Povídky-ZDE

  Chceš spřetelit???-ZDE

Chcete zveřejnit své povídky na mém blogu?-ZDE

Reklamy- ZDE

You´ll never see me again 25 - Konec

1. června 2011 v 18:21 | Saskiee |  You´ll never see me again

You´ll never see me again 25

Tak a je to tady....další konec mé povídky....snad se vám tahle povídka líbila.....a byla bych moc ráda, kdyby jsme mi ji okomentovali.....díky mocko KIRSTEN
Po měsíci mě pustili z nemocnice. Vzala jsem si své věci, které mi sestřičky daly a vyšla jsem ven z nemocnice. Podívala jsem se na nebe, které bylo krásně modré. Ani jeden jediný mráček. Pak jsem sklopila hlavu a uviděla jsem Naruta a Sasukeho. Stáli oproti mě.
"Přišli jsem pro tebe Sakuro. Máme tě odvést Hokage-sama." Řekl Sasuke. Já jen kývla a šla jsem za nima. Za pár chvil jsme došli před kancelář. Naruto zaklepal a po vyzvání jsme vstoupli dovnitř.

"Takže Sakuro. Jelikož si nic z toho co se stalo a co si udělala nepamatuješ. Nemůžeme ti udělit trest. Takže pokud si vzpomeneš na to všechno, pak až budeš nést odpovědnost za své činy." Řekla mi a já přikývla.
"Ale i když nevíš co se všechno stalo, nemůžu tě nechat bydlet samotnou. Proto budeš bydet u Naruta a nebo Sasukeho to už si vyber sama."
"U mě bydlet nemůže. Tam už je Hinata." Řekl Naruto a zakryl si pusu.tohle vyzradit nechtěl, ale bylo už pozdě. Všichni jsme se pousmáli.
"Tak budeš bydlet u mě sakuro. Mě to nevadí." Nabídl mi hned Sasuke. Podívala jsem se na něj podezíravým pohledem a pak sem souhlasila. Nic jiného mi nezbylo.
"Jinak Sakuro budeš trénovat se Sasukem a Narutem. Když bude třeba půjdeš s nimi i na misi. Myslím, že jsem vám řekla všechno co jsem potřebovala a teď už jděte. Mám spoustu věcí na práci." Vyhodila nás z kanceláře. Vyšli jsme před budovu a tam se s náma Naruto rozloučil. Musel za Hinatou asi mají rande.
"Tak a já ti ukážu kde odedneška budeš bydlet." Řekl mi Sasuke. Vzal mě za ruku a táhl mě ulicemi k jeho domu. Bydlel vážně ve velkém, přímo obrovském domě.
"Waw….tady ty bydlíš?"
"Jo je to dům mého klanu. No vlastně teď je můj."řekl mi a usmál se. "Pojď ukážu ti kde budeš spát." Pokývala jsem hlavou na souhlas.
Vešli jsme dovnitř a zajíkla jsem se úžasem. Jeho dům byl vážně krásné vybavený. Šel po schodech nahoru a já ho následovala. Šel až úplně dozadu a otevřel mi dveře vlevo.
"Tak tady je tvůj pokoj. Já mám hned tady naproti."
"Díky." Řekla jsem mu a chtěla vejít do pokoje, ale on mě chytil za ruku. Otočila jsem se na něj. Díval se mi zhluboka do očí. A pak mi tu ruku políbil. Dívala jsem se na něj překvapeně a nechápavě. On se na mě jen pousmál a odešel dolů. Já se zabydlela ve svém pokoji a pak si lehla na postel. Přemýšlela jsem o různých věcech. Docela dlouho jsem ležela, ale pak jsem se rozhodla jít za Sasukem dolů. Seděl na pohovce a četl si noviny. Zastavila jsem se na předposledním schodě a dívala se na něj. Když si mě všiml položil noviny a otočil se na mě.
"Co potřebuješ?"
"Nudím se. Nejdeme trénovat?" řekla jsem mu a on souhlasil. Vzal mě někam do lesa. Popravdě mi to tu bylo povědomé.
"Kde to jsme?"
"Tady si potajnu trénovala. Nikomu si neřekla kam jdeš nebo kdy se vrátíš. Prostě si se sebrala a odešla."
"Jak víš, že jsem tu trénovala?"
"Nenaštvi se jo? Ale někdy jsem tě sledoval a díval se jak trénuješ. Nemohl jsem z tebe zpustit oči. Byla si tak krásná." Říkal mi a přitom se mi díval do očí.
"Ty si mě sledoval? Proč?"
"Protože si při našich trénincích ze sebe nevydala to co tady. Prudili jsme tě s Narutem a snažili se z tebe dostat tvou pravou sílu, ale prostě si nám ji neukázala. A pak jsi odešla. Ale než si to udělala naučila si se jednu velmi
silnou léčivou techniku. Díky ní si zachránila celou vesnici. Bez tebe by Konoha už dvakrát zmizela z mapy."
"máte ten svitek s tou technikou?" zeptala jsem se a bylo vidět, že ho to zaskočilo.
"No. Získali jsme ho jak jsme tě zachránili, ale proč tě to zajímá?"
"Tak když jsem jediná co se to naučila? Chci vědět co je na tom tak těžkého."
"Ale jak víš že si jediná? To já jsem neřekl." Zeptal se mě a já na sucho polkla.
"no Já si to domyslela, když si řekl, že sem je zachránila já. Kdyby ji uměl ještě někdo jiný, tak by tu techniku provedl on." Snažila jse mse to zamluvit.
"Máš pravdu. Nikdo takový neexistuje. Tak pojď zavedu tě k Tsunade-sama." Řekl a místo tréninku jsme šli k Tsunade. Došli jsme tam za chvíli. Zaklepali jsme a vešli.
"Co vás ke mně přivádí?"
"Sakura chce vidět ten svitek s tím jutsu." Řekl hned Sasuke a Tsunade neměla námitek.
Vytáhla si ho ze šuplíku a podala mi ho. Já ho rozbalila a četla si ho.
"Tohle jsem se nemohla naučit sama. Někdo mi musel pomoct." Pošeptala jsem.
"Nikdy si nám neřekla jak ses to naučila. Já jsem to zkoušela, ale bylo to pro mě moc. Ale v té době si byla ve spojení se dvěma z Akatsuki. Tak možná ti."
"Se kterýma?"
"Deidara a Tobi."
"Tak proč se jich na to nezeptáme."
"Deidara je asi rok mrtvý a Tobi je vězení. Přece je jen z Akatsuki."
"Ve vězení? Jak se tam dostal?"
"Když si zachránila Konohu. Podotýkám, že po druhé, zhroutila si se na zem a Tobi tě vzal a v nedaleké jeskyni se o tebe postaral, ale pak vás přepadli Akatsuki. Mysleli, že Tobi je mrtvý a tak ho tam nechali. My ho ale našli, uzdravili a teď je ve vězení."
"Chci ho vidět." Řekla jsem.
"Tohle není moc dobrý nápad." Byla proti Tsunade.
"Mě je jedno jestli to je dobrý nápad nebo ne. Prostě ho chci vidět."
"Třeba si na něco vzpomene Tsunade-sama." Řekl Sasuke. Tsunade se zamyslela a pak svolila.
"Dobrá jdeme." Řekla a postavila se.
"Jdete s námi?" ptal se překvapený Sasuke.
"Samozřejmě. Jestli si na něco vzpomene, chci to hned vědět." Řekla a vyrazili jsme do věznice.
Když jsme vstoupili, byl všude hluk. Vězni řvali jeden přes druhého. Ale my si jich nevšímali. Šli jsme pořád dál a dál. Dostali jsme se do tmavé chodby, která byla osvětlena jen loučemi. Na jejím konci jsme narazili na dveře. Neváhala jsem a otevřela je. Porozhlídla jsem se po malé místnosti a v rohu na kamenné posteli seděl Tobi.
Popošla jsem kousek dovnitř. Hned mě spatřil a rozeběhl se ke mně a objal mě.
"Sakura-san. Vy jste v pořádku. Tak moc jsem se o vás bál. Mě také málem zabili ale tady lidé z Konohy se o mě postarali."
"Tobi?" zeptala jsem se podezíravě.
"Ano jsem to já. Copak mě nepoznáváte?"
"Sakuru jsme našli polomrtvou. Vytěsnila si ty hnusné vzpomínky z hlavy a teď trpí ztrátou paměti." Oznámila hned Tsunade.
"Já tušil, že vás budou chtít zabít." Řekl, odtáhl se odemě a šel si zpátky sednout na postel. Pokud se tomu ovšem postel dalo říkat.
"Tobi. Vy jste mi pomáhali naučit se tu lékařskou techniku ze svitku?" zeptala jsem se.
"No ano. Deidara-senpai vás to učil pomoci nějaké knížky, ale už si nevybavím jak se jmenovala. Měla strašně odborný název."
"To nevadí. Jen sem chtěla vědět, jak jsem se tu techniku naučila."
"Aha. No poradil jsem vám a pomohl. Jsem moc rád že jste naživu. Opravdu." Pousmála jsem se na něj a i se zbytkem odešla.
"Tak vzpomněla sis na něco?" ptala se hned Tsunade a já jen kroutila hlavou v zápor. Ona si skousla ret a někam odešla. Předpokládám že do kanceláře. Chvíli jsem jen tak přemýšlela, ale Sasuke mě probudil větou, kterou jsem teď nečekala.
"Tak jdeme teda trénovat ne?" jen sem tedy zakývala na souhlas a šli jsme zpět na mýtinku do lesa kde jsme trénovali až do večera.
Večer jsem přišla domů celá zmordovaná a musím říct, že Sasuke taky, ale né tak jako já. Ani jsem se nenavečeřela a šla jsem hned spát.
Tenhle kolotoč trval dost dlouho. Asi půl roku. Od rána do večera jsem trénovala s Narutem a Sasukem. Někdy jsem s nimi plnila i mise. A i když jsem nechtěla začala jsem k němu něco cítit. Bude to asi tím, že každou volnou chvíli mě políbil a dělal, jako by jsme spolu chodili. Nechápala jsem ho, ale nic jsem mu na to neřekla. Strašně se mi líbil, ale nejvíce ty jeho oči. Měl je tak hluboké a cítila jsem z nich upřímnost a snad i lásku. Po nějaké době jsme spolu opravdu chodili. Venku jsme se drželi za ruce a líbali se. Moc se mi to líbilo. Ale uvnitř mě, mě tížilo strašlivé tajemství. Takové, které jsem se bála říct i jemu. Bála jsem se jeho reakce. Bála jsem se že mě odvrhne a já znovu poznám bolest z lásky. Ale už jsem to nemohla dál skrývat. Strašně mě to ničilo a nemohla jsem dál. Byla jsem rozhodnuta mu to všechno říct. Buď to příjme a zůstane semnou a nebo to bude konec. Jednou večer když přišel z mise jsem seděla na pohovce a dívala jsem se do zdi. Přišel za mnou, políbil mě a objal.
"Sasuke. Musím ti něco říct."
"Copak lásko?"
"Všechno si pamatuju."
"Co tím myslíš? Jak všechno o co jde?"
"Prostě si všechno pamatuju. Všechno ze svého hnusného života. Všechny podrazy, které jsem učinila, prostě všechno."
Díval se na mě pohledem, který jsem do teď neznala. Bála jsem se jeho reakce. Ani jsem se mu nemohla dívat do očí. Odvrátila jsem pohled a čekala co se stane.
"Kdy sis vzpomněla?" řekl to tak klidným hlasem, ale stejně jsem se na něj nemohla podívat.
"Ten den, kdy jsem se probrala. To jak si mě políbil a pak odešel. Od té doby si všechno pamatuju. Bála jsem se jít přiznat. Ale už to nevydržím. Svědomí mi to už déle zakrývat nedovolí. Musím se jít přiznat a budu nést veškeré následky za své činy." Řekla jsem mu a až teď jsem sebrala odvahu a podívala jsem se mu do očí.
"Né. Já ti to nedovolím. Konečně jsme šťastní a já nedovolím, aby se nám to znovu pokazilo." Řekl mi a objal mě. "Popravdě jsem měl podezření, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost."
"Ale já se musím jít udat!!! Já to déle nevydržím skrývat chápeš!!!"
"Saky klid. Vyřešíme to zítra ano? Teď půjdeme spát." Řekl, chytl mě za ruku a šli jsme do ložnice. Ale nemohla jsem usnout. Celou noc jsem o tom přemýšlela a rozhodla jsem se. Opatrně jsem vstala z postele, abych Sasukeho neprobudila. Oblékla jsem se a vydala se k Hokage. Mohlo být kolem šesté ráno. Došla jsem ke dveřím a zaklepala. Nic se neozývalo a tak jsem se pozvala sama. Tsunade spala za stolem a tak jsem ji jemně zbudila.
"Tsunade-sama. Přišla jsem vám něco oznámit." Řekla jsem a trochu s ní zatřásla.
"Cože?" ozvala se ospale.
"Přišla jsem se udat." Řekla jsem znovu. V tu ránu z ní ospalost opadla a propalovala mě pohledem.
"Jak udat?"
"Vzpomínám si na všechno" řekla jsem a dovyprávěla ji všechno od začátku. Strávila jsem nad tím asi hodinu. Nechala mě mluvit ani mi neskákala do řeči, jak to měla v oblibě. Prostě jen poslouchala. Když jsem skončila a všechno dovyprávěla opřela se do křesla a přemýšlela. Bylo tu ticho jako v hrobě. Najednou do kanceláře vtrhl Naruto v plášti.
"Tak Tsunade-sama. Jsem tu, abych vás vystřídal." Řekl a až pak si mě všiml. Kmital pohledy na mě a na Tsunade. "Co se tu děje?" zeptal se a Tsunade mu odpověděla.
"Sakura se přišla přiznat. Na všechno si vzpomíná. Teď je na tobě co s ní uděláš." Řekla a podívala se na něj.
"Proč na něm? Zeptala jsem se.
"Naruto byl včera nominován na šestého Hokageho. Dneska začíná." Řekla a zvedla se od stolu a sedl si místo ní Naruto. chvíli se na mě díval a pak se nadechl. V tu ránu tam vletěl Sasuke a začal jančit.
"Prosím vás nezavírejte ji. Konečně jsme spolu milujeme se a nechci ji znovu ztratit. Berte v potas to, že dvakrát zachránila Konohu, aby nezmizela z mapy úplně." Naruto se jen usmál
"Sakuro tvůj čin je ti prominut. Pomohla si naší vesnici jako ještě nikdo před tebou. Jsi volná." Rozhodl Naruto. Sasuke byl šťastný a objal mě. Pak se nad tím zamyslel a podíval se na Naruta.
"No nedívej se tak na mě Sasuke. Včera jsem byl nominován na šestého hokageho." Řekl a mrknul na něj. Sasuke se pousmál a objal i Naruta.
"Takže je všechno tak jako za starých časů? Až na to že ty sis splnil svůj sen?" řekl nadšeně Sasuke a Naruto jen kývl. Já byla strašně moc šťastná že to tak dopadlo. A teď jsem jen mohla říct jedno jediné slovo a to "DĚKUJI." Konečně jsem mohla žít život, který jsem si od malička přála. Byla jsem se Sasukem a měla jsem nejlepšího přítele, který to dotáhl až na Hokageho. Co vít si přát. Byla jsem v sedmém nebi. Tenhle kousek příběhu z mého života je jen malá kapitola toho co se ještě stane. Ale prozatím je to vše. Skončila ta nenáročnější, nejúžasnější a nejhnusnější část života. Bylo to něco jako pohádka, pohádka s dobrým koncem, kdy dobro zvítězí nad zlem. Pohádka, která s našimi životy zacloumala nejvíce. Pohádka, na kterou nikdy nezapomenu.
Tuto povídku napsala Kirsten - http://anime-naruto-povidky.blog.cz/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog♥♥♥?

ano
ne

Komentáře

1 marketa251996 marketa251996 | Web | 3. června 2011 v 21:38 | Reagovat

Přenádherná povídka! A to hodně přenádherná! XD

2 sisa357 sisa357 | 5. června 2011 v 17:58 | Reagovat

vsetky su superove

3 Dell Dell | E-mail | Web | 8. června 2011 v 16:21 | Reagovat

To je ta nejSKVĚLEJŠÍ povídka co jsem kdy četla!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama