Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

You´ll never see me again 8

2. dubna 2011 v 14:04 | Saskiee |  You´ll never see me again

You´ll never see me again 8

Tak a je tu další díleček....snad se vám bude líbit....KIRSTEN
Nechci se chlubit, ale za tři dny jsem to jutsu zvládla. Sice jsem skoro vůbec nespala a nejedla, ale ten pocit, že můžu zachránit toho pětiletého chlapce byl nádherný. Padesátý krok jsem zvládla někdy kolem sedmé hodiny ranní. Byla jsem totálně vyšťavená . Čakru jsem měla na nule. Deidaral ale zmizel v lese a za pět minut se vrátil a v ruce držel zajíce, kterému ošklivě zlomil nohu.

"Tady je zajíc. Vyléč ho pomocí toho jutsu co ses teď naučila. Ověříme si jestli to funguje." Já přikývla, vytáhla jsem si z brašny ampulku a píchla jsem si ji do nohy. Za pár sekund se mi čakra obnovila a já mohla začít s léčením. Musela jsem se na to hodně soustředit, ale po pěti minutách byl zajíc zcela zdravý. Pousmála jsem se.
"Dokázala jsem to." Zašeptala sem a zhroutila se na zem a oddychovala. Odpočívala sem. Měla jsem zavřené oči. Deidara ke mně přišel a klekl si nademně.
"Teď, když jsem tě naučil tohle jutsu. Můžeš jít vyléčit toho chlapce, ale pak půjdeš semnou do naši organizace a vyléčíš tam mého kamaráda."
"Ale tohle si neříkal. Říkal si, že když mě to naučíš, tak budeš požadovat jen vyléčení. Neřekl si mi, že musím odejít s vámi a opustit tím Konohu. "
"Ano to je sice pravda. Ale můj šéf chce tvou sílu."
"Já se k vám, ale nepřidám!! Vyléčím ti toho tvého přítele, ale donešeš ho sem."
"Sakuro, Sakuro. Ty se k nám přidáš, protože tady tě nebude mít kdo držet."
"To se pleteš. Je tu Tsunade a má matka."
"To se ještě uvidí….." řekl tajemně.
"Co tím myslíš?"
"Tsunade budeš nenávidět a svou matku? To nevím jak se budeš cítit. Ale moc dobře to nebude." Řekl mi a i s Tobim zmizeli. Pak už jsem jen slyšela jeho hlas.
"Pamatuj Sakuro. Až se znovu objevíme půjdeš s námi a budeš ráda."
Co tím sakra myslel? Proč bych měla Tsunade nenávidět? Tohle nedává smysl. No nebudu se tím teď zatěžovat. Musím se zvednout a jít za Tsunade, že už jsem se naučila to jutsu.
Stěží jsem se zvedla a rozutíkala se do její kanceláře. Před dveřma jsem slyšela,že tam někoho má, ale nezajímalo mě to a já tam vtrhla bez zaklepání. Doběhla jsem až k jejímu stolu a rukama se o něj opřela. Tsunade na mě vykulila oči.
"Proboha Sakuro…..kde si byla? Deset dní ses neobjevila na tréninku a teď vypadáš tak zničená! Mysleli jsme, že tě někdo unesl, když si se nikomu neohlásila.
"Omlouvám se Tsunade-sama. Ale učila jsem se to jutsu."
"A? u jakého si kroku?"
"Proto jsem sem tak vtrhla Tsunade-sama. Zvládla jsem všech padesát kroků. Už to jutsu umím. Můžu jít zachránit toho chlapce." Tsunade na mě vykulila oči.
"Ty ses to naučila za tak krátkou dobu? Jseš vážně skvělá Sakuro, ale….." řekla a posmutněla. Vůbec jsem to nechápala.
"Sakuro…..moc jsem nevěřila tomu, že by tě někdo unesl. Myslela jsem si, že se učíš to jutsu někde v klidu a tak jsem poslala pro Sasukeho a Naruta….." otočila jsem se na ně a opravdu tu stáli a poslouchali co si s Tsunade říkáme. "…aby tě našli a přivedli ke mně."
"Proč? Co se děje?" zeptala jsem se nervózně.
"Sakuro, ten malý chlapec dnes ve tři hodiny ráno zemřel" oznámila mi a já jsem byla v šoku. Nemohla jsem se hnout. Pořád jsem slyšela jen tu větu. "Ten chlapec dnes ráno zemřel….zemřel….zemřel" z očí se mi skutálela slza. A nebyla jedna. Za ní šla hned druhá, třetí, čtvrtá….nedalo se to spočítat. Propukla jsem v pláč. Mé nohy, které byly unavené mě už neunesly a tak jsem se zhroutila na zem. Slzy mi stékaly po obličeji a dopadaly na podlahu. Naruto a Sasuke se na mě dívali a měli v očích něco, co jsem u nich neviděla od té doby co se vrátili. Byl to smutek? Lítost? Nedokázala jsem to rozeznat. V hlavě jsem měla obrázek jen toho kluka a jeho matky jak se usmívali. Musím přiznat, že jeho matku a otce znám moc dobře a teď nevím jak se k nim mám chovat.
"Ví to? Tsunade-sama….ví to jeho rodiče?
"Ano….řekli nám, že kdyby se cokoliv stalo. Máme jim zavolat i uprostřed noci." Zvedla jsem se ze země, i když to byla potíž. Nohy se mi klepaly a podlamovaly. Nemohla jsem se na nich udržet. Sotva jsem se postavila, podlomily se mi v kolenou a já padala dolů. Zachytil mě Naruto. Podívala jsem se na něj nenávistným pohledem a vysmekla jsem se.
"Nešahej na mě!!" zařvala jsem, udělala pečetě a zmizela v kouři. Naruto i Sasuke čuměli, že něco takového dokážu, ale už jsem před nimi nechtěla schovávat svou sílu. Popravdě bylo mi to fuk. Přemístila jsem se před dům matky a otce toho chlapce. Chvíli jsem jen tak stála, ale pak jsem zaklepala. Hned jsem uslyšela kroky. Dveře se otevřely a v nich stála chlapcova matka a otec.
"Co tu chceš Sakuro?" řekla mi hnusně jeho matka.
"Já přišla jsem se vám omluvit, že jsem nedokázala zachránit vašeho syna." Tyhle slova, které jsem vypustila z pusy šly přímo od srdce. To také způsobilo, že nový příval slz se dostal na povrch.
Jeho matka se na mě s nenávistí podívala a vrazila mi facku. Pak odešla zpět do domu. Jeho otec se na mě podíval lítostivýma očima a objal mě. "Sakuro ty za to nemůžeš. Dělala si co si mohla. Vždyť ani Tsunade s tím nic nedokázala udělat. Si skvělý medik. Zachránila si tolik životů a moje žena si byla jistá, že ho taky zachráníš, proto je teď na tebe naštvaná, ale neboj se. Ona se uklidní. Nemůžeš být všemohoucí. Tohle zranění prostě nešlo vyléčit. Nesmíš si to vyčítat ano?" řekl mi. Já jsem se na něj malinko usmála a přikývla jsem.
"Dobře." Odpověděl a odešel za svou ženou do domu. Otočila jsem se na odchod, ale sotva jsem se otočila viděla jsem Sasukeho a Naruta jak se na mě dívali. Museli vidět a slyšet úplně všechno co se tu stalo. Chvíli jsem se na ně dívala, ale pak zmizela v kouři. Přemístila jsem se do lesa, kde trénuju a začala si vybíjet svou zlost. Pěstmi a kopanci jsem rozmlátila všechno co mi přišlo do cesty na třísky. I když jsem neměla moc čakry a nohy mě pomalu neposlouchaly. Držela jsem se jen pomoci vůle. Po pěti minutách jsem byla udýchaná. Zamotala se mi hlava, nohy mě neudržely a já jsem omdlela.
Nevím jak dlouho jsem spala, ale probudila jsem se k poledni. Zvedla sem se ze země a porozhlédla se kolem. Takovou spoušť jsem snad ještě v životě neviděla. Stromy byly popadané a některé totálně rozmlácené. Pak mi došlo, co se vlastně stalo.
"Ztratila jsem svého prvního pacienta." Zašeptala jsem. "Ale proč právě on!!!! Měl celý život před sebou!!!" to už jsem zařvala a spadla na kolena. "kdybych alespoň tok moc dobře neznala jeho rodiče." Zase jsem zašeptala. Cítila jsem jak mi vlhnou oči. Jedna slza mi sklouzla po obličeji a dopadla do hlíny. Po chvíli jsem se zvedla, udělala pečetě a přemístila se do svého bytu. Vyrazila jsem hned do sprchy, kde jsem snad strávila hodinu. Musela jsem ze zebe smýt všechno špatné co se stalo. Umyla jsem si vlasy a pořádně vydrhla kůži. Pak jsem na sebe hodila župan a šla si sednout do ložnice na postel. Chvíli jsem se jen tak dívala do zdi, když mi pohled sklouzl na fotku týmu 7.
"Už to nikdy nebude takové jako dřív. Nikdy…." Zašeptala jsem, oblékla se a ze stolu si vyndala svitek. Rozdělala jsem ho a napsala do něj novou techniku, kterou jsem se naučila. Aby jste mi dobře rozuměli. Už od té doby co Sasuke odešel, si zapisuju všechny techniky, které jsem se naučila. Né jenom ty lékařské, ale také normální bojové. Když jsem tam zapsala tohle jutsu, zase jsem ho schovala. Pak jsem si vytáhla z brašny svitek s tou mocnou uzdravovací technikou. Chvíli jsem ho jen tak pozorovala a pak jsem ho strčila do šuplíku. Podívala jsem se na hodinky.
"Dneska bych se mohla ukázat na tréninku." Řekla jsem si a šla jsem na staré cvičiště. Když jsem tam dorazila, ještě nikdo tam nebyl, tak jsem si vyskočila na větev, zády jsem se opřela o kmen stromu a jednu nohu jsem nechala volně se pohupovat. Podívala jsem se na nebe. Pozorovala jsem mraky jak si bezcílně plují po obloze. Dokázala bych se na ně dívat třeba i celý den. Ale za chvíli přišel Sasuke. Všimli si mě okamžitě.
"Sakuro?....ty si zavítala na trénink?" řekl ironicky Sasuke, ale já jsem dělala, že ho neslyším. To ho naštvalo, ale nic nedělal. Jen se zamračil. Bylo mi to podezřelé, jindy by po mě hodil alespoň kunai. Podívala jsem se na něj.
"Říkal jsi něco Sasuke?" zeptala jsem se ho. Ale on nic neříkal. Jen se na mě díval. Upíral na mě ty své černé oči. Ten jeho pohled byl jiný než jindy.
"Proč se na mě tak díváš?" zeptala jsem se ho.
"Dívám se stejně jako vždycky. A teď pojď jdeme trénovat" řekl to tak mile až mě zamrazilo.
"Proč si na mě najednou tak milý Sasuke?"
"Najednou? Já jsem takový pořád. To jenom ty si mě nechtěla poznat."
"Možná, že si milý na Naruta ale né na mě. A vůbec kde je Naruto?"
"Naruto dneska nepřijde." Pokrčila jsem rameny a seskočila ze stromu. Postavila jsem se do obranné pozice a čekala až Sasuke zaútočí. Nečekala jsem moc dlouho a už jsme byli v sobě. Teď sem bojovala se vším co jsem měla, ale pořád jsem se ani krapet Sasukemu nevyrovnala. Sice jsem se párkrát trefila a vrazila mu pěstí, ale to bylo tak všechno. Vůbec se mnou nebyl udýchaný jako s Narutem. Ale já sem měla co dělat abych popadla dech.
Už jsem nemohla a tak jsem se opřela zády o kmen stromu a oddychovala. Zavřela jsem oči a pochvíli je otevřela. Lekla jsem se, protože Sasuke byl až nebezpečně blízko mě. Ruce si opřel o kmen vedle mé hlavy.
"Co to děláš?" zeptala jsem se ho a byla jsem dost překvapená. Sasuke mi ale neodpověděl. Jen se přiblížil a políbil mě. Byl to letmý polibek a pak se více naklonil a pošeptal mi do ucha zase tu hnusnou větu. "Si slabá…měla by jsi více trénovat" pak mě políbil na líčko a odtáhl se. Zadíval se mi do očí a pousmál se.
"Kdyby se dalo zabíjet pohledem určitě bych byl mrtvý a roztrhaný na milion kusů že?" zeptal se. Já byla tak naštvaná. Napřáhla jsem se a vrazila mu pěstí. Dala jsem do toho veškerou čakru co jsem ještě měla. "Ale si sladká Sakuro. Tvé rty jsou jako slaďoučké třešně." Řekl a mrkl na mě.
"Tak si tu chuť dobře zapamatuj, protože to bylo poprvé a naposledy co jsi ochutnal mé rty!!" zakřičela jsem na něj a byla jsem tak naštvaná. "To se ještě uvidí…" odpověděl a zmizel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 marketa251996 marketa251996 | Web | 2. dubna 2011 v 14:54 | Reagovat

Konečně love :D :D

2 Hope Hope | 2. dubna 2011 v 15:09 | Reagovat

Páááni to bylo téda něco moc se mi to líbilo

3 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 2. dubna 2011 v 21:22 | Reagovat

AAAaaa damy a pani XXDDDDD toto je jednoznacne SASUSAKU XDDDD Anoooo XDDD to je presne ten dovod preco som zalozila moj blog XDDD Pretoze Sasuke sa opat sprava ako uplny ignorant a mysli si ze moze vsetko XDDDD (tak prosim ziadne deisaku !!! )  pokracko prosim XDD

4 Hope^^ Hope^^ | Web | 3. dubna 2011 v 10:46 | Reagovat

je to proste úžasná poviedka,strašne dobre sa číta :)

5 BeRuŠšš BeRuŠšš | 3. dubna 2011 v 10:51 | Reagovat

Moooc pěkné xP

6 Dollxynka Dollxynka | 3. dubna 2011 v 22:25 | Reagovat

uzasne :D vsak ona jim vsem este nakope zadnice :D moc se tesim nadalsi

7 simka simka | 4. dubna 2011 v 16:16 | Reagovat

NÁDHERA NÁDHERA NADHERA NÁDHERA TĚŠIM SE NA POKRAČOVÁNÍ X)))))

8 Naruta-chan Naruta-chan | E-mail | Web | 4. dubna 2011 v 17:23 | Reagovat

úžas!!! konečne...už bolo na čase, aby tam prišla nejaká tá love story :D:D:D rýchlo pokračkoooooo :D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama