až k budově, kde sídlí Hokage. Už sem chtěla jít dál, ale zaslechla jsem hlas, který přeslechnout nešel.
"NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!!!!" řval Naruto. Nebylo to ale NE jako kdyby plakal nebo tak něco. Bylo to naštvané NE plné nenávisti a odhodlání. Rozhodla jsem se tedy zjistit co se děje a tak sem vešla do budovy a vyšla schody. Za chvíli jsem stála před dveřmi. Pozorně jsem se rozhlédla, jestli nikdo není na chodbě a pak jsem poslouchala rozhovor.
"Naruto uklidni se. Proč nemůžeš být klidný jako Sasuke?" zeptala se Tsunade už docela vyčerpaně.
"Já už to prostě nevydržím. Je to měsíc co se po ní slehla zem, tak proč nám už nedovolíte ji jít hledat."
"Jo Tsunade-sama. Ona už se nevrátí. Neobjevila se měsíc a to u ní není zvykem. Nebyla ani v žádném obchodě nakoupit jídlo nebo tak. Ptali jsme se po ní, ale prostě zmizela. Celý měsíc je někde v čudu, tak nám dejte tu misi, abychom ji našli." Přidal se do rozhovoru Sasuke.
"Jestli teda není ve vesnici jak vy říkáte a odešla od nás. Tak je to hledaný ninja. Pořád jsem se držela naděje, že tu někde je, ale jen zalezlá a učí se používat své kekke genkai, ale asi jsem se mýlila. Tak tedy dobrá. Dávám vám misi, která zní: Přiveďte Haruno Sakuru zpátky do vesnice."
"Hai….." řekli a nejspíše chtěli odejít, ale Tsunade je zastavila.
"Počkejte ještě chvíli. Přidám vám do týmu ještě jednoho člena. Nemůžete jít jen vy dva. A také s vámi zůstane dokud se to se Sakurou nevyřeší. A teď jděte." Rozkázala jim. Já jsem se rychle přenesla pryč.
Takže oni po mě začali pátrat až teď? Asi to vypadá, že Tsunade nevěřila, že jsem pryč a pořád doufala, že se ukážu. Teď teprve začíná to peklo. Budou mi v patách a nepřestanou mě hledat dokud mě nenajdou. Myslím, že by bylo lepší se na to více připravit. Musím trénovat. Musím zesílet ještě více. S tím co umím se jim dvěma v boji nevyrovnám. Řekla jsem si. Šla jsem po cestičce, až sem došla k hřbitovu. Když už jsem tady tak proč se nepodívat na náhrobky mé nevlastní matky a otce že? Protože jsem nebyla na pohřbu, nevěděla jsem, kde jsou pohřbení, ale rychle jsem je našla. Byl to normální náhrobek s dvěma fotkama a vyrytými jmény. Chvíli jsem se na ně dívala, ale pak jsem odešla. Zapadalo slunce a já miluju ty barvy, které se díky němu na nebi objeví. Zmizela jsem v kouři a přenesla se na hlavy Hakagů. Od tamtud je západ slunce nejhezčí.
Dívala jsem se tam tak dlouho dokud se i poslední paprsek neschoval za hory. Nastalo šero. Už by jsme měla pomalu vyrazit. Přeměnila jsem se do své podoby a až zmizela trocha kouře, která se tím objevila, podívala jsem se na ulici, kde se lidé procházejí, když najednou sem uviděla Naruta. Šel sám, ale otočil hlavu směrem ke mně a pak zpět. V tu ránu se zastavil a zprudka se znovu otočil a zíral na mě jako na zjeva. By lto pro něj zřejmě šok. Nevěděla sem co mám dělat. Najednou zvedl ruce a protřel si oči. To byla moje příležitost a skočila jsem do keře, ale tak, abych na něj pořád viděla. Když spatřil prázdnotu, která po mě zbyla, asi si řekl, že to byla jen vidina. Zakroutil hlavou a šel dál. Tentokrát ale se zamyšleným pohledem. Oddychla jsem si a udělala zase to jutsu jako ráno a přemístila jsem se.
Zase jsem byla jen padesát kilometrů od naší skrýše. Kdybych chtěla mohla bych tam být ještě dneska, ale mě se nechtělo pospíchat. Rozdělala jsem si oheň, chytila zajíce a upekla si ho. Po té jsem si lehla a usnula.
Když jsem se probudila, tak jako první věc, která mě napadla, bylo to, že odedneška mě ti dva idioti hledají. Povzdychla jsem si, zabalila věci a pomalejším krokem šla zpět. Cestou se mě snažilo zabít pár ninjů z deštné, ale pobila jsem je rychle. Do večera jsem byla doma. Doma? Musela jsem se zamyslet nad tím slovem. Ale ano. Tady je můj nový domov. Už to není Konoha, ale Akatsuki. Šla jsem chodbou až do společenské místnosti kde jsem viděla Tobiho a Deidaru. Tobi furt do něj něco hučel a podle Deidarova pohledu toho měl dost. Kdyby to nebyl jeho týmový partner, asi by se neudržel a zabil ho. Chtěla jsem jen tak kolem nich projít, ale Pein který zrovna vyšel ze své pracovny mě zastavil.
"Vrátila si se. A zdravá. Jsi dobrá." Řekl. Moc jsem to nepochopila ale nevadilo mi to.
"Peine co je?" zeptala jsem se na rovinu.
"Tak fajn. Pojď semnou do kanceláře." Kývla jsem na souhlas a vydala se za ním.
"Takže Sakuro. Abychom si ujasnili pár věcí. I když máš plášť akatsuki, tak nejsi její člen. Aby si jim byla musíš mít prsten a přes znak na tvé čelence, musí být přeškrtnutý."
"Ale tak to není problém, přeškrtnu si ho."
"Ne! To ne! Tu čáru ti musí udělat nějaký ninja ze tvé vesnice, který tě bude chtít přivést zpět. Nejspíše to bude nějaký tvůj přítel. Ale získáš ji tak, že s ním budeš bojovat. Většinou se to stane při boji a ani nevíš jak. A pak ten prsten. Tobi dostal od Sasoriho, ale pro tebe nemáme. Teda alespoň v zásobě."
"Tak jak se pak můžu stát právoplatnou členkou akatsuki?"
"Ten prsten existuje. Jen ho nemám já. Pořád ho má Orochimaru od toho jak se od nás odpojil. Musíš mu ho vzít."
"Ale Orochimaru je mrtvý. Sasuke ho zabil."
"Ne. Stejně jako Itachi přežil. Vyléčil ho ten jeho Kabuto."
"Aha….rozumím." řekla jsem a vydala se do svého pokoje. Osprchovala jsem se a šla spát.
Ráno mě probudilo třísknutí dveří. Otevřela jsem oči a co jsem neviděla. "Ale kdo mě to poctil svou návštěvou." Řekla jsem ironicky.
"Nech si ty připomínky a pohni. Jdeme trénovat. Za půl hodiny venku." Oznámil mi arogantním hlasem.
"Vždyť je pět ráno!!!!" protestovala sem. On se na mě otočil s nenávistným pohledem a k tomu sharinganem v očích.
"Máš proti tomu něco?" zeptal se mě a byl fakt naštvaný. Ale nebála jsem se ho.
"Klid Itachi…..nebo tě klepne." Řekla jsem a zasmála se. Posadila jsem se na postel a protáhla se, ale najednou mě chytil Itachi pod krk, zvedl mě a hodně sevřel ruku. Měla jsem co dělat abych nabrala alespoň trochu kyslíku.
"Co si myslíš! Si tu mezi námi nová tak bud ticho a dělej co se ti řekne. Můžeš být vůbec ráda, že tě trénujeme." Odhodil mě zpět na postel a odešel.
Tak jsem se tedy oblékla, umyla a nasnídala. Všechno jsem to dělala v klidečku. Věděla jsem, že Itachi bude zuřit, ale já jsem se ho nebála. Prostě jsem za ním přišla s úsměvem na tváři. On mě nenávistně propaloval pohledem. Jeho sharingan tak moc zářil a zdál se o více rudější než obvykle. Ale nedala jsem znát strach. Vlastně když se tak zamyslím. Neměla jsem z něj strach, ale měla bych. Každý normální člověk by měl.
"Měla si tu být před půl hodinou. Kde si sakra byla?"
"Na snídani."
"Sakuro….i když tě Pein tak moc chce do své organizace, neznamená to, že si před tebou musíme všichni klekat na kolena a uctívat tě!"
"Tohle nechci. Tohle vůbec nechci. To sis teďka vymyslel, ale já vím o co ti jde. Nedokážeš překousnout fakt, že to já jsem ti zachránila tvůj ubohý život. Ten pocit je hrozný že? Když si byl slabší než Sasuke. A pak ještě to, že jeho bývalá týmová partnerka, ta která byla z toho týmu nejslabší tě vyléčila. Máš na mě zlost a nejraději by si mě zabil. Nejraději by si mě zabil za to, že sem tě zachránila. Nechceš si přiznat, že tě někdo jako já zachránil. Si arogantní, egoistický srab!!!" řekla jsem mu a zamračila se.
"Ty…!!!" řekl a rozeběhl se na mě. Bojovali jsme fakt tvrdě. Díky mým novým chorostem které jsem objevila jsem mu to dokázala oplácet. Ale jeden jeho útok byla hrozba. Dal mi pěstí a já odletěla do stromu, který jsem zlomila. Z úst mi vytekla krev a ve vnitř mě něco bolelo. Byla to hnusná až provokativní bolest. Byla tak ostrá, že se to skoro nedalo vydržet. Ale já jsem chtěla. Nemohla jsem vydat z úst sten bolesti. To by mě ponížilo. Chtěla jsem se postavit, protože se Itachi na mě rozeběhl a v očích měl smrt. Věděla jsem, že když nic neudělám, zabije mě. Ale nemohla jsem. Podlamovaly se mi nohy a jakýkoliv pohyb mě strašlivě bolel. Tohle ale nechci. Nechci tu umřít. To jeho zlost jsem si zavinila sama. Musím bojovat. Povzbuzovala jsem se. Itachi už byl skoro u mě. Vytáhl si kunai.
"Takhle to nedopadne…..nenechám se zabít. A tebou už vůbec ne." Zašeptala jsem si. Itachi byl ode mě tak na deset metrů když se ze země vynořily obrovskou rychlostí tlusté kořeny a obmotaly ho. Na malou chvíli by ho to mělo zastavit, alespoň do té doby než se zvednu. Podepřela jsem se na rukách a s obrovskou bolestí, která mě doprovázela jsem se postavila. Viděla jsem jak kořeny praskají a Itachi je za chvíli roztrhne. Rozeběhla jsem se, ale když sem byla těsně u něj kořeny zmizely. Já se ale nehodlala vzdát. Rychle jsem si do ruky nahromadila čakru a bouchla jsem ho do hrudi, nohy a zad. Itachi se svalil na zem a nemohl se hýbat. No vlastně mohl, ale né tak jak chtěl. Když chtěl pohnout ramenem tak se mu například pohnul kotník. Pousmála jsem se nad tím. Stihla jsem to tak tak.
"Co si mi to sakra udělala ty malá potvoro."
"Zpřeházela jsem ti nervy v těle." Zašeptala jsem a spadla na kolena a vykašlala krev.
"Ty potvoro. Tak to sprav!"
"Myslím, že ne…." Zašeptala sem a zamrkala očima.
"Proč ne!!??"
"Ber to třeba jako trest za to, že si mě chtěl zabít, nebo za to, že tě tak nenávidím. Nesnáším tě tak moc, až to bolí." To bylo jediné co jsem řekla. Pak už jsem se svalila na zem a byla jsem v bezvědomí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Akineko Akineko | Web | 5. dubna 2011 v 20:25 | Reagovat

Uzasne ^^ tesim na pokracko xD

2 Hope Hope | 5. dubna 2011 v 20:25 | Reagovat

Těším se na pokračování protože je to naprosto super

3 BeRuŠšš BeRuŠšš | 5. dubna 2011 v 20:27 | Reagovat

No ... Nemám slov !!!!!!!! Je to tak moc krásný !! :D doufám že to bude hodně dlouhá povídka ... protože je prostě úžasná =)) *_* jen tak dál .. těšim se na pokráčko ... zajímalo by mě jak se vivine (jesti vůbec xDD) Itachiho vzah se Sakurou =))

4 marketa251996 marketa251996 | Web | 5. dubna 2011 v 20:29 | Reagovat

Dobře Sakura :D :D

5 Naruta-chan Naruta-chan | E-mail | Web | 5. dubna 2011 v 21:42 | Reagovat

je to bomba...moc sa teším na pokračko :)

6 Saskiee Saskiee | Web | 5. dubna 2011 v 22:09 | Reagovat

[3]: Na tuhle série bude navazovat ještě jedna... a myslim si,že budete hodně překvapení xD

7 rukiichi rukiichi | Web | 6. dubna 2011 v 15:54 | Reagovat

Úžasná část..Strašně se mě tahle povídka líbí..Už se nemůžu dočkat na další pokračování.. :))

8 BeRuŠšš BeRuŠšš | 6. dubna 2011 v 16:09 | Reagovat

[6]: Tak to sem fakt ráda =))

9 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 6. dubna 2011 v 18:51 | Reagovat

To bolo naadherneee XDDDDDD boze ja to snad do dalsieho pokracka nevydrziim !!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama