close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

 Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

You´ll never see me again 16

10. dubna 2011 v 13:18 | Saskiee |  You´ll never see me again

You´ll never see me again 16

Do našeho sídla jsme se dostali celkem rychle. Itachi hned zmizel ve svém pokoji a mě dal za úkol o všem informovat Peina. Zrovna dvakrát jsem šťastná nebyla, ale nic jsem nenadělala. Vydala jsem se tedy k Peinovi. Zaklepala jsem na kancelář a vešla.
"Jsme zpět z mise. Mám prsten a stihla jsem i bojovat s bývalými přáteli." Řekla jsem a ukázala sem na čelenku.
"Výborně. Ukaž mi ten prsten." Vyndala jsem ho z kapsy a podala mu ho. Chvíli si ho prohlížel.
"Kde si ho našla?"

"Měl ho na krku na provázku. Ležel na kapačkách v posteli a zřejmě spal tak jsem mu ho vzala. I když je mi to nějaké podezřelé." Oznámila jsem mu mé podezření. Bylo vidět, že přemýšlí. Po chvíli mi podal prsten a nařídil mi abych si ho navlíkla na prst a odešla. Poslechla jsem a vydala se do svého pokoje. V celém sídle nebylo živáčka. Asi měli všichni mise. Rozhodla jsem se tedy že se osprchuju a půjdu ven trénovat. Jak jsem taky řekla, tak jsem udělala.
K večeru, když zapadalo slunce jsem se vydala zpátky. Hned jsem šla do kuchyně pro něco k jídlu. Sotva jsem vešla, vyřítil se na mě Tobi a začal mě objímat.
"Sakura-san!!!! Sakura-san!!!! Slyšel jsem, že už máte i prsten a tak jste Akatsuki. Gratuluju vám." Pousmála jsem se. Tohle byl asi jediný člověk, který byl takové fajnové pako.
"Jojo mám ho hele." Řekla jsem mu a ukázala palec na kterém jsem měla prsten. Podívala jsem se po místnosti a viděla jsem sedět na židli Kisameo, ale Deidaru nikde.
"Kde je Deidara? Vždyť byl s tebou na misi." Zeptala jsem se a dívala se na Kisameho. Ten se na mě podíval a zase odvrátil pohled.
"Zmizel." Oznámil mi jako by o nic nešlo.
"Jak zmizel?" zeptala jsem se.
"Prostě jsme se najednou podívali a byl fuč. Tobi z toho šílel chtěl ho hledat, ale měli jsme misi, kterou jsme museli splnit." Podívala jsem se na Tobiho. Už nebyl tak nadšený. Seděl na židli jako pecka a i když mu nebylo vidět do tváře, poznala jsem, že je smutný.
"Půjdu ho hledat." Oznámila jsem jim.
"Nikam nejdeš!" zarazil mě Pein.
"Proč?"
"Deidara je dost silný na to, aby přežil a vrátil se zpět. Pokud se nevrátí do týdne, pak ho teprve půjdeme hledat. Tohle jsou naše pravidla Sakuro. A protože je Tobi teďka sám a nemá svého partnera, půjdeš s ním na misi." Vykulila jsem oči.
"A kdy?"
"Zítra kolem desáté hodiny ranní vyrazíte. Bude to lehká mise, jen mi donesete jeden svitek, který potřebuju. Je ve Vodopádové zemi."
"Hai. Souhlasila jsem. Vzala jsem si rohlík do ruky a odešla jsem do pokoje se pořádně prospat.
Ráno mě probudil Tobi. Ale jestli si myslíte, že jen tloukl na dveře, tak se mýlíte. Klidně si vešel dovnitř a začal semnou cloumat. Myslela jsem, že ho zabiju! Sedla jsem si na postel a vražedně se na něj podívala.
"Gomen Sakura-san, ale vy jsme nevstávala a tak jsem se rozhodl vás vzbudit, abychom vyrazili v čas."
"A to si nemohl zaklepat? Musel si tu semnou třást jako o život?"
"Zaklepat? To mě nenapadlo."
"Ani mě to nepřekvapuje!"
"Hee….?"
"Ale nic běž už. Musím se obléct. Ty zatím běž nabalit nějaké jídlo na cestu." Řekla jsem mu a on odešel. Rychle jsem se vysprchovala a oblékla. Přesně v deset jsem stála před sídlem. Chvíli jsem čekala na Tobiho, ale když jsem ho viděla jak utíká s batohem plným jídla, málem mě kleplo!
"Sakura-san…..rychle utíkejte, nebo nás Konan zastřelí. Vzal jsem skoro všechno jídlo."
"Ty idiote" řekla jsem nějaké jídlo, né všechno jídlo!"
"To máte teď jedno. Hlavně si pospěšte!!" zařval z dálky a tak jsem se rozeběhla za ním. Doběhla jsem ho celkem rychle. Měli jsme namířeno do Vlnkové země. Byly to tři dny cesty. První den proběhl celkem v pohodě. K večeru jsme se utábořili a Tobi začal jíst jídlo co si zabalil. Cpal do sebe všechno možné. Když se přejedl, lehl si a usnul. Zakroutila jsem nad tím jenom hlavou a vylovila si z batohu sušenky . Sedla jsem si pod strom a pozorovala hvězdy. Za chvíli jsem ale uslyšela kňučení. Podívala jsem se tam, odkud to přicházelo a viděla jsem Tobiho jak se převaluje z jedné strany na druhou. Divné zvuky vycházely z něj.
"Tobi co je? Myslela jsem, že spíš!" zeptala jsem se ho.
"Spal jsem Sakura-san, ale strašně mě bolí bříško a to mě probudilo."
"Neměl si do sebe cpát tolik různých druhů jídla!" nadávala jsem mu. Po chvilce mi to jeho kňučení lezlo na nervy a tak jsem se zvedla, přišla jsem k němu a klekla si. Vylovila jsem lahvičku z brašničky, kterou nosím pořád při sobě a podala jsem mu jí.
"Na tohle vypij a po chvilce ti bude dobře." Ani neváhal, šáhl po lahvičce a celou ji vypil. Ani né za deset sekund se postavila a letěl do lesa. Jen zdálky jsem slyšela jeho hlas.
"Áááá nestihnu to nestihnu!!! Chce to ven!!!" musela jsem se pousmát. Hold projímadlo umí zázraky. Po hodině a půl přišel celý bledý a sedl si na své místo.
"Tak co je to dobré?"
"Celkem jo. Myslím, že šlo ven i to co jsem snnědl před půl rokem!" zanadával. Byl celkem skleslý, ale ani né po minutě co tu byl zase vyskočil na nohy a šmátral v batohu. Jen jsem pokroutila hlavou a usnula jsem.
Na druhý den ráno jsem vstala s dobrou náladou. Protáhla jsem se a zabalila věci. Probudila jsem Tobiho a pokračovali jsme v cestě. Tobi pořád něco mlel. Vyptával se mě a ani mu nevadilo, že jsem neodpovídala. Postupně se mi má dobrá nálada kazila. Chytala jsem na něj nervy, ale dokázala jsem se uhlídat. K odpoledni jsme dorazili do nějaké malé vesničky a tak jsem si skočili do hospůdky na nějaké teplé jídlo. Sedli jsme si ke stolu a čekali na objednávku. K druhému stolu si za okamžik přisedli čtyři muži. Bavili se o všem možném, když pak jeden z nich začal o něčem, co jsem nečekala.
"Jo a víte, že jsem slyšel, že ta holka co jsme ji zabili ty rodiče, opustila vesnici? Myslím, že se jmenovala Haruno Sakura."
"Vážně a proč?" zeptal se druhý
"No prej byli jediní, kdo ji ve vesnici držel."
"Tak to měl ten Deidara pěkně promyšlené. Určitě chtěli, aby se k nim přidala a věděl, že když oni budou naživu, tak se od nich nehne!" řekl třetí a čtvrtý pokýval jen hlavou. Dostala jsem takový vztek. Tyhle jsem chtěla najít. Musím se jim pomstít, i když jsou to jen obětní figurky ve hře! Ale teď to nejde. Mám něco jiného na práci, ale těžte se! Já vás zabiju!! Řekla jsem si. Dojedla jídlo co jsme si s Tobim objednali, zaplatili a odešli. Až do večera jsem mlčela. Neměla jsem chuť se s někým bavit. Ale Tobimu to nevadilo. Pořád si mlel pantem to svoje a nezastavil se. Když se stmívalo rozdělali jsme si oheň a já šla hned spát. Tobi zase hrabal v batohu, ale nic moc nenašel, protože všechno co vzal ze sídla snědl.
Na další den ráno jsem se probudila s divným pocitem. Dala sem tedy stromům příkaz aby prohledali okolí a ovšem mě informovali. Za pár minut jsem měla hlášení. Asi dvacet kilometrů od nás jsou tři ninjové. Věděla jsem kdo to je a tak jsem rychle pobalila věci, probudila Tobiho a vyrazili jsem. Tentokrát jsme to vzali po větvích.
"Proč najdnou tak pospícháme Sakura-san?"
"Máme v patách tři ninje. Podle jejich směru usuzuju, že jdou taky do Vodopádové. Takže tam musíme být dříve než oni." Tobi jen pokýval hlavou a přidal do kroku. Do oběda jsme stáli před vodopádem.
"Jak víte že vchod je tady?"
"Jednou jsem tu měla misi. To bylo když jsem byla ještě genin." Odpověděla jsem mu a vydali jsme se přes vodopád. Chvíli jsme šli a pak jsme skočili do menšího jezírka a vynořili jsme se ve Vodopádové.
"Ten svitek by měl být někde tam v té jeskyni, ale je to dobře hlídané. Budeme muset bojovat."
"To je jasné Sakura-san. Konečně….konečně." byl nadšený jako malé dítě. Krapet jsem se pousmála, ale najednou vyšla z jednoho domu partička ninju.
"Rychle za ten strom" rozkázala jsem a schovala jsem se za jeden a Tobi za druhý, ale nějak nezvedl nohu a upadl. Udělal u toho takový rámus, že si ho všimli a hned se na něj rozeběhli. Pokroutila jsem z hlavou a nechala ho aby si zabojoval. Já jsem se rozhodla jít pro ten svitek. Vyskočila jsem na strom a doskákala jsem až ke skále. Podívala jsem se po Tobim. Měl tam čím dál tím více protivníků. Alespoň je odláká a já můžu klidně vzít ten svitek. Vešla jsem dovnitř. Chvíli jsem bloudila, ale nakonec jsem to našla. Bylo tam tak deset strážců. Vyšla jsem zpoza rohu. Hned si mě všimli a zaútočili na mě. Bylo jich celkem dost, ale vyřídila jsem je rychle. Všichni do jednoho leželi nehnutě na zemi. Vzala jsem svitek do brašny a odcházela jsem tou samou cestou, kterou jsem tam přišla. Když jsem dorazila dolů za Tobim, musela jsem vykulit oči. Všichni ninjové se kterými bojoval byli na zemi buď mrtví a nebo v bezvědomí. Musím přiznat, že i když vypadá a chová se jako totální idiot, je opravdu silný. Pokývala jsem na něj a vydali jsme se pryč z vesnice.
Ti tři ninjové byli blízko cítila jsem je. Proto jsme se rozeběhla s Tobim zpět do sídla. Běželi jsem až do večera. Nechtěla jsem je potkat. Večer, když slunce zapadlo, jsme si udělali oheň a chytli něco k jídlu. Tobi mi začal vyprávět o tom boji a že se náramně bavil, ale jedno mi přišlo divné. Musela jsem se ho na to zeptat.
"Tobi. Proč si je všechny nezabil?"
"Jak to víte?"
"Jsem medik ninja. Všimla jsem si že někteří dýchají, i když to bylo nepatrné."
"no jo. Já zapomněl. No jednoduše řečeno sem nechtěl, ale to by jste měla moc dobře chápat ne? Vy jste ty co chránili ten svitek taky nezabila jen omráčila." Vykulila jsem na něj oči. Jak tohle mohl sakra vědět, že jsem je nezabila!
"Jak to víš?"
"Nejste typ člověka, který zabíjí na potkání!" řekl mi, ale věděla jsem, že v tom je něco víc. Chvíli jsem nad tím jen tak přemýšlela, ale pak jsem se uložila ke spánku.
Ráno mě probudil Tobi. Zřejmě jsem spala déle, než jsem chtěla. Všechno bylo sbaleno a Tobi čekal jen na mě.
"Proč si mě nezbudil?"
"Chtěl jsem, aby jste se pořádně vyspala." Řekl mi a uchechtnul se. Já se taky pousmála a vydali jsme se na cestu. Zase jsme běželi po větvích, ale kolem oběda si Tobi začal stěžovat, že ho bolí nohy, že si chce odpočinout. Souhlasila jsem a seskočili jsme na malou mýtinku, kterou jsme objevili. Já si sedla na kámen a Tobi se rozplácl na zem a pořád dokola povídal o tom jaká to je úleva. Seděli jsme asi deset minut, když jsem ucítila něčí čakry. Byly tři. Takže nás ti ninjové asi dohnali. Teď už nemá cenu utíkat. Stejně by nás sledovali a dohnali. Tobimu jsem radši nic neřekla. Stačil mi pohled na něj. Teď už jen neležel. Teď se dokonce válel a liboval si v měkkém mechu.
"To je idiot." Řekla jsem nahlas, ale Tobimu to nevadilo. Pořád se choval jako malé dítě. Seděli jsem tam ještě pět minut sami. Ale už mě to přestávalo bavit. Věděla jsem, že tu jsou a pozorují nás.
"Tak už konečně vylezte!" řekla jsem, ale z místa se nepohnula. Asi deset metrů po mém boku seskočili tři ninjové. Byli to ti, které jsem myslela.
"Znovu se potkáváme co?" řekla jsem. Tobi se posadil a porozhlédl se kolem dokola.
"Heeee? Co tu dělají? Kdy se tu objevili?"
"Přišli jsme pro svitek, který jste ukradli z Vodopádové."
"Ne!" oznámila jsem jim, ale z toho kamene jsem se nezvedala.
"My ho potřebujeme pro prosperitu naší vesnice! Každý rok jsme pro něj spolu chodili! Víš, že každý rok dostával náš tým misi přinést ho do vesnice. Vždycky nám ho Vodopádová půjčila. Tsunade z něj potřebuje vyčíst nějaké informace."
"Naruto….Sasuke….mě je teď už jedno co se stane s vesnicí, nebo s váma!" řekla jsem a bylo vidět, že je to vylekalo. "Tobi jdeme." Rozkázala jsem a postavila jsem se. Tobi, i když nerad také.
"Nechte mě odejít, nebo vás zabiju." Řekla jsem.
"Ty? Vždyť si nezabila ani ty ochránce co chránili tenhle svitek! Jen si je omráčila!" vysmíval se mi Sasuke.
"Nebudu je zabíjet, když to nejsou ti, které chci vidět mrtvé." Řekla jsem jim udělala pár znamení a ze země se vynořili kořeny, které všechny tři spoutali. Rikyo zase kňučela, ale té si nikdo nevšímal. "Tyhle kořeny vás pustí, až budeme daleko od vás." Řekla jsem. Kluci se z nich chtěli dostat, ale nešlo to. Kývla jsem na Tobiho a vydali jsme se zpět do sídla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 Naruta-chan Naruta-chan | 10. dubna 2011 v 13:55 | Reagovat

úžasné :)

2 Hope Hope | 10. dubna 2011 v 16:12 | Reagovat

super

3 marketa251996 marketa251996 | Web | 10. dubna 2011 v 16:17 | Reagovat

Tobi je nej!! XD XD

4 BeRuŠšš BeRuŠšš | 10. dubna 2011 v 18:21 | Reagovat

Juj Tobi !!! :DD Ten je Boží xDDD

5 sisa357 sisa357 | Web | 12. dubna 2011 v 19:50 | Reagovat

vsetko super a prosim pokracko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama